Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

9. listopad 2011
Sv. Lva Velikého, papeže a učitele Církve, památka

Narodil se koncem 4. století. V době papeže Celestina I. (422-432) už byl v Římě jáhnem. Když se v roce 440 stal papežem, důsledně vystupoval proti všem bludným učením té doby a  zdůrazňoval poslání římského biskupa jako nástupce na Petrově stolci a význam jeho postavení pro jednotu Církve. Na všeobecný sněm do Chalcedonu poslal své zástupce (451); v jeho dopise, který se tam četl, bylo za souhlasu přítomných odsouzeno bludné učení monofysitů (neuznávající, že Kristus je pravý Bůh i pravý člověk). Ustanovil při císařském dvoře v Konstantinopoli trvalého papežského vyslance. Podařilo se mu odvrátit hunského vůdce Attilu od tažení na Řím (452) a při vpádu barbarů vedených Genserichem (455) dosáhl toho, že nedošlo k prolévání krve a k vypálení Říma. Zanechal 96 kázání vynikajících obsahem i formou a 173 dopisů; velmi se také zasloužil o zkvalitnění liturgických textů. Zemřel 10. XI. 461; jeho ostatky byly koncem 7. století uloženy ve vatikánské bazilice sv. Petra. V roce 1754 byl prohlášen za učitele Církve.

VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věčné slunce, jež zaléváš
svým světlem všechno stvoření,
tys myslí nadpozemská zář,
zpěv našich srdcí tobě zní.

Tvůj Svatý Duch vždy v péči má
ty živé lampy planoucí,
jejichž zář světu odkrývá
ke spáse stezky vedoucí.

Co plyne z nebeských tvých slov
a srdcím z přirozenosti,
to všechno zaskvělo se znov
v tvých služebnících milosti.

Vavřínů jejich účasten
i pro jas svého učení
skví se dnes blažený muž ten,
i od nás vděčně chválený.

Dej kvůli němu, prosíme,
ať bezpečně vždy, Bože, jdem
po cestě pravdy jediné,
až k tobě jednou dospějem.

To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

II

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

III

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Uslyšíš slovo z mých úst.
O. A budeš mluvit mým jménem.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Daniela

     ¹Prvního roku vlády Dareia, syna Asuerova z médského rodu, který se stal králem nad chaldejským královstvím, ²prvního roku jeho vlády já, Daniel, jsem zkoumal v knihách počet let, který se měl naplnit podle Hospodinova slova k proroku Jeremiášovi nad troskami Jeruzaléma: bylo to sedmdesát let. ³Obrátil jsem svou tvář k Pánu, Bohu, v horlivé modlitbě a prosbě, v postu, v žínici a popelu. ⁴Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem se a řekl:
     ¹⁸„Nakloň svůj sluch, můj Bože, a slyš; otevři své oči a pohleď na naše trosky i na město, které má tvé jméno, neboť nevysíláme své prosby k tobě pro naše spravedlivé skutky, ale pro tvé velké milosrdenství. ¹⁹Pane, slyš! Pane, odpusť! Pane, pozoruj a jednej, neváhej kvůli sobě, můj Bože! Vždyť tvé jméno má tvé město i tvůj lid!“
     ²⁰Když jsem ještě mluvil, modlil se, vyznával svůj hřích i hřích svého izraelského lidu a předkládal svou prosbu Hospodinu, svému Bohu, pro svatou horu svého Boha, ²¹ještě jsem tedy mluvil v modlitbě, když ten muž Gabriel, kterého jsem viděl v předchozím vidění, rychle přiletěl a dotkl se mě v době večerní oběti. ²²Poučil mě a mluvil se mnou: „Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti dal plné porozumění. ²³Na začátku tvých proseb vyšlo slovo a já jsem přišel, abych ti ho sdělil, neboť jsi milý Bohu; dej tedy pozor na to slovo a pochop vidění!

²⁴Sedmdesát týdnů je určeno tvému národu
i tvému svatému městu,
aby byla skončena nepravost,
aby přestal hřích,
odčiněna vina,
aby byla přivedena věčná spravedlnost,
aby se splnilo vidění a proroctví
a pomazáno přesvaté.

²⁵Věz tedy a pochop:
Od doby, kdy vyšlo slovo,
aby byl znovu vybudován Jeruzalém,
až do Pomazaného knížete
uplyne sedm týdnů.
V dvaašedesáti týdnech
znovu bude vystavěno náměstí i hradební příkop
za tísnivých časů.
²⁶Po dvaašedesáti týdnech bude zabit Pomazaný,
nebude už;
město i svatyni zničí
lid knížete, který přijde.
Jeho koncem bude zničení
a zpustošení stanovené
až do konce války.

²⁷S mnohými uzavře pevné spojenectví
v době jednoho týdne,
v polovici týdne
přestane oběť krvavá i nekrvavá.
Pustošitel na křídlech ohavnosti,
dokud se na pustošitele
nevyleje stanovená zkáza!“

RESPONSORIUM

O. Bože, shlédni na nás a pamatuj na nás, nakloň své ucho a vyslyš nás. * Otevři své oči a pohleď na naše trápení.
V. Povznes nás opět, Pane zástupů, rozjasni tvář, a budem zachráněni. * Otevři své oči a pohleď na naše trápení.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého papeže Lva Velikého

     I když je celá Církev Boží uspořádána v různých stupních, takže celistvost svatého těla vytvářejí rozličné údy, přece jsme, podle slov apoštola, všichni jeden v Kristu;¹ a různost služebního postavení nás neodděluje natolik, že by nějaká část, ať sebeméně významná, nebyla spojena s hlavou. A tak v jednotě víry a křtu, milovaní, tvoříme nerozdílné společenství a máme stejnou důstojnost, jak říká apoštol Petr: A vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.² A dále říká: Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu.³
     Neboť všem, jimž se dostalo nového života v Kristu, dává znamení kříže královskou důstojnost, a pomazání Ducha Svatého je posvěcuje na kněze. A proto vedle této zvláštní služby kněžského úřadu mají si být vědomi i všichni křesťané, žijící z Ducha podle Kristova zákona, že jsou rod královský a že mají účast na kněžském poslání. Vždyť co je tak královského, jako když duch, podřízený Bohu, vládne nad tělem? A co je tak kněžského, jako zasvětit Bohu čisté svědomí a přinášet mu na oltáři srdce neposkvrněné oběti zbožnosti? A to nám bylo z milosti Boží dáno společně všem. A přece je chvályhodným projevem vaší zbožnosti, že se radujete z výročí mého povýšení jako z pocty, která zahrnuje i vás. Tak oslavuje celé tělo Církve jednu svátost kněžství. Vylitím posvátného oleje spočinula její milost zajisté v hojnější míře na těch, kdo mají vyšší postavení, ale sestoupila v míře nemalé i na ty nižší.
     I když nás tedy, nejmilejší, společná účast na tom daru velmi vybízí k společné radosti, bude důvod naší radosti přece jen hlubší a větší, jestliže se nebudete zdržovat myšlenkou na mou ubohost. Vždyť je mnohem užitečnější a důstojnější zaměřit svou mysl na rozjímání o slávě svatého apoštola Petra a slavit tento den především úctou k němu. On byl zaplaven takovou hojností milostí ze samého pramene všech darů. Mnoho darů přijal jenom on sám, a mezi tím, co přechází na někoho dalšího, není nic, co by byl on nedostal. Vtělené Slovo už přebývalo mezi námi, a Kristus se zcela vydal za obnovení lidstva.
     ¹ Gal 3, 28
     ² 1 Petr 2, 5
     ³ 1 Petr 2, 9

RESPONSORIUM

O. Ježíš řekl Petrovi: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou Církev * a pekelné mocnosti ji nepřemohou.
V. Pán zbudoval ji pro věky. * A pekelné mocnosti ji nepřemohou.

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum

Modlitba v nouzi

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)

Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
    Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
    když povstáváš, prchají pohané
    na všechny strany. -

Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
    zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
    moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
    bázeň Páně, to je jeho poklad. -

Poslové pokoje hořce pláčí. *
    Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
    na nikoho se nedbalo.

Nyní povstávám, říká Pán, *
    nyní se vzpínám, nyní se zvedám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 33, 13-16

Bůh bude soudit spravedlivé

To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
    a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
    a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
    Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

Kdo jedná správně *
    a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
    a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
    kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

Takový bude přebývat na výsostech, *
    jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
    voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sir 36, 11-17

Modlitba za Boží lid

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
    nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
    nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
    a svůj lid svou slávou. -

Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
    splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
    ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
    podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
    že ty jsi Pán, věčný Bůh. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Jana  

21, 1-14

Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu

     Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
     Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Nemáme.“ On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty – byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodi – nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
     Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě chytili.“ Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich sto třiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán.
     Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty chráníš svou Církev zbudovanou na skále, aby ji žádné zlo nepřemohlo; na přímluvu svatého papeže Lva dej, ať zůstane vždy věrná tvé pravdě a žije v trvalém pokoji a bezpečí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie