lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

14. srpen 2024
Sv. Maxmiliána Marie Kolbeho, kněze a mučedníka, památka


Narodil se 8. I. 1894 v městečku Zduńska Wola v Polsku. Jmenoval se Rajmund, jméno Maxmilián přijal při vstupu do noviciátu minoritů. Na kněze byl vysvěcen v Římě (1918) a po dosažení doktorátu filozofie a  teologie se vrátil do Polska (1919). Zorganizoval apoštolské sdružení „Armáda neposkvrněné Panny“, založil centrum tiskového apoštolátu Niepokalanów (západně od Varšavy), působil jako misionář v Japonsku (1930-1936) a po návratu do Polska jako představený kláštera v Niepokalanowě (1936-1939). V roce 1939 byl zatčen, po krátkém propuštění na svobodu znovu uvězněn (1941) a dopraven do koncentračního tábora; tam nabídl svůj život za k smrti odsouzeného spoluvězně a po 21denním mučení hladem byl 14. VIII. 1941 v Osvětimi usmrcen fenolovou injekcí. Za svatého byl prohlášen v roce 1982.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu

Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)

I

2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
      ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.

3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
      základy pevné má věrnost na nebi má. –

4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
      David, služebník můj, má ode mne slib:

5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
      trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –

6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
      a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.

7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
      kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?

8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
      velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –

9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
       Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.

10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
       ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.

11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
       mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –

12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
       svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.

13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
       Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.

14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
       tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.

15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
       láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –

16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
       chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.

17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
       jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.

18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
       a tvou přízní mohutní naše moc.

19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
       Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

II

20 Za onoho času mluvils ve vidění *
       k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
    „Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
       z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.

21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
       jeho pomazal jsem svatým olejem,

22 aby moje ruka stále byla při něm, *
       aby ho má paže posilovala. –

23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
       žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.

24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
       kdo ho nenávidí, všechny budu bít.

25 Provázet ho budu věrností a přízní *
       a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.

26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
       a na mocné řeky jeho pravici. –

27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
       jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.

28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
       učiním ho prvním mezi vladaři.

29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
       zůstanu mu věrný v naší úmluvě.

30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
       pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

III

31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
       podle mého řádu nebudou-li žít,

32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
       a mých přikázání přestanou-li dbát,

33 potrestám je metlou za to provinění, *
       pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –

34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
       ve své věrnosti ho přesto nezklamu.

35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
       co má ústa řekla, to už nezměním.

36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
       – ode mne se David klamu nedočká –

37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
       stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,

38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
       dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

V. Zjevení tvých slov osvěcuje.
R. Vede i prosté k porozumění.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Micheáše

4,1- 7
Národy vystoupí na Hospodinovu horu


Tak praví Hospodin:

    
1"Stane se v posledních dnech:
Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem
na vrcholu hor,
vyvýšena nad pahorky.
Budou k ní proudit národy,

2budou k ní putovat četné kmeny a řeknou:

‚Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu,
do domu Jakubova Boha!
Ať nás naučí svým cestám,
choďme po jeho stezkách!‘
Ze Siónu vyjde nauka,
z Jeruzaléma Hospodinovo slovo.
    
3Soudit bude mnoho národů,
rozsuzovat mocné daleké kmeny
po dlouhou, předlouhou dobu,
že zkují své meče v radlice
a svá kopí ve vinařské nože.
Nezdvihne již meč národ proti národu,
válce se již nebudou učit.

4     Každý bude sedět pod svým vinným kmenem;
pod svým fíkovníkem,
nikdo nebude šířit strach,
řekla to ústa Hospodina zástupů.
    
5Všechny národy budou chodit
ve jménu svého boha,
my však budeme chodit ve jménu Hospodina,
našeho Boha, navěky a navždy.
    
6V ten den – praví Hospodin –
shromáždím chromou jeruzalémskou dceru
seberu tu, kterou jsem vyhnal,
i tu, s níž jsem jednal tvrdě.

7Z chromé učiním pozůstalý lid,
z vyčerpané mocný národ.‘
Hospodin jim bude vládnout na siónské hoře
od této doby až navěky."

RESPONSORIUM

Mich 4, 2; Jan 4, 25

O. Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! * On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!
V. Přijde Mesiáš, nazvaný Kristus. Až přijde, oznámí nám všechno. * On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisů svatého Maxmiliána Marie Kolbeho

(Scritti del P. Maximiliano M. Kolbe, trad. kal., vol. I., P. I., Padova 1971, pp. 75-77, 166)

S apoštolskou horlivostí zprostředkovat spásu a posvěcení duší

     Mám velikou radost, milý bratře, že jsi naplněn takovou horlivostí pro šíření slávy Boží. V současné době můžeme totiž se zármutkem pozorovat, jak se šíří v různých podobách – a to nejen mezi lidmi ve světě, ale i mezi řeholníky – jakási epidemická choroba, zvaná indiferentismus. Bůh je však hoden nekonečné slávy, a proto je naším prvním a hlavním úkolem, abychom mu podle svých skrovných možností vzdávali co největší slávu, i když takovou, jakou si od nás zasluhuje, mu pro svou ubohost nikdy nemůžeme vzdát.
     Protože se však Boží sláva nejvíce projevuje ve spáse duší, které Kristus vykoupil svou krví, má být nejvyšší a nejpřednější snahou apoštolského života zprostředkovávat spásu a dokonalejší posvěcení co největšího počtu duší. Zmíním se krátce, jaká nejvhodnější cesta vede k tomuto cíli, totiž k uskutečnění Boží slávy a posvěcení co největšího počtu duší. Bůh je vševědoucí a nejvýš moudrý, a proto nejlépe ví, co máme stále konat pro jeho větší slávu, a svou vůli nám nejčastěji ukazuje prostřednictvím svých zástupců na zemi.
     A proto nám bezpečně ukazuje Boží vůli jedině poslušnost. Představený se sice může mýlit, ale nemůže se stát, že bychom my, budeme-li se řídit poslušností, upadli v omyl. Jedině tehdy by nebyla poslušnost na místě, kdyby představený přikazoval něco, co by nesporně znamenalo porušení Božího zákona, i když třeba jen v nejmenším; v tom případě by představený nebyl věrným tlumočníkem Boží vůle.
     Jedině Bůh je nekonečný, nejmoudřejší, nejsvětější, nejdobrotivější Pán, Stvořitel a Otec náš, počátek i konec, moudrost, moc a láska – to všechno je Bůh sám. A všechno, co je mimo Boha, má cenu podle toho, jak se to vztahuje k němu, neboť on je Stvořitel všeho, Vykupitel lidí a poslední cíl všeho tvorstva. A on nám ukazuje svou úctyhodnou vůli skrze své zástupce na zemi a táhne nás k sobě, a naším prostřednictvím chce k sobě přitáhnout také jiné duše a připoutat je k sobě dokonalejší láskou.
     Hleď, bratře, jak je lidská důstojnost veliká skrze milosrdenství Boží. Poslušností jakoby překračujeme hranice naší nepatrnosti a shodujeme se s vůlí Boží, a ta nás řídí svou nekonečnou moudrostí a prozíravostí, abychom jednali správně. Ba dokonce, když se pevně opíráme o Boží vůli, jíž se nemůže nic stvořeného stavět na odpor, stáváme se silnějšími než všecko.
     To je stezka moudrosti a prozíravosti, to je jediná cesta, jak můžeme vzdávat Bohu nejvyšší slávu. Kdyby byla jiná vhodnější cesta, Kristus by nám ji byl jistě ukázal svým slovem i příkladem. Ale Písmo svaté vystihuje jeho dlouhý život v Nazaretě slovy: A poslouchal je,1 a také zbývající část jeho života nám ukazuje ve světle poslušnosti, neboť na mnoha místech říká o Kristu, že sestoupil na svět, aby konal Otcovu vůli.
     Milujme tedy, a milujme ze všech sil našeho nejlaskavějšího nebeského Otce, a projevem této dokonalé lásky ať je naše poslušnost, v níž je třeba se osvědčit právě tehdy, když se od nás žádá zřeknout se vlastní vůle. A neznáme vznešenější knihu, která by tak podporovala růst naší lásky k Bohu, než ukřižovaného Ježíše Krista.
     To všechno získáme mnohem snadněji prostřednictvím Neposkvrněné Panny, neboť dobrotivý Bůh ji pověřil, aby rozdělovala dary jeho milosrdenství. Není pochyb, že vůle Mariina je pro nás totožná s vůlí Boží. A jestliže se jí zasvětíme, staneme se v jejích rukou nástrojem Božího milosrdenství, jako je ona nástrojem v rukou Božích. Dejme se tedy od ní řídit a vést, a pod jejím vedením buďme klidní a bez starosti. Vždyť ona nám všechno připraví, o všechno se postará, přijde nám ochotně na pomoc ve všech potřebách těla i duše a odstraní obtíže i strasti.

     1 Lk 2, 51

RESPONSORIUM

Ef 5, 1-2; 6, 6

O. Napodobujte Boha jako jeho milované děti, žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás * jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.
V. Jako služebníci Kristovi z celé duše konejte vůli Boží. * Jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys naplnil svatého kněze a mučedníka Maxmiliána láskou k  neposkvrněné Panně Marii a dávals mu sílu, aby z lásky k nesmrtelným duším byl ochoten položit život za své bližní, a stal se podobným tvému Synu i ve smrti; dej i nám poznat, že tě nejlíp oslavujeme, když neúnavně sloužíme druhým. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie