Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

11. prosinec 2025
Doba adventní, 2. týden
2. týden žaltáře

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Nebeské Slovo, Syn ty jsi
a světlo z Otce prýštící,
jenž zrozen, jdeš zachránit svět,
když naplnil se časů věk.

Už teď nám duši rozjasni
a plamen lásky zapal v ní,
ať zpráva plná radosti
z nás všechno podlé vyhostí.

Až brzy jako Soudce náš
hlubiny srdcí zotvíráš,
za skrytý hřích trest vyměříš,
věrné za dobré odměníš.

Kéž věčný trest nás nestihne
za mnohé skutky zločinné,
kéž se pak navždy staneme
občany vlasti blažené.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i s Duchem, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V.  Lidé, slyšte slovo Páně.
O.  A hlásejte je po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

⁷Stezka spravedlivého je přímá,
spravedlivému rovnáš cestu.
⁸Ano, čekáme na tebe, jak budeš soudit, Hospodine,
tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou duše.

⁹Svou duší po tobě toužím v noci,
ale i v duchu tě hledám svým srdcem.
Až zazáří tvé rozsudky na zemi,
naučí se spravedlnosti obyvatelé světa.

¹⁰Jestliže bezbožný dostane milost,
spravedlnosti se nenaučí;
v zemi práva jedná podle,
na Hospodinovu vznešenost nedbá.

¹¹Hospodine, tvá ruka je zdvižena – ale oni to nevidí.
Ať ke své hanbě uvidí, jak se o svůj lid staráš!
Oheň, kterým planou tvoji nepřátelé, ať je pohltí!

¹²Hospodine, uděl nám pokoj,
neboť i všechny naše skutky jsou tvým dílem.
¹³Hospodine, náš Bože, jiní páni než ty nám vládli,
ale jen v tobě budeme chválit tvé jméno.

¹⁴Mrtví neožijí,
stíny nepovstanou,
proto jsi je potrestal a zničil,
zahladil jsi každou vzpomínku na ně.

¹⁵Rozmnožil jsi národ, Hospodine,
rozmnožil jsi národ, oslavil jsi sebe,
rozšířil jsi všechny hranice země.

¹⁶Hospodine, v úzkosti tě hledali,
mumlali zaříkání, když je stíhal tvůj trest.
¹⁷Jako těhotná žena, když se blíží k porodu,
svíjí se a v bolestech křičí,
tak jsme byli před tebou, Hospodine.

¹⁸Počali jsme a jako k porodu jsme pracovali,
a porodili jsme vítr;
nepřinesli jsme zemi spásu,
nenarodili se obyvatelé pro svět.

¹⁹Ožijí tvoji mrtví, moji pobití vstanou.
Vzbuďte se a zajásejte, obyvatelé prachu.
Tvá rosa je rosou světla,
země zrodí stíny.

²⁰Nuže, můj lide, vejdi do svých komnat,
zavři za sebou dveře,
skryj se na chvilku,
dokud nepřejde hněv.

²¹Neboť hle, Hospodin vyjde ze svého sídla,
aby potrestal nepravost obyvatel země;
země odhalí svou krev
a nepřikryje už své povražděné.

RESPONSORIUM

O. Mrtví ožijí, jejich těla vstanou, * vzbudí se a zajásají obyvatelé prachu.
V. Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země. * Vzbudí se a zajásají obyvatelé prachu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Petra Chryzologa

     Když viděl Bůh, jak se svět hroutí strachem, ihned rozhodl ho s láskou povolat nazpět, milostí zvát, náklonností udržovat a laskavostí upoutávat. To byl důvod, proč omývá trestem potopy zemi, v níž se zakořenilo zlo, a povolává Noema za otce nového věku, nabádá ho vemlouvavými slovy, poskytuje mu přátelskou důvěru, dobrotivě ho poučuje o tom, co se děje nyní a svou milostí těší pro budoucnost. A již mu neporoučí, ale pomáhá mu při práci a uzavírá do jediné archy počátky celého budoucího světa. Tak má láska ve společenství odstranit otrocký strach a společná láska uchovat, co bylo zachráněno společnou prací.
     To byl důvod, proč povolává Abraháma z pohanského prostředí, rozšiřuje mu jméno, činí ho otcem víry, doprovází ho na cestě, chrání ho mezi cizinci, obohacuje ho majetkem, vyznamenává ho poctami vítězství, poskytuje mu záruky svých slibů, vysvobozuje ho z křivd; prokazuje mu přízeň tím, že u něho prodlévá jako host, udivuje ho, když mu dává syna, na něhož se již vzdal naděje. Stalo se to proto, aby zahrnut tolika dobry, zlákán takovou sladkostí božské lásky, učil se Boha milovat, ne se ho bát, uctívat ho láskou, nikoli strachem.
     Proto ve snu utěšuje prchajícího Jakuba a při návratu ho vyzývá k zápasu,¹ jako zápasník ho svírá do náruče, aby původce zápolení miloval, a ne se ho bál.
     Proto volá Mojžíše jazykem otců, s otcovskou láskou ho oslovuje a vyzývá, aby se stal vysvoboditelem jeho lidu. Jakmile však tímto, co jsme připomněli, zapálil lidská srdce ohněm božské lásky a do lidských smyslů se úplně rozlilo opojení Boží láskou, zatoužili lidé pro svou zraněnou mysl patřit na Boha svýma tělesnýma očima.
     Ale jak mohl omezený lidský pohled obsáhnout Boha, kterého nemůže obsáhnout ani celý svět? Co bude, co by mělo být, co by mohlo být, na to se právo lásky neohlíží. Láska nezná soudnosti, je bez rozumu, nezná míry. Láska se nedá utěšit tím, že je něco nemožné, a nedá se zhojit tím, že je něco nesnadné.
     Nedospěje-li láska k tomu, po čem touží, milujícího ubíjí. Proto jde tam, kam je vedena, ne kam by měla jít. Láska rodí touhu, vzmáhá se ve svém žáru a v  tomto žáru spěje k tomu, co je nedosažitelné. Co k tomu dodávat?
     Láska nemůže nevidět, co miluje. Proto všichni svatí považovali všechno, čeho dosáhli, za maličkost, kdyby nespatřili Boha. Proto láska, která dychtí spatřit Boha, třebaže nemá soudnost, má přece zbožnou snahu.
     Proto se odvažuje Mojžíš říci: Jestliže jsem tedy u tebe našel milost, dej mi poznat svoji tvář.²
     Proto také jiný říká: Ukaž svou tvář.³ Konečně i sami pohané si proto zhotovovali modly, aby patřili očima na to, co uctívali, byť to byl klam.
     ¹ srov. Gn 32, 24 a násl.
     ² Ex 33, 13 (Vulg.); srov. 18.20
     ³ Žl 79 (80), 4 (Vulg.)

RESPONSORIUM

O. Jako když někoho utěšuje matka, tak já potěším vás, v Jeruzalémě vám poskytnu útěchu. * Ano, uvidíte to a vaše srdce se bude radovat.
V. Na Siónu udělím spásu a Izraeli svou slávu. * Ano, uvidíte to a vaše srdce se bude radovat.

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, Bože, probuď v nás upřímnou touhu po opravdovém pokání, abychom ti mohli sloužit s čistým srdcem, a tak připravovat cestu tvému jednorozenému Synu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie