lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

3. září 2010
Sv. Řehoře Velikého, papeže a učitele Církve, památka


Narodil se kolem roku 540 v Římě, pocházel z římské patricijské rodiny a stal se městským prefektem (572-573). Po smrti svého otce založil v rodném domě klášter sv. Ondřeje a na rodinných usedlostech na Sicílii dalších šest klášterů, vzdal se svého úřadu a stal se benediktinským mnichem. Byl vysvěcen na jáhna, později působil jako papežský legát u císařského dvora v Konstantinopoli (579-585) a po návratu do Říma jako papežův blízký poradce. Byl zvolen za papeže (590) v době, kdy v Itálii řádil mor a hlad jako následek langobardských nájezdů a válek, a na dějinném přelomu mezi starověkem a středověkem všeobecně poklesla kázeň. Jeho dopisy (zachovalo se jich 848) ukazují, že nic z toho, co se dělo v životě křesťanstva, mu nebylo lhostejné. Usiloval o obnovu křesťanského života a liturgie; mimořádnou péči věnoval duchovenstvu; poslal 40 věrozvěstů do Anglie a obracel se s hlásáním evangelia k mladým germánským národům; ariánské Langobardy přivedl do katolické církve. Při napravování nepořádků postupoval důsledně, a přitom taktně a mírně. Když konstantinopolský patriarcha začal užívat titulu "ekumenický (tj. všeobecný) patriarcha", viděl v tom nedůstojné vyvyšování se nad ostatní patriarchy a reagoval na to tím, že sám začal užívat titulu "služebník služebníků Božích". Jeho bohatá literární činnost tvoří přechod od teologie patristické k počátkům teologie scholastické. Zemřel 12. III. 604. Dnešní den je výročím jeho vysvěcení na biskupa.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.

Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.

Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.

Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.

Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!

3 Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.

5 Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

6 Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.

7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

8 Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.

9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

10 Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.

11 Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

12 Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.

13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.

15 Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

16 Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

18 Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.

19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

20 Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

21 za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

30, 18 – 31, 9
Příslib vysvobození

30.18Tak praví Hospodin:
"Hle, změním osud Jakubových stanů,
slituji se nad jeho příbytky,
na své výšině zas bude vystavěno město,
palác bude vybudován na svém starém místě.
19Chvalozpěv z nich bude znít,
hlas jásajících.
Rozmnožím je, a nebude jich málo;
oslavím je, a nebudou bez vážnosti.
20Jeho synů bude jak za dávných časů,
jeho shromáždění u mě potrvá pevně,
trestem stihnu všechny, kdo jej utlačují.
21Vzejde z něho jeho vladař,
povstane kníže z jeho středu.
Dovolím mu a přistoupí ke mně.
Kdo by se jinak odvážil přiblížit ke mně?
– praví Hospodin.

22Budete mým lidem
a já budu vaším Bohem.
23Hle, Hospodinova bouře, jeho hněv vypukne,
– vířivá smršť –
na hlavu bezbožných se snese!
24Neobrátí se Hospodinův hněv,
dokud nevykoná, dokud nesplní záměry svého srdce.
Na konci času to pochopíte.
31.1V té době – praví Hospodin –
budu Bohem všech rodů Izraele,
oni pak budou mým lidem.
2Tak praví Hospodin:
Lid, který byl ušetřen meče,
nalezl na poušti milost.
Izrael došel na místo svého odpočinku."

3Zdaleka se mu zjevil Hospodin:
"Věčnou láskou jsem tě miloval,
proto jsem ti zachoval smilování.
4Zase tě zbuduji a budeš vystavěna,
Izraelova panno!
Znovu se ozdobíš svými bubínky
a vejdeš do ráje jásajících.
5Budeš opět štěpovat vinice
na samařských horách.
Štěpovat budou štěpaři a budou z nich též požívat.
6Neboť přijde den,
kdy budou strážní volat
na efraimském pohoří:
‚Vstaňme a vystupme na Sión
k Hospodinu, svému Bohu!‘

7Neboť tak praví Hospodin:
Oslavujte Jakuba,
jásejte nad prvním z národů,
ať je slyšet váš jásot:
‚Zachránil Hospodin svůj národ,
zbytky Izraele!‘
8Hle, přivedu je nazpět ze severní země,
shromáždím je od končin země;
slepí a kulhaví budou mezi nimi
spolu se ženami v naději a nedělkami;
veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí.
9Přicházejí s pláčem,
ale útěchou je doprovázím;
přivedu je k vodním proudům
přímou cestou, na níž neklopýtnou.
Stal jsem se totiž Izraeli otcem,
Efraim je mým prvorozencem."

RESPONSORIUM

Jer 31, 6; Iz 2, 5

O. Přijde den, kdy budou strážní volat: * Vstaňme a vystupme na Sión k Hospodinu, svému Bohu!
V. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle. * Vstaňme a vystupme na Sión k Hospodinu, svému Bohu!

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Řehoře Velikého na Ezechiela

(Lib. I, II, 4-6: CCL 142, 170-172)

Z lásky ke Kristu se nešetřím, když hlásám jeho slovo

     Synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům.1 Stojí za zmínku, že Bůh toho, koho posílá kázat, nazývá strážným. Strážný totiž vždycky stojí na vyvýšeném místě, aby viděl už zdaleka, co se blíží. A každý, kdo je ustanoven strážným lidu, má být na výši svým životem, aby mohl tím, že vidí dopředu, pomáhat druhým.
     Jak je mi těžké to říkat. Vždyť těmito slovy soudím sám sebe, neboť nekážu tak, jak bych měl, a pokud přece jen tak kážu, můj život tomu neodpovídá.
     Nepopírám svou vinu, vidím svou tupost a nedbalost. Snad už pro toto vyznání viny dosáhnu u milosrdného soudce uznání. Když jsem byl v klášteře, dovedl jsem zdržovat svůj jazyk od všech planých řečí a téměř stále upínat svou mysl k modlitbě. Ale od té doby, co jsem vzal na sebe břemeno pastýřské služby, nemůže být duch ustavičně usebrán, protože se musí zabývat mnoha záležitostmi.
     Jsem nucen projednávat záležitosti církevních obcí a hned zase klášterů; často musím posuzovat život a činy jednotlivců; hned se zase musím zabývat nějakými občanskými věcmi; hned zase naříkat nad vražedným vpádem barbarů a bát se vlků, číhajících na svěřené stádo; hned zase učinit opatření, aby nezůstali bez prostředků ti, kdo jsou vázáni řeholními pravidly; tu zase s klidnou myslí snášet nějaké lupiče, a jindy se jim naopak postavit na odpor a přitom se snažit zachovat lásku.
     Když je mysl tak rozptýlená a rozpolcená a musí věnovat pozornost tolika a tak důležitým věcem, kdy se má vrátit do sebe, aby se cele soustředila ke kázání a neopouštěla službu hlásání slova? A protože mě mé postavení často přivádí do styku se světskými lidmi, povoluji někdy v kázni jazyka. Neboť jestliže nad sebou stále přísně bdím, jsem si vědom toho, že slabší přede mnou utíkají a já je nikdy nepřitáhnu k tomu, k čemu bych chtěl. Proto často trpělivě poslouchám i jejich zbytečné řeči. Protože však i já jsem slabý, stane se, jsem-li na chvíli zatažen do planého povídání, že pak sám začnu rád mluvit o tom, co jsem na začátku nechtěl ani slyšet; a tak do čeho se mi nechtělo spadnout, v tom potom ležím docela rád.
     Co jsem to tedy za strážného, když nestojím na hoře, kde mám konat svou službu, ale dosud ležím v údolí slabosti? Ale stvořitel a vykupitel lidského pokolení je mocný; on může mně nehodnému dát, aby byl můj život na výši a moje kázání bylo účinné. Vždyť z lásky k němu se nešetřím, když hlásám jeho slovo.

     1 Ez 3, 17

RESPONSORIUM

_

O. Ze studnice Písma svatého čerpal poznání, jak správně jednat a žít ve spojení s Bohem, vštěpovat tyto zásady národům, a tak je zavlažovat živou vodou evangelia. * I když zemřel, stále ještě mluví.
V. Orlím zrakem pronikal do podstaty věcí a s láskou pečoval o velké i malé. * I když zemřel, stále ještě mluví.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty se dobrotivě staráš o svůj lid a vládneš mu mocí své lásky; na přímluvu svatého papeže Řehoře vyslyš naše prosby za ty, kterým jsi svěřil vedení své Církve: naplň je duchem moudrosti, aby jejich služba přinášela tvému lidu užitek, a odměň jejich práci věčnou radostí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie