Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. září 2020
Druhé mezidobí, 24. týden
4. týden žaltáře

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

I

² Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,
³ slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.
⁴ Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.
⁵ Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.
⁶ Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

⁷ Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."
⁸ Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.
⁹ Vyhledal bych si tam útulek *
       na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

II

¹⁰     Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
       Před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
¹¹ Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.
¹² V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.
¹³ Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.
¹⁴ Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!
¹⁵ Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      ¹⁶ Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

III ¹⁷ Já však budu k Pánu volat dál, *
       Pán se smiluje a zachrání mne.
¹⁸ Večer, za jitra i v poledne *
       budu kvílet z hloubi svého srdce.
¹⁹ On mé naříkání vyslyší, *
       vysvobodí pokojně můj život.
    Neboť lučištníci blízko jsou, *
       z blízkosti už na mne dotírají.

²⁰ Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

²¹ Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
²² Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

²³ Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

²⁴ Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Můj synu, dbej na moji moudrost.
R. K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

     ³Tak praví Pán, Hospodin, Jeruzalému: „Celý tvůj původ je z kananejské země: tvůj otec byl Amorita, tvá matka byla Chetitka. ⁵Hned po narození jsi byla pohozena na širé pole pro svou ošklivost.
     ⁶Když jsem šel kolem tebe a viděl tě, jak se zmítáš ve své krvi, řekl jsem ti: Žij ze své krve a  vzrůstej! ⁷Polním poupětem jsem tě učinil, vyrostla jsi, rozvinula ses, dospěla do svrchované krásy.
     ⁸Tu jsem šel kolem tebe a viděl jsem tě – byl to tvůj čas, čas lásky – rozprostřel jsem na tebe lem svého pláště, přikryl tvou nahotu, přísahal jsem ti a uzavřel s tebou smlouvu" – praví Pán, Hospodin – „a stala ses mou. ⁹Umyl jsem tě vodou a očistil tě od krve, pomazal tě olejem. ¹⁰Dal jsem tě obléknout do pestrobarevného šatu, obul jsem tě do střevíců z delfíní kůže, ovinul jsem ti hlavu turbanem z kmentu, přioděl jsem tě hedvábným rouchem. ¹¹Ozdobil jsem tě klenoty, náramky jsem navlékl na tvé ruce, náhrdelník na tvé hrdlo. ¹²Vložil jsem kroužky do tvého chřípí, náušnice do uší a  nádhernou čelenku na hlavu. ¹³Zdobila ses zlatem a stříbrem, odívala ses kmentem, hedvábím, pestrobarevným rouchem. Jedla jsi pečivo z nejjemnější mouky, med a olej, stala ses překrásnou a  schopnou kralování. ¹⁴Tvé jméno se rozneslo mezi národy pro tvou krásu, neboť bylas dokonalá ozdobou, kterou jsem tě obdařil" – praví Pán, Hospodin.
     ¹⁵„Ty ses však spoléhala na svou krásu, využívala jsi své slávy a oddávala ses každému, kdo šel kolem, a zahrnovala ho svým smilstvím, a stala ses jeho.
     ³⁵Proto, nevěstko, slyš Hospodinovo slovo: ³⁷Hle – shromáždím všechny tvé milence. ⁴⁰Přivedou na tebe zástupy, ukamenují tě a probodnou tě svým mečem. ⁴¹Tvé domy spálí ohněm a potrestají tě před očima mnoha žen. Tak ukončím tvé smilství, mzdu už nebudeš dávat. ⁴²Ukojím na tobě svůj hněv, přestanu na tebe žárlit, uklidním se a nebudu se už hněvat. ⁴³Poněvadž jsi nebyla pamětliva dnů své mladosti, popouzela jsi mě ke hněvu ve všech těchto věcech, proto hle – i já nechám dopadnout tvé chování na tvou hlavu" – praví Pán, Hospodin – „nepřidáš už jinou hanebnost ke všem svým ohavnostem."
     ⁵⁹Tak praví Pán, Hospodin: „Učiním s tebou tak, jako tys učinila, když jsi pohrdla přísahou a zrušila smlouvu. ⁶⁰Rozpomenu se však na svoji smlouvu, sjednanou s tebou za dnů tvého mládí, a uzavřu s tebou smlouvu věčnou.
     ⁶¹Vzpomeň si na své chování a zastydíš se, když vezmu tvé větší i menší sestry a dám ti je jako dcery, avšak ne pro dřívější smlouvu s tebou. ⁶²Uzavřu s tebou smlouvu novou a poznáš, že já jsem Hospodin, ⁶³aby ses rozpomenula a zahanbila a nemohla již otevřít ústa pro hanbu, až ti odpustím všechno, co jsi udělala" – praví Pán, Hospodin.

RESPONSORIUM

O. Jako opuštěnou ženu jsem tě povolal, ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář. * Ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin, tvůj Vykupitel.
V. Rozpomenu se na svoji smlouvu sjednanou s tebou za dnů tvého mládí a uzavřu s tebou smlouvu věčnou. *Ve věčné lásce se však nad tebou slituji – praví Hospodin, tvůj Vykupitel.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svaého biskupa Augustina o pastýřích

     Již jste slyšeli, co špatní pastýři s oblibou dělávají. A teď se podívejte, nač nedbají: Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, zraněné – to jest zlomené – jste neobvázali. Nepřivedli jste zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené, i co bylo silné, jste zahubili,¹ zničili, zabili. Neduživost ovce znamená, že člověk je vnitřně slabý a mohl by podlehnout pokušení, kdyby na něho nenadále a nečekaně dolehlo.
     Když takový člověk věří, nedbalý pastýř mu neřekne: Synu, když přicházíš sloužit Bohu, stůj pevně ve spravedlnosti a bázni a připrav svou duši na pokušení.² Neboť kdo takto mluví, ten slabého posiluje a ze slabého dělá silného, takže jakmile uvěří, nespoléhá už na přízeň tohoto světa. Kdyby byl totiž naučený spoléhat na přízeň světa, dosažené štěstí by ho zkazilo, a až by na něho přišla protivenství, bolestně by ho to ranilo nebo snad úplně zničilo.
     Ten, kdo ho tak špatně vede, ho přirozeně staví na písek místo na skálu.³ A tou skálou je Kristus.⁴ Křesťané mají Krista napodobovat v jeho utrpení, ne od něho žádat příjemný život. Slabému dodáme sílu, když mu řekneme: „Musíš od tohoto světa samozřejmě čekat pokušení; ale Pán tě ze všech bezpečně vyvede, pokud tvé srdce od něho neodpadne. Neboť on přišel trpět, aby tvé srdce posílil, přišel zemřít, přišel se dát poplivat a korunovat trním, přišel se dát zasypat urážkami a  nakonec se dal přibít na kříž. To všechno učinil pro tebe, ty pro něho nic. Nic nebylo pro něho, ale všechno pro tebe."
     Jací jsou to však pastýři, když se bojí urazit své posluchače, a tak je nejen nepřipravují na hrozící pokušení, ale dokonce jim slibují štěstí tohoto světa, které přece Bůh tomuto světu neslíbil? On předpověděl, že na tento svět bude přicházet až do konce trápení za trápením, a ty bys chtěl, aby křesťan byl z tohoto trápení vyňat? Právě proto, že je křesťan, bude naopak muset na tomto světě vytrpět víc.
     Však apoštol říká: Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, budou pronásledováni.⁵ Poslouchej dobře, pastýři, který myslíš jen na sebe, a ne na to, co patří Ježíši Kristu.⁶ Apoštol praví: Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, budou pronásledováni; ale ty říkáš: „Budeš-li v  Kristu zbožně žít, budeš mít hojnost všeho dobrého. A nemáš-li děti, dostaneš je a všechny vychováš, žádné ti nezemře." Takhle tedy vypadá to tvoje stavění? Dej pozor, co děláš a na čem stavíš. Vždyť buduješ na písku. Přijde déšť, přiženou se vody, zvedne se vichřice a oboří se na takový dům, a on spadne a jeho pád bude veliký.⁷
     Opusť písčinu a stavěj na skále: neboť chceš-li, aby někdo byl křesťan, musí být v Kristu. Ať uváží Kristovo nezasloužené utrpení, ať uváží, že ten, který byl bez jediného hříchu, vrací, co neuchvátil,⁸ a ať uváží, co mu říká Písmo: Pán šlehá každého, koho uznává za svého syna.⁹ Buď ať se tedy připraví na rány, anebo ať si nepřeje být přijat za syna.
     ¹ Ez 34, 4
     ² Sir 2, 1 (Vulg.)
     ³ srov. Mt 7, 24-25
     ⁴ 1 Kor 10 ,4
     ⁵ Tim 3, 12
     ⁶ srov. Flp 2, 21
     ⁷ srov. Mt 7, 27
     ⁸ srov. Žl 68 (69), 5
     ⁹ Žid 12, 6

RESPONSORIUM

O. Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel; * svým kázáním se nechceme dělat pěknými v očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.
V. Když vás povzbuzujeme, nepramení to z nějakého falešného přesvědčení, z nějakých nepoctivých úmyslů, ani vás nechceme klamat. * Svým kázáním se nechceme dělat pěknými v očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie