Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

11. červen 2019
Sv. Barnabáše, apoštola

Pocházel z ostrova Kypru, byl to levita a jmenoval se Josef, jméno Barnabáš mu dali apoštolové (Sk 4, 36). Prodal svůj majetek a peníze dal apoštolům pro chudé (Sk 4, 37). Ujal se Pavla, když po obrácení přišel do Jeruzaléma, a uvedl ho k apoštolům (Sk 9, 27). "Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a víry" (Sk 11, 24). Později přivedl Pavla do Antiochie (Sk 11, 25-26) a doprovázel ho na jeho první apoštolské cestě (Sk 13, 2 a násl.). Bývá jmenován dokonce před Pavlem (Sk 11, 30; 12, 25; 13, 2.7; 14, 14; 15, 12.25). Na apoštolském sněmu v Jeruzalémě hájil názor, že pohanům, kteří se chtějí stát křesťany, se nemá ukládat židovský zákon (srov. Sk 15, 1 -12). Když se s Pavlem rozešel, vzal s sebou svého příbuzného Marka na Kypr (Sk 15, 36-39). Pavel se o něm zmiňuje ještě, když na své druhé apoštolské cestě píše z Efesu do Korintu (1 Kor 9, 6).

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Tys apoštoly oddané
provázel, muži šlechetný,
pomáhal jsi jim všestranně;
teď náš zpěv s prosbou vyslechni.

Skrze ně, posly Kristovy,
vzešel čas plný milosti,
věk pravdy, míru, svobody
a opravdové radosti.

K úkolům těmto i tys byl
od Pána přibrán k účasti.
Proto ti patří stejný díl
slávy i moci, věčné cti.

Tys vséval světlo do srdcí.
Vypros, ať v Kristu – ve Slunci
zrá obilí už vzklíčené
pro sýpky nebe určené.

S knížaty nebe teď smíš dlít
věčnému Soudci v blízkosti,
pomoz nám všechny dluhy smýt,
ať hřeje nás jas věčnosti.

Buď sláva Kristu Ježíši,
i Otci s Duchem vznešeným,
že nám všem štěstí nejvyšší
skýtají věčným světlem svým. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Žalm 36 (37)
Úděl dobrých a zlých

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)

I

¹ Nerozhořčuj se nad špatnými, *
      neřevni na ty, kdo pášou zlo!
² Zakrátko zvadnou jako tráva, *
      uschnou jak bujná bylina. –

³ Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
      pokojně, věrně v své zemi žij.
⁴ Jen v Pánu měj své potěšení: *
      po čem tvé srdce touží, on dá. –

⁵ Svou cestu života svěř Pánu, *
      důvěřuj, on už učiní své.
⁶ Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
      a tvému právu jak bílému dni. –

⁷ Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
      nežárli na toho, komu se daří, *
      i když je přitom samá lest.
⁸ Přemáhej hněv a zanech záští, *
      nezlob se, z toho roste jen zlo.
⁹ Zlí totiž budou vyhlazeni; *
      kdo v Pána doufá, podrží zem. –

¹⁰ Jen ještě chvíli a bezbožník zmizí: *
       pohleď, tu stál – a není ho již!
¹¹ Kdežto pokorní obdrží zemi *
       a hojný pokoj bude jim přán.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

II

¹² Bezbožník ukládá spravedlivému *
       a zuby skřípe na něho.
¹³ Pán však se jeho úkladům směje, *
       vidí už nadcházet jeho den. –

¹⁴ Hříšníci tasí svoje meče, *
       k výstřelu napínají luk,
    jen aby skláli ubožáka, *
       pobili všechny pokojné.
¹⁵ Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
       a jejich luky se přelomí. –

¹⁶ Lepší je trocha poctivcova *
       než velké jmění bezbožných;
¹⁷ protože hříšným se přerazí paže, *
       kdežto poctivé podepře Pán. –

¹⁸ Pán dobře zná život bezúhonných, *
       dědictví jejich je na věky.
¹⁹ V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
       i za dnů hladu se nasytí. –

²⁰ Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
       vždyť všichni nepřátelé Páně
    jsou jen jako to luční kvítí: *
       zaniknou, odvanou jako dým. –

²¹ Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
       dobrý však z lásky rozdává.
²² Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
       ti, které proklel, vyhynou. –

²³ Pán posiluje kroky toho, *
       čí život se mu zalíbil.
²⁴ Padne-li, ležet nezůstane, *
       vždyť Pán ho drží za ruku. –

²⁵ Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
       aby byl dobrý ponechán v bídě *
       a jeho děti šly žebrotou.
²⁶ Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
       v dětech svých bude požehnán. –

²⁷ Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
       zůstaneš takto na věky živ.
²⁸ Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
       a neopouští svoje věrné;
    zatímco nepoctiví zajdou, *
       rod hříšných bude vyhlazen.
²⁹ Jen spravedliví zdědí zemi, *
       na věky na ní budou žít.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

III

³⁰ Ústa řádného mluví vždy moudře *
       a jeho jazyk pravdivě.
³¹ V srdci si nese Boží zákon, *
       krok jeho nezakolísá.
³² Za spravedlivým slídí hříšník *
       a snaží se ho usmrtit.
³³ Pán ho však nenechá napospas zlému, *
       na soudu nedá ho odsoudit. –

³⁴ Doufej v Pána, choď jeho cestou †
       a povýší tě k držení země, *
       záhubu hříšných uvidíš.
³⁵ Znával jsem hříšného násilníka, *
       jak pyšný cedr se vypínal:
³⁶ přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
       hledal jsem jej a nenašel! –

³⁷ Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
       takovým patří budoucnost.
³⁸ Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
       potomstvo hříšných vyhyne.
³⁹ Sám Pán je spásou spravedlivých, *
       v čas nouze jim je ochranou.
⁴⁰ Pán jim dá pomoc a vysvobození *
       za to, že v něho doufají.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

V. Jen ty mě moudrému vědění nauč.
R. Neboť tvým příkazům důvěřuji.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Jozue

     ¹Jozue, syn Nunův, vyslal potají ze Šittimu dva muže jako zvědy. Řekl: „Jděte se podívat do té země a do Jericha.“ Šli tedy a vstoupili do domu jedné ženy jménem Rachab, nevěstky, a tam přespali. ²Králi Jericha bylo ohlášeno: „V noci sem přišli nějací izraelští muži, aby obhlédli zemi.“ ³Jerišský král dal Rachabě rozkaz: „Vyveď ty muže, kteří k tobě přišli a vstoupili do tvého domu. Přišli proto, aby obhlédli celou zemi.“
     ⁴Ta žena oba muže odvedla a ukryla. Řekla: „Ano, ti muži ke mně přišli, ale já jsem nevěděla, odkud jsou. ⁵Když při setmění zavírali bránu, ti muži odešli. Nevím, kam šli. Rychle je pronásledujte, ať je dostihnete.“ ⁶Ona však je vyvedla na střechu a přikryla je lněnou slámou, kterou měla na střeše složenou; ⁷a oni ty muže pronásledovali směrem k Jordánu až k brodům. Jakmile pronásledovatelé vyšli, hned za nimi bránu zavřeli.
     ⁸Zvědové se ještě neuložili k spánku, když k nim vstoupila na střechu. ⁹Řekla těm mužům: „Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku. ¹⁰Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a jak jste v Zajordání naložili se dvěma amoritskými králi, se Sichonem a Ogem, které jste zahubili. ¹¹Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi. ¹²Zavažte se mi nyní přísahou před Hospodinem, že také vy prokážete milosrdenství domu mého otce, jako jsem já prokázala milosrdenství vám. Dejte mi věrohodné znamení, ¹³že ponecháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i vše, co jim náleží, a že nás vysvobodíte před smrtí.“
     ¹⁴Muži jí odpověděli: „Jsme odhodláni za vás zemřít. Nesmíte však vyzradit toto naše ujednání. Až nám Hospodin vydá zemi, prokážeme ti milosrdenství a osvědčíme věrnost.“ ¹⁵Potom je spustila po provaze z okna; její dům byl totiž v hradební zdi, bydlela na hradbách. ¹⁶A řekla jim: „Jděte na tamtu horu, aby na vás pronásledovatelé nenarazili, a skrývejte se tam po tři dny, dokud se nevrátí ti, kdo vás pronásledují; potom jděte svou cestou.“
     ¹⁷Muži ji upozornili: „Budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala, ¹⁸jestliže neuvážeš, až vstoupíme do země, tuto šňůru z karmínových vláken v okně, z něhož jsi nás spustila, a neshromáždíš k sobě do domu svého otce a matku, své bratry a celý svůj dům. ¹⁹Kdo vyjde ze dveří tvého domu ven, jeho krev padne na jeho hlavu, a my budeme bez viny. Avšak krev každého, kdo bude s tebou v domě, padne na naši hlavu, kdyby na něj někdo vztáhl ruku. ²⁰Vyzradíš-li toto naše ujednání, budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala.“ ²¹Odpověděla: „Staň se podle vašich slov.“ Nato je propustila a oni odešli. Pak uvázala na okno karmínovou šňůru.
     ²²Oni došli až na horu, kde zůstali tři dny, dokud se pronásledovatelé nevrátili; ti prohledali celou cestu, nikoho však nenašli. ²³Oba muži se tedy vrátili; sestoupili z hory, přešli Jordán a přišli k Jozuovi, synu Nunovu. Vyprávěli mu o všem, co se jim přihodilo. ²⁴Řekli Jozuovi: „Hospodin nám dal celou zemi do rukou. Všichni obyvatelé země propadli před námi zmatku.“

RESPONSORIUM

O. Člověk bývá ospravedlňován pro své skutky, ne jenom pro víru. Copak nevěstka Rachab nebyla ospravedlněna pro skutky, že totiž přijala posly a propustila je jinou cestou? * Jako tělo bez duše je mrtvé, tak i víra bez skutků je mrtvá.
V. Pro svou víru nevěstka Rachab nezahynula jako ostatní nevěřící, protože přijala vyzvědače v dobrém. * Jako tělo bez duše je mrtvé, tak i víra bez skutků je mrtvá.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého biskupa Chromácia na Matoušovo evangelium

     Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě.¹ Pán nazval své učedníky solí země, protože srdce lidského pokolení, ďáblem omámené, okořenili nebeskou moudrostí. A nyní je nazývá také světlem světa, neboť byli osvíceni od něho samého, jenž je pravým a věčným světlem, a proto se také sami stali světlem v temnotách.
     Protože on sám je sluncem spravedlnosti,² nazývá nikoli neprávem také své učedníky světlem světa; neboť skrze ně jako skrze zářící paprsky vylil na celý svět světlo, v němž se nám dává poznat. Oni zahnali z lidských srdcí temnoty bludu tím, že ukázali světlo pravdy.
     Skrze ně jsme byli i my osvíceni, stali jsme se ze tmy světlem, jak říká apoštol: Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla.³ A opět říká: Noc ani tma nemá nad vámi právo. Vy všichni jste přece synové světla a dne.⁴
     Právem to dosvědčuje i svatý Jan ve svém listě, když praví: Bůh je světlo,⁵ a kdo zůstává v Bohu, je ve světle, jako i on je ve světle. A protože máme radost, že jsme byli vysvobozeni z temnot bludu, máme stále chodit ve světle jako synové světla. Proto praví apoštol: Vy však budete zářit jako hvězdy ve vesmíru. Držte se pevně slova života.⁶ Jestliže to nebudeme dělat, budeme tak potřebné a užitečné světlo svou nevěrností jako nějakým závojem zastírat a zastiňovat ke své vlastní škodě i ke škodě druhých. Vždyť známe z Písma, jak byl patřičně potrestán onen služebník, který svěřenou hřivnu raději ukryl, než aby z ní těžil nebeský zisk, a neuložil ji do směnárny.⁷
     Musí v nás tedy stále svítit ona zářivá svítilna, která byla rozžata pro naši spásu. Máme totiž svítilnu nebeského přikázání a duchovní milosti, o níž prohlašuje David: Mým krokům svítilnou je tvé slovo, ono mi cestu osvětluje.⁸ A Šalomoun o ní říká: Vždyť příkaz je svítilna, naučení je světlo.⁹
     Nesmíme tuto svítilnu zákona a víry ukrývat, ale naopak musíme ji pro blaho mnohých vždycky stavět v Církvi na svícen, abychom my sami užívali světla pravdy a aby osvěcovalo všechny věřící.
     ¹ Mt 5, 14-15
     ² srov. Mal 3, 20
     ³ Ef 5, 8
     ⁴ srov. 1 Sol 5, 5
     ⁵ 1 Jan 1, 5
     ⁶ Flp 2, 15-16
     ⁷ srov. Mt 25, 26-27
     ⁸ Žl 118 (119), 105
     ⁹ Př 6, 23

RESPONSORIUM

O. Když Barnabáš přišel do Antiochie a viděl, jak Boží milost působí, zaradoval se. * Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a víry, aleluja.
V. Povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrní. * Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a víry, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Barnabáše – plného víry a Ducha Svatého – k apoštolské práci mezi pohany; probouzej i v nás vědomí, že nás voláš, abychom hlásali Kristovo evangelium slovem i životem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie