Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

8. listopad 2010
Druhé mezidobí, 32. týden
4. týden žaltáře

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich Církve k nám.

Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.

Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.

A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
    zpíváme hymny.

Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
    plameny tvými.

Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti,
a udělit všem dary nehynoucí
    věčného žití.

Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
a také Ducha, rovného jim mocí,
    ctí vesmír celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

¹ Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
² Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
³ neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

⁴ Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.
⁵ Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

⁶ Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
⁷ Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.
⁸ Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

⁹ Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
¹⁰ A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.
¹¹ Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
¹² Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

¹³ Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?
¹⁴ Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

¹⁵ Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
¹⁶ Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,
¹⁷ až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

¹⁸ Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.
¹⁹ Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
²⁰ jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

²¹ Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,
²² byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
²³ Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.
²⁴ Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

²⁵ Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.
²⁶ Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!
²⁷ Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
²⁸ Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Daniela

     ²⁶Král Nabuchodonosor se zeptal Daniela, nazvaného Baltazar: „Můžeš mi skutečně oznámit sen, který jsem viděl, i jeho výklad?“ ²⁷Daniel králi odvětil: „Tajemství, které hledáš, nemohou králi oznámit mudrci, zaklínači, hadači a věštci. ²⁸Je však na nebi Bůh, který odhaluje tajemství; a ten dal poznat králi Nabuchodonosorovi to, co bude na konci dob. Tvůj sen a vidění tvé mysli, které jsi měl na svém lůžku, jsou tyto.
     ²⁹Ty, králi, jsi začal na svém lůžku myslet o tom, co se stane v budoucnosti, a ten, který odkrývá tajemství, ti dal poznat to, co přijde. ³⁰Mně pak bylo toto tajemství zjeveno ne pro moudrost, které bych snad měl víc než ostatní lidé, ale kvůli tomu, aby byl králi podán výklad a abys poznal to, co sis myslel.
     ³¹Ty, králi, jsi měl vidění, a hle – socha. Byla to velmi mohutná socha, skvěla se září, když stála proti tobě, a její vzhled byl strašný. ³²Tato socha měla hlavu z ryzího zlata, prsa a ramena ze stříbra, břicho a bedra z mědi. ³³Stehna byla ze železa, nohy částečně ze železa, částečně z hlíny.
     ³⁴Díval ses, když se tu náhle bez lidského přičinění uvolnil kámen, udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je. ³⁵Tu se ihned zhroutilo železo, hlína, měď, stříbro a zlato a byly jako plevy na mlatu v létě, vítr je odnesl, ani stopa po nich nezůstala; kámen pak, který udeřil do sochy, stal se velikou horou a naplnil celou zemi. ³⁶To je sen; podáme králi jeho výklad.
     ³⁷Ty, králi, jsi králem králů; Bůh nebes ti dal království, moc, sílu a slávu. ³⁸Do tvé moci dal všechna místa, kde bydlí lidé, divokou zvěř i ptactvo nebes, nad tím vším tě učinil vladařem – ty jsi hlava zlatá. ³⁹Po tobě povstane jiné království, menší než tvoje, a ještě třetí království, měděné, které ovládne celou zemi. ⁴⁰Čtvrté království bude tvrdé jako železo; jako železo všechno drtí a láme, tak i ono království toto všechno rozdrtí a zláme.
     ⁴¹Že jsi však viděl nohy a prsty částečně z hrnčířské hlíny a částečně ze železa, to znamená, že království bude rozděleno; bude v něm však něco z tvrdostí železa. Protože jsi však viděl železo smíšené s blátivou hlínou ⁴²a prsty nohou částečně ze železa a částečně z hlíny, část království bude silná a část křehká. ⁴³Protože jsi však viděl železo smíšené s blátivou hlínou, stmeleny budou sňatky, nepřilnou však navzájem k sobě, tak jako se železo nespojí s hlínou.
     ⁴⁴Za dob těch králů zřídí Bůh nebes království, které nebude zničeno navěky, a toto království nepřijde k jinému národu; rozdrtí všechny ony říše a udělá jim konec, samo však bude trvat navěky, ⁴⁵protože jsi viděl, jak se bez lidského přičinění z hory uvolnil kámen a rozdrtil hlínu, železo, měď, stříbro a zlato. Veliký Bůh ukázal králi, co bude v budoucnosti. Pravdivý je sen a spolehlivý jeho výklad!“
     ⁴⁶Tu král Nabuchodonosor padl na svou tvář a klaněl se Danielovi. ⁴⁷Rozkázal, aby mu obětovali obětní dary a vonné látky. Král řekl Danielovi: „Jistě váš Bůh je Bohem bohů a Pánem králů; zjevuje tajemství, protože jsi mohl toto tajemství odhalit.“

RESPONSORIUM

O. Bůh nebes zřídí království, které nebude zničeno navěky; rozdrtí všechny ony říše a udělá jim konec. * Toto Boží království však bude trvat navěky.
V. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním; na koho ten kámen padne, toho rozdrtí. * Toto Boží království však bude trvat navěky.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze starokřesťanské homilie z 2. století

     Pán nám tedy prokázal takové milosrdenství, že už především jako živí neobětujeme mrtvým bohům ani se jim neklaníme, nýbrž že jsme skrze Krista poznali Otce pravdy. A co plyne z poznání, které k  němu vede? Abychom nezapírali toho, skrze něhož jsme ho poznali. A ten přece říká: Kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se přiznám před svým Otcem.¹ To je tedy naše odměna, když vyznáváme toho, skrze něhož jsme byli spaseni. Čím ho však vyznáváme? Tím, že budeme činit, co říká, že nebudeme opomíjet jeho přikázání a nebudeme ho ctít jenom ústy, ale z celého srdce a z celé mysli. Říká přece u Izaiáše: Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě.²
     Nestačí tedy, abychom ho jen nazývali Pánem, neboť to nás nezachrání. Říká přece: Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, bude zachráněn, ale kdo činí spravedlnost.³ A tak ho, bratři, vyznávejme skutky: vzájemnou láskou, tím, že nebudeme cizoložit ani se navzájem pomlouvat ani si závidět, nýbrž že budeme zdrženliví, milosrdní a dobří. Také máme být k sobě soucitní a nemáme lačnět po penězích. Takovými skutky ho tedy vyznávejme, ne opačnými. A nesmíme se bát lidí víc než Boha. Jakmile byste si tak totiž počínali, pověděl by Pán: I kdybyste byli spolu se mnou, v mém náručí, ale neplnili má přikázání, odvrhnu vás a řeknu vám: Odejděte ode mne, neznám vás, nevím, odkud jste, pachatelé nepravosti.⁴
     Nuže tedy, bratři moji, dejme se do boje, vždyť boj už nastává. Víte také, že na pozemské závody se sjíždějí mnozí, ale věnec že nedostanou všichni, nýbrž jen ti, kteří vynaložili opravdu velkou námahu a bojovali skvěle.⁵ My ovšem bojujeme všichni, abychom všichni dostali vítězný věnec. A tak běžme správnou cestou o odměnu nepomíjející, shromážděme se k němu všichni a dejme se do boje, abychom dostali vítězný věnec; a nemůžeme-li být ověnčeni všichni, ať máme k věnci vítězů alespoň blízko.
     Měli bychom také vědět, že když se při pozemských závodech zjistí, že závodník porušuje pravidla, zbičují ho a vykážou ze stadiónu. Co myslíte, že se stane tomu, kdo se prohřeší proti pravidlům závodu o věnec nepomíjející? O těch, kteří porušili pečeť křtu, říká Písmo, že jejich červ neumře, jejich oheň neuhasne a budou všem na očích. ^{6
     1} srov. Mt 10, 32; srov. Lk 12, 8
     ² Mk 7, 6; srov. Iz 29, 13
     ³ srov. Mt 7, 21
     ⁴ srov. Lk 13, 27; srov. Mt 7, 23
     ⁵ srov. 1 Kor 9, 24-25
     ⁶ Iz 66, 24 (LXX); srov. Mk 9, 48

RESPONSORIUM

O. Obrátili jste se, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých. * On nás vysvobodí od blížícího se Božího hněvu.
V. Zůstávejte v něm! To nám dodá radostné důvěry, až se objeví, a při jeho příchodu nebudeme od něho s  hanbou odmítnuti. * On nás vysvobodí od blížícího se Božího hněvu.

MODLITBA

Modleme se:

Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie