Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. únor 2022
První mezidobí, 6. týden
2. týden žaltáře

VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

I (2-5)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II (6-13)

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III (14-23)

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

^15,8Oškliví si Hospodin oběť zlosynů,
ale modlitba upřímných se mu líbí.
⁹Oškliví si Hospodin zločinné chování,
ale rád má toho, kdo tíhne za spravedlností.
¹⁶Lépe je mít málo v bázni před Hospodinem
než mnohé poklady v nepokoji.
¹⁷Lepší je mísa zeleniny podané s láskou
než tučná hovězina s nenávistí.

²⁵Hospodin vyvrací dům zpupných,
a upevňuje majetek vdovy.
²⁶Hospodin si oškliví špatné záměry,
ale příjemná mu jsou laskavá slova.
²⁹Daleko je Hospodin od zlosynů,
avšak slyší modlitbu spravedlivých.
³³Bázeň před Hospodinem je školou moudrosti,
pokora předchází slávu.

^16,1Člověk se v mysli připravuje na řeč,
ale od Hospodina přichází, co vysloví jazyk.
²Čisté se zdá člověku všechno, co dělá,
ale Hospodin tříbí duchy.
³Svěř Hospodinu své záležitosti,
a tvé úmysly se zdaří.
⁴Všechno činí Hospodin pro svůj účel,
také zlosynovi chystá den zkázy.

⁵Hospodin si oškliví každého, kdo se povyšuje v srdci,
jistě neujde trestu.
⁶Stálou laskavostí se smývá vina,
bázní před Hospodinem se lze vyhnout zlému.

⁷Schvaluje-li Hospodin chování nějakého člověka,
i jeho nepřátele s ním smíří.
⁸Lepší je mít málo s poctivostí
než mnoho příjmu nespravedlivě.
⁹Člověk se napřemýšlí, jak má kráčet,
ale jeho kroky řídí Hospodin.

^17,5Kdo se posmívá chudákovi, tupí jeho Tvůrce,
kdo se raduje z neštěstí, neujde trestu.

RESPONSORIUM

O. Chraň se zapomenout na Hospodina, který tě vyvedl z domu otroctví. * Hospodina, svého Boha se budeš bát a jedině jemu sloužit.
V. Bázeň před Hospodinem je školou moudrostí, pokora předchází slávu. * Hospodina, svého Boha se budeš bát a jedině jemu sloužit.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého biskupa Augustina na první list Janův

     Co máme vlastně slíbeno? Budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.¹ Jazyk mluví, jak umí; ostatní ať si domyslí srdce. Vždyť co mohl říci i sám Jan, aby nám přiblížil toho, který jest? A co vůbec můžeme říci my lidé, kteří se mu svatostí nemůžeme ani zdaleka rovnat?
     Spolehněme se tedy na ono pomazání Svatým Duchem, pomazání, které nám do srdce vkládá, co nedokážeme vyslovit.² A protože nyní ještě nemůžete vidět, soustřeďte své úsilí na touhu.
     Celý život křesťana je svatá touha po dobru. To, po čem toužíš, zatím nevidíš; ale touhou nabýváš schopnost, aby tě to zcela naplnilo, až to přijde a ty to uvidíš.
     Je to podobné, jako když chceš naplnit pytel nebo měch a vidíš, že toho, cos dostal, je hodně; pak ten pytel nebo měch nebo něco jiného roztahuješ, protože víš, že toho, co tam chceš dát, je hodně, a pytel je úzký. Snažíš se natahováním zvětšit jeho objem. A stejně Bůh svým odkládáním zvětšuje tvou touhu a touhou rozšiřuje duši, aby při větší šíři více obsáhla.
     Kéž nás tedy pronikne touha, bratři, vždyť máme být naplněni. Hleďte, jak Pavel rozpíná rámě, aby mohl obsáhnout to, co má přijít. Neboť říká: Ne, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil.³
     Co tedy děláš v tomto životě, když jsi ještě nedosáhl cíle? Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou.⁴ Říká, že je napjatý a že běží za svým cílem. Nemyslí si, že by dokázal pochopit, co oko nevidělo, ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil.⁵
     Takový je náš život, že se cvičíme a připravujeme toužením. Ale svatá touha nás vycvičí jen potud, pokud své tužby odpoutáme od lásky k časným věcem. Už jednou jsme si řekli, že to, co se má začít naplňovat, má být napřed prázdné. Máš-li být naplněn dobrým, vylej nejdříve to špatné.
     Dejme tomu, že tě Bůh chce naplnit medem; jsi-li plný octa, kam dáš med? Je třeba to, co bylo v nádobě, vylít, a nádobu řádně vyčistit, i když to, aby mohla přijmout něco nového, dá práci a vyžaduje dřinu.
     Mluvme si o medu, mluvme o zlatě, mluvme o víně; ať říkáme o nevypověditelném cokoli, ať cokoli chceme říci, řeč jde o Bohu. A řekneme-li Bůh, co jsme řekli? V této jediné slabice je všechno, co očekáváme. Cokoli tedy dovedeme říci, nikdy nestačí. Nuže, natahujme se k němu a otvírejme se mu, aby nás naplnil, až přijde. Budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
     ¹ Jan 3, 2
     ² srov. 1 Jan 2, 27.20
     ³ Flp 3, 12.13
     ⁴ Flp 3, 13-14
     ⁵ 1 Kor 2, 9

RESPONSORIUM

O. Jen v Pánu měj své potěšení, * po čem tvé srdce touží, on dá.
V. Svou cestu života svěř Pánu, v něho důvěřuj. * Po čem tvé srdce touží, on dá.

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum

Modlitba v nouzi

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)

Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
    Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
    když povstáváš, prchají pohané
    na všechny strany. -

Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
    zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
    moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
    bázeň Páně, to je jeho poklad. -

Poslové pokoje hořce pláčí. *
    Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
    na nikoho se nedbalo.

Nyní povstávám, říká Pán, *
    nyní se vzpínám, nyní se zvedám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 33, 13-16

Bůh bude soudit spravedlivé

To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
    a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
    a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
    Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

Kdo jedná správně *
    a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
    a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
    kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

Takový bude přebývat na výsostech, *
    jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
    voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sir 36, 11-17

Modlitba za Boží lid

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
    nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
    nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
    a svůj lid svou slávou. -

Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
    splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
    ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
    podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
    že ty jsi Pán, věčný Bůh. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Jana  

20, 1-18

Ježíš musel vstát z mrtvých

     Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
     Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě.
     Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Učedníci se pak zase vrátili domů.
     Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.
     Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“. Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: „Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie