Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. červenec 2027
Druhé mezidobí, 15. týden
3. týden žaltáře

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.

Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.

Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.

Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.

Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.

Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.

A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Žalm 106 (107)
Poděkování za vysvobození

Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)

I

¹ Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný!
² Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
      vykoupení z nepřátelské moci!
³ Shromáždil je ze všech končin země, *
      kde je východ, západ, jih či sever. –

⁴ Bloudili nehostinnou pustinou, *
      nenacházeli místo k usídlení.
⁵ Hladem a žízní přitom strádali, *
      život v nich ponenáhlu vyhasínal.
⁶ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

⁷ Na správnou cestu on je uvedl, *
      aby tak došli místa k osídlení.
⁸ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
⁹ Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
      lačnící hrdlo plnil dobrotami. –

¹⁰ Vězeli ve smrtelných temnotách, *
      vrženi do bídy a do okovů,
¹¹ že Božím příkazům se vzpírali *
      a opovrhli radou Nejvyššího.
¹² I bylo jejich srdce zkrušeno, *
      že padali a nikdo nepomohl.
¹³ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

¹⁴ Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
      přelomil jejich okovy a strhl.
¹⁵ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal;
¹⁶ za to, že brány z bronzu rozrazil, *
      závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

II

¹⁷ Ochuravěli pro svou nepravost, *
      zkrušeni byli za své těžké viny.
¹⁸ Už se jim každý pokrm ošklivil, *
      takže už měli blízko k branám smrti.
¹⁹ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁰ Seslal své slovo, jím je uzdravil *
      a zachránil je opět před záhubou.
²¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
²² Ať přinášejí oběť děkovnou, *
      s jásotem rozhlašují jeho skutky! –

²³ V lodích se vydávali na moře, *
      po mnoha vodách pluli za obchodem;
²⁴ přitom pak díla Páně vídali, *
      žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
²⁵ Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
      ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
²⁶ Vzlétali k nebi, do vln padali, *
      že hrůzou v nich až duše zkomírala.
²⁷ Zmítali, káceli se opile, *
      se vší svou dovedností byli v koncích.
²⁸ Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

²⁹ Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
      a zklidnilo se mořské vlnobití.
³⁰ Radovali se z toho ztišení; *
      a přivedl je k touženému místu.
³¹ Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!
³² Ať ve shromáždění ho velebí, *
      ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

III

³³ On proměňoval řeky v pouště, *
      prameny ve vyprahlou zem,
³⁴ úrodné kraje v solné pláně *
      za to, že zlý byl tamní lid.
³⁵ Poušť zase změnil na jezero, *
      vyprahlou hlínu na pramen: –

³⁶ tam usídlil pak hladovící, *
      města si mohli zbudovat.
³⁷ Zřídili pole, vinohrady *
      a měli hojnou úrodu.
³⁸ Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
      i chovných zvířat měli dost. –

³⁹ Ten však, jenž ponižuje mocné *
      a dá jim bloudit na poušti,
⁴⁰ že zas jich ubylo a chřadli *
      pod tíhou strádání a ran,
⁴¹ chudáka ale zvedl z bídy, *
      jak stádo zmnožil jeho rod.
⁴² S radostí to vidí bohabojní, *
      všechna zloba musí sklapnout ústa.
⁴³ Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
      V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

V. Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
R. Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Královské

     ¹Když Hospodin chtěl odnést Eliáše ve vichřici do nebe, šel Eliáš a Elizeus z Gilgalu. ²Eliáš řekl Elizeovi: „Zůstaň zde, protože mě Hospodin posílá do Bételu.“ Elizeus mu odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“
     I sestoupili do Bételu. ³Proročtí žáci, kteří byli v Bételu, vyšli k Elizeovi a otázali se ho?: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ ⁴A Eliáš mu řekl: „Elizee, zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá do Jericha.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I přišli do Jericha.
     ⁵Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elizeovi a řekli mu: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ ⁶Eliáš řekl Elizeovi: „Zůstaň, prosím, zde, neboť Hospodin mě posílá k Jordánu.“ Elizeus odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a jakože jsi živ ty, neopustím tě.“ Šli tedy oba. ⁷Šlo také padesát z prorockých učedníků a stanuli daleko stranou, zatímco se ti dva zastavili u Jordánu. ⁸Eliáš vzal svůj plášť, svinul ho a udeřil jím o vodu, takže se rozdělila na dvě strany a oba přešli suchou nohou.
     ⁹Když přešli, řekl Eliáš Elizeovi: „Žádej, co bych ti měl udělat, dříve než budu od tebe vzat.“ Elizeus odpověděl: „Prosím, ať jsou na mně dvě třetiny tvého ducha!“ ¹⁰Eliáš řekl: „Těžkou věc žádáš. Uvidíš-li mě, až budu od tebe vzat, stane se ti tak, neuvidíš-li, nestane se.“ ¹¹Když tak spolu šli a mluvili, hle – ohnivý vůz s ohnivými koňmi oddělil je od sebe a Eliáš vystoupil ve vichřici do nebe.
     ¹²Elizeus to viděl a zvolal: „Otče můj, otče můj, který řídíš válečný vůz Izraele!“ Když už ho neviděl, chopil se svých šatů a roztrhl je na dva kusy. ¹³Zdvihl Eliášův plášť, který z něho spadl, obrátil se a stanul na břehu Jordánu. ¹⁴Vzal Eliášův plášť, který z něho spadl, udeřil jím o vodu a pravil: „Kde je Hospodin, Bůh Eliášův?“ Když udeřil o vodu, ta se rozdělila na dvě strany a Elizeus přešel.
     ¹⁵Viděli to proročtí žáci z Jericha, kteří byli naproti, a řekli: „Na Elizeovi spočinul duch Eliášův.“ Šli mu vstříc a poklonili se mu až k zemi.

RESPONSORIUM

O. Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a strašný Hospodinův den. * Obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům.
V. Jan bude veliký před Pánem a půjde před ním v duchu a moci Eliášově. * Obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O svátostných tajemstvích“
od svatého biskupa Ambrože

     Pozorujeme, že milost má větší účinnost než přirozenost, a to jsme dosud uváděli jen milost prorockého požehnání. Jestliže už lidské požehnání dokázalo změnit přirozenost, co potom řekneme přímo o božském posvěcení, kdy působí samotná slova našeho Pána a Spasitele? vždyť tato svátost, kterou přijímáš, vzniká Kristovým slovem. Jestliže Eliášova slova měla moc svolat oheň z nebe,¹ že by Kristova slova nedokázala změnit způsob existence pozemského živlu? O veškerém díle světa jsi četl, že Bůh řekl, a stalo se,² on řekl, a všechno stvořeno bylo.³ Když tedy mohlo Kristovo slovo z ničeho udělat něco, co tu předtím nebylo, jak by nemohlo změnit to, co tu je, v něco, čím to nebylo? Je přece snazší věcem jejich přirozenost změnit než jim novou stvořit.
     Ale nač potřebujeme důkazy? Použijme Kristova vlastního příkladu a pravdu tohoto tajemství podepřeme tajemstvím Vtělení. Což snad předcházel narození Pána Ježíše z Marie přirozený úkon? Podle přirozeného řádu rodí žena ze spojení s mužem. Je tedy jasné, že panna porodila mimo řád přírody. A právě toto tělo, které zpřítomňujeme, je z panny. Proč tady u Kristova těla hledáš přirozený řád, když mimo řád přírody bylo samo narození Pána Ježíše z panny? A bylo to pravé Kristovo tělo, které bylo ukřižováno a pohřbeno, a tak máme opravdu svátost onoho jeho těla.
     Sám Pán Ježiš volá: To je mé tělo.⁴ Než vysloví svatá slova požehnání, jmenuje jinou způsobu; ale po posvěcení mluví o těle. Dále sám říká, že je to jeho krev.⁵ Před posvěcením se to nazývá jinak; po posvěcení se to jmenuje krev. A ty říkáš: „Amen“, to znamená: „Je to skutečně tak.“ To, co mluví ústa, ať uvnitř vyznává duch; co se ozývá v řeči, ať cítí také srdce.
     Proto také Církev, když vidí tak velikou milost, vybízí své děti a nabádá své nejbližší, aby společně přistoupili ke svátostem, a říká: Jezte, přátelé, pijte, veselte se, moji drazí.⁶ Co máme jíst a co máme pít, vyslovil Duch Svatý jinde ústy proroka: Zkuste a poznáte, jak Pán je dobrý; a šťasten, kdo se uchyluje k němu.⁷ V této svátosti je Kristus, protože je tu Kristovo tělo. Není to tedy pokrm pro tělo, ale pro duši. Proto apoštol říká i o jeho předobraze, že naši praotcové jedli duchovní pokrm a pili duchovní nápoj.⁸ Neboť Boží tělo je tělo duchovní a Kristovo tělo je tělem Božího Ducha, protože Kristus je duch, jak čteme: Duch před naší tváří je Kristus Pán.⁹ A v Petrově listě stojí: Kristus zemřel za nás.¹⁰ Tento pokrm pak posiluje naše srdce, a tento nápoj je k radosti lidského srdce,¹¹ jak připomíná prorok.
     ¹ srov. 1 Král 18, 38; Sir 48, 1.3
     ² srov. Gn 1
     ³ srov. Žl 148 (149), 5
     ⁴ Mt 26, 26
     ⁵ srov. Mt 26, 28
     ⁶ Pís 5, 1
     ⁷ srov. Žl 33 (34), 9
     ⁸ srov. 1 Kor 10, 3-4
     ⁹ srov. Pláč 4, 20 (LXX)
     ¹⁰ srov. 1 Petr 3, 18
     ¹¹ Žl 103 (104), 15

RESPONSORIUM

O. Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával ho svým učeníkům se slovy: * Vezměte, jezte. To je mé tělo.
V. Což neříkala moje čeládka: je vůbec někdo, koho by nenasytil masem? * Vezměte, jezte. To je mé tělo.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie