| Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So | 
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | |||||
| 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 
| 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 
| 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 
| 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 
8. listopad 2024, Pátek
   
3. týden žaltáře
   
Druhé mezidobí, 31. týden
Pro OP: Všech zemřelých bratří a sester Řádu bratří kazatelů, památka
   invitatorium
   
modlitba se čtením
   
ranní chvály  - komb.
   
tercie  - dopl.
   
sexta  - dopl.
   
nona  - dopl. 
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
    
    
vygenerování modliteb
    
    
uspořádání liturgie hodin
	  
modlitby za zemřelé
	  
posvěcení chrámu
	  
latinská verze
	  
starší verze breviáře
	  
	  
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V. 
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
 Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.
Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.
Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.
Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.
Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.
Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)
I
2 Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
3 bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
4 Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
5 Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –
6 Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
7 Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –
8 Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
9 Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –
10 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
11 Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –
12 V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
13 Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.
Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen. 
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
14 Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
15 Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
16 aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –
17 Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
18 Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –
19 Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
20 Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –
21 Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
22 Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.
Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen. 
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.
30 Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
31 Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
32 To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –
33 Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
34 Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
35 Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –
36 Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
37 potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.
Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen. 
Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.
V.
Pán nás naučí svým cestám.
R.
A budeme chodit po jeho stezkách.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Makabejské
    
32Po svátcích zvaných Letnice vytáhli na Gorgiase, vládce Idumeje. 
33Táhli se třemi tisíci pěších a čtyřmi sty jezdců. 
34Když se střetli v boji, padlo něco málo židů.
    
35Jakýsi Dositheos, odvážný muž, jezdec z oddílu Bakenorova, se vrhl na Gorgiase, chytil ho za plášť 
a silou táhl; chtěl ho totiž dostat živého. Avšak jeden z thráckých jezdců se na něho vrhl a uťal 
mu ruku, takže Gorgias utekl do Marisi. 36Vojáci velitele Esdriase statečně bojovali, ale byli už 
unaveni; proto Juda vzýval Hospodina, aby se ukázal jako vůdce a pomocník v boji. 37Rodnou řečí 
vzkřikl a za zpěvu bojové písně se nečekaně vrhl na Gorgiasovy oddíly a obrátil je na útěk. 
    
38Potom vedl Juda své vojsko do města Odollamu. Protože nastával sedmý den, očistili se podle zvyku a 
slavili sobotu. 39Následujícího dne – byl už totiž nejvyšší čas – šli Judovi lidé posbírat těla 
padlých, aby je za účasti příbuzných uložili v hrobech otců. 40U každého z padlých našli pod šatem 
amulety bůžků z Jamnie, které Zákon židům zakazuje. Všem bylo zřejmé, že to byla příčina, proč padli. 
    
41Všichni dobrořečili Hospodinu, který spravedlivě soudí a zjevuje skryté věci. 
42Ale potom prosili a modlili se, aby jim byl ten přestupek zcela odpuštěn. Šlechetný Juda domlouval lidu, aby se 
chránili hříchů, když na vlastní oči viděli, co se stalo, a jak hřích byl příčinou toho, že někteří 
padli. 43Uspořádal sbírku dvou tisíc drachem stříbra, kterou poslal do Jeruzaléma, aby byla podána 
oběť za hřích. 44To bylo jistě dobré a šlechetné jednání, když tak smýšlel o vzkříšení. 
45Kdyby totiž nevěřil, že padlí vstanou z mrtvých, bylo by zbytečné a směšné modlit se za mrtvé. Nadto myslel na 
nádhernou odměnu, která je uchována těm, kdo zesnou ve zbožnosti. 46Svatá a zbožná je to myšlenka! 
Proto dal vykonat smírnou oběť za mrtvé, aby byli zbaveni hříchu.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z promluv svatého biskupa Řehoře Naziánského
    
Co je člověk, že na něho myslíš?1 Jaké nové tajemství mě tu obestírá? Jsem zároveň malý i velký, 
ponížený i vznešený, smrtelný i nesmrtelný, jsem pozemšťan i nebešťan. To první souvisí s tímto 
světem, to druhé s Bohem; to první s tělem, to druhé s duchem. Mám být spolu s Kristem pohřben a 
spolu s Kristem vstát z mrtvých,2 být Kristovým spoludědicem a stát se Božím synem,3 ano, dokonce Bohem.
    
Toto nám chce naznačit ono veliké tajemství, toto nám chce Bůh; neboť on pro nás vzal na sebe 
lidskou přirozenost a chudobu, aby padlého člověka napřímil, aby Božímu obrazu vrátil neporušenost 
a člověka znovu obnovil. Máme všichni být jedno v Kristu, neboť on se dokonale stal v nás všech vším,4 
čím vůbec je; nemáme se už rozlišovat podle toho, jsme-li muž nebo žena, barbar nebo Skytha, 
otrok nebo svobodný5 – to jsou znaky těla – nýbrž máme v sobě nést pouze znamení Boha, neboť od něho 
a pro něho jsme byli stvořeni, jen od něho máme mít svou podobu a tvar a jen podle něho máme být k poznání. 
    
Kéž tedy jsme opravdu tím, v co pro velikou dobrotu štědrého Boha tolik doufáme. Vždyť žádá málo, 
ale dává přemnoho, nyní i v budoucím věku, všem, kdo jej upřímně milují. Kéž tedy všechno snášíme a 
ve všem vytrváme,6 z lásky k němu a s nadějí v něho. Kéž za všechno vzdáváme díky, za věci příznivé 
stejně jako za nepříznivé, za radostné i za smutné. Vždyť právě to uvádí Písmo velmi často jako 
zbraň spásy. Nuže svěřme Bohu svoje duše i duše těch, kdo jako by byli připravenější a společnou 
cestou všech lidí došli k přijetí v cíli před námi. 
    
Pane a Tvůrce všeho, a zvláště tohoto stvoření, Bože, Otče a Vůdce svých lidí, ty, který rozhoduješ 
o jejich životě a smrti, Správce a Dobrodinče našich duší. Ty, jenž všechno činíš, a v pravý čas a 
ve své nezměrné moudrosti a prozřetelnosti všechno tvůrčím Slovem proměňuješ, přijmi teď, prosím, 
Caesaria jako prvotinu našeho odchodu z tohoto světa. 
    
A náš život spravuj tak dlouho, jak uznáš za vhodné, a potom v příhodný čas přijmi i nás. A až nás 
budeš přijímat, ať jsme bázní Boží připraveni, nikoli postrašeni; ať před tebou neprcháme a 
nemusíme odtud být proti své vůli vytrženi a vyrváni, jak tomu bývá u těch, kdo jsou oddáni světu 
nebo tělu. Ať naopak ochotně a radostně spěcháme do onoho blaženého a věčného života v Kristu 
Ježíši, našem Pánu. Tomu buď sláva na věky věků. Amen. 
     1 Žl 8, 5
     2 srov. Řím 6, 4
     3 srov. Řím 8, 17
     4 srov. 1 Kor 9, 22
     5 srov. Kol 3, 11; Gal 3, 28
     6 srov. 1 Kor 13, 7
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli 
správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, 
ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
 
O. Bohu díky. 
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen) 
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie