Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

15. říjen 2024
Druhé mezidobí, 28. týden
4. týden žaltáře

VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Zachránce světa, Kriste, světa Tvůrce,
Vládce nad vládci, obávaný Soudce,
slyš naše prosby, jež s chválami tvými
    laskavě přijmi.

Pějem ti chvály ještě v noční době,
dopřej, ať jsou vždy milé zvláště tobě,
nás, Zdroji světla, osvěž a zbav tísní
    nebeskou písní.

K šlechetným skutkům uděl nám dny přejné,
dej život, jejž nám zlá smrt neodejme,
by každý náš čin sloužil neustále
    k věčné tvé chvále.

Zapal nám s ledvím naše nitro celé,
svým božským ohněm uchovej nás bdělé,
ať všichni lampy ve svých rukou máme,
    v nichž světlo plane.

Stejná buď sláva nebeskému Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
ať také Ducha, rovného jim mocí,
    ctí vesmír celý. Amen.

Během dne:

Kriste, ty světlo, lásko, naše žití,
radosti světa, dobro nekonečné,
přišel jsi krví svou nás vykoupiti
    z pout smrti věčné.

Do srdcí vlej nám lásku ohněm živým,
dej naší víře stále jasně hořet,
nauč nás přinést z čisté lásky k bližním
    vždy každou oběť.

Ať se už od nás vzdálí zloduch zrádný,
přemožen silou, která proudí z tebe,
ať sídlí stále tvůj Svatý Duch s námi,
    seslaný z nebe.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
    nad světy všemi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Žalm 102 (103)
Chvála Božího milosrdenství

Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti. (Srov. Lk 1, 78)

I

¹ Oslavuj Pána, duše má, *
      mé nitro jeho svaté jméno!
² Oslavuj Pána, duše má, *
      na jeho dobra nezapomeň! –

³ Všechny tvé viny odpouští, *
      ze všech tvých neduhů tě léčí;
⁴ tvůj život chrání záhuby, *
      věnčí tě láskou, slitováním;
⁵ on blahem sytí tvoje dny, *
      jak orlu obnovil tvou mladost. –

⁶ Pán koná skutky milosti: *
      všem utlačeným zjedná právo.
⁷ Ukázal cestu Mojžíši, *
      své skutky dětem Izraele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

II

⁸ Vlídný a laskavý je Pán, *
      shovívavý a milosrdný.
⁹ Nechce se ustavičně přít, *
      navěky v hněvu setrvávat.
¹⁰ Nesplácí hříchy, nejedná, *
      jak pro své viny zasloužíme. –

¹¹ Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
      tak velkou lásku má k svým věrným.
¹² Jak od východu k západu *
      vzdaluje od nás naše viny.
¹³ Jak otec dětem odpouští, *
      Pán je k svým věrným milostivý.

¹⁴ Ví, z čeho jsme stvořeni, *
      má na mysli, že jsme jen hlína.
¹⁵ Jsou jako tráva lidské dny: *
      rozkvetou jako polní kvítek,
¹⁶ zavane vítr, sfoukne jej, *
      a stopy po něm nezůstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

III

¹⁷ Však láska Páně do věků, *
      je dobrotiv až k dětem dětí
¹⁸ u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
      a plní jeho přikázání.
¹⁹ Pán zřídil si trůn v nebesích *
      a jeho vláda řídí vesmír. –

²⁰ Oslavte Pána, chvalte jej, †
      vy jeho poslové, vy silní, *
      kdo konáte, co on vám káže!
²¹ Oslavte Pána, zástupy, *
      vy, kdo jste v službách jeho vůle!
²² Oslavte Pána, díla Páně, †
      všude, kam sahá jeho vláda! *
      Oslavuj Pána, duše má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.

V. Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
R. Rozjímat budu nad tvými divy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Zachariáše

     ^3.1Hospodin mi ukázal velekněze Jozua, který stál před Hospodinovým andělem. Po jeho pravici stál satan, aby ho obžaloval.
     ²Tu řekl Hospodinův anděl satanovi: „Ať tě Hospodin zkrotí, satane, ať tě zkrotí Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém! Což to není oharek vytažený z ohně?“ ³Jozue, když stál před andělem, byl oblečen do špinavých šatů. ⁴Anděl se ujal slova a řekl těm, kdo stáli před ním: "Svlékněte ho ze špinavých šatů!“ Pak pokračoval: „Hleď, sňal jsem z tebe tvou nepravost a dám tě obléci do slavnostních šatů!“ ⁵Potom řekl: „Dejte mu na hlavu čistý turban!“ Vsadili mu na hlavu čistý turban a oblékli ho do šatů. To vše se stalo v přítomnosti Hospodinova anděla.
     ⁶Hospodinův anděl zapřísahal Jozua: ⁷„Tak praví Hospodin zástupů: Jestliže budeš chodit po mých cestách a dobře mi sloužit, pak i ty budeš spravovat můj dům, budeš střežit má nádvoří a já ti dám přístup k těm, kdo zde stojí.
     ⁸Slyš, veleknězi Jozue, ty i tvoji druhové, kteří před tebou sedí – jsou to mužové, kteří jsou předzvěstí: Přivedu svého služebníka jménem Výhonek. ⁹Hle, kámen, který kladu před Jozua! Na tomto jednom kameni je sedm očí, já sám do něho vryji rytinu – praví Hospodin zástupů – ¹⁰v jednom dni odstraním nepravost této země. Tehdy praví Hospodin zástupů – jeden bude zvát druhého pod vinný kmen a pod fíkovník.“
     ^4.1Anděl, který se mnou mluvil, se vrátil a probudil mě jako toho, kdo má být probuzen ze spánku. ²Řekl mi: „Co vidíš?“ Odpověděl jsem: "Viděl jsem svícen celý ze zlata, nahoře měl mísu na olej, na ní sedm lamp, a každá lampa, která byla nahoře, měla sedm zobců pro knoty. ³Vedle svícnu byly dvě olivy, jedna po pravé straně mísy, druhá po její levé straně.“
     ⁴Ujal jsem se slova a řekl jsem andělovi, který se mnou mluvil: „Co to znamená, můj pane?“ ⁵Anděl, který se mnou mluvil, mi odpověděl: „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“
     ⁶Tu se ujal slova a řekl mi: „To je Hospodinovo slovo k Zorobábelovi: Ani vojskem, ani silou, ale mým duchem – praví Hospodin zástupů. ⁷Kdo jsi ty, veliká horo, před Zorobábelem? Rovina se z tebe stane! On vytáhne poslední kámen nahoru a bude volat: Jak je krásný!
     ⁸Hospodin mě oslovil: ⁹Zorobábelovy ruce založily tento dům a jeho ruce ho dokončí; poznáte, že mě k vám poslal Hospodin zástupů. ¹⁰Kdo pohrdal dnem malých začátků? Zaradují se, až uvidí olovnici v Zorobábelově ruce. Těch sedm lamp jsou Hospodinovy oči, které prohlížejí celou zemi.“
     ¹¹Ujal jsem se slova a řekl: „Co znamenají ty dvě olivy po pravé a levé straně svícnu?" ¹²Podruhé jsem se ujal slova a zeptal se: „Co znamenají dvě olivové ratolesti, které dvěma zlatými trubicemi vylévají zlato?" ¹³Řekl mi: „Ty nevíš, co znamenají?“ Odpověděl jsem: „Nevím, můj pane.“ ¹⁴Odvětil mi: „To jsou dva pomazaní, kteří stojí před Pánem celé země.“

RESPONSORIUM

O. To jsou dvě olivy a dva svícny. * Stojí před Pánem země.
V. Pán pošle své dva svědky, aby prorokovali. * Stojí před Pánem země.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pojednání svatého opata Maxima Vyznavače, o nejasných místech Písma svatého

     Světlo vyzdvižené na svícen je světlo Otcovo, pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, když přichází na svět,¹ náš Pán Ježíš Kristus. Ten se stal jedním z nás a přijal naše tělo, stal se naším světlem a jako světlo byl zvěstován; to znamená, že ten, který je podle přirozenosti Otcovou Moudrostí a Božím Slovem, je se zbožnou vírou hlásán v Boží Církvi, a když je život uspořádán podle zásad ctnosti, je toto Světlo zachováváním přikázání vysoko vyzdvihováno, až svítí všem národům. Svítí všem, kteří jsou v domě, to jest na tomto světě, jak sám Bůh a Slovo na jednom místě říká: Nikdo nerozsvěcuje svítilnu, aby ji postavil pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě.² Světlem míní samozřejmě sebe: ten, který byl ze své přirozenosti Bohem, se podle Božího plánu spásy stal také člověkem.
     Domnívám se, že právě to rozpoznal i veliký David, když nazývá Hospodina světlem; říká přece: Mým krokům svítilnou je tvé slovo, ono mi cestu osvětluje. ³ Ano, takový je můj Spasitel a Bůh, že zaplašuje temnoty nevědomosti a hříchu, a proto ho také Písmo nazývá světlem.
     Právě on jediný jako světlo zaplašil mrákoty nevědomosti a zahnal temnoty zloby a hříchu, a tak se stal pro všechny cestou spásy. Ctností a věděním přivádí k Otci ty, kdo se plněním Božích přikázání odhodlávají jít za ním jako za cestou spravedlnosti. Svícnem pak se míní svatá Církev: skrze kázání v ní Boží Slovo září a osvěcuje paprsky pravdy všechny, kdo přebývají v tomto světě jakoby v domě, a naplňuje duše všech lidí poznáním Boha.
     V žádném případě nechce být Slovo drženo pod zmíněnou nádobou: jeho vůlí je, aby bylo umístěno na samém vrcholu jako největší ozdoba Církve. Kdyby totiž bylo Boží Slovo drženo literou Zákona jakoby pod nádobou, všichni lidé by přišli o věčné světlo; i kdyby se snažili vymanit ze smyslového vnímání, které klame a je s to pouze přebírat omyly, a nejvýš postihnout hanbu a záhubu každého lidského těla, duchovního vidění by se jim nedostalo. To až skrze Slovo umístěné na svícnu, aby všechny osvěcovalo, totiž Slovo dané Církvi, to jest v její duchovní bohoslužbě.
     Vždyť litera bez duchovního porozumění má jenom ten smysl, že nahrazuje své vyslovení: neumožňuje, aby k mysli pronikl skutečný význam napsaného.
     Nuže, když pěstěním rozjímání i činnosti zapalujeme svou svítilnu, totiž rozum rozsvěcující světlo poznání, nestavme ji pod nádobu, abychom nebyli odsouzeni, že jsme nepostižitelný význam moudrostí nahradili literou. Postavme naopak své světlo na svícen; tím přirozeně míním svatou Církev, jež na výšinách pravého poznání zapaluje pro všechny pochodeň Božího učení.
     ¹ Jan 1, 9 (Vulg.)
     ² srov. Mt 5, 15; srov. Lk 11, 33
     ³ Žl 118 (119), 105

RESPONSORIUM

O. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma. * Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste byli syny světla.
V. Já jsem přišel na tento svět, aby ti, kdo nevidí, viděli. * Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste byli syny světla.

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum

Modlitba v nouzi

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)

Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
    Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
    když povstáváš, prchají pohané
    na všechny strany. -

Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
    zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
    moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
    bázeň Páně, to je jeho poklad. -

Poslové pokoje hořce pláčí. *
    Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
    na nikoho se nedbalo.

Nyní povstávám, říká Pán, *
    nyní se vzpínám, nyní se zvedám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 33, 13-16

Bůh bude soudit spravedlivé

To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
    a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
    a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
    Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

Kdo jedná správně *
    a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
    a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
    kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

Takový bude přebývat na výsostech, *
    jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
    voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sir 36, 11-17

Modlitba za Boží lid

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
    nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
    nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
    a svůj lid svou slávou. -

Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
    splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
    ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
    podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
    že ty jsi Pán, věčný Bůh. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Lukáše  

24, 13-35

Zůstaň s námi, neboť se připozdívá

     Dva z Ježíšových učedníků se ubírali do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálená od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim.
     Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo?“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“
     Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily. Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“
     A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
     Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
     Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli: "Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie