Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

12. září 2014
Druhé mezidobí, 23. týden
3. týden žaltáře

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.

Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.

Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.

Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.

Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.

Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

I

² Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
³ bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
⁴ Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
⁵ Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

⁶ Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
⁷ Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

⁸ Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
⁹ Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

¹⁰ Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
¹¹ Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

¹² V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
¹³ Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

II

¹⁴ Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
¹⁵ Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
¹⁶ aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

¹⁷ Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
¹⁸ Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

¹⁹ Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
²⁰ Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

²¹ Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
²² Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

III

³⁰ Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
³¹ Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
³² To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

³³ Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
³⁴ Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
³⁵ Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

³⁶ Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
³⁷ potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán nás naučí svým cestám.
R. A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Žalozpěvů

¹Člověče, pohlédni na můj smutek, na mé soužení
způsobené metlou jeho hněvu.
²Zahnal mě a zavedl
do tmy, v níž není světlo.
³Každý den stále jen
obrací svou ruku proti mně.

⁴Způsobil, že zvadla moje kůže i maso,
rozdrtil mi kosti.
⁵Zhotovil pro mě jařmo,
mou hlavu ovinul námahou.
⁶Dává mi přebývat v temnotách
jako dávno mrtvým.

⁷Ze všech stran proti mně postavil zeď,
že nelze uniknout,
ukoval má pouta.
⁸Ano, i když volám a prosím,
nevšímá si mé modlitby.
⁹Mé cesty zazdil kvádry,
zmátl mé stezky.

¹⁰Číhá na mě jako medvěd,
jako lev na skrytých místech.
¹¹Sehnal mě z cesty a rozsápal mě;
přivedl mě v opuštění.
¹²Natáhl svůj luk a zamířil ho na mě
jako na terč pro své šípy.

¹³Vystřílel do mých ledví
střely svého toulce.
¹⁴Jsem na posměch všem národům,
stále se mi vysmívají.
¹⁵Hořkostmi mě nasytil,
napojil mě pelyňkem.

¹⁶Nechal mě lámat si zuby na křemeni,
zašlapal mě do prachu.
¹⁷Vzdálena je od štěstí má duše,
zapomněl jsem, co je blaho.
¹⁸Tu jsem si řekl: „Veta je po mé síle,
po mé naději v Hospodina!“

¹⁹Rozpomeň se na mou bídu a nejistotu,
na ten pelyněk hořký.
²⁰Ustavičně to mám na paměti,
má duše ve mně chřadne.
²¹Toto však mám na mysli,
a proto budu doufat:

²²Boží milost není jistě vyčerpána,
jistě není u konce jeho slitování.
²³Každého jitra je nové,
veliká je tvá věrnost.
²⁴Volám: "Mým údělem je Hospodin,
v něho budu doufat."

²⁵Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají,
k duši, která ho hledá.
²⁶Dobře je mlčky čekat
na Boží pomoc.
²⁷Dobré je muži, když nese
jařmo od svého mládí.

²⁸Ať jen naříká a sténá,
když ho na něho Bůh vložil.
²⁹Ať skloní svá ústa do prachu,
snad zbývá naděje.
³⁰Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije,
ať se nechá nasytit potupou.

³¹Neboť nezavrhuje Pán
své vlastní potomstvo.
³²Jestliže potrestá, opět se smiluje
podle množství svého slitování.
³³Vždyť nesužuje pro svou rozkoš,
netrestá smrtelníky s rozkoší.

RESPONSORIUM

O. Zajali mě moji nepřátelé bez důvodu, řekl jsem: Veta je po mně! Slyšel jsi můj hlas, Hospodine. * Řekl jsi: Neboj se! Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život.
V. Jsem přece odhodlán pro jméno Pána, Ježíše nejen se dát svázat, ale i podstoupit smrt. * Řekl jsi: Neboj se! Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání blahoslaveného Izáka, opata kláštera z Hvězdy

     Dvě věci příslušejí jedinému Bohu: pocta vyznání a moc odpuštění. Jemu se musíme vyznávat, od něho musíme očekávat odpuštění. Jedině Bohu totiž náleží odpouštět hříchy,¹ a  proto je třeba se mu vyznávat. Ale když se Všemohoucí zasnoubil s bezmocnou a Vznešený s  nízkou, učinil tím služku královnou. Tu, která byla v pozadí, u jeho nohou, postavil po svém boku. Vždyť z jeho boku vyšla, a proto se s ní zasnoubil. A jako všechno, co je Otcovo, patří Synu, a co je Synovo, patří Otci, protože jsou podle přirozenosti jedno, tak dal Snoubence všechno, co bylo jeho, a všechno, co patřilo Snoubence, se stalo zároveň vlastnictvím Snoubencovým. Tak ji také učinil jedno se sebou i s Otcem. Syn se přimlouvá za Snoubenku a říká Otci: Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás.²
     Tak tedy je Snoubenec jedno s Otcem a jedno se Snoubenkou; to, co shledal na Snoubence špatné, odstranil a přibil to na kříž: vynesl její hříchy na kříž a sňal je skrze kříž. Co jí bylo přirozené a vlastní, to přijal a  oblékl na sebe; a co je jen jemu vlastní a božské, to jí dal sdílet. Odstranil totiž, co bylo ďábelské, vzal na sebe, co bylo lidské a daroval božské, aby všechno Snoubenčino patřilo Snoubenci. Proto říká ten, který nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného:³ Smiluj se nade mnou, Pane, vždyť jsem chorý.⁴ Kdo má jeho slabost, aby měl i jeho nářek, aby všechno, co má Snoubenec, patřilo i Snoubence. Také čest vyznání a moc odpouštět. Proto je třeba říci: Jdi, ukaž se knězi!⁵
     Církev tedy nemůže nic odpustit bez Krista; a Kristus nechce nic odpustit bez Církve. Církev může odpustit jen kajícníkovi, to jest tomu, koho se dotkl Kristus; a Kristus nechce nic odpustit tomu, kdo pohrdá Církví. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!⁶ Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a Církve.⁷
     Neodděluj tedy hlavu od těla, to by nikde nebyl celý Kristus. Kristus totiž není nikdy celý bez Církve, jako Církev není nikde celá bez Krista. Celý a úplný Kristus je hlava a  tělo. Proto říká: Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka.⁸ A ten je jediným člověkem, který odpouští hříchy.
     ¹ srov. Mk 2, 7
     ² Jan 17, 21 (Vulg.)
     ³ srov. 1 Petr 2, 22; Iz 53, 9
     ⁴ srov. Žl 6, 3
     ⁵ Mt 8, 4
     ⁶ Mt 19, 6
     ⁷ Ef 3, 32
     ⁸ Jan 3, 13

RESPONSORIUM

O. Prosím, aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; * aby byli jedno, jako my jsme jedno.
V. Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, * aby byli jedno, jako my jsme jedno.

MODLITBA

Modleme se:

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie