| Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
| 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 |
| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
| 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
| 28 | 29 | 30 | 31 | |||
15. červenec 2024, Pondělí
3. týden žaltáře
Sv. Bonaventury, biskupa a učitele Církve, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
O Velikonocích je možné dle vhodnosti přidat Aleluja na konci antifon,
veršů a v responsoriu.
Modlitby je třeba podle okolností upravit změnou rodu nebo čísla.
POZVÁNÍ K MODLITBĚ
K invitatoriu se recituje žalm 94 (95).
Podle okolností se však mohou místo tohoto žalmu vzít žalmy 99 (100), 66 (67) nebo 23 (24).
Pokud se Pozvání modlí před Modlitbou se čtením nebo před ranními chválami,
vynechává se u nich úvod a pokračuje se rovnou hymnem.
V. Pane, otevři mé rty.
R. A začnu tě chválit.
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
1 Pojďme a jásejme vstříc Pánu, *
oslavme skálu naší spásy.
2 Přistupme před něj s chvalozpěvy, *
hudbou a písní vzývejme ho!
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
3 Protože Pán je Bůh náš mocný, *
Králem je nade všemi bohy.
4 Hlubiny zemské má v své moci, *
výšiny horské patří jemu.
5 Jeho je moře, sám je stvořil, *
i souše, sám je rukou zhnětl.
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
6 Pojďme a v úctě se mu klaňme, *
klekněme před Pánem, svým Tvůrcem!
7 On je náš Bůh, my jeho národ, *
my jsme ty ovce, jež on pase.
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
Kéž nasloucháte jeho hlasu! †
8 „Nezatvrďte se zas jak tehdy *
na poušti v Meribě a v Masse!
9 Tam, i když znali moje skutky, *
mě vaši předci pokoušeli.
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
10 Čtyřicet let ten lid mě dráždil, †
řekl jsem: vrtkaví jsou srdcem, *
národ, jenž nechce znát mé cesty.
11 Zařekl jsem se tedy v hněvu: *
Nevkročí do míst mého míru!“
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
Nebo
(kromě pátku prvního týdne a pátku třetího týdne):
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
1 Jásejte Pánu všechny země! †
2 A služte Pánu s radováním, *
s plesáním pojďte před tvář jeho! –
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
3 Vězte, jen Pán je naším Bohem! †
Stvořil nás, proto my jsme jeho, *
lid jeho, stádo jeho pastvy. –
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
4 Vcházejte v jeho brány s díkem, †
do jeho síní s chvalozpěvem! *
Chvalte a ctěte jeho jméno! –
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
5 Protože Pán je dobrotivý, †
po všechny věky milosrdný, *
věrný je ke všem pokolením.
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
Nebo
(kromě středy druhého týdne a úterý třetího týdne):
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
2 Pán buď milostiv a žehnej nám! *
Kéž nám svítí světlo jeho tváře!
3 Ať se zná tvá cesta na zemi, *
pomoc tvou ať znají všichni lidé! –
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
4 Kéž tě, Bože, chválí národy, *
kéž tě chválí všechny lidské rody!
5 Národy ať mocně jásají *
nad tím, jak svět spravedlivě soudíš!
Neboť právem soudíš národy, *
všechny lidské kmeny světa řídíš. –
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
6 Kéž tě, Bože, chválí národy, *
kéž tě chválí všechny lidské rody!
7 Země vydala svou úrodu. *
Pán, náš Bůh, nám dal své požehnání.
8 Kéž nám žehná všemohoucí Bůh, *
ať ho v bázni všechna země vzývá!
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
Nebo
(kromě úterý prvního týdne a neděle čtvrtého týdne):
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
1 Pánu zem patří se vším, co nese, *
jeho je svět i vše, co v něm žije.
2 Sám jej založil nad oceány, *
upevnil nad tekoucími proudy. –
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
3 Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
stanout na jeho svatém místě?
4 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
neklame, nepřísahá křivě.
5 Dostane od Pána požehnání, *
u Boha Zachránce nalezne pomoc.
6 To je rod těch, kdo hledají Pána, *
hledají tvář Boha Jákobova. –
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
7 Zvyšte se ještě, vy brány, †
zvětšte se, pradávné vjezdy, *
pro příchod slavného krále!
8 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
Pán, jenž je silný a mocný, *
Pán, který mocný je v boji. –
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
9 Zvyšte se ještě, vy brány, †
zvětšte se, pradávné vjezdy, *
pro příchod slavného krále!
10 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
On, Pán zástupů věčných, *
On, král věčné slávy!
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pojďte, klaňme se Králi, jemuž všechno žije.
HYMNUS
Ty, který žiješ od věků,
jediný žití prameni,
k nám, pro své viny propadlým
v klín smrti, Bože, pohlédni.
Tys, Otče, tvora hříšného
postihl trestem zániku,
aby, až prach se vrátí v prach,
zaplatil daň všech viníků.
Přesto však ten dech života,
jejž jsi nám vdechl v moudrosti,
zůstává v nás i nadále
jakoby poupě věčnosti.
V tom naděje, v tom útěcha,
že, Pane, ožijeme zas,
až první ze všech vzkříšených
sám Kristus k sobě vezme nás.
Dej služebníkům zesnulým,
ať vejdou v říši života:
jichž duše v Krista věřila
a Duchem byla prodchnuta.
Uveď nás ve své království,
ze světa až nám sejít dáš,
ať slavíme tě chválami,
Ty, Počátku i konci náš. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Stvořil jsi mě z hmoty země a dal jsi mi tělo, Pane, můj Vykupiteli, vzkřísíš mě v poslední den.
Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. (Žid 10, 5)
I
2 Doufal jsem, doufal v Pána, i sklonil se ke mně *
a vyslyšel moje volání.
3 Z jámy zkázy mě vytáhl, z bahna a kalu, †
mé nohy na skálu postavil, *
mým krokům opět jistotu dal.
4 Do úst mi vložil zpěv nový, chvalozpěv Bohu. †
Spatří to mnozí, pojme je bázeň, *
v důvěře skloní se před Pánem. –
5 Šťastný člověk, jenž v Pána naději vkládá, †
jenž nedruží se ke zpupným *
a k těm, kdo upadli v lež a blud.
6 Mnohé divy jsi učinil, Pane, můj Bože, †
i záměry, které s námi máš; *
kdo by se tobě vyrovnal!
Kdybych měl o nich vyprávět, *
víc je jich, než se spočítat dá. –
7 V žertvách a krvavých darech zálibu nemáš, †
smírné a zápalné oběti nechceš, *
avšak mně jsi otevřel sluch.
8 Řekl jsem tedy: „Hle, zde přicházím nyní! *
Ve svitku pro mne je příkaz psán.
9 Blaží mě, Bože můj, konat podle tvé vůle, *
tvůj zákon v hloubi srdce mám.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Stvořil jsi mě z hmoty země a dal jsi mi tělo, Pane, můj Vykupiteli, vzkřísíš mě
v poslední den.
Ant. 2 Kéž se ti, Pane, zlíbí, mě vysvobodit! Pospěš mi, Pane,
na pomoc!
10 Tvou spravedlnost jsem zvěstoval před velkou obcí, *
ústa jsem nezamkl, Pane, ty víš.
11 Tvou spravedlnost nenechám pro sebe v skrytu, *
tvou věrnost a pomoc rozhlásím.
Ani tvou čestnost a laskavost *
před velkou obcí nesmlčím. –
12 Neodpírej mi, Pane, své slitování, *
tvá milost a věrnost buď se mnou vždy!
13 Neboť mě skličují vůkol nesčetné strasti, †
mé hříchy na mne dopadly, *
že ani vzhlédnout si netroufám.
Mám jich víc, nežli na hlavě vlasů, *
ztratil jsem veškerou odvahu. –
14 Kéž se ti, Pane, zlíbí mě vysvobodit! *
Pospěš mi, Pane, na pomoc!
15 [Ať hanba s potupou padnou konečně na ty, *
kdo se mě snaží zahubit,
ať se stydí a zalezou všichni, *
kdo se z mých pohrom radují!
16 Jen ať se stáhnou se zahanbením ti všichni, *
Kdo o mně říkali: „Dobře mu tak.“]
17 Zato ať jásají, ať se radují v tobě *
všichni, kdo tebe hledají!
Ať mohou říkat: „Velký je Pán“, *
kdo k tobě volají o pomoc!
18 Já jsem jen ubohý nuzák; přijď ke mně, Pane! †
Ty jsi má pomoc, můj zachránce, *
neotálej už, Bože můj!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22, 17)
2 Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *
tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
3 Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *
kdy konečně zas přijdu před tvou tvář? –
4 Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *
když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
5 Duše mi přetéká, když si to představuji, †
jak pronikal jsem do svatyně Boží *
za chvalozpěvů svátečního davu. –
6 Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj! –
7 Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
tu od Jordánu, z hermonského kraje, *
a z této hory, která sluje Misar. –
8 V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *
tvé vlny, slapy přese mne se valí.
9 Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *
s písní se modlím k Bohu svého žití.
10 Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *
Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
11 Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *
když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
12 Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
V.
Ty, Pane, jsi milosrdný.
O.
Dle svého slova mě k životu navrať.
Jedno z těchto tří:
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
Bratři, 12káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás,
že vzkříšení mrtvých není? 13Není-li však žádné vzkříšení
mrtvých, nevstal ani Kristus! 14A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je naše víra.
15Pak ovšem my vypadáme jako lživí svědci o
Bohu: je-li totiž pravda, že mrtví vůbec nevstávají, proti Bohu jsme svědčili, že Krista vzkřísil, ale on ho nevzkřísil.
16Jestliže tedy mrtví
nevstávají, ani Kristus nevstal. 17A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších
18a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli.
19 Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.
20Ale Kristus z mrtvých vstal a to jako první z těch, kteří zesnuli.
21Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení z mrtvých.
22Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení
s Kristem všichni budou povoláni k životu. 23Ale každý v tom pořadí,
jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. 24Potom nastane
konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech mocných knížat, mocností a sil.
25On totiž musí kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám.
26Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. 27Všechno
totiž Bůh podřídil pod jeho nohy. Když však říká, že všechno je podřízeno, je samozřejmě z toho vyňat ten, který mu všechno podřídil.
28A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil,
aby byl Bůh všechno ve všem.
29Jaký má potom smysl, co dělají ti, kdo přijímají křest místo těch, kdo už zemřeli? Jestliže
mrtví vůbec nevstávají, proč tedy přijímat za ně křest? 30Proč také my se vydáváme v nebezpečí
každou hodinu? 31Den co den umírám – jakože jste moje chlouba, bratři, kterou mám před Kristem Ježíšem, naším
Pánem! 32Když jsem v Efesu musel zápasit – jak se říká – se šelmami, co z toho mám?
Jestliže mrtví nevstávají, pak platí: Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme! 33Nedávejte se už
svádět k mylným názorům: „Špatné rozhovory kazí dobré mravy.“ 34Vystřízlivějte, jak se sluší,
a nehřešte! Někteří z vás nevědí nic o Bohu. Styďte se, že k vám musím takto mluvit!
RESPONSORIUM
Nebo:
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
35Někdo snad řekne: "Jak mohou mrtví vstát? A jaké to budou mít tělo, až přijdou?"
36Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat
známky života, jestliže napřed neodumře. 37A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu,
ale jen pouhé semeno, například zrnko pšeničné nebo nějaké jiné. 38A Bůh mu dává tělo,
jak sám chtěl, a každému semenu vlastní tělo. 39A nejsou všechna těla stejná, ale
jiné je tělo lidí, jiné zase tělo dobytka, jiné je tělo ptáků, jiné tělo ryb. 40A jsou
tělesa nebeská a jsou tělesa pozemská. Jiný je lesk těles nebeských, jiný těles pozemských.
41Jinak září slunce, jinak září měsíc, jinak září hvězdy. Dokonce i hvězda od hvězdy se liší leskem.
42Tak je tomu a se vzkříšením mrtvých. Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však
tělo, které zkáze nepodléhá. 43Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo, které
budí úctu. Do země se klade tělo slabé, vstane však silné. 44Do země se klade tělo živočišné, vstane však
tělo zduchovnělé. Jako je tělo živočišné, tak je i tělo zduchovnělé. 45Stojí přece v Písmu:
První člověk, Adam, se stal živou bytostí, poslední Adam však bude oživujícím duchem. 46Ale
není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé.
47První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe.
48Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází
z nebe, z nebe jsou i jeho děti.
49My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme
i podobnost s tím, který je z nebe. 50Říkám vám, bratři,
toto: člověk, jak je, nemůže mít účast v Božím království, ani člověk s tělem porušitelným nemůže mít účast v neporušitelnosti.
51Povím vám teď tajemnou pravdu: všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni.
52Stane se to rázem, v jediném okamžiku, na konečné zatroubení
polnice. Polnice zazní a mrtví vstanou s tělem neporušitelným, a my budeme proměněni.
53Toto tělo porušitelné musí totiž na sebe vzít neporušitelnost
a toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost. 54A až toto tělo porušitelné vezme
na sebe neporušitelnost a toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmu: Vítězně je smrt
navždy zničena! 55Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?
56Ten bodec smrti je hřích, a hřích zase čerpal svou moc ze zákona.
57Ale Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.
RESPONSORIUM
Nebo:
Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
4.16Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje,
17neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy,
18protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.
5.1Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům
udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi. 2Proto vzdycháme plni touhy po tom, abychom si mohli vzít
na sebe ještě jako šat i svůj příbytek z nebe, 3a to i v tom případě, když budeme
shledáni oblečeni, ne svlečeni ze své pozemské schránky. 4Ano, pokud jsme v této pozemské schránce,
vzdycháme a tíží nás to; nechtěli bychom být svlečeni, ale toužíme, abychom byli nadto ještě přioděni, aby tak byla smrtelná schránka pohlcena životem.
5Bůh sám nás tak k tomu určil
a dal nám Ducha jako záruku.
6Jsme tedy ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině,
daleko od Pána. 7To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme.
8Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu.
9A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domě těla zůstáváme, nebo se z něho
odebíráme. 10My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to,
co za života udělal dobrého nebo špatného.
RESPONSORIUM
Jedno z těchto dvou:
Z promluv svatého biskupa Anastázia Antiochijského
Proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými. Bůh však není Bohem mrtvých, ale živých,
takže mrtví, nad kterými panuje ten, který vstal k životu, nejsou už vlastně mrtví, ale žijí; a život v nich vládne proto, aby žili bez
strachu ze smrti, jako Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá.
A tak nikdo ze vzkříšených a vysvobozených z porušitelnosti už nebude hledět tváří v tvář smrti a všichni budou mít účast na Kristově vzkříšení,
stejně jako on sám měl účast na jejich smrti.
Na svět zavřený navěky na závoru nepřišel Kristus z jiného důvodu, než aby brány z bronzu rozrazil, závory železné zlomil vedví,
aby nám místo otroctví daroval svobodu, zachránil náš život z porušitelnosti a přivedl nás k sobě.
Jestliže se nám dílo této spásy jeví jako dosud plně neuskutečněné – lidé přece pořád ještě umírají a jejich těla podléhají rozpadu a zániku –
neměla by to být záminka k nevěrnosti. Již předem jsme totiž dostali závdavek všeho výše řečeného dobra, a to ve svých prvotinách, v nichž jsme
vystoupili až na nebesa a usedli po pravici toho, jenž nás povznesl ke slávě, jak o tom na jednom místě mluví Pavel: V Kristu nás spolu
s ním vzkřísil a spolu s ním nám vykázal místo v nebi.
Dosáhneme však i dovršení onoho díla, jen až nadejde čas od Otce předem určený, kdy odložíme všechno dětské a vyspějeme k mužné zralosti.
Tak se totiž zalíbilo Otci všech věků: aby dar nám daný byl zajištěn a aby náš duch opět neupadl do někdejší dětskosti a znovu tímto darem nepohrdl.
Tělo Páně stalo ovšem z mrtvých zduchovnělé, proto je třeba říci, že dosvědčuje-li Pavel o těle, že do země se klade živočišné, vstane však zduchovnělé,
bude naše pozemské tělo proměněno, jako se slavně proměnil Kristus, jdoucí před námi jako náš vůdce.
A také apoštol Pavel si byl jist, že skrze Krista se toho má dostat celému lidskému pokolení, neboť říká, že Kristus přemění naše ubohé tělo,
aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.
Jestliže tedy přeměnění znamená změnu v tělo zduchovnělé, a to je podobné oslavenému tělu Kristovu, pak zajisté vstal Kristus z mrtvých
s tělem zduchovnělým, a to není žádné jiné než ono, které bylo uloženo do země ubohé, ale také to, které se proměnilo ve slávě.
Když Kristus přivedl k Otci prvotiny naší přirozenosti, přivede také celý ostatní svět. Slíbil to ostatně, neboť řekl: Až budu
vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.
RESPONSORIUM
Nebo:
Z listu svatého Brauliona, biskupa v Zaragoze
Kristus, naděje všech věřících, nenazývá ty, kteří opouštějí svět, mrtvými, ale spícími. Říká přece: Náš přítel Lazar spí.
Ani svatý apoštol Pavel nechce, abychom se rmoutili pro zesnulé, a to proto, že věříme-li podle slov evangelia, že všichni,
kdo věří v Krista, nezemřou navěky, skrze víru také víme, že stejně, jako není mrtvý Kristus, nezemřeme ani my.
Až totiž bude dán příkaz a zazní archandělův hlas, za hlaholu Boží polnice sestoupí z nebe sám Pán a všichni mrtví, kteří zemřeli v Kristu,
opět vstanou.
Naděje na vzkříšení by nás měla povzbudit, protože s těmi, které zde nyní ztrácíme, se tam jednou opět shledáme. Stojí opravdu za to,
abychom poslušností vůči přikázáním osvědčovali pevnou víru v toho, který má svrchovanou moc a vzkřísit mrtvé je pro něho snažší než pro nás
probudit někoho ze spánku. A podívejte se: Ačkoli to víme a říkáme, přesto nás jakési hnutí mysli znovu a znovu nutí propukat v pláč a síla
stesku zmáhá i duši věřící. Ach, jak ubohý je člověk ve svém člověčenství! Bez Krista je všechno, čím žijeme, jen marnost.
Ó smrti, tvrdá a nelítostná, rozdělující manžele a rozlučující ty, které spojuje přátelství! Zlomena je už tvoje moc a zlovolné tvoje jho
zničil ten, jenž ti hrozil už skrze prorocké volání Ozeášovo: Ó smrti, já budu tvou smrtí! A pak s apoštolem Pavlem jásáme:
Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?
Ten, který tě přemohl, nás vykoupil: vydal svůj drahý život do rukou bezbožných nepřátel, aby si z bezbožníků učinil své přátele.
Je toho samozřejmě velice mnoho, co bychom si měli z Písma svatého připomenout k útěše nás všech. Spokojme se však nadějí na vzkříšení
a upřeme svůj zrak na slávu našeho Vykupitele: vždyť v něm, jak věříme, jsme z mrtvých již vstali, jak říká apoštol Pavel:
Jestliže jsme s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním budeme také žít.
Nepatříme zajisté sami sobě, ale tomu, který nás vykoupil; naše vůle musí být tedy vždycky závislá na jeho vůli. Proto se také
modlíme: Buď vůle tvá. A proto je třeba, abychom při pohřbu říkali s Jobem: Hospodin dal, Hospodin vzal, Hospodinovo jméno
buď pochváleno. Říkejme to s Jobem zde na tomto světě, aby jednou na onom světě o nás nebylo shledáno, že jsme si počínali jinak než on.
RESPONSORIUM
MODLITBA
Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za našeho bratra
N..
(naši sestru
N.)
a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu
i my a že se u tebe znovu shledáme. Prosíme o to
Nebo:
Bože, ty jsi původce našeho života a tvůj Syn nás svou smrtí a vzkříšením vykoupil, abychom celým svým životem směřovali do tvé slávy; smiluj se nad svým služebníkem N.(svou služebnicí N.), a pro jeho (její) víru a naději ve vzkříšení ho (ji) přijmi k sobě do věčné blaženosti. Prosíme o to
Nebo:
Bože, dovoláváme se tvého slitování a prosíme tě za našeho bratra N., (naši sestru N., ) kterého (kterou) zde na světě pravá víra spojovala se zástupy věřících: uveď ho (ji) do společnosti svých svatých. Prosíme o to
Za více zemřelých:
Bože, tys vzal svého Syna, vítěze nad smrtí, do své slávy; vysvoboď z područí smrti také (všechny) naše zemřelé, aby viděli tvou slávu a byli navěky spojeni s tebou, svým Stvořitelem a obnovitelem.
Za zemřelé příbuzné, přátele a dobrodince:
Bože, ty chceš, aby všichni lidé byli spaseni; otevři náruč svého milosrdenství našim zemřelým příbuzným, přátelům a dobrodincům a dej jim na přímluvu Panny Marie a všech svatých účast na věčné blaženosti. Prosíme o to
Nebo jiná modlitba z misálu.
RANNÍ CHVÁLY
HYMNUS
Kriste, tys naše naděje,
jsi život náš i vzkříšení,
srdcem i zrakem k tobě lnem
blízkostí smrti stísněni.
I ty jsi poznal její hrot,
ponurost její dobře znal,
než Otci, s hlavou skloněnou,
jsi v míru ducha odevzdal.
Tím, žes vzal, pastýř slitovný,
na sebe náš bol nejkrutší,
teď můžem s tebou trpět my
a skonat Otci v náručí.
Na kříži rozpjat pozvedáš
k probodenému srdci ty,
kdo umírají stísněni
nemocí nebo úzkostí.
Když brány pekel rozrazils,
Vítězi, nebe otvíráš.
Nás nyní v žalu potěš zas
a po skonání oživ nás.
Ti všichni tělem zesnulí,
co spánkem pokoje teď spí,
ať ve tvé blaho procitnou
a navěky tě velebí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Ať jásají kosti, které jsi zdrtil.
Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Srov. Ef 4, 23-24)
3 Smiluj se nade mnou, Bože, *
jenž jsi tak milosrdný,
tak plný slitování, *
a moji nepravost zahlaď!
4 Smyj ze mne všechnu mou vinu *
a z mého hříchu mě očisť! –
5 Uznávám, špatně jsem činil, *
svůj hřích mám na očích stále. –
6 To proti tobě jsem hřešil, *
spáchal, co tobě se příčí,
takže tvůj soud je správný, *
tvůj ortel spravedlivý. –
7 Vždyť jsem už narozen s vinou, *
matka mě počala s hříchem.
8 Ty máš rád upřímné srdce, *
v skrytu mě moudrosti učíš. –
9 Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
umyj mě, bělejší budu než sníh.
10 Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
ať jásají kosti, které jsi zdrtil. –
11 Odvrať se tváří od mých hříchů, *
všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
12 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
nového, stálého ducha mi dej. –
13 Neodvrhuj mě od své tváře, *
ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
14 Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
posil mě velkodušností. –
15 Hříšníky budu učit tvým cestám, *
bezbožní k tobě se vrátí zas.
16 Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
zajásám, jak jsi spravedlivý! –
17 Odemkni, Pane, opět má ústa, *
mé rty ti zapějí chvalozpěv.
18 V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
obětí tou se ti nezavděčím.
19 Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
zdrcené srdce neodmítneš. –
20 Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
21 Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
v zápalných žertvách a celopalech, *
na oltář budou ti býčky klást.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Ať jásají kosti, které jsi zdrtil.
Ant. 2 Od bran podsvětí vysvoboď, Pane, mou duši.
10 Řekl jsem si: „Uprostřed života *
mám sestoupit k branám podsvětí!“
Bylo mi líto zbytku mých let, *
11 a tak jsem si řekl:
„Už neuvidím Pána Boha v zemi živých, *
ani člověka mezi pozemšťany.“ –
12 Rozpadá se mi má schránka a život mně mizí *
jako stan kočovníků: –
můj život je jako když tkadlec svinuje plátno, †
je jako tkanina od stavu odřezaná; *
13 ještě než večer vystřídá ráno, konec mě čeká. –
Už od rána o pomoc volám, †
je mi, jako by lev mi drtil kosti, *
ještě než večer vystřídá ráno, konec mě čeká. –
14 Jako když holátko ve strachu pípá, †
jako když holub mláďata volá, *
tak je můj nářek;
zemdlený zrak upírám k nebi, *
mně úzko je, pomoz mi, Pane! –
17 A ty jsi můj život vytrhl z jisté zkázy, *
všechny mé hříchy jsi jako za záda hodil. –
18 Vždyť mrtví a smrt tě nemohou chválit *
a kdo jde do hrobu, nedoufá ve tvou věrnost. –
19 Jenom ten, kdo žije, tě chválí, jako já dnes, *
o tvé věrnosti otec vypráví synům. –
20 Zachovej mě, Pane, a po celý život *
zpívat ti budem své žalmy v tvém domě.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Chválíme Boha svým životem, to znamená svým jednáním. (Arnobius)
1 Oslavuj, moje duše, Pána! †
2 Slavit chci Pána po celý život, *
hrát svému Bohu, co budu živ. –
3 V knížata důvěru nevkládejte, *
v člověka, jenž je bezmocný:
4 vydechne duši, v svou zem se vrací, *
veta je po jeho záměrech. –
Šťasten, komu pomáhá Bůh Jákobův, *
5 kdo jen v Pána, svého Boha, doufá.
6 V toho, který stvořil nebesa i zem, *
moře se vším tvorstvem, co v něm žije,
který zachovává věrnost na věky, *
7 utištěným dopomáhá k právu,
hladovící nasycuje pokrmem. *
Pán to je, kdo vězňům vrací volnost. –
8 Pán to je, kdo slepým dává prohlédnout, *
Pán, jenž pozdvihuje ponížené,
9 Pán to je, kdo cizím dává ochranu, *
sirotkům a vdovám svoji pomoc.
Pán to je, kdo spravedlivé miluje, *
kdežto bezbožníky nechá zbloudit. –
10 Pán je král a bude vládnout na věky, *
Sióne, tvůj Bůh až do věčnosti!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
KRÁTKÉ ČTENÍ
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku: Já
jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít; a žádný, kdo žije a věří ve mne,
neumře na věky.
Nebo o Velikonocích: Kristus
vstal z mrtvých a zazářil svému lidu, který vykoupil svou krví. Aleluja.
68 Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
69 A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
70 Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
71 že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
72 Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
73 na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
74 abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
75 zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
76 A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
77 a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
PROSBY
Všemohoucí Bůh vzkřísil z mrtvých svého Syna Ježíše Krista a
probudí k životu i naše smrtelné tělo. A proto můžeme volat:
OTČE, DEJ NÁM ÚČAST NA KRISTOVĚ VZKŘÍŠENÍ.
Otče svatý, tys nás křtem povolal ze smrti k životu,
— dej, ať žijeme novým životem ve spojení s Kristem.
Ty nás sytíš pravým chlebem života,
— dej všem, kdo jedí tento chléb,
ať mají život věčný a ať jsou vzkříšeni v poslední den.
Tys poslal anděla, aby posiloval tvého Syna v jeho smrtelném zápasu,
— stůj při umírajících v hodině jejich smrti,
aby se s důvěrou odevzdali do tvých rukou.
Ty jsi útočiště těch, kdo v tebe doufají,
— vysvoboď duše zemřelých z trestů,
které trpí pro své hříchy.
Tobě patříme, ať žijeme nebo umíráme, a ty nás voláš k účasti
na slávě vzkříšeného Krista,
— otevři zemřelým bránu věčného domova
a dej, ať se jednou u tebe všichni shledáme.
Otče náš...
MODLITBA
Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za našeho bratra
N..
(naši sestru
N.)
a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu
i my a že se u tebe znovu shledáme. Prosíme o to
Nebo:
Bože, ty jsi původce našeho života a tvůj Syn nás svou smrtí a vzkříšením vykoupil, abychom celým svým životem směřovali do tvé slávy; smiluj se nad svým služebníkem N.(svou služebnicí N.), a pro jeho (její) víru a naději ve vzkříšení ho (ji) přijmi k sobě do věčné blaženosti. Prosíme o to
Nebo:
Bože, dovoláváme se tvého slitování a prosíme tě za našeho bratra N., (naši sestru N., ) kterého (kterou) zde na světě pravá víra spojovala se zástupy věřících: uveď ho (ji) do společnosti svých svatých. Prosíme o to
Za více zemřelých:
Bože, tys vzal svého Syna, vítěze nad smrtí, do své slávy; vysvoboď z područí smrti také (všechny) naše zemřelé, aby viděli tvou slávu a byli navěky spojeni s tebou, svým Stvořitelem a obnovitelem.
Za zemřelé příbuzné, přátele a dobrodince:
Bože, ty chceš, aby všichni lidé byli spaseni; otevři náruč svého milosrdenství našim zemřelým příbuzným, přátelům a dobrodincům a dej jim na přímluvu Panny Marie a všech svatých účast na věčné blaženosti. Prosíme o to
Nebo jiná modlitba z misálu.
HYMNUS
Tys nad Lazarem zaslzel
a plakals s jeho sestrami,
než jsi ho opět živého
jim vrátil, pohnut prosbami.
Tys uděloval slitovně
hříšníkům odpuštění vin,
odpustils lotru na kříži,
přemožen milosrdenstvím.
Ty svému učedníkovi
za matku Pannu svěřil jsi,
ona teď v boji posledním
neopouští tvé věřící.
Nám vykoupeným krví tvou
to, Kriste, dej tvá dobrota,
ať se žal smrti ponuré
obrátí v radost života.
Své služebníky k sobě vem,
když odcházejí ze světa,
ať tam, kde smrti není již,
tě chválí, Vládce života. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Shlédni, Pane, a vysvoboď mou duši.
Pane, zachraň nás, hyneme! (Mt 8, 25)
2 Kéž se ti, Bože, zlíbí mě vysvobodit! *
Pospěš mi, Pane, na pomoc! –
3 Ať hanba s potupou padnou konečně na ty, *
kdo se mě snaží zahubit,
ať se stydí a zalezou všichni, *
kdo se z mých pohrom radují! –
4 Jen ať se stáhnou se zahanbením ti všichni, *
kdo o mně říkali: „Dobře mu tak.“
5 Zato ať jásají, ať se radují v tobě *
všichni, kdo tebe hledají! –
Ať mohou říkat: „Velký je Bůh," *
kdo k tobě volají o pomoc. –
6 Já jsem jen ubohý nuzák, přijď ke mně, Pane! †
Ty jsi má pomoc, můj zachránce, *
Pane, déle už neotálej!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Když náš Spasitel přišel na zem, Bůh požehnal své zemi. (Origenes)
2 Pane, své zemi byls milostiv kdysi, *
Jákobův osud jsi obrátil v dobré.
3 Svému lidu jsi odpustil vinu, *
přikryl jsi všechny jeho hříchy.
4 Zadržels všechno své rozhořčení, *
přemohl vzplanutí svého hněvu. –
5 Obnov nás, Bože záchrany naší, *
od své nevole proti nám upusť!
6 Míníš se na nás na věky hněvat, *
zlobu svou přenášet od rodu na rod?
7 To nás už nemíníš oživit znovu, *
aby tvůj lid se radoval v tobě?
8 Prokaž nám, Pane, své milosrdenství, *
uděl nám, Bože, svoji spásu! –
9 Naslouchat budu, co Bůh nyní poví! *
Pán mluví zajisté jen slovy míru
k národu svému a ke svým věrným. *
Nemají zůstat bez naděje.
10 Blízká je zbožným pomoc Páně, *
aby zem naši zas pokryl svou slávou.
11 Milost a svornost se setkají spolu, *
spravedlnost a pokoj se sejdou,
12 věrnost vyraší z hlubiny země, *
z nebe nám pokvete spravedlnost. –
13 Ano, Pán sám nás zahrne dobrem *
a naše země úrodu vydá.
14 Bude ho předcházet spravedlnost *
a v jeho šlépějích půjde pokoj.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Buď veleben Bůh. On nás těší ve všech našich souženích. (Srov. 2 Kor 1, 3. 4)
1 Nakloň ke mně sluch a slyš mě, Pane, *
neboť jsem tak ponížen a bídný.
2 Zachovej mě, neboť jsem ti oddán, *
služebníku pomoz, jenž ti věří. –
3 Tys můj Bůh, měj, Pane, slitování! *
Vždyť já den co den jen k tobě volám.
4 Život oblaž svému služebníku, *
vždyť se zdvíhám celou duší k tobě.
5 Ty jsi, Pane, dobrý, shovívavý, *
milosrdný k těm, kdo vzývají tě. –
6 Pane, slyš mé úpěnlivé prosby, *
popřej sluchu hlasitému nářku!
7 Volám k tobě ve své velké tísni *
s pevnou důvěrou v tvé vyslyšení. –
8 Žádný bůh ti není, Pane, roven, *
není rovných dílům, jež jsi stvořil.
9 Všechny národy se přijdou klanět, *
vzdávat úctu tvému jménu, Pane,
10 neboť velký jsi a divy konáš, *
neboť ty, sám jediný, jsi Bůh. –
11 Uč mě cestě tvé, ať jednám správně, *
veď mé srdce k tomu: ctít tvé jméno.
12 Chci tě, Pane, celým srdcem chválit, *
na věky tvé jméno oslavovat.
13 Neboť velká je tvá láska ke mně, *
ze dna temnot zachránils mou duši. –
14 Bože, pyšní proti mně se spikli, †
tlupa zhoubců míří na můj život, *
na tebe se přitom neohlíží.
15 Ty však, Pane, jsi Bůh milosrdný, *
shovívavý, laskavý a věrný.
16 Propůjč svému služebníku sílu, *
ať je spasen syn tvé služebnice! –
17 Skloň se ke mně, nade mnou se smiluj, *
znamení své milosti zjev na mně,
ať mí nepřátelé s hanbou spatří, *
že je Pán má útěcha a pomoc!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
DOPOLEDNE
KRÁTKÉ ČTENÍ
Nebo:
V POLEDNE
KRÁTKÉ ČTENÍ
ODPOLEDNE
KRÁTKÉ ČTENÍ
MODLITBA
Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za našeho bratra
N..
(naši sestru
N.)
a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu
i my a že se u tebe znovu shledáme. Prosíme o to
Nebo:
Bože, ty jsi původce našeho života a tvůj Syn nás svou smrtí a vzkříšením vykoupil, abychom celým svým životem směřovali do tvé slávy; smiluj se nad svým služebníkem N.(svou služebnicí N.), a pro jeho (její) víru a naději ve vzkříšení ho (ji) přijmi k sobě do věčné blaženosti. Prosíme o to
Nebo:
Bože, dovoláváme se tvého slitování a prosíme tě za našeho bratra N., (naši sestru N., ) kterého (kterou) zde na světě pravá víra spojovala se zástupy věřících: uveď ho (ji) do společnosti svých svatých. Prosíme o to
Za více zemřelých:
Bože, tys vzal svého Syna, vítěze nad smrtí, do své slávy; vysvoboď z područí smrti také (všechny) naše zemřelé, aby viděli tvou slávu a byli navěky spojeni s tebou, svým Stvořitelem a obnovitelem.
Za zemřelé příbuzné, přátele a dobrodince:
Bože, ty chceš, aby všichni lidé byli spaseni; otevři náruč svého milosrdenství našim zemřelým příbuzným, přátelům a dobrodincům a dej jim na přímluvu Panny Marie a všech svatých účast na věčné blaženosti. Prosíme o to
Nebo jiná modlitba z misálu.
HYMNUS
Vladaři moci nesmírné,
který jsi slávou Otcovou,
tys osten smrti ulomil,
tys, Kriste, lidstva ozdobou.
Vzals naši bídu na sebe
a když ses v těžký zápas dal,
svou smrtí zdolals vítězně
smrt, kterou nás had překonal.
Z hrobu jsi povstal silný zas
a velkonočním tajemstvím
k životu brány otvíráš
nám, hříchem smrti propadlým.
Uděl nám život v milosti,
až se jak Ženich navrátíš,
nás najdi s lampou rozžatou
pro nebe připravené již.
Přijmi nás ve svůj mír a jas,
ty, Soudce jasem zářící,
když víra s láskou získala
nás navždy svaté Trojici.
(I) svého sluhu (svou služebnici, své služebníky) povolej,
když tíhy těla zbavený (-á, -í),
už touží po tvém království,
kde navěky tě chválit smí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán tě od zlého střeží, on střeží celý tvůj život.
Už nikdy nebudou mít hlad a žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár. (Zj 7, 16)
1 K horám pozvedám oči, *
odkud přijde mi pomoc?
2 Od Pána přichází pomoc, *
on stvořil nebe i zemi. –
3 On ti klopýtnout nedá, *
nezaspí ten, jenž tě chrání.
4 Nezaspí, nezdřímne strážce, *
jenž chrání Izraele. –
5 Pán tě střeží a stíní, *
je po tvé pravici stále.
6 Za dne ti neškodí slunce, *
ani za noci měsíc. –
7 Pán tě od zlého střeží, *
on střeží celý tvůj život.
8 Střeží tvůj odchod i návrat *
nyní a po všechny věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán tě od zlého střeží, on střeží celý tvůj život.
Ant. 2 Kdybys, Pane, dbal na viny, kdopak, Pane, obstojí?
On spasí svůj lid od hříchů. (Mt 1, 21)
1 Z hloubi volám k tobě, Pane, *
Pane, vyslechni můj hlas!
2 Ať tvé ucho vlídně slyší *
na mé snažné volání! –
3 Kdybys, Pane, dbal na viny, *
kdopak, Pane, obstojí?
4 Ty však dáváš odpuštění, *
abychom ti sloužili.
5 Doufám, Pane, z duše doufám, *
na tvé slovo vyčkávám.
6 Na Pána má duše čeká †
víc než strážní na úsvit, *
noční strážní na úsvit. –
7 Izrael ať čeká Pána! †
U Pána je slitování, *
on nás štědře vykoupí.
8 On vykoupí Izraele *
z jeho provinění všech.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
6 Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, *
nic nelpěl na své vznešenosti, že je rovný Bohu,
7 ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka †
a stal se jako jeden z lidí, *
navenek byl jako každý jiný člověk.
8 Ponížil se a byl poslušný až k smrti, *
a to k smrti na kříži. –
9 Proto také ho Bůh povýšil †
a dal mu jméno *
nad každé jiné jméno,
10 takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno *
na nebi, na zemi i v podsvětí,
11 a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: *
Ježíš Kristus je Pán.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
KRÁTKÉ ČTENÍ
KANTIKUM PANNY MARIE
Ant. ke kantiku Panny Marie: Každý,
koho mi Otec dává, přijde ke mně, a kdo ke mně přijde, toho jistě neodmítnu.
46 Velebí má duše Pána *
47 a můj duch plesá v Bohu, mém Spasiteli,
48 že shlédl na svou nepatrnou služebnici: *
Hle, od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,
49 že mi učinil veliké věci ten, který je mocný; *
jeho jméno je svaté
50 a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení *
k těm, kdo se ho bojí.
51 Prokázal sílu svým ramenem, *
rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně,
52 mocné svrhl z trůnu *
a ponížené povýšil,
53 hladové nasytil dobrými věcmi *
a bohaté propustil s prázdnou.
54 Ujal se svého služebníka Izraele, *
pamatoval na své milosrdenství,
55 jak slíbil našim otcům, *
Abrahámovi a jeho potomkům na věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. ke kantiku Panny Marie: Každý,
koho mi Otec dává, přijde ke mně, a kdo ke mně přijde, toho jistě neodmítnu.
PROSBY
S touhou očekáváme, že Kristus dá našemu smrtelnému tělu podobu
svého těla oslaveného. A proto s důvěrou voláme:
PANE, TY JSI NÁŠ ŽIVOT A NAŠE VZKŘÍŠENÍ.
Kriste, Synu Boží, ty jsi vzkřísil svého přítele Lazara,
— ukaž svou lásku také našim zemřelým
a probuď je k věčnému životu.
Těšiteli zarmoucených,
— potěš všechny, kdo oplakávají své zemřelé.
Spasiteli světa, ty jsi vstal z mrtvých a smrt už nad tebou nemá vládu,
— vysvoboď nás z područí hříchu,
abychom měli s tebou účast na věčném životě.
Náš Vykupiteli, tys prolil svou krev i za ty, kdo nemají naději, protože tě neznají,
— přiveď je k víře ve vzkříšení a v život budoucího věku.
Ty jsi světlo světa, tys otevřel oči slepého, aby tě mohl vidět,
— uveď do světla věčné slávy také ty zemřelé,
kteří dosud nemohou hledět na tvou tvář.
V tobě nám zazářila naděje, že vstanem z mrtvých,
— až se rozpadne naše pozemské obydlí, dej,
ať u tebe najdeme domov věčný.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za našeho bratra
N..
(naši sestru
N.)
a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z mrtvých, vstaneme k novému životu
i my a že se u tebe znovu shledáme. Prosíme o to
Nebo:
Bože, ty jsi původce našeho života a tvůj Syn nás svou smrtí a vzkříšením vykoupil, abychom celým svým životem směřovali do tvé slávy; smiluj se nad svým služebníkem N.(svou služebnicí N.), a pro jeho (její) víru a naději ve vzkříšení ho (ji) přijmi k sobě do věčné blaženosti. Prosíme o to
Nebo:
Bože, dovoláváme se tvého slitování a prosíme tě za našeho bratra N., (naši sestru N., ) kterého (kterou) zde na světě pravá víra spojovala se zástupy věřících: uveď ho (ji) do společnosti svých svatých. Prosíme o to
Za více zemřelých:
Bože, tys vzal svého Syna, vítěze nad smrtí, do své slávy; vysvoboď z područí smrti také (všechny) naše zemřelé, aby viděli tvou slávu a byli navěky spojeni s tebou, svým Stvořitelem a obnovitelem.
Za zemřelé příbuzné, přátele a dobrodince:
Bože, ty chceš, aby všichni lidé byli spaseni; otevři náruč svého milosrdenství našim zemřelým příbuzným, přátelům a dobrodincům a dej jim na přímluvu Panny Marie a všech svatých účast na věčné blaženosti. Prosíme o to
Nebo jiná modlitba z misálu.
Kompletář z neděle.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie