lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

14. říjen 2024
Pro OP: Bl. Marie Poussepinové, panny, terciářky, nezávazná památka


Narodila se v Dourdanu u Paříže 14. října 1653. Její rodina měla manufakturu na výrobu punčoch. Když otec zbankrotoval, Marie se odvážně ujala podnikání a díky ní začala manufaktura opět prosperovat. V roce 1696 odešla do Sainville, vstoupila do třetího řádu sv. Dominika a spolu s dalšími sestrami se začala věnovat nejchudším. Ženy pod jejím vedením vyučovaly a vychovávaly chudé dívky a pečovaly o nemocné. Z této skupinky se postupem času vytvořila kongregace dominikánek Obětování Panny Marie, která má dnes na čtyři tisíce členek v třiatřiceti zemích. Zemřela 24. ledna 1744. Blahořečil ji 20. listopadu 1994 sv. Jan Pavel II.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich Církve k nám.

Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.

Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.

A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
    zpíváme hymny.

Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
    plameny tvými.

Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti,
a udělit všem dary nehynoucí
    věčného žití.

Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
a také Ducha, rovného jim mocí,
    ctí vesmír celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.

5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.

8 Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

9 Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

10 A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.

11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?

14 Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,

17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.

19 Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,

22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

23 Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.

24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.

26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!

27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Aggea

2, 10-23
Dosavadní kletba se změní v požehnání; Boží slib Zorobábelovi

    
10Dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce druhého roku Dareiovy vlády Hospodin oslovil proroka Aggea: 11„Tak praví Hospodin zástupů: Zeptej se kněží na tento příkaz Zákona: 12Jestliže někdo nese posvěcené maso v lemu svého šatu a tím lemem se dotkne chleba nebo jiného jídla, vína, oleje nebo jiného pokrmu, bude tím chléb posvěcen?“ Kněží odpověděli: „Nebude.“
    
13Aggeus opět řekl: „Jestliže poskvrněný mrtvolou se dotkne něčeho z těch věcí, budou poskvrněny?“ Kněží odpověděli: „Budou poskvrněny.“ 14Tu se Aggeus ujal slova a řekl: „Právě tak je tomu přede mnou s tímto národem a s tímto lidem – praví Hospodin – právě tak je poskvrněna každá práce jejich rukou a všechno, co tam obětují.
    
15Nyní si dobře všimněte ode dneška i napříště: Dříve než byl v Hospodinově chrámě pokládán kámen ke kameni, 16co se vám stávalo? Když někdo přistoupil k hromadě obilí pro dvacet měřic, bylo jich deset; když někdo přistoupil k lisu, aby načerpal padesát džbánů, bylo jich dvacet. 17Bil jsem vás žhavým větrem, obilnou snětí a krupobitím na všem, čím se vaše ruce zabývaly, ale ke mně jste se neobrátili – praví Hospodin.
    
18Všimněte si dobře ode dneška i napříště – od dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce, ode dne, kdy byly položeny základy k Hospodinovu chrámu – všimněte si – 19je ještě zrno na sýpce? Nepřinesly ještě plody vinná réva, fíkovník, granátovník a olivový strom? Ode dneška budu žehnat!"
    
20Hospodin oslovil Aggea dvacátého čtvrtého dne měsíce podruhé: 21„Řekni judskému místodržiteli Zorobábelovi: 22Otřesu nebem i zemí a zvrátím královské trůny a zničím moc pohanských království. Převrátím válečný vůz s těmi, kdo na něm jedou; padnou koně se svými jezdci, každý mečem svého druha. 23V ten den – praví Hospodin zástupů – vezmu tebe, můj služebníku Zorobábeli, synu Šealtielův – praví Hospodin – a učiním z tebe pečetní prsten, neboť jsem tě vyvolil“ – praví Hospodin zástupů.

RESPONSORIUM

Ag 2, 6.7.9

O. Otřesu všemi národy, přijdou sem skvosty všech národů, praví Hospodin zástupů. * Slávou naplním tento dům.
V. Na tomto místě dám pokoj. * Slávou naplním tento dům.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti Fabiánovi“ od svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe

(Cap. 28, 16-19: CCL 91 A, 813-814)

Účast na těle a krvi Páně nás posvěcuje

     Když přinášíme svatou oběť, naplňuje se to, co podle svědectví svatého apoštola přikázal sám náš Spasitel: Pán Ježíš právě v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: Toto je moje tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku. Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví; kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku. Kdykoli totiž jíte tento chléb a  pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.1
     Svatá oběť se tedy koná proto, abychom zvěstovali smrt Páně a konali památku toho, jenž za nás položil vlastní život. Sám přece říká: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.2 Protože tedy Kristus za nás zemřel z lásky, pak kdykoli při eucharistii konáme památku jeho smrti, žádáme tím o lásku skrze příchod Svatého Ducha. Pokorně si vyprošujme, abychom právě pro lásku, s níž se Kristus dal za nás ukřižovat, i my mohli přijmout milost Ducha Svatého, aby pro nás byl svět ukřižován a my pro svět.3 Abychom tak napodobovali smrt našeho Pána: jako Kristus tím, že umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha,4 tak i my musíme žít novým životem,5 a protože jsme obdarováni láskou, máme zemřít hříchu a žít pro Boha.6
     Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.7 Vždyť už sama účast na těle a krvi Páně, když jíme jeho chléb a  pijeme jeho kalich, nás bezpochyby vede k tomu, abychom zemřeli světu, měli svůj život spolu s Kristem skrytý v Bohu8 a přibili vlastní tělo na kříž spolu se svými vášněmi a žádostmi.9
     Takže všichni věřící, kteří milují Boha a bližního, i když nepijí kalich tělesného utrpení, pijí přece kalich lásky Páně: jím opojeni pak umrtvují své pozemské sklony,10 a oblečeni v Pána Ježíše Krista, nepečují o své tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti,"11 a neleží jim na srdci věci viditelné, ale neviditelné.12 Kalich Páně zajisté pijeme tehdy, jestliže si uchováváme svatou lásku; bez ní nikomu nic neprospěje, i kdyby do ohně skočil".13 Avšak s darem lásky se nám poskytuje, že můžeme skutečně být tím, co tajemně slavíme při svaté oběti.

     1 1 Kor 11, 23-26
     2 Jan 15, 13
     3 srov. Gal 6, 14
     4 Řím 6, 10
     5 tamtéž, 4
     6 srov. tamtéž, 11
     7 tamtéž 5, 5
     8 srov. Kol 3, 3
     9 srov. Gal 5, 24
     10 srov. Kol 3, 5
     11 srov. Řím 13, 14
     12 srov. 2 Kor 4, 18
     13 srov. 1 Kor 13, 3

RESPONSORIUM

Lk 22,19; Jan 6, 58

O. Ježíš vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával se slovy: * To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!
V. To je ten chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky. *To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!

MODLITBA

Modleme se:
Bože, Otče milosrdenství, ty jsi ve své prozřetelnosti ozdobil blahoslavenou Marii žárem lásky a vytrvalou pracovitostí; dej nám na její přímluvu, abychom byli svědky tvé pravdy a ve svých bližních sloužili Kristu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie