Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

15. únor 2017
První mezidobí, 6. týden
2. týden žaltáře

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Zachránce světa, Kriste, světa Tvůrce,
Vládce nad vládci, obávaný Soudce,
slyš naše prosby, jež s chválami tvými
    laskavě přijmi.

Pějem ti chvály ještě v noční době,
dopřej, ať jsou vždy milé zvláště tobě,
nás, Zdroji světla, osvěž a zbav tísní
    nebeskou písní.

K šlechetným skutkům uděl nám dny přejné,
dej život, jejž nám zlá smrt neodejme,
by každý náš čin sloužil neustále
    k věčné tvé chvále.

Zapal nám s ledvím naše nitro celé,
svým božským ohněm uchovej nás bdělé,
ať všichni lampy ve svých rukou máme,
    v nichž světlo plane.

Stejná buď sláva nebeskému Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
ať také Ducha, rovného jim mocí,
    ctí vesmír celý. Amen.

Během dne:

Kriste, ty světlo, lásko, naše žití,
radosti světa, dobro nekonečné,
přišel jsi krví svou nás vykoupiti
    z pout smrti věčné.

Do srdcí vlej nám lásku ohněm živým,
dej naší víře stále jasně hořet,
nauč nás přinést z čisté lásky k bližním
    vždy každou oběť.

Ať se už od nás vzdálí zloduch zrádný,
přemožen silou, která proudí z tebe,
ať sídlí stále tvůj Svatý Duch s námi,
    seslaný z nebe.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
    nad světy všemi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného

Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)

I

² Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
      abych se neprohřešil jazykem;
   a pokud bude bezbožník stát blízko, *
      budu svá ústa držet na uzdě. –

³ Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
      ale má bolest jen se zjitřila,
⁴ srdce se v těle prudce rozpálilo. †
      Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
    a já jsem musil nahlas promluvit:
⁵ „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
      a jakou míru dní mám před sebou, *
      ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –

⁶ Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
    v tvých očích je můj život jako nic, *
      a každý člověk jenom jako dech,
⁷ jen jako stín se tady člověk mihne, †
      jen jako dech je všechno bohatství, *
      jež hromadí a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

II

⁸ Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
      Jen k tobě upínám svou naději.
⁹ Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
      bláznům mě nenechávej na posměch!
¹⁰ A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
       protože všechno je tvé řízení. –

¹¹ Odejmi ode mne své navštívení! *
       Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
¹² Člověka za hřích postihuješ trestem †
       a ničíš jeho nádheru jak mol: *
       je každý člověk jenom jako dech. –

¹³ Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
       nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
       poutník, jak všichni moji otcové.
¹⁴ Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
       dříve než odejdu a zaniknu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

³ Co ty tak silácky se chlubíš *
      špatností vůči zbožným?
⁴ Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
      jazyk máš jako břitvu.
⁵ Zlo ti je milejší než dobro, *
      lež ti je víc než pravda.
⁶ Máš rád jen zraňující slova, *
      jazyku pomlouvačný! –

⁷ Bůh za to zahubí tě navždy, †
      ze stanu vyvleče tě, *
      ze země živých vytne.
⁸ Dobří to spatří plni bázně, *
      on sám jim bude pro smích:
⁹ „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
       hledat své útočiště,
    jen v majetek svůj doufal, *
       na ničemnosti stavěl.“ –

¹⁰ Já však se jak strom olivový *
       zelenám v domě Božím,
    spoléhám vždy a stále *
       na Boží slitování.
¹¹ Navždy ti budu vzdávat díky *
       za toto tvoje dílo,
    tvé jméno před věrnými chválit *
       za tvoji dobrotivost.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

V. Doufám, Pane, z duše doufám.
R. Na tvé slovo vyčkávám.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

¹Moudrost si zbudovala palác,
opřela jej o sedm sloupů.
²Pobila dobytek, smísila víno,
připravila také svůj stůl.
³Poslala své služebnice volat
z vyvýšenin města:
⁴„Kdo je nezkušený, ať sem přijde,
kdo je bez rozvahy, toho chci učit.
⁵Pojďte, můj pokrm jezte,
víno, mnou nalité, pijte!
⁶Nechte dětinství, a budete žít,
po cestě poznání choďte!“

⁷Kdo kárá posměvače, dojde hanby,
kdo napomíná zločince, dělá si škodu.
⁸Nekárej posměvače! Bude tě nenávidět!
Kárej moudrého, a bude tě mít rád.
⁹Dej radu moudrému, a bude moudřejší,
pouč spravedlivého, a poroste v poznání.
¹⁰Počátek moudrosti je bát se Hospodina,
poznat Svatého – to je vědění.
¹¹Neboť skrze něj se tvé dni rozmnoží,
rozhojní ti léta života.
¹²Jsi-li moudrý, jsi moudrý pro sebe,
jsi-li pošetilý, je to tvá škoda.

¹³Paní Pošetilost je vášnivá,
svádí a je stále bez klidu.
¹⁴Sedí u vchodu svého domu,
na trůnu na výšinách města,
¹⁵zve pocestné,
ty, kdo chodí po přímé cestě:
¹⁶„Kdo je nezkušený, ať sem přijde,
kdo je bez rozvahy, toho chci učit.
¹⁷Kradená voda je sladká,
zakázaný chléb je chutný.“
¹⁸A člověk neví, že u ní jsou mrtví,
že v hlubinách podsvětí jsou její hosté.

RESPONSORIUM

O. Jeden člověk chystal velkou hostinu, a když byl čas k hostině, poslal svého služebníka, aby vyřídil pozvaným: * Pojďte, už je připraveno!
V. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! * Pojďte, už je připraveno!

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře biskupa Prokopia z Gazy ke knize Přísloví

     Moudrost si zbudovala palác.¹ Mocný Bůh a Otec mající své bytí v sobě samém si za příbytek vybudoval jednak celý vesmír, kde přebývá s  celou svou silou, jednak člověka, který byl stvořen k obrazu Božímu a podobnosti s ním a jehož přirozenost je zároveň viditelná i neviditelná.
     Opřela jej o sedm sloupů.² Člověku, jenž byl po dokončení celého stvoření utvořen podle Krista, Boží Moudrost dala sedmero darů Ducha Svatého, aby v Krista věřil a zachovával jeho přikázání. Poznání budí ctnost a z ctnosti naopak vyplývá poznání. Tak se dary Ducha duchovní člověk dotváří, neboť zralá víra mu dává pevný podíl nadpřirozeného dobra.
     Tyto dary také zdokonalují přirozené světlo lidského ducha: Dar síly dává schopnost, abychom horlivě hledali Boží vůli, kterou bylo všechno stvořeno, a vždycky toužili ji z běhu věcí poznat. Dar rady rozlišuje, co touto nejsvětější Boží vůlí je a co jí není, a umožňuje, abychom tuto nestvořenou a nesmrtelnou Boží vůli přijímali a podle ní mysleli, mluvili a žili. A dar rozumu působí, abychom ji schvalovali a na ni spoléhali a  odmítali vše, co je s ní v rozporu.
     Smísila v číši své víno a připravila svůj stůl.³ Jako se v číši mísí víno s vodou, tak Moudrost spojila v člověku duchovní a tělesnou přirozenost a s poznáním stvořených věcí spojila v takovém člověku i poznání sebe samé jako příčiny všeho. Toto poznání opájí rozum jako víno vším, co se týká Boha. A tak ten, jenž je naším nebeským chlebem, sám živí naše duše ctností a opájí je a oblažuje svým učením. A to všechno bohatě prostírá k duchovní hostině všem, kdo se jí touží zúčastnit.
     Poslala své služebníky, aby hlasitě zvěstovali pozvání na pohár vína.⁴ Boží Moudrost poslala apoštoly jako služebníky božské vůle zvěstovat radostnou zvěst evangelia přicházející od Ducha, a proto převyšující každý psaný i přirozený zákon. Boží Moudrost zve v Kristu všechny k sobě. V něm se jako v poháru pro míchání vína uskutečnilo podle tajemného plánu spásy podivuhodné spojení božské a lidské přirozenosti v jednu osobu, aniž se obě přirozenosti smísily. A Moudrost Boží ústy svých služebníků volá: Komu schází moudrost, ať přijde ke mně.⁵ Kdo si jako blázen ve svém srdci říká, že Bůh není,⁶ ať odvrhne svou nevěru, s vírou se ke mně obrátí a pozná, že jsem Stvořitel a Pán veškerenstva.
     Toho, kdo nemá moudrost, zve: Pojďte, jezte se mnou chléb a pijte víno, které jsem vám namíchala.⁷ Těm, kterým scházejí skutky víry, říká Boží Moudrost, aby se jejich poznání zdokonalilo: Pojďte, jezte mé tělo, neboť vám dodá sílu a výživu jako chléb. Pijte mou krev, neboť vás naplní radostí mého učení jako víno a přivede vás k podobnosti Boží; tato krev byla totiž podivuhodně namíchána s božstvím pro vaši spásu.
     ¹ Př 9, 1
     ² tamtéž
     ³ Př 9, 3 (LXX)
     ⁴ srov. tamtéž
     ⁵ srov. Př 9, 4 (LXX)
     ⁶ srov. Žl 13 (14), 1
     ⁷ srov. Př 9, 4.5

RESPONSORIUM

O. Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů, * smísila víno, připravila také svůj stůl.
V. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán. * Smísila víno, připravila také svůj stůl.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie