Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

2. červenec 2014
Druhé mezidobí, 13. týden
1. týden žaltáře

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.

Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.

Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.

Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ať Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.

Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

I

² S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
³     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!
⁴ Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

⁵ Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.
⁶ Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
⁷ K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

⁸ A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
⁹ Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.
¹⁰ Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

¹¹ Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.
¹² Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.
¹³ Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

¹⁴ Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
¹⁵ Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.
¹⁶ I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

¹⁷ Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
¹⁸ vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.
¹⁹ Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.
²⁰ Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

²¹ Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;
²² za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.
²³ Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.
²⁴ Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.
²⁵ Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

²⁶ K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.
²⁷ Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.
²⁸ Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.
²⁹ Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.
³⁰ S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

V. Všichni se divili milým slovům.
R. Která vycházela z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

     ^4.2Saulův syn měl dva muže, velitele houfů; jeden se jmenoval Baana a druhý Rechab. Byli to synové Rimona Beerotského z Benjamínovců; Beerot se totiž také počítá k Benjamínovi. ³Beeroťané však uprchli do Getaimu, kde pobývají jako přistěhovalci až dodnes.
     ⁴Jonatan, syn Saulův, měl syna, který měl zchromené nohy. Bylo mu pět let, když z Jizreelu došla zpráva o Saulovi a Jonatanovi. Jeho chůva jej tehdy vzala a dala se na útěk. Při útěku tak pospíchala, že upadl; proto kulhal. Jmenoval se Mefibošet.
     ⁵Synové Rimona Beerotského, Rechab a Baana, přišli za denního horka do Išbošetova domu. Ten ležel za poledne na lůžku, ⁶zatímco vrátná domu při čištění pšenice usnula. Zasadili mu ránu pod žebra; potom Rechab a jeho bratr Baana unikli. ⁷Když totiž vešli do domu, on ležel na svém lehátku ve své ložnici. Ubili ho k smrti a uřízli mu hlavu; vzali ji a šli celou noc pustinou.
     ⁸Išbošetovu hlavu donesli Davidovi do Hebronu. Řekli králi: „Tu je hlava Išbošeta, syna tvého nepřítele Saula, který ti ukládal o život. Hospodin dopřál králi, mému pánu, dnešního dne pomstu nad Saulem i nad jeho potomstvem.“ ⁹David odpověděl Rechabovi a jeho bratru Baanovi, synům Rimona Beerotského, slovy: „Jakože živ je Hospodin, který vykoupil můj život ze všeho soužení, ¹⁰toho, který mi oznámil: ‚Hle, Saul je mrtev‘, a pokládal se za zvěstovatele radosti, toho jsem v Siklagu zajal a popravil. To jsem mu dal za tu zvěst. ¹¹Jakpak když svévolníci zavraždí spravedlivého v jeho domě a na jeho lůžku? To bych vás teď neměl volat k odpovědnosti za jeho krev? To bych vás neměl vymýtit ze země?“ ¹²David přikázal družině, aby je popravili. Usekli jim ruce i nohy a pověsili je u rybníka v Hebronu. Hlavu Išbošetovu vzali a pohřbili v Abnerově hrobě v Hebronu.
     ^5.1Všechny izraelské kmeny prišly k Davidovi do Hebronu a řekly: „Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. ²Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: ‚Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem.‘“ ³Prišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem. ⁴Davidovi bylo třicet let, když se stal králem; a kraloval čtyřicet let. ⁵V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců; v Jeruzalémě kraloval třiatřicet let nad celým Izraelem i nad Judou.
     ⁶Král se svými muži pak vytáhl k Jeruzalému proti Jebuzitům, obyvatelům té země. Ti řekli Davidovi: „Nevejdeš sem, slepí a kulhaví tě zaženou!“ To znamenalo: David sem nevstoupí. ⁷David však dobyl tvrze Siónu – a to je město Davidovo.

RESPONSORIUM

O. K boji povstávají králové, smlouvají se vládci proti Pánu, proti jeho pomazanému. * Já jsem svého krále dosadil na Siónu, na své svaté hoře.
V. Proč se bouří kmeny pohanů, národy proč snují marné plány? * Já jsem svého krále dosadil na Siónu, na své svaté hoře.

DRUHÉ ČTENÍ

Z knihy „Cesta k dokonalosti“
od svaté panny Terezie od Ježíše

     Každý člověk, ať je jakkoliv hloupý a nerozumný, když chce o něco požádat nějakého váženého a ctihodného muže, nejdříve rozvažuje a v duchu si připravuje, jakým způsobem ho osloví, aby mu to bylo vhod a nevyvolal u něho odpor nebo mu nezpůsobil potíže. Dále pak musí zvážit, co vlastně od něho bude žádat, k čemu potřebuje to, oč prosí, zvláště je-li to něco mimořádného a velkého. Ostatně náš dobrý Ježíš nás sám učí, jak máme prosit. Právě toho je podle mého soudu zvlášť třeba si všimnout. Nemohl jsi, Pane, všecko shrnout do jediné věty a říci: Otče, dej nám vše, co je pro nás dobré a přiměřené? Zdálo by se totiž, že není třeba nic víc říkat, zvláště jde-li o toho, který všechno tak dobře a dokonale zná.
     Jistě by to stačilo, Moudrosti věčná, pokud jde o tebe a tvého nebeského Otce, a ty ses také k němu tak modlil v zahradě Getsemanské. Tam jsi mu vyjevil své přání i svůj strach, ale přitom ses zcela podřídil jeho vůli. Ale ty víš, můj Pane, že my nejsme tak odevzdaní do Otcovy vůle, jako jsi byl ty. A proto bylo třeba, abychom my prosili o každou jednotlivou věc zvlášť, abychom přitom i sami u sebe rozvažovali, zda je to, oč žádáme, pro nás dobré a prospěšné, a abychom o to přestali prosit, vidíme-li, že to pro nás není dobré. Jsme totiž takového založení, že nedostaneme-li právě to, oč prosíme, nestojíme o to, co nám Bůh chce dát. Je to důsledek toho, že máme svobodnou vůli. A i kdyby to bylo pro nás daleko nejlepší, nikdy nemáme pocit, že jsme štědře obdarováváni, dokud se nám hned přímo na dlaň, že to tak musím říci, nevyplácejí peníze hotově.
     A tak nás dobrý Ježíš přímo učí slova, kterými máme prosit o příchod jeho velkého království: Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé.¹ Jen prosím zvažte nesmírnou moudrost našeho Učitele. Snažím se to domyslet a je opravdu dobré dobře pochopit, oč vlastně žádáme, když prosíme o příchod Kristova království. Vznešený král totiž viděl, že nejsme schopni posvětit nebo oslavit svaté jméno věčného Otce, protože naše vlastní schopnosti jsou malé a příliš omezené, než abychom to dělali, jak náleží, ledaže by on sám se svou vznešeností nám v tom nějak pomohl, totiž tím, že nám už tady dává své království. A tak náš dobrý Ježíš spojil a sjednotil obě tyto věci dohromady. Mělo by nám tedy být jasné, oč žádáme a jak moc záleží na tom, abychom o to prosili náležitě a vroucně a vynaložili všechno, co můžeme, abychom se dárci zalíbili a dostáli všemu, co od nás požaduje. Proto vám chci na tomto místě říci a vysvětlit, co si já sama o této věci myslím.
     V čem tedy podle mého mínění spočívá nejvyšší dobro v nebeském království, když nechám stranou velké množství jiných věcí? V tom, že tam už člověk nepřikládá žádnou cenu ničemu pozemskému a světskému, dále že se raduje zvlášť z toho, že se všichni radují, a že cítí ustavičný vnitřní pokoj a nezměrné štěstí, protože jeho duše vidí, jak úplně všichni smrtelníci velebí a chválí Boha a dobrořečí jeho svatému jménu, že už nikdo z lidí Boha neuráží hříchem, ale že ho všichni milují, a dokonce že se sama tato duše nezabývá ničím jiným než láskou.
     A tak bychom ho měli milovat i na tomto světě, i když ne s takovou dokonalostí a stejně bytostně; ale kdybychom ho lépe znali, jistě bychom ho milovali mnohem hlouběji a dokonaleji, než jak ho milujeme nyní.
     ¹ Mt 6, 9-10

RESPONSORIUM

O. Umí svým dětem dávat dobré dary, ale žádá od nás, abychom prosili, hledali a tloukli. * Dostaneme tím více, čím větší bude naše víra, pevnější naše naděje a vroucnější naše touha.
V. Zde platí spíše vzdechy než slova, spíše pláč než mluvení. * Dostaneme tím více, čím větší bude naše víra, pevnější naše naděje a vroucnější naše touha.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní, a tím jsi z nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie