Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

25. leden 2025
3. NEDĚLE BĚHEM ROKU

VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

V tomto dni, prvním ze všech dní,
v němž povstal náš svět stvořený,
Tvůrce, když smrt zlou přemohl,
pout zbavil nás, vstal ze hrobu.

Odhoďme všechnu malátnost,
čerstvěji z lůžka vstávejme,
už v noci Boží laskavost,
jak radí prorok, vzývejme.

Ať slyší náš hlas prosící,
nás podepře svou pravicí
a z hříchů až nás očistí,
ať v sídlech svých nás umístí.

Ať štědře nás tam odmění,
že v této svaté chvíli dne
jej velebíme písněmi,
ač odpočívat měli jsme.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.

Nejdříve už teď mocí svou
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.

Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.

Až ve tvář budem hledět ti,
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.

Až sedmi dary bohaté
nás odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Každodenně budu tebe oslavovat, Pane, aleluja.

Žalm 144 (145)
Chvála Božího majestátu

Spravedlivý jsi, Pane, ty, který jsi a který jsi byl. (Zj 16, 5)

I
¹ Velebit tě budu, Bože můj a Králi, *
      tvoje jméno slavit navždy, na věky.
² Každodenně budu tebe oslavovat, *
      tvoje jméno chválit navždy, na věky. –

³ Pán je veliký a ve všem hodný chval, *
      jeho velikost se nedá vystihnout.
⁴ Ať rod rodu hlásá chválu skutků tvých, *
      o tvých mocných činech dále vypráví,
⁵ mluví o tvé slávě, lesku, nádheře! *
      Velké divy tvé ať slaví písněmi,
⁶ o síle tvých činů s úctou hovoří, *
      nesmírnost tvé moci líčí s úžasem!
⁷ Chválami ať hýří na tvou dobrotu, *
      nad spravedlností tvou ať jásají!

⁸ Pán je dobrotivý, on je slitovný, *
      shovívavý, plný milosrdenství.
⁹ Pán je milostivý vždy a vůči všem, *
      jeho láska platí všemu stvoření. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Každodenně budu tebe oslavovat, Pane, aleluja.

Ant. 2 Vláda tvá je vládou pro věky, aleluja.

II

¹⁰ Ať tě, Pane, chválí všichni tvorové, *
      tobě zasvěcení ať tě velebí!
¹¹ Ať tvou slavnou vládu připomínají *
      a tvou mocnou sílu zjevně hlásají!
¹² Ať je lidem známa tvoje velká moc, *
      sláva vznešeného tvého království.
¹³ Neboť vláda tvá je vládou pro věky, *
      nade všemi rody panování tvé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vláda tvá je vládou pro věky, aleluja.

Ant. 3 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých, aleluja.

III

¹³ Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, *
      plný milosti je ve všech skutcích svých.
¹⁴ Pán podepře všechny, kdo už klesají, *
      všechny ponížené opět pozdvihne.
¹⁵ Oči všech jen k tobě hledí s nadějí, *
      ty jim dáváš pokrm v náležitý čas,
¹⁶ ty, jenž otevíráš svoji štědrou dlaň, *
      dobrotivě sytíš všechno živoucí. –

¹⁷ Pán je spravedlivý na všech cestách svých, *
      plný milosti je ve všech skutcích svých.
¹⁸ Pán je nablízku všem, kdo ho vzývají, *
      všem, kdo vzývají ho s opravdovostí.
¹⁹ Plní přání těch, kdo pokorně ho ctí, *
      slyší jejich prosby, záchranu jim dá.
²⁰ Pán bdí nade všemi, kdo ho milují, *
      všechny bezbožné však stihne záhubou. –

²¹ Ať v mých ústech stále chvála Páně zní! †
      Ať mu dobrořečí každý živý tvor *
      vždy a do věčnosti, na věky všech věků!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých, aleluja.

V. Můj synu, dbej na má slova.
R. K mým výrokům nakloň svůj sluch.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

     Mojžíš řekl lidu:
     „Levitští kněží, celý Léviův kmen, nebudou mít podíl ani dědictví s Izraelem. Budou živi ze zápalných obětí Hospodinových a z jeho dědictví. Nebudou mít dědictví u svých bratří. Jejich dědictvím bude sám Hospodin, jak jim přislíbil.
     Kněžím podle práva náleží od lidu, od těch, kteří přinášejí k obětnímu hodu dobytče ze skotu nebo z bravu, toto: knězi dají plece, obě čelisti a  žaludek. Budeš mu dávat prvotiny svého obilí, moštu a oleje i prvotiny své ovčí střiže. Vždyť si jej vyvolil Hospodin, tvůj Bůh, ze všech tvých kmenů, aby po všechny dny stál on a jeho synové ve službě ve jménu Hospodinově.
     Opustí-li levita kterékoliv své město z celého Izraele, kde bydlí, a po příchodu se mu zcela zalíbí na místě, které Hospodin vyvolí, bude konat službu ve jménu Hospodina, svého Boha, jako ostatní jeho bratři levité, kteří tam stojí před Hospodinem. Bude jíst týž podíl, kromě toho, co by prodal po otcích.
     Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle zlozvyků oněch národů. Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, kouzelník ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každý, kdo činí tyto věci, se Hospodinu hnusí. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony národy. Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. Tyto národy, které si podrobíš, poslouchají kouzelníky a  věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.
     Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: ‚Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.‘ Hospodin mi tehdy řekl: ‚Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!‘
     Řekneš-li si ve svém nitru: ‚Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?‘ Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a  nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nemusíš mít z toho strach.“

RESPONSORIUM

O. Vzbudím jim proroka a vložím svoje slova v jeho ústa. * Sdělí jim vše, co mu poručím.
V. Pošlu svého milovaného Syna. On je ten prorok, který má přijít na svět. * Sdělí jim vše, co mu poručím.

DRUHÉ ČTENÍ

Z konstituce II. vatikánského koncilu o liturgii

     Kristus je stále přítomen ve své církvi, především v liturgických úkonech. Je přítomen v mešní oběti jak v osobě sloužícího kněze, neboť „tentýž se nyní obětuje skrze službu kněží, který se tenkrát obětoval na kříži“,¹ tak zejména pod eucharistickými způsobami. Je přítomen svou mocí ve svátostech, takže když někdo křtí, křtí sám Kristus. Je přítomen ve svém slově: to zajisté mluví on, když se v Církvi předčítá Písmo svaté. I  tehdy je přítomen, když se Církev modlí a zpívá, jak to sám slíbil: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.²
     Při tomto velkém díle, kdy se dokonale oslavuje Bůh a lidé se posvěcují, se vskutku Kristus vždycky spojuje se svou milovanou Nevěstou Církví a  ona svého Pána vzývá a skrze něho vzdává poctu věčnému Otci.
     Právem se tedy liturgie chápe jako plnění kněžské služby Ježíše Krista, při kterém se viditelnými znameními naznačuje a způsobem každému z nich vlastním uskutečňuje posvěcení člověka a tajemné tělo Ježíše Krista, to jest hlava i údy, koná dokonalou veřejnou bohopoctu.
     Proto je každé slavení liturgie činnost navýsost posvátná: je to dílo kněze Krista i jeho těla, Církve, a jeho účinnosti se žádná jiná činnost Církve nevyrovná ani co do jména, ani co do důstojnosti.
     V pozemské liturgii jako bychom zakoušeli předchuť oné nebeské liturgie, která se slaví ve svatém městě Jeruzalémě, cíli našeho pozemského putování; tam sedí Kristus po Boží pravici a vykonává službu ve svatyni, v pravém stánku.³ V pozemské liturgii zpíváme se všemi nebeskými zástupy píseň o Hospodinově slávě a uctíváme památku svatých v naději na podíl a společenství s nimi. A očekáváme Spasitele, našeho Pána Ježíše Krista,⁴ až se ukáže jako náš život a my se ukážeme s ním ve slávě.⁵
     Podle apoštolské tradice mající původ přímo ve dni Kristova vzkříšení slaví Církev velikonoční tajemství vždy osmý den, a ten se právem nazývá dnem Páně nebo Boží nedělí. V ten den se mají věřící shromáždit, aby naslouchali Božímu slovu a měli účast na eucharistii, aby tak slavili památku umučení, zmrtvýchvstání a oslavení Pána Ježíše a vzdávali díky Bohu, že nás znovu zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději.⁶ Takže den Páně je od počátku nejvlastnějším svátečním dnem, který se má zbožným věřícím stavět před oči a vštěpovat, aby se jim stal opravdovým dnem radosti a pracovního klidu. Jiné slavnosti nemají mít před ním přednost, ledaže jsou skutečně nanejvýš významné. Neboť den Páně je základem a jádrem celého liturgického roku.
     ¹ Tridentský sněm, Sess. XXII
     ² Mt 18, 20
     ³ Kol 3, 1; Žid 8, 2
     ⁴ Srov. Flp 3, 20
     ⁵ srov. Kol 3, 4
     ⁶ 1 Petr 1, 3

RESPONSORIUM

O. Kristus se modlí za nás jako náš kněz; modlí se v nás jako naše hlava; modlíme se k němu jako ke svému Bohu. * Uvědomujeme si, že náš hlas je v něm a jeho hlas v nás.
V. Když v modlitbě rozmlouváme s Bohem, nesmíme z toho vylučovat Božího Syna. * Uvědomujeme si, že náš hlas je v něm a jeho hlas v nás.

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum

Modlitba v nouzi

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)

Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
    Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
    když povstáváš, prchají pohané
    na všechny strany. -

Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
    zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
    moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
    bázeň Páně, to je jeho poklad. -

Poslové pokoje hořce pláčí. *
    Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
    na nikoho se nedbalo.

Nyní povstávám, říká Pán, *
    nyní se vzpínám, nyní se zvedám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 33, 13-16

Bůh bude soudit spravedlivé

To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
    a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
    a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
    Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

Kdo jedná správně *
    a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
    a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
    kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

Takový bude přebývat na výsostech, *
    jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
    voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sir 36, 11-17

Modlitba za Boží lid

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
    nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
    nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
    a svůj lid svou slávou. -

Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
    splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
    ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
    podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
    že ty jsi Pán, věčný Bůh. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Lukáše

24, 1-12

Proč hledáte živého mezi mrtvými?

     Prvního dne v týdnu časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži v oslnivě bílém rouchu.
     Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k zemi. Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován a třetího dne vstát.“ Vzpomněly si na ta jeho slova.
     Vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti učedníkům a všem ostatním. Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, matka Jakubova; a ještě i některé jiné, které byly s nimi, to všechno pověděly apoštolům. Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim.
     Petr se však zvedl a běžel k hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se celý udiven nad tím, co se stalo.

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, svatý, svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie