Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. červen 2016
Narození svatého Jana Křtitele, slavnost

Jan Křtitel je kromě Panny Marie jediný světec, jehož tělesné narození se v liturgii oslavuje. Už v V. století se tento den připomínal šest měsíců před narozením Ježíše Krista. Z Lukášova evangelia se vyrozumívá, že Jan byl už před svým narozením naplněn posvěcující milostí, a to tehdy, když přišla Maria k Alžbětě. Byl povolán, aby svým kázáním o Božím království a voláním po obrácení lidu připravil příchod Ježíše Krista. Ježíš od něho přijal křest a jeho první učedníci přišli z okruhu Janových učedníků. Jan se považoval jen za hlas volajícího na poušti, za předchůdce mocnějšího, který má po něm přijít.

VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Do jeskyň v poušti už ve věku útlém,
odešels, chtěje před lidmi se skrýti,
bys neposkvrnil ani lehkým slůvkem
čisté své žití.

Velbloud svou srstí šat údům tvým skýtal,
a vlčí kůže na opasek, řemen,
bystřiny doušek, k obědu jsi jídal
kobylky s medem.

Tušícím srdcem též proroci jiní
viděli Světlo, jež vzejde nad lidstvem,
ty však jsi toho, jenž snímá všem viny,
ukázals prstem.

Na širém světě dosud žádný druhý
světější než Jan nezrodil se svatý,
jen on směl toho pokřtít, který dluhy
za lidstvo splatil.

Ať tobě věčně, Bože trojjediný,
nejhlubší úctu vzdává celé nebe.
Nám vykoupeným odpusť všechny viny,
prosíme tebe. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem.

Žalm 20 (21), 2-8. 14
Poděkování za vítězství krále

Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

² Pane, z tvé síly se raduje král, *
      nad tvou pomocí hlasitě jásá.
³ Vyplnils toužení jeho srdce, *
      z jeho úst prosby jsi neoslyšel.
⁴ Ba, tys ho předešel milostí zdaru, *
      korunu zlatou mu na hlavu vsadil.
⁵ Prosil tě o život: dal jsi mu darem *
      délku dní života na všechny věky. –

⁶ Veliká jest jeho sláva dík tobě, *
      tys jej vznešenou nádherou oděl.
⁷ Činíš ho věčným požehnáním, *
      z pohledu svého jej radostí plníš.
⁸ Neboť král v Pána důvěru skládá, *
      Nejvyšší nedá mu zakolísat. –

     ⁹   [Všechny tvé odpůrce najde tvá ruka, *
         pravice tvoje tvé nenávistníky.
     ¹⁰  Strávit je necháš jak v plamenné peci, *
         až jim dáš pohlédnout do své tváře.
         Pán ať je zahubí ve svém hněvu, *
         ať je všechny pohltí oheň!
     ¹¹  Ze země vyhladíš potomstvo jejich, *
         rod jejich z lidského společenství!
     ¹²  I kdyby kuli úkladné plány, *
         nic proti tobě nepořídí;
     ¹³  neboť je obrátíš na útěk všechny, *
         jenom co na ně zamíříš lukem.]

¹⁴ Povstaň, Pane, v celé své moci! *
      Zapějem chvalozpěv na tvoji sílu!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem.

Ant. 2 Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl.

Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele

Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

I

² Dobré je oslavovat Pána, *
      opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
³ zrána tvou milosrdnost hlásat, *
      za noci potom tvoji věrnost
⁴ s desítistrunnou harfou, s lyrou *
      a s chvalozpěvy při citeře. –

⁵ Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
      já plesám nad dílem tvých rukou. –

⁶ Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
      jak myšlenky tvé přehluboké!
⁷ Nerozumný to nepochopí, *
      bláhový pro to nemá smysl.
⁸ Ať jako plevel bují hříšní, *
      ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
   to všechno jim je k věčné zkáze: *
⁹      ty však jsi navždy svrchovaný! –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl.

Ant. 3 To je svědectví, které vydal Jan: Po mně přijde ten, který byl dřív než já.

II

¹⁰ Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
       tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
       bezbožní budou rozprášeni.
¹¹ Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
       olejem čerstvým pomazals mě.
¹² Zvysoka shlížím na odpůrce, *
       naslouchám řečem pomlouvačů. –

¹³ Jak palma vzkvete spravedlivý, *
       vzroste jak libanonský cedr.
¹⁴ Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
       pokvetou na nádvořích Božích.
¹⁵ Ponesou ovoce i v stáří, *
       zůstanou šťavnatí a svěží
¹⁶ a budou svědčit: Pán je věrný, *
       je skála má, je právo samo.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 To je svědectví, které vydal Jan: Po mně přijde ten, který byl dřív než já.

V. Jan přišel, aby svědčil o světle.
O. Aby všichni uvěřili skrze něho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

     ⁴Hospodin mě oslovil: ⁵"Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil. ⁶Tu jsem řekl: "Ach, Pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý."

     ⁷Hospodin mi pravil: "Neříkej: Jsem ještě příliš mladý, neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš, a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit. ⁸Neboj se jich, neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil" – praví Hospodin.

     ⁹Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl: "Hle, kladu svá slova do tvých úst. ¹⁰Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi, abys vytrhával a hubil, abys ničil a bořil, abys stavěl a sázel.

¹⁷Přepásej svá bedra,
vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu.
Nelekej se jich,
abych tě nezbavil odvahy před nimi.
¹⁸Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město,
železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši,
proti judským králům a jejím knížatům,
proti jejím kněžím a lidu země.
¹⁹Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,
neboť já jsem s tebou
– praví Hospodin –
abych tě vysvobodil."

RESPONSORIUM

O. Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, * prorokem pro národy jsem tě ustanovil.
V. Hle, kladu svá slova do tvých úst. Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi. * Prorokem pro národy jsem tě ustanovil.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Augustina, biskupa

     Církev slaví Janovo narození jako něco posvátného, u žádného jiného světce se jeho narození slavnostně nepřipomíná. Slavíme jenom narození Janovo a narození Kristovo. To musí mít svůj důvod; a jestliže snad o tom vypovíme méně, než by si tak veliká událost zasluhovala, naše přemýšlení o tom je plodnější a hlubší.
     Jan přichází na svět z neplodné staré ženy, Kristus z panny v mladistvém věku. Janovo narození se nesetkává s vírou, a otec se stává němým. Maria věří, že se jí Kristus narodí, a počíná ho vírou. Předložili jsme, o čem máme přemýšlet, a naznačili jsme, o čem budeme pojednávat. Ale je to jen úvod; a nebudeme-li stačit svými schopnostmi nebo nebudeme-li mít dost času na prozkoumání všech hlubin tak velikého tajemství, lépe vás poučí ten, který mluví ve vás i za naší nepřítomnosti, na nějž zbožně myslíte, jehož jste přijali do srdce a jehož chrámem jste se stali.
     Jan jako by stál na rozhraní dvou Zákonů, Starého a Nového. Že Jan tvoří jakýsi předěl, to dosvědčuje sám Pán slovy: Proroci a Zákon až do Jana Křtitele.¹ Je představitelem toho, co je staré, a hlasatelem toho, co je nové. Jako představitel toho starého se rodí ze starých rodičů; jako představitel toho nového se projevuje už v lůně matčině jako prorok. Neboť ještě dřív než se narodil, při příchodu Panny Marie, zaplesal v lůně své matky. Už tam bylo naznačeno, čím bude – naznačeno dřív, než se narodil. Ukázalo se, koho je předchůdcem, dřív než byl od něho spatřen. Je to něco božského, přesahuje to míru toho, co zmůže lidská slabost. Nakonec přichází na svět, dostává jméno, a jeho otec může opět mluvit. Uvažuj, co tyto události symbolicky naznačují.
     Zachariáš mlčí, ztratí hlas až do té chvíle, kdy se narodí Jan, předchůdce Páně, a hlas mu vrátí. Co znamená Zachariášovo mlčení, ne-li to, že proroctví zmizelo a že je před hlásáním Krista jakoby skryté a uzamčené? Otvírá se jeho příchodem, stává se jasným, když má přijít ten, který byl prorokován. Otevření úst Zachariášových při Janově narození odpovídá roztržení opony při Kristově smrti na kříži. Kdyby Jan ohlašoval sám sebe, neotevřel by Zachariášova ústa. Uvolňuje se jazyk, protože přichází na svět hlas. Neboť na otázku položenou Janovi, když už ohlašoval Pána: Kdo jsi?, on odpověděl: Já jsem hlas volajícího na poušti.² Jan je hlas, Pán je však ten, o němž platí: Na počátku bylo Slovo.³ Jan byl pouze hlas pro stanovenou dobu; Kristus je Slovo, které bylo na počátku, Slovo věčné.
     ¹ srov. Mt 11, 13
     ² Jan 1, 21.23
     ³ Jan 1, 1

RESPONSORIUM

O. A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, * neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu.
V. A dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů. * Neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu.

KANTIKA

Ant. Králové a knížata tě uvidí a budou se klanět před Pánem, tvým Bohem, který tě vyvolil.

První kantikum

Šťastný člověk, jenž spoléhá na Pána

Blahoslavení, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho. (Lk 11, 28)

Požehnaný je člověk, jenž spoléhá na Pána *
    a jehož vírou je Pán.
Podobá se stromu zasazenému na břehu vod, †
    jenž své kořeny rozestírá k potoku: *
    nebojí se ničeho, když přichází horko. –

Jeho listoví zůstává zelené; †
    za suchého roku se nezneklidňuje *
    a neustále nese ovoce.

Druhé kantikum

Sir 14, 20-21; 15, 3-5a.6b

Šťastný člověk, jenž přemítá o moudrosti

Moudrost bude uznána za správnou ode všech rozumných lidí. (Lk 7, 35)

Šťastný člověk, jenž přemítá o moudrosti *
    a jenž uvažuje rozumně,
jenž ve svém srdci přemýšlí o cestách moudrosti *
    a jenž k jejím tajemstvím lne. –

Živí ho chlebem rozvahy, *
    napájí ho vodou moudrosti;
on se o ni opírá a nekolísá, *
    lne k ní a nebývá zahanben.
Ona ho pozvedá nad jeho druhy, *
    dostává v úděl věčnou proslulost.

Třetí kantikum

Sir 31, 8-11

Šťastný člověk, jenž se nehoní za zlatem

Opatřte si poklad v nebi, kterého neubývá. (Lk 12, 33)

Blahoslavený boháč, jenž se uchrání poskvrny *
    a nehoní se za zlatem.
Kdo je to? Budeme mu blahopřát, *
    vždyť ve svém lidu koná zázraky. –

Kdo tuto zkoušku podstoupil a ukázal se jako dokonalý? *
    Bude z toho mít slávu.
Kdo mohl zhřešit a nezhřešil, *
    konat zlo a nekonal je?
Jeho majetek bude upevněn *
    a shromáždění vyhlásí jeho dobré skutky.

Ant. Králové a knížata tě uvidí a budou se klanět před Pánem, tvým Bohem, který tě vyvolil.

EVANGELIA

Evangelium jako ve mši z vigilie: Lk 1, 5-17; nebo jako ve mši 3. ledna: Jan 1, 29-34; nebo 12. ledna: Jan 3, 22-30.

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, svatý, svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys vyvolil svatého Jana Křtitele, aby připravil lid ochotný přijmout Krista; dej svému lidu pravou radost a veď všechny, kdo v tebe věří, po cestě pokoje a spásy. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie