Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. červen 2019
Doba velikonoční, 7. týden
3. týden žaltáře

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Vladaři věčný, nejvyšší,
Vykupitel svých věrných jsi,
smrt zmírá při tvém vítězství,
teď milost tvá se mocně skví.

Ty po Otcově pravici
usedáš na trůn zářící,
a přejímáš moc nad všemi,
jež nemá původ na zemi.

Ať trojí říše tvorů tvých,
jak nebeských, tak pozemských,
tak temná říše pekelná
před tebou sklání kolena.

Andělé trnou v úžase,
co s lidským rodem stává se:
Hřeší člověk, smývá člověk,
vládne Slovo – Bohočlověk.

Buď, Kriste, naší radostí,
co čeká nás v tvé věčnosti,
ty, který řídíš světa říš
a nejvíc blaha přinášíš.

Až zaskvěješ se v onen den
v oblaku Soudce plameném,
smaž dluhy nezaplacené
a vrať nám věnce ztracené.

Proto tě vroucně prosíme:
Odpusť nám, čím kdy zhřešíme,
a milostí svou pozdvihni
nám srdce ve tvé výšiny.

Buď sláva tobě, Ježíši,
jenž vznášíš se už do výší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu. Aleluja.

Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

IV

³⁹ Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.
⁴⁰ Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.
⁴¹ Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.
⁴² Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

⁴³ Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
⁴⁴ Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
⁴⁵ Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
⁴⁶ Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu. Aleluja.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.

V

⁴⁷ Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
⁴⁸ Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
⁴⁹ Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

⁵⁰ Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
⁵¹ Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,
⁵² snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
⁵³      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty. Aleluja.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

¹ Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
² Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
³ Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
⁴ Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

⁵ Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
⁶ s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

⁷ A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
⁸ Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

⁹ Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
¹⁰ Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
¹¹ Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
¹² Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

¹³ Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
¹⁴ Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
¹⁵ Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

¹⁶ Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
¹⁷ Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty. Aleluja.

V. Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O. Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

     Milovaní, ¹³tohle vám píšu, abyste si byli vědomi, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího.
     ¹⁴V tom je ta naše radostná důvěra v Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí. ¹⁵A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme také, že dostaneme to, oč jsme ho žádali.
     ¹⁶Uvidí-li kdo, že jeho bratr se dopustí hříchu, který nevede k smrti, ať se za něho modlí, a Bůh mu dá život – těm totiž, kteří nehřeší k smrti; je i takový hřích, který vede až k smrti, ale neříkám, aby se za takového hříšníka někdo modlil. ¹⁷Každá špatnost je hřích, ale ne každý hřích vede až k smrti.
     ¹⁸Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku. ¹⁹Víme, že jsme z Boha, ale celý svět má v moci zlý duch. ²⁰Víme také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha. My jsme v tom pravém Bohu skrze jeho Syna Ježíše Krista. On je pravý Bůh a věčný Život. ²¹Děti, chraňte se model!

RESPONSORIUM

O. Víme, že Boží Syn přišel * a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.
V. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. * A dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého biskupa Cyrila Alexandrijského k Janovu evangeliu

     Když bylo ke zdárnému konci dovedeno všechno, co mělo být na zemi vykonáno pro naši spásu, bylo ještě třeba, abychom dostali podíl a účast na božské přirozenosti Slova,¹ to znamená zanechat svého života, změnit jej v jiný a začít zcela novou existenci pro Boha. Toho však nebylo možno dosáhnout jinak než ve společenství Ducha Svatého.
     Nanejvýš vhodná a přiměřená doba pro seslání Ducha Svatého a jeho sestoupení na nás byla ta, která navazovala na odchod našeho spasitele Krista z  tohoto světa.
     Neboť dokud ještě tělesně přebýval mezi těmi, kdo v něj uvěřili, jevil se jim podle mého soudu, jako dárce všeho dobra. Jakmile však nastal čas, kdy musel vystoupit k nebeskému Otci, bylo jistě zapotřebí, aby mezi těmi, kdo jej ctí, zůstal skrze Ducha a aby skrze víru přebýval v našich srdcích,² abychom majíce v srdci Kristova Ducha mohli s důvěrou volat: Abba, Otče,³ a ochotně kráčet cestou veškeré ctnosti, aby se tak ukázalo, že opravdu máme všemohoucího Ducha, takže jsme silní a nepřemožitelní jak vůči ďábelským nástrahám, tak vůči lidským útokům.
     Duch přece všechny, v nichž se usídlil a přebývá, proměňuje přímo v jiné lidi a dává jim nový život, jak lze snadno každému ukázat na svědectví Starého i Nového zákona.
     Jak Bohem poslaný Samuel říká Saulovi: Zmocní se tě Duch Hospodinův a změníš se v jiného muže.⁴ A svatý Pavel: My všichni s nezakrytou tváří odrážíme jako v zrcadle velebnost Páně, a tak se přetvořujeme stále víc a víc k zářivé podobě, jakou má on. Působí to Duch Páně. Ten Pán je však Duch.⁵
     Vidíš, jak Duch přímo přetváří do jiné podoby ty, v nichž se usídlil? Příhodně totiž převádí od pozemských náklonností k tomu, abychom usilovali pouze o věci nebeské,⁶ a nesmělé a bázlivé naplňuje odvahou a ušlechtilou statečností. Jistě nalezneme učedníky plné síly Svatého Ducha a v  takovém stavu, že se budou neochvějně držet Kristovy lásky, takže je nepřemohou útoky pronásledovatelů.
     Má tedy Spasitel pravdu, když říká: Je to pro vás dobré, abych já odešel⁷ do nebe. Neboť byl právě čas, kdy měl sestoupit Duch.
     ¹ srov. 2 Petr 1, 4
     ² srov. Ef 3, 17
     ³ Gal 4, 6
     ⁴ 1 Sam 10, 6
     ⁵ 2 Kor 3, 18.17
     ⁶ srov. Kol 3, 2
     ⁷ Jan 16, 7

RESPONSORIUM

O. Jestliže neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám. * Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy, aleluja.
V. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. * Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy, aleluja.

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, Bože, ať nás tvůj Duch naplní bohatstvím svých darů a přetvoří nás svou mocí, abychom správně smýšleli a věrně konali tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie