Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. prosinec 2020
Sv. Ambrože, biskupa a učitele Církve, památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

Narodil se kolem roku 339 v Trevíru jako syn římského vysokého správního úředníka. Sám také v Římě vystudoval řečnictví a práva. Svou veřejnou činnost začal v Sirmiu (v dnešní Jugoslávii). Když působil v Miláně, byl tam zvolen za biskupa a 7.XII.374 přijal biskupské svěcení. Svědomitě doplňoval své znalosti a brzy se proslavil jako pastýř a učitel svěřeného lidu. Stavěl se proti zneužívání císařské moci a hájil čistotu učení víry proti ariánům. Jeden ze svých dopisů poslal i na naše území markomanské královně Fritigile (PL 14, 36). Podporoval zpěv lidu při slavení liturgie a sám podle východního vzoru skládal hymny. Zemřel na Bílou sobotu 4. IV. 397.

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Ať biskup svatý, hrdinný
písněmi ctěn je našimi,
vždyť v oněch dobách bouřlivých
zbavil svět mraků hrozivých.

Nemá strach z ženy přemocné,
před jejím žezlem necouvne,
uzavře dveře do chrámu,
zabrání tam vstup tyranu.

Tajemné hloubky Písma zná,
též mistrně je vykládá
a při hlásání Božích pravd
je mocnou výmluvností jat.

Pln víry ohněm ducha žhne
a skládá hymny posvátné,
jak mučedníci vírou plá
a ostatky jich nalézá.

Dnes ještě vlka dravého
do pekla zažeň temného
a světlem víry, vědění
nás chraň a vlej v nás nadšení.

Trojici Boží dík buď vzdán.
Kéž vzhledem i k tvým přímluvám
smíme ji v sídlech nebeských
na věky chválit v písních svých. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Žalm 30 (31), 1-17. 20-25
Důvěrná prosba v utrpení

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

I

² V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
³ Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

⁴ Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
⁵ Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

⁶ Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
⁷ V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

⁸ Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
⁹ že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

II

¹⁰ Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
¹¹ ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

¹² Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
¹³ Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
¹⁴ Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

¹⁵ Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
¹⁶ Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
¹⁷ Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    ¹⁸ [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    ¹⁹ Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

III

²⁰ Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
²¹ Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

²² Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
²³ Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

²⁴ Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
²⁵ Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

V.  Prokaž nám, Pane, své milosrdenství.
O.  Uděl nám, Bože, svoji spásu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

     ¹Hle, Hospodin pustoší zemi a plení ji,
rozvrací její povrch,
její obyvatele rozptyluje.
²Stejně se povede lidu jako kněžím,
služebníku jako jeho pánu,
služce jako její paní,
kupujícímu jako prodávajícímu,
věřiteli jako dlužníku,
lichváři jako zadluženému.
³Země bude úplně zpustošena,
oloupena o vše,
neboť toto slovo pronesl Hospodin.
     ⁴Naříká a vadne země,
chřadne a vadne svět,
hyne nebe i země.
⁵Země je znesvěcena od svých obyvatel,
neboť přestoupili zákony,
převrátili právo,
porušili věčnou smlouvu.
⁶Proto hltá zemi kletba,
její obyvatelé musí pykat.
Proto se ztenčilo obyvatelstvo země,
malý je počet zbylých lidí.
     ⁷Truchlí mošt,
zchřadla réva,
vzdychají všichni, kdo plesali v srdci.
⁸Přestala radost bubínků,
utichl výskot jásajících,
umlkl veselý zvuk citer.
⁹Při zpěvu se nepije víno,
pijákům zhořkl opojný nápoj.
     ¹⁰Zbořeno je město marnosti,
zavřen je vchod do každého domu.
¹¹Naříká se na ulicích, že není víno,
přestala všechna radost,
zmizel ze země jásot.
¹²Jen spoušť zbyla v městě,
brána se rozpadá v trosky.
¹³Ano, tak bude mezi národy
uprostřed země,
jako když se srážejí olivy,
jako když se paběrkuje po skončeném vinobraní.
     ¹⁴Ale zachránění pozdvihnou svůj hlas,
budou opěvovat Hospodinovu vznešenost,
budou jásat obyvatelé od moře.
¹⁵Proto v krajinách světla oslavujte Hospodina,
na mořských ostrovech jméno Hospodina, Boha Izraele!
¹⁶Od končin země jsme slyšeli chvalozpěv:
„Sláva Spravedlivému!“
     Tu jsem řekl: „Má zkáza!
Má zkáza! Běda mi!“
Odpadlíci odpadávají,
odpadávají odpadem odpadlíků.
¹⁷Hrůza a jáma a léčka na tebe,
obyvateli země!
¹⁸Kdo uteče před křikem hrůzy,
upadne do jámy;
kdo vyleze z jámy,
chytí se do léčky,
neboť průduchy nebe se otvírají a
základy země se třesou.

RESPONSORIUM

O. Pozdvihnou svůj hlas a budou opěvovat Hospodinovu vznešenost. * Oslavujte Pána!
V. Zpívejte Pánu novou píseň, zpívejte Pánu všechny země! * Oslavujte Pána!

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Ambrože

     Ambrož Konstancovi, svému spolubratru v biskupském úřadě.

     Vzal jsi na sebe kněžský úřad, sedíš u kormidla církve a uprostřed vln řídíš její loď. Třímej kormidlo víry pevně, aby tě prudké bouře pozemského života nevyvedly z míry. I když je moře velké a širé, ty se nestrachuj, vždyť Bůh svou Církev založil nad oceány, upevnil nad tekoucími proudy.¹
     Nikoli náhodou tedy zůstává Boží Církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná, jak se sluší na stavbu, která je zbudována na skále apoštolů, a její základy neochvějně odolávají útokům běsnícího moře. Vlny se ji snaží spláchnout, ona se neotřásá; a přestože se na ni často s ohlušujícím burácením obořují všechny živly tohoto světa, má zcela bezpečný přístav, v němž najdou záchranu všichni, kdo se do něho v nebezpečí uchýlí. Církev však není pouze vystavena náporu mořských proudů; také se na vlnách vznáší. A jsou to nejspíš ty vlny, o kterých se praví: Pozvedly všechny řeky své hlasy.² Existují totiž proudy, tryskající z nitra toho, jenž se napil nápoje Kristova a přijal Božího Ducha.³ A tyto vody pozdvihují svůj hlas, když překypují milostí Ducha.
     A je řeka, která se vlévá do srdcí Božích vyvolených jako bystřina. A také příval vod, přinášející radost duši pokojné a tiché.⁴ Každý, koho tento mocný proud zaplaví, jako zaplavil evangelistu Jana nebo svaté Petra a Pavla, pozdvihuje svůj hlas; a jako roznesl zvučný hlas apoštolů do všech končin světa slova radostné zvěsti, stejně i tento člověk začne kázat evangelium Pána Ježíše.
     Přijmi tedy i ty, co ti Kristus nabízí, aby se i tvůj hlas rozezněl. Shromáždi Kristovu vodu, tu, která chválí Hospodina,⁵ shromáždi vodu z mnoha míst, kam vypršela z prorockých mračen.
     Každý, kdo shromažďuje vodu z hor a přivádí ji k sobě nebo kdo pije z pramenů, sám se stane mračnem dávajícím vodu. Naplň tedy hlubiny svého nitra, aby tvá země nasákla vláhou z vlastních studánek.
     Nuže, kdo hojně shromažďuje, hojně čte a snaží se porozumět, ten se naplňuje. A kdo se naplnil, může dávat vláhu jiným. A proto Písmo říká: Jestliže jsou mraky plné, vylévají déšť na zem.⁶
     Ať jsou tedy tvé promluvy pramenem bohatým, čistým a průzračným: ať jejich mravní naučení naplňuje duši každého posluchače lahodností, líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid, aby s radostí kráčel tam, kam jej vedeš.
     Tvá kázání ať jsou plná moudrosti. Proto i Šalomoun praví: Ústa moudrého jsou nástrojem poznání. A jinde: Tvá slova ať vždycky mají smysl.⁷ To znamená, aby se tvé promluvy vyznačovaly skvělým projevem a jasnozřivostí a aby tvoje kázání a výklady nepotřebovaly žádného dalšího potvrzení, naopak: tvá řeč má mluvit sama za sebe, ani slovo nemá přijít nazmar nebo se minout smyslem.
     ¹ srov. Žl 23 (24), 2
     ² Žl 92 (93), 3
     ³ srov. Jan 7, 38-39
     ⁴ srov. Žl 45 (46), 5
     ⁵ srov. Dan 3, 60.77-78
     ⁶ Kaz 11, 3
     ⁷ srov. Př 16, 23

RESPONSORIUM

O. Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj * s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.
V. Rty kněze střeží poznání, z jeho úst se požaduje poučení. * S všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.

PSALMODIE

Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?

Žalm 41 (42)
Touha po Bohu a jeho svatyni

Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22, 17)

² Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *
      tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
³  Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *
    kdy konečně zas přijdu před tvou tvář? –

⁴ Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *
      když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
⁵ Duše mi přetéká, když si to představuji, †
      jak pronikal jsem do svatyně Boží *
      za chvalozpěvů svátečního davu. –

⁶ Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
      Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
      toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj! –

⁷ Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
      tu od Jordánu, z hermonského kraje, *
      a z této hory, která sluje Misar. –

⁸ V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *
      tvé vlny, slapy přese mne se valí.
⁹ Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *
      s písní se modlím k Bohu svého žití.
¹⁰ Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *
       Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
¹¹ Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *
       když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
¹² Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
       Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
       toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?

Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.

Kantikum
Modlitba za svaté město Jeruzalém To je věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, kterého jsi poslal. (Jan 17, 3)

¹ Smiluj se nad námi, Bože všehomíra, a shlédni na nás, *
      a ukaž nám světlo svého slitování.
² Svou bázní pronikni všechny pohany, *
      kteří tě nehledají,
   aby poznali, že není Boha kromě tebe, *
      a aby vyprávěli o tvých mocných činech. –

³ Zdvihni svou ruku na cizí národy, *
      ať vidí tvoji moc!
⁴ A jako jsi před nimi na nás ukázal svou svatost, *
      tak se na nich proslav před našima očima,
⁵ aby tě poznali, jako my jsme poznali, *
      že není Boha mimo tebe, Pane!
⁶ Znovu čiň znamení, opakuj divy, *
⁷     oslav svou pravici, své mocné rámě. –

¹³ Shromáždi všechny Jákobovy kmeny, †
       aby poznali, že není Boha mimo tebe, *
       a aby vyprávěli o tvých mocných činech.
    Dej jim znovu dědictví, *
       jako měli od pradávna.
¹⁴ Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
       nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
¹⁵ Smiluj se nad svým svatým městem, *
       nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
¹⁶ Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
       a svůj lid svou slávou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.

Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.

Žalm 18 (19), 2-7
Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
³    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, nechci ukrývat její bohatství, vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s Bohem, poněvadž jsou mu doporučeni dary, které zjednává kázeň.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
V. Shromáždění zvěstuje jejich chválu.
O. Vyprávějí národy.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Moudří se budou skvít jako zář oblohy a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné věky.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Moudří se budou skvít jako zář oblohy a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné věky.

PROSBY

S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
     PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.

Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, tys dal své Církvi svatého biskupa Ambrože, učitele pravé víry a příklad apoštolské statečnosti; nepřestávej nám ani dnes dávat představené ochotné plnit tvou vůli a schopné statečně a moudře vést tvůj lid. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie