Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

14. prosinec 2017
Sv. Jana od Kříže, kněze a učitele Církve, památka

Narodil se v roce 1542 ve Frontiveros ve Španělsku. Když mu bylo 21 let, vstoupil ke karmelitánům. Jejich tehdy uvolněnější řeholní život ho zklamal, a proto uvažoval o přestupu k přísnějším kartuziánům. V roce 1568 se však setkal se sv. Terezií od Ježíše a ta v něm vzbudila zájem o reformu karmelitského řádu. Spolubratři se tomu postavili na odpor, a dokonce ho na 3 měsíce zavřeli do vězení. Tam napsal své nejkrásnější mystické básně. Jeho nejznámější spisy (Výstup na horu Karmel, Temná noc, Duchovní píseň a Plamen lásky žhavý) jsou komentáře k těmto básním. Příkoří, které musel snášet, mu pomohlo k hlubokému spojení s Bohem a přivedlo ho na vrchol mystického života. Zemřel 14.XII.1591 v klášteře v Ubedě. V roce 1726 byl prohlášen za svatého a v roce 1926 za učitele Církve.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.

Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.

Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.

Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.

Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1

Ant. 2

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2

Ant. 3

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3

PRVNÍ ČTENÍ

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu "Duchovní píseň" od svatého Jana od Kříže

     Přestože svatí učitelé odhalili mnoho tajemství a podivuhodných činů Božích a zbožné duše je poznaly – nakolik to ovšem naše pozemskost dovoluje – přece jen jich zůstává mnohem větší část, kterou je ještě třeba vynést na světlo a dokonce teprve pochopit.
     A tak je třeba sestoupit do hlubin Kristových a jako v bohatém dole tam kopat, neboť jsou tam uloženy hojné a drahocenné poklady. A můžeš dolovat sebehlouběji, nikdy nedojdeš konce a nevyčerpáš všechno, naopak na všech stranách, v každé štole nalezneš nové žíly s novým bohatstvím.
     Proto také říká o Kristu apoštol Pavel: V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.¹ Žádný člověk ovšem nemůže k těmto pokladům proniknout a není s to se jich dobrat, dokud se nepropracuje a nepronikne přes spoustu námahy a vnitřního i vnějšího utrpení, dokud napřed nedostane darem od Boha plnost chápání i cítění a dokud neprojde dlouhým duchovním výcvikem.
     To všechno jsou ovšem jen předstupně a předpoklady vstupu do vznešené svatyně poznání Kristových tajemství. A toto poznání představuje absolutně nejvyšší moudrost, jíž lze v tomto životě dosáhnout.
     Kéž by si lidé konečně uvědomili, že je zhola nemožné dojít k plnosti Božího bohatství a Boží moudrosti, aniž projdou plností utrpení a mnohonásobnými strastmi, které člověka naučí vzdát se útěchy a jakékoli touhy. A tak duše, která opravdu dychtí po Boží moudrosti, upřímně si nejprve žádá vejít do plnosti kříže.
     Právě proto napomínal svatý Pavel křesťany z Efesu, aby v soužení neochabovali,² aby byli stateční a aby, zakořeněni a upevněni v lásce, byli schopni pochopit se všemi svatými celou tu šířku a délku, výšku i hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání, a tak se dávat prostupovat veškerou plností Boží.³
     Jedinou branou, jíž můžeme do tohoto bohatství Boží moudrosti vejít, je kříž. A je to brána úzká. A tak ačkoli velmi mnoho lidí prahne po slastech, ke kterým je možné se touto branou dostat, jen málokdo touží skutečně do ní vstoupit.
     ¹ Kol 2, 3
     ² srov. Ef 3, 13
     ³ srov. Ef 3, 17-19

RESPONSORIUM

O. Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil na to, * co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.
V. Nám to bylo zjeveno skrze jeho Ducha. * Co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys dal svatému Janu od Kříže velkou lásku k ukřižovanému Kristu a schopnost zcela přilnout k tobě; dej, ať ho v tom následujeme a spolu s ním dosáhneme patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie