Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | ||||
4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
15. listopad 2018, Čtvrtek
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 32. týden
Sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele Církve, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele Církve, svátek
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.
Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!
Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.
K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.
Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.
Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.
Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.
Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
V.
Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R.
Nauč mě, Pane, svým přikázáním.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Daniela
1Prvního roku vlády Dareia, syna Asuerova z médského rodu, který se stal králem nad chaldejským
královstvím, 2prvního roku jeho vlády já, Daniel, jsem zkoumal v knihách počet let, který se měl
naplnit podle Hospodinova slova k proroku Jeremiášovi nad troskami Jeruzaléma: bylo to sedmdesát
let. 3Obrátil jsem svou tvář k Pánu, Bohu, v horlivé modlitbě a prosbě, v postu, v žínici a popelu.
4Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem se a řekl:
18„Nakloň svůj sluch, můj Bože, a slyš; otevři své oči a pohleď na naše trosky i na město, které má
tvé jméno, neboť nevysíláme své prosby k tobě pro naše spravedlivé skutky, ale pro tvé velké
milosrdenství. 19Pane, slyš! Pane, odpusť! Pane, pozoruj a jednej, neváhej kvůli sobě, můj Bože!
Vždyť tvé jméno má tvé město i tvůj lid!“
20Když jsem ještě mluvil, modlil se, vyznával svůj hřích i hřích svého izraelského lidu a předkládal
svou prosbu Hospodinu, svému Bohu, pro svatou horu svého Boha, 21ještě jsem tedy mluvil v modlitbě,
když ten muž Gabriel, kterého jsem viděl v předchozím vidění, rychle přiletěl a dotkl se mě v době
večerní oběti. 22Poučil mě a mluvil se mnou: „Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti dal plné porozumění.
23Na začátku tvých proseb vyšlo slovo a já jsem přišel, abych ti ho sdělil, neboť jsi milý Bohu;
dej tedy pozor na to slovo a pochop vidění!
24Sedmdesát týdnů je určeno tvému národu
i tvému svatému městu,
aby byla skončena nepravost,
aby přestal hřích,
odčiněna vina,
aby byla přivedena věčná spravedlnost,
aby se splnilo vidění a proroctví
a pomazáno přesvaté.
25Věz tedy a pochop:
Od doby, kdy vyšlo slovo,
aby byl znovu vybudován Jeruzalém,
až do Pomazaného knížete
uplyne sedm týdnů.
V dvaašedesáti týdnech
znovu bude vystavěno náměstí i hradební příkop
za tísnivých časů.
26Po dvaašedesáti týdnech bude zabit Pomazaný,
nebude už;
město i svatyni zničí
lid knížete, který přijde.
Jeho koncem bude zničení
a zpustošení stanovené
až do konce války.
27S mnohými uzavře pevné spojenectví
v době jednoho týdne,
v polovici týdne
přestane oběť krvavá i nekrvavá.
Pustošitel na křídlech ohavnosti,
dokud se na pustošitele
nevyleje stanovená zkáza!“
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Ze starokřesťanské homilie z 2. století
Ano, Pán říká: Po všechny dni se moje jméno tupí mezi pohany.1 A dále: Běda tomu, jehož vinou budou
mluvit rouhavě o mém jménu.2 Proč dochází k tomu rouhání? Protože nečiníme, co on chce. Když pohané
slyší z našich úst slova Boží, žasnou nad tím, jak jsou dobrá a veliká; jakmile ovšem poznají, že
naše skutky neodpovídají těm slovům, která říkáme, ihned se počnou rouhat a říkat, že to všechno
jsou nějaké bajky a bludy.
Tak například od nás slyší, že Bůh řekl: Žádná chvála, milujete-li ty, kdo vás milují, ale chvála
vám, milujete-li ty, kdo vás nenávidí.3 To když slyší, žasnou nad tou překypující dobrotou; ale
když vidí, že nemilujeme nejen ty, kdo nás nenávidí, ale ani ty, kdo nás milují, vysmějí se nám a
rouhají se Kristovu jménu.
A tak, bratři, čiňme vůli Boha, našeho Otce, abychom patřili k té první církvi, duchovní, stvořené
dřív než slunce a měsíc. Zato když nebudeme činit vůli Páně, budeme patřit k těm, o nichž platí
slovo Písma: Můj dům se stal lupičským doupětem.4 Nuže tedy, raději si vyberme
náležet k Církvi života, abychom byli zachráněni.
Nemyslím, že byste nevěděli, že živá Církev je Kristovým tělem.5 Písmo ostatně říká: Stvořil Bůh
člověka, muže a ženu.6 Ten muž je Kristus, ta žena je Církev.7 A víte také, že Písmo i apoštolové
říkají, že Církev není od nynějška, ale od počátku. Byla totiž duchovní, stejně jako náš JežÍš, a
zjevila se v posledních dnech kvůli naší spáse.
Tato duchovní Církev se zjevila v Kristově těle a ukázala nám, že když ji někdo z nás uchová v těle
a neztratí ji, dostane ji v Duchu Svatém. Toto tělo je totiž obrazem ducha a kdo ten obraz zničí,
nemůže rozpoznat předlohu a získat ji. To znamená, bratři: Chraňte tělo, abyste měli účast na duchu. Když říkáme,
že tělo je Církev a duch je Kristus, pak každý, kdo zneuctívá tělo, zneuctívá Církev. A takový člověk se nebude podílet na duchu, to jest na Kristu. Takový
život a takovou neporušitelnost může za pomoci Ducha Svatého dostat toto tělo; a nikdo nedokáže vypovědět ani
vylíčit, co Pán připravil8 svým vyvoleným.
1 Iz 52, 5 (LXX)
2 srov. Řím 2, 24
3 srov. Lk 5, 32.35
4 srov. Jer 7, 11; srov. Mt 21, 13
5 srov. Ef 1, 22-23
6 srov. Gn 1, 27; 5, 2
7 srov. Ef 5, 22-23
8 srov. 1 Kor 2, 9
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez
vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie