Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

20. prosinec 2026
Doba adventní, 4. týden
4. týden žaltáře

VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přijď, Spasiteli plemen všech,
zrozením z Panny nám se zjev,
ať celý svět zří s podivem,
jak zrodit se Bůh může jen.

Bez přičinění mužského,
vdechnutím Ducha Svatého
Boží Slovo se vtělilo,
v plod života se rozvilo.

Pel nevinnosti Panny klín
neztratil obtěžkáním tím,
zástava ctnosti nad ní vlá,
že v chrámě tom Bůh přebývá.

On rytíř dvojí podstaty
už z královské té komnaty
jak ženich pro svou nevěstu,
hle, vydává se na cestu.

Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,
přepásán pásem tělesným,
našeho těla slabosti
nepřestaň menšit milostí.

Jesličky tvé jsou před tebou,
prosvítá nový úsvit tmou.
Ať jas ten neustoupí tmě
a ohněm víry stále žhne.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

¹ Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
² Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
³ neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

⁴ Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.
⁵ Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

⁶ Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
⁷ Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.
⁸ Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

⁹ Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
¹⁰ A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.
¹¹ Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
¹² Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1

Ant. 2

II

¹³ Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?
¹⁴ Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

¹⁵ Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
¹⁶ Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,
¹⁷ až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

¹⁸ Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.
¹⁹ Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
²⁰ jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2

Ant. 3

III

²¹ Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,
²² byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
²³ Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.
²⁴ Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

²⁵ Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.
²⁶ Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!
²⁷ Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
²⁸ Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3

V. Pane, náš Bože, obrať nás.
O. Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

Tak praví Hospodin:
^48.12„Slyš mě, Jakube,
Izraeli, jehož jsem povolal!
Já, já jsem první
a já jsem poslední.
¹³Ano, má ruka položila základy zemi,
má pravice roztáhla nebesa.
Já je volám – a hned tu stojí spolu!

¹⁴Všichni se shromážděte a slyšte!
Kdo z nich to oznámil?
Hospodin ho miloval:
jeho vůli vyplní na Babylónu,
na Chaldejcích jeho velkolepé dílo.

¹⁵Já, já jsem to řekl a povolal ho,
přivedl jsem ho a jeho cesta bude zdárná.
¹⁶Přistupte ke mně a slyšte to:
Nemluvil jsem od začátku skrytě,
od té doby, kdy se tak stalo, byl jsem při tom.“
A nyní Pán, Hospodin,
     mě poslal se svým duchem.

¹⁷Tak praví Hospodin, tvůj Vykupitel, Svatý Izraele:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
     učím tě, abys měl úspěch,
vedu tě cestou, kterou máš jít.

¹⁸Kdyby sis hleděl mých přikázání,
tvůj blahobyt by se rozléval jako řeka
a tvé štěstí jako mořské vlny;
¹⁹bylo by jak písku tvých pokolení
a potomků z tvého těla jako jeho zrnek.
Nebylo by vyhynulo, nebylo by vyhlazeno
přede mnou tvé jméno.

²⁰Vyjděte z Babylóna, utečte od Chaldejců,
jásavým hlasem to zvěstujte,
ohlaste to a rozneste
až do končin země.
Řekněte: ‚Hospodin vykoupil
     svého služebníka Jakuba.
²¹Nežíznili, když je vedl po poušti,
vodě dal vytrysknout pro ně ze skály,
rozštěpil skálu, a voda tekla.

^49.9bBudou se pást na cestách,
svou potravu najdou na holých pahorcích.
¹⁰Nebudou mít hlad ani žízeň,
nebude je trýznit úžeh ani slunce.
Povede je ten, který se nad nimi slitoval,
a přivede je k pramenům vody.
¹¹Ze všech svých hor udělám cesty
a budou upraveny mé stezky.

¹²Hle, tito přicházejí zdáli,
jiní ze severu a od západu,
tihle z jižní země.“
¹³Jásejte, nebesa, plesej, země,
radostně se veselte, hory,
neboť Hospodin těší svůj národ,
smilovává se nad svými ubožáky.

RESPONSORIUM

O. Jásejte, nebesa, plesej, země, radostně se veselte, hory, neboť Hospodin těší svůj národ, * smilovává se nad svými ubožáky.
V. Za něho bude vzkvétat spravedlnost a pokoj. * Smilovává se nad svými ubožáky.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého biskupa Ambrože na Lukášovo evangelium

     Když anděl zvěstoval Panně Marii tajné úradky, použil k posílení důvěry příkladu. Aby dokázal, že u Boha je možné všechno, co uzná za vhodné, oznámil jí, že starší, už neplodná žena počala.
     Jakmile to Maria uslyšela, ihned se odebrala do hor; ne z nedůvěry k andělovu zjevení, či že by zprávu považovala za nejistou, nebo že by pochybovala o uvedeném příkladu, nýbrž plna blaha nad slíbeným darem, zbožné ochoty k službě a radostné nedočkavosti.
     Kam by plná Boha spěchala, ne-li k výšinám? Milost Svatého Ducha nezná váhavé jednání. A také se ihned prokazuje dobrodějné působení Mariina příchodu i  přítomnosti Pána; vždyť jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně a byla naplněna Duchem Svatým.¹
     Povšimni si rozlišení i zvláštního významu jednotlivých slov. Hlas slyšela dříve Alžběta, ale Jan vnímal dříve milost. Alžběta slyšela podle řádu přirozenosti, Janův záchvěv radosti byl původu mystického. Ona vnímala příchod Mariin, on příchod Pána. Žena příchod ženy, dítě příchod dítěte. Ony o milosti hovoří, oni ji v lůně svých matek zakoušejí a působením výsady, které se dostalo jejich matkám, začínají prožívat tajemství spásy. A obě matky dvojím zázrakem prorokují pod vlivem ducha svých dětí.
     Radostí se pohnulo dítě, matka je naplněna Duchem Svatým. Matka nebyla naplněna Duchem Svatým dříve než syn, avšak když jím byl naplněn syn, naplnil i  matku. Zaplesal radostí Jan, zaplesal radostí i Mariin duch. Když se zaradoval Jan, naplňuje se Alžběta Duchem Svatým.
     O Marii se dozvídáme, že se její duch zaradoval, ne že ji Duch naplnil, vždyť nepostižitelný už působil v matce nepostižitelným způsobem. Alžběta je naplněna Duchem Svatým po početí, Maria před početím. Blahoslavená, praví Alžběta, která jsi uvěřila.²
     Ale i vy, kdo jste uslyšeli a uvěřili, jste blahoslavení. Každá duše totiž, která uvěří, počíná i rodí Boží Slovo i poznává jeho skutky.
     Nechť má každý člověk Mariinu duši, aby velebila Pána; nechť má každý člověk Mariina ducha, aby se z Boha radoval. I když podle těla je jen ona sama Kristovou matkou, přece je podle víry Kristus plodem všech.
     Každá duše totiž přijímá Boží Slovo, jestliže neposkvrněna a prosta neřestí s neochvějnou svědomitostí střeží bezúhonnost. Každá duše, která dokáže být taková, velebí Pána, jako velebila Pána duše Mariina a její duch nalezl radost v Bohu, jenž přinesl spásu.
     Jak čtete i na jiném místě: Velebit pojďte Pána spolu se mnou,³ velebíme Pána ne proto, že by bylo možno mu lidským hlasem něco přidat, ale proto, že je veleben v nás. Obrazem Boha je totiž Kristus,⁴ a jestliže duše učiní cokoli spravedlivého a zbožného, velebí Boží obraz, k jehož podobnosti je stvořena; a proto tím, že jej velebí, jakousi účastí na jeho velikosti se povznáší.
     ¹ Lk 1, 41
     ² Lk 1, 45
     ³ Žl 33 (34), 4
     ⁴ srov. 2Kor 4, 4; Kol 1, 15

RESPONSORIUM

O. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána. Maria řekla: * Velebí má duše Pána.
V. Pojďte a poslyšte, bohabojní, povím, co Bůh mi dobrého činí. * Velebí má duše Pána.

KANTIKA

Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.

První kantikum

Bůh přijde jako dobrý pastýř

Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou. (Zj 22, 12)

Hle, Pán, Bůh přichází s mocí, *
    jeho rameno se ujalo vlády.
Hle, jeho odplata je s ním, *
    a jeho dílo před ním.
Své stádo pase jak pastýř, *
    svým ramenem ovečky shromažďuje
a do náručí je bere, *
    sám nosí ty, které sají.

Kdo svou rukou změřil vody? *
    Kdo svou dlaní zvážil nebesa?
Kdo vzal do špetky prstů tíži země? †
    Kdo na váze hory zvážil, *
    nebo na misku vah pahorky položil?
Kdo byl Pánu pomocníkem? *
    Kdo mu byl rádcem a znalost mu půjčil? –

S kým se radil a kdo ho poučil, *
    kdo mu zjevil cestu spravedlnosti?
Kdo mu dal poznání *
    a ukázal mu stezku moudrosti? –

Hle, národy jsou před ním jako krůpěj na okovu, jako prach na misce vah; *
    a ostrovy váží mu jak zrnéčko prachu.
Libanon nestačí na zápal ohně, *
    na oběť nestačí všechna jeho zvěř.
Před ním jsou všechny národy, jako by nebyly, *
    jako nic jsou před ním, jak nula.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 42, 10-16

Chvalozpěv o Bohu, vítězi a spasiteli

Zpívali před trůnem píseň novou. (Zj 14, 3)

Zapějte Pánu novou píseň, *
    chvalte ho všechny končiny země!
Plavci na moři i se vším, čeho je plno, *
    ostrovy i ti, kdo je obývají. –

Ať jásá poušť a osady na ní, *
    stanové tábory, v nichž bydlí Kedar!
Ať se radují všichni, kdo ve skalách bydlí, *
    nechť plesají na vrcholcích hor.
Ať vzdávají chválu Pánu, *
    jeho slávu ať ostrovy zvěstují. –

Pán vychází jako hrdina, *
    jak válečník po boji touží,
začíná bojový pokřik, *
    svým nepřátelům ukáže sílu. –

Dosud jsem mlčel a byl jsem trpělivý, †
    ale teď chci křičet jak žena při porodu, *
    vztekat se a soptit.
V poušť změním hory a kopce, *
    veškeré jejich zeleni dám zvadnout.
Řeky proměním v suchou zemi, *
    a její bažiny vysuším.
Po cestách neznámých povedu slepce, *
    dám jim kráčet po stezkách, kudy nešli;
tmu ve světlo před nimi změním, *
    a co je křivé, srovnám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Iz 49, 7-13

Pán vykoupí svůj lid skrze svého služebníka

Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. (1 Jan, 4, 9)

Takto mluví Pán, vykupitel, Svatý Izraele, †
    k tomu, jehož duší se pohrdá, jehož duši národ tupí, *
    k otroku krutovládců;
králové uvidí a povstanou, *
    knížata uvidí a budou se klanět
kvůli Pánu, jenž je věrný, *
    Svatému Izraele, jenž tě vyvolil. -
Takto mluví Pán: †
    V čase přízně jsem tě vyslyšel, *
    v den spásy jsem tě podpořil.
Utvořil jsem tě a udělal z tebe smlouvu lidu, †
    aby se země opět pozvedla, *
    aby se obnovila zpustošená dědictví,
zajatým se řekne: "Vyjděte", *
    těm, kdo jsou v temnotách: "Ukažte se". –

Budou se pást podél cest, *
    na všech holých horách budou mít pastvinu.
Nebudou už hladovět ani žíznit, *
    nebudou strádat žhavým větrem ani sluncem,
vždyť ten, jenž se nad nimi slitovává, je povede, *
    přivede je k tryskajícím vodám.
Ze všech svých hor udělám cestu *
    a mé cesty budou vyvýšeny. –

Tady jsou, přicházejí zdaleka, †
    jedni od Severu a od Západu, *
    jiní ze země Sinim.
Nebesa, křičte radostí, země jásej, *
    ať hory radostně zakřičí,
vždyť Pán utěšil svůj lid, *
    slitovává se nad těmi, jež zkormoutil. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.

EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Jana  

20, 1-18

Ježíš musí vstát z mrtvých

     Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
     Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě.
     Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Učedníci se pak zase vrátili domů.
     Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.
     Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“. Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: „Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty nám dáváš poznat, že tvůj jednorozený Syn přišel na tento svět a stal se jedním z nás; vyslyš naše prosby a dej, ať se naše radost ze spojení s ním dovrší, až přijde ve své slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie