Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
29 | 30 | 31 |
31. říjen 2023, Úterý
2. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 30. týden
Sv. Wolfganga, biskupa, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Kriste, ty jasný nebe osadníku,
naděje, cesto, žití, spáso svatých,
laskavě přijmi oběť chval a díků
nám v srdci vzňatých.
Sbor andělů všech dík ti neustálý
vzdává a zpívá věčnou písní chvály,
s nimi též svatí, a velebí tebe
nadšené nebe.
Pro zásluhy tvé Matky, Panny čisté,
i všech tvých svatých, zadrž, dobrý Kriste,
tresty, jež byly námi vyvolány,
a zhoj nám rány.
Už zde nám dopřej chvály tobě vzdávat,
ať věrni tobě, smíme neustávat
v nich v nebi, a tam ctít Trojici hymny
ustavičnými. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Jak podivuhodné je tvé jméno, Pane, slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a učinil jsi je vládci nad dílem svých rukou.
Všechno podřídil pod jeho nohy a jeho dal jako svrchovanou hlavu Církvi. (Ef 1, 22)
2 Pane, náš vladaři, †
podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *
velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi! –
3 Navzdory odpůrcům †
už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *
že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu. –
4 Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:
5 co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *
Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš! –
6 Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *
ověnčil jsi ho slávou a ctí;
7 jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *
všechno mu k nohám položil:
8 ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †
9 na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *
co jen se hemží stezkami vod. –
10 Pane, náš vladaři, *
podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Jak podivuhodné je tvé jméno, Pane, slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a učinil jsi je vládci nad dílem svých rukou.
Ant. 2 Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha. (Srov. Žid 12, 22)
1 Kdo, Pane, smí v tvém stánku dlít, *
přebývat na tvé svaté hoře?
2 Kdo životem jde bez poskvrn, *
je řádný, upřímného srdce,
3 kdo neukřivdí jazykem, †
bližnímu svému neuškodí, *
souseda svého nehanobí, –
4 kdo bohaprázdným pohrdá, *
zato si váží bohabojných,
5 kdo, i když ztrácí, drží slib: *
svých peněz neužívá k lichvě
a proti zájmům nevinného †
ničím se nedá podplatit. *
Kdo žije tak, je provždy pevný.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Ant. 3 Svým svatým jsi ukázal stezku života, Pane, naplníš je radostí před tvou tváří.
Bůh Ježíše vzkřísil a zbavil ho bolestí smrti. (Sk 2, 24)
1 Zachovej mě, Bože, doufám v tebe. *
2 Říkám Pánu: „Jenom tys mé blaho!“
3 Na nic nejsou všichni bůžci země, *
ať je slaví jejich ctitelé,
4 ať si svoje modly rozmnožují! †
Nepodám jim oběť krvavou, *
nikdy jejich jména nevyřknu! –
5 Pán je vše, co mám, on je můj úděl. *
Osud můj máš v rukou jenom ty!
6 V zemi překrásné já mám svůj podíl, *
z hloubi blaží mě mé dědictví.
7 Dobrořečím Pánu, že mi radí, *
že mi k srdci mluví za noci.
8 Upínám své oči stále k Pánu, *
je-li při mně, nezakolísám.
9 Srdce mé se těší, duše jásá, *
ba i tělo trvá v bezpečí. –
10 Nezanecháš v podsvětí mou duši, †
nedopustíš, aby měl tvůj věrný *
v temnou říši mrtvých pohlížet.
11 Stezku života mi ukazuješ: †
naplněnou radost před tvou tváří, *
po tvé pravici slast na věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Svým svatým jsi ukázal stezku života, Pane, naplníš je radostí před tvou tváří.
V.
Vzhlédněte k Pánu, ať se rozjasníte.
O.
A nikdy tvář vám nezachmuří hanba.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
Já, Jan, 1uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí,
zapečetěný sedmi pečetěmi. 2Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: "Kdo je
hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?" 3A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek
otevřít a do něho nahlédnout. 4Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten
svitek otevřel a nahlédl do něho. 5Ale jeden z těch starců mi řekl: "Neplač! Hle, zvítězil lev
z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře."
6A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, který vypadal jako zabitý.
Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. 7Beránek přišel a vzal
svitek z pravice toho, který seděl na trůně.
8A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců,
z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. 9A zpívali píseň novou:
"Jsi hoden vzít svitek
a rozlomit jeho pečeti,
protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu i národa
10a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království a kněze vládnoucí nad zemí."
11Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných
kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na milióny a stamilióny – 12a volali silným hlasem:
"Beránek, který byl zabit, si zaslouží,
aby přijal moc, bohatství, moudrost
a sílu, čest, slávu i chválu!"
13A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich,
jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!"
14Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého opata Bernarda
K čemu je svatým naše chvála, k čemu je jim naše oslavování, k čemu i tento dnešní svátek? Co znamenají pozemské pocty pro ty, jimž podle spolehlivého Synova
příslibu prokazuje poctu nebeský Otec? Co pro ně znamená, že je velebíme? Svatí nepotřebují, abychom je uctívali, a naše zbožná oddanost jim nepřináší žádný
zisk. Je jasné, že to není důležité pro ně, ale pro nás, když s úctou slavíme jejich památku. Přiznávám se, že při vzpomínce na ně pociťuji, jak se ve mně
probouzí mocná touha.
Především v nás památka svatých vzbuzuje nebo posiluje touhu patřit do jejich společnosti, která je pro nás tak žádoucí, a stát se spoluobčany a společníky
blažených duchů, připojit se k shromáždění patriarchů, k zástupům proroků, radě apoštolů, velikému množství mučedníků, sdružení vyznavačů, sborům panen,
být pohromadě a radovat se ve společenství všech svatých. Očekává nás obec prvorozených křesťanů,1 a my o to nedbáme; touží po nás svatí, a my si toho
nevážíme; čekají na nás spravedliví, a my na to nehledíme.
Vzchopme se už konečně, bratři, povstaňme s Kristem, usilujme o to, co pochází shůry, a mysleme na to.2 Vzhlížejme s touhou k těm, kteří touží po nás,
spěchejme k těm, kteří nás očekávají, předložme přání svého srdce těm, kteří nás vyhlížejí. Přejme si nejen být ve společnosti svatých, ale mít i
účast na jejich štěstí, a toužíme-li po jejich přítomnosti, ucházejme se velmi horlivě také o to, abychom měli účast na jejich slávě. V této ctižádosti
není nic zhoubného a vroucí touha po takové slávě není nic nebezpečného.
A druhá touha, která nás naplňuje při slavení památky svatých, směřuje k tomu, aby se i nám ukázal Kristus, náš život, tak jako se ukázal jim, a abychom se
také my s ním ukázali ve slávě.3 Neboť zatím se nám Kristus, naše hlava, nepředstavuje tak, jak je nyní, ale máme ho před očima v té
podobě, jakým se pro nás stal:
ne s korunou slávy, ale ověnčený trním našich hříchů. Bylo by hanbou stát se zhýčkaným údem, když patříme k hlavě,
korunované trním; zatím není žádný purpur ke cti, ale spíše na posměch. Až Kristus přijde, už se nebude
zvěstovat jeho smrt,4 abychom věděli, že i my jsme už mrtví a že náš život je skrytý s ním.5 Tehdy se
ukáže oslavená hlava a s ní budou zářit oslavené údy, neboť on přemění naše ubohé tělo, aby to odpovídalo slávě, kterou má hlava, to jest on sám.6
Po této slávě tedy bezpečně dychtěme s celou ctižádostí. Abychom směli v tuto slávu doufat a ucházet se o tak velikou blaženost, k tomu je ovšem třeba velice
toužit také po pomoci svatých, aby nám bylo dáno na jejich přímluvu, čeho nemůžeme sami dosáhnout.
1 srov. Žid 12, 23
2 srov. Kol 3, 1.2
3 srov. Kol 3, 4
4 srov. 1 Kor 11, 26
5 srov. Kol 3, 3
6 srov. Flp 3, 21
RESPONSORIUM
KANTIKA
Ant. Dobrořečte Pánu všichni jeho vyvolení, slavte dny radosti a velebte Pána.
První kantikum
Uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Pána. (Zj 22, 12)
Buď veleben Bůh, jenž žije navěky, †
neboť jeho kralování trvá po všechny věky! *
Neboť on trestá a zase odpouští,
svádí do hlubin podsvětí †
a opět vyvádí z velké záhuby: *
jeho ruce nikdo neunikne. –
Oslavujte ho před tváří národů, synové Izraele! †
Neboť vás rozptýlil mezi ně, *
a právě tam vám ukázal svou velikost.
Vyvyšujte ho před tváří všech živých, †
on je náš Pán a on je náš Otec *
a je Bůh pro všechny věky! –
Trestá-li vás za vaše nepravosti, *
smiluje se nad vámi všemi,
shromáždí vás ze všech národů, *
kam jste byli rozptýleni.
Vrátíte-li se k němu †
z hloubi srdce a z celé své duše, *
abyste před ním jednali v pravdě,
pak se on vrátí k vám *
a už před vámi neukryje svou tvář. –
Pohleďte tedy, jak s vámi naložil, *
vzdejte mu hlasitě dík.
Velebte Pána spravedlnosti *
a vyvyšujte Krále věků. –
Já sám ho oslavuji v zemi svého vyhnanství, *
hlásám jeho sílu a jeho velikost hříšnému lidu.
Hříšníci, vraťte se k němu; †
konejte před ním spravedlnost; *
snad vám bude přát a prokáže vám milosrdenství! –
Já sám vyvyšuji Boha a má duše se raduje v Králi nebe. *
Má duše se raduje po všechny dny svého života.
Jeho velikost buď stále na všech rtech *
a ať ho oslavují v Jeruzalémě.
Druhé kantikum
Jeruzaléme, svaté město, *
Bůh tě stíhal za díla tvých rukou. –
Důstojně poděkuj Pánu *
a veleb Krále věků,
aby byl v tobě jeho chrám zase s jásotem zbudován *
a aby on v tobě potěšil všechny vyhnance
a aby v tobě miloval všechny nešťastné *
po všechna budoucí pokolení. –
Jasné světlo ozáří *
všechny krajiny země;
četné národy zdaleka, ze všech končin země †
přijdou přebývat k tvému svatému jménu, *
na rukou ponesou dary Králi nebe.
V tobě budou jásat pokolení za pokoleními *
a jméno Vyvoleného potrvá v pokoleních budoucích.
Třetí kantikum
Pak zajásáš a zaraduješ se nad syny spravedlivých, †
neboť budou všichni shromážděni *
a budou velebit Pána věků. –
Blahoslavení, kdo tě milují, *
šťastní, kdo se radují z tvého pokoje! –
Má duše velebí Pána, velkého krále, †
protože Jeruzalém bude zase postaven jako město *
i jeho dům na všechny věky!
Jaké štěstí, zůstane-li někdo z mého rodu, *
aby viděl tvou slávu a chválil Krále Nebe!
Brány Jeruzaléma budou postaveny ze safírů a smaragdů *
a všechny tvé zdi z drahokamů;
věže Jeruzaléma budou vystavěny ze zlata, *
a jejich hradby z ryzího zlata.
Jeruzalémské ulice budou vydlážděny *
rubíny a kameny z Ofiru;
jeruzalémské brány se budou ozývat *
radostnými zpěvy
a všechny domy řeknou: *
Aleluja! Buď veleben Bůh Izraele!
V tobě bude chválit svaté Jméno *
na věky věků!
Ant. Dobrořečte Pánu všichni jeho vyvolení, slavte dny radosti a velebte Pána.
EVANGELIA
Evangelium ze společných textů o svatých č. 2: MT 5,13-16; nebo č. 20: Jan 15, 1-8; nebo č. 21: Jan 15, 9-17.
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
bez ustání provolávají:
Svatý, svatý, svatý *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí, věčný Bože, tvoji svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám
na cestě k tobě; při dnešní slavnosti si je všechny společně připomínáme a ve společenství
s nimi tě prosíme: vyslyš nás a pro jejich zásluhy nám dávej všechno, co potřebujeme
k jejich následování. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie