Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 |
14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
28 | 29 | 30 | 31 |
22. říjen 2018, Pondělí
1. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 29. týden
Sv. Jana Pavla II., papeže, nezávazná památka
Pro OP: Výročí posvěcení klášterního kostela, slavnost
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Otcovy slávy výblesku,
ze světla světlo proudící,
zář světla jsi, zdroj paprsků
a den dny osvěcující.
Ty slunce světla pravého,
přijď s tváří jasem planoucí
a oheň Ducha Svatého
nám zvlažnělým vlej do srdcí.
Teď prosme Otce v písních svých,
Otce přemocné milosti,
jej, Otce slávy v nebesích:
Zbav nás vší nepočestnosti.
Jen k pracím pořádným nás měj,
ztup zuby závistivému,
všem správným činům požehnej,
neštěstí obrať k dobrému.
Ovládej mysl a veď ji,
ať čistotou se tělo skví,
ať víra plane mocněji
netknuta jedem bludařství.
Náš pokrm ať je Boží Syn
a víra buď nám nápojem,
vínem Ducha vždy střízlivým
se občerstvujme v srdci svém.
Kéž dnešek šťastně proběhne:
Ať stud se jitrem zardívá,
ať víra žhne jak poledne
a soumrak v mysl nesplývá.
Jitřenka k nám jde s úsvitem:
S ní přijdi v jasu záplavě
k nám, Synu, celý v Otci svém,
a Otče, celý ve Slově. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)
2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
v rozhorlení svém mě netrestej! –
3 Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
4 Na dno roztřesena je má duše, *
jak chceš, Pane, dlouho otálet? –
5 Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
pro své slitování zachraň mě!
6 Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
kdo by v podsvětí tě velebil? –
7 Už jsem vysílen svým naříkáním, †
každou noc jen pláčem lože skrápím, *
slzami své lůžko promáčím.
8 Oko mé je hořem zakaleno, *
stárnu z tolika svých nepřátel. –
9 Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
Neboť Pán mé nářky uslyšel.
10 Uslyšel Pán volání mé prosby, *
vyslyšel Pán moji modlitbu. –
11 Ať se poděsí mí nepřátelé, *
ať se s hanbou kvapně odklidí!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I
2 Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
3 Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –
4 protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
5 Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –
6 pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
7 Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –
8 Pán zato bude trůnit věčně, *
k soudu si postavil svůj stolec.
9 Svět bude soudit spravedlivě, *
rozsudek vyřkne nad národy. –
10 Pán bude útočištěm slabých, *
útulkem jejich v době bídy.
11 A budou v tebe důvěřovat, *
ti, kdo se znají k tvému jménu,
neboť kdo tebe hledá, Pane, *
toho ty v nouzi neopustíš.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
12 Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
mezi národy zvěstujte jeho skutky!
13 Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
nikdy nezapomíná jejich nářků. –
14 Smiluj se nade mnou, Pane, *
shlédni na moji bídu,
co snáším od nepřátel, *
vyveď mě od bran smrti!
15 Ať všechnu chválu tvou zpívám †
v branách siónské dcery *
a nad tvou pomocí jásám. –
16 Propadli pohané do jam, *
které kopali jiným,
sami se lapili nohou *
do léčky, kterou kladli.
17 Tak se Pán projevil soudem: †
neboť se polapil hříšník *
do díla vlastních rukou. –
18 Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
s pohany, kteří na Boha zapomínají,
19 ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –
20 Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
21 Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
V.
Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R.
A byl ho poslušen z celého srdce.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Ester
1Král Achašveróš povýšil Amana, syna Amedatova, Agagovce, a postavil jeho křeslo nad křesla všech
velmožů, které měl při sobě. 2Všichni královi služebníci, kteří zasedali v královské bráně, klekali
a klaněli se před Amanem, neboť tak přikázal král. Ale Mardocheus neklekal ani se neklaněl.
3Královští služebníci, kteří zasedali v královské bráně, se Mardochea tázali: „Proč nezachováváš
králův příkaz?“ 4Říkali mu to den co den, ale on je nechtěl poslechnout. Oznámili
to tedy Amanovi, aby viděli, zda bude trvat na svém. Řekl jim totiž, že je žid.
5Když si Aman zjistil, že Mardocheus před ním nekleká a že se neklaní, velmi se rozzlobil.
6Bylo mu však příliš málo vztáhnout ruku na Mardochea samotného; oznámili mu totiž, že pochází z židovského
národa. A proto Aman usiloval vyhladit všechen židovský lid žijící v Achašveróšově království.
7V prvém měsíci, to je v měsíci nisanu, v dvanáctém roce vlády krále Achašveróše, byl vržen do osudí
před Amanem los, to je hebrejsky pur, kterého dne a kterého měsíce má být židovský národ
vyhlazen. A vyšel třináctý den dvanáctého měsíce, zvaného adar. 8A Aman řekl králi Achašveróšovi:
„Je tu jakýsi lid, roztroušený po všech provinciích tvého království, lišící se od ostatních
národů. Řídí se jinými zákony, které ostatní neznají, a na královská nařízení nedbá. Není v zájmu
krále, aby se jim to trpělo. 9Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni; a
já dám odvážit do rukou správců tvého pokladu deset tisíc talentů stříbra.“ 10Král sňal z ruky svůj
pečetní prsten a dal jej Agagovci Amanovi, synu Amedatovu, nepříteli židů. 11Potom řekl král Amanovi:
„Stříbro, které nabízíš, se ti ponechává a s lidem si dělej, co chceš.“
12Třináctého dne prvního měsíce byli povoláni královští písaři a podle Amanova příkazu byl vydán
přípis královským satrapům a místodržitelům v jednotlivých provinciích a velmožům z jednotlivých
národů, napsaný pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem. Psalo se jménem
krále Achašveróše a pečetilo se královým prstenem. 13Dopisy byly poslány po rychlých poslech do všech
provincií království. Měli být vyhlazeni, povražděni a zahubeni všichni židé, od chlapců až po
starce, děti i ženy, v jediném dni, a to třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíce adaru, a
jejich majetek měl být vydán v plen.
14Text přípisu měl být vyhlášen ve všech provinciích jako zákon, aby to všechny národy věděly a
připravily se na stanovený den. 15Rychlí poslové, kteří byli vysláni, spěšně vykonali králův příkaz.
A hned byl ten výnos vyvěšen na hradě v Šúšanu. Král a Aman začali hodovat, a v městě Šúšanu
nastalo zděšení.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého biskupa Augustina Probě
Máme ustavičně toužit po blaženém životě od Pána Boha a ustavičně se modlit. Přesto však v určitých
hodinách přestáváme myslet na ostatní starosti a činnosti, které pomáhají tu touhu rozněcovat, a
plně se věnujeme modlitbě; slovy modlitby si připomínáme, jak máme usilovat o to, po čem toužíme:
aby touha, která se v nás rozhořela, zase neochladla nebo úplně neuhasla, kdybychom ji častěji
nerozdmýchávali.
Říká-li proto apoštol: Předkládejte Bohu své prosby,1 nelze to chápat tak, že by se Bůh s nimi
teprve seznamoval – zná je přece dobře, dřív než jsou vyřčeny – to nám se stávají u Boha známými,
když je totiž trpělivě předkládáme Bohu, místo abychom o nich dlouze vykládali lidem.
Přitom ovšem není špatné ani neužitečné modlit se dlouho, má-li člověk čas, to jest, když mu v tom
nebrání jiné oprávněné a nutné povinnosti – třebaže i při nich se máme ustavičně modlit, jak jsem
již řekl, onou vřelou touhou. Ale ani delší modlení neznamená ještě modlit se mnohomluvně, ačkoli
si to někteří lidé myslí. Něco jiného je totiž mnoho slov, a něco jiného dlouhotrvající náklonnost
mysli. Dokonce o samém Pánu je psáno, že strávil celou noc na modlitbách a že se často dlouho
modlil.2 Což nám tak nedával příklad v čase náležitý prosebník a zároveň s Otcem vyslyšitel věčný?
Bratři v Egyptě se prý modlí často, avšak jejich modlitby jsou kratičké, jakoby spěšně
vystřelované, aby bdělá a zbystřená pozornost, která je při modlitbě ze všeho nejpotřebnější,
protahováním neochabla a neotupěla. Tím nám opět jasně ukazují, že tuto pozornost nemáme ani
přepínat, pokud už to nemůžeme vydržet, ani ji narušovat, pokud bychom ještě vydržet mohli.
Modlitba se tedy má varovat mnoha slov, ne však mnoha proseb, pokud trvá soustředěná pozornost.
Mnoho mluvit totiž znamená usilovat v modlitbě o potřebnou věc zbytečnými slovy. Avšak mnoho prosit
znamená získávat si toho, koho prosíme, vytrvalým, zbožným a planoucím srdcem. Děje se to tedy
spíše povzdechem než slovy, spíše pláčem než oslovením. Vždyť naše slzy shromažďuje před svou
tvář,3 a naše vzdychání není skryté4 před tím, jenž všechno stvořil skrze své Slovo a lidská slova
nepotřebuje.
1 Flp 4, 6
2 srov. Lk 6, 12
3 srov. Žl 55 (56), 9 (Vulg.)
4 Žl 37 (38), 10
RESPONSORIUM
PSALMODIE
Ant. 1 K tobě se modlím, Pane, zrána už hlas můj slyšíš.
Kdo přijali Slovo, a stali se jeho příbytkem, budou se z něho věčně radovat.
2 Slyš moje slova, Pane, *
a přihlédni k mým vzdechům,
3 dbej hlasité mé prosby, *
můj králi a můj Bože! –
4 K tobě se modlím, Pane, †
zrána už hlas můj slyšíš, *
zrána tě vzývám a čekám.
5 Ty nejsi Bůh, jenž má nepravost v lásce, *
pro zlého u tebe místa není,
6 zpupný před tebou neobstojí, *
původce zla ty nenávidíš, –
7 přivádíš do zkázy všechny lháře, †
od falešníka a člověka lstného *
Pán se odvrací s ošklivostí.
8 Já však pro tvou nesmírnou milost *
mohu vstoupit do tvého domu,
před tvou svatyní na tvář padnu *
v bázni a úctě k tobě, můj Pane! –
9 Veď mě, Pane, svou spravedlivostí †
navzdory všem mým nepřátelům,
*
urovnej přede mnou cestu k tobě!
10 Vždyť v jejich ústech pravdy není, *
jejich srdce jen úklady strojí,
hrdla jejich jsou zející hroby, *
jazyky lstiví pochlebníci. –
11 [Ať za to dojdou odplaty, Bože,
*
ať padnou sami do vlastních tenat!
Vyžeň je pro jejich zločiny mnohé, *
neboť se vzpouzejí proti tobě.]
12 Ať se však veselí všichni tví věrní, *
v důvěře k tobě ať jásají stále!
Ochraňuj všechny, kdo ctí tvé jméno, *
aby ti vzdávali věčnou chválu!
13 Ty, Pane, žehnáš spravedlivému, *
milostí svou jak štítem ho kryješ.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 K tobě se modlím, Pane, zrána už hlas můj slyšíš.
Ant. 2 Pějeme chválu tvému vznešenému jménu, Bože náš.
10 Buď veleben, Pane, Bože našeho otce Izraele, *
od věčnosti do věčnosti!
11 Tvá je, Pane, velikost a moc, *
sláva i vítězství.
Tvá je chvála,*
neboť vše na nebi i na zemi je tvé.
Tvé, Pane, je království, *
ty jsi nade všechny vládce.
12 Tvé je bohatství i sláva, *
ty vládneš nade vším. –
V tvé ruce je síla i moc, *
ty můžeš všecko učinit velikým a silným.
13 Nyní tě tedy velebíme, Bože náš, *
a pějeme chválu tvému vznešenému jménu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pějeme chválu tvému vznešenému jménu, Bože náš.
Ant. 3 Klaňte se Pánu ve svatyni!
Z nebe se ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn. (Mt 3, 17)
1 Vzdávejte Pánu, Boží děti, *
vzdávejte Pánu čest a slávu!
2 Vzdávejte poctu jménu Páně, *
klaňte se Pánu ve svatyni! –
3 Hlas Páně nad vodami, *
Pán nad veškerým vodstvem.
4 Hlas Páně s velkou mocí, *
hlas Páně majestátný. –
5 Hlas Páně tříští cedry, *
libánské cedry tříští.
6 Liban jak býček hopsá, *
Sirjon jak mladý buvol. –
7 Bůh přemocný to hřímá, *
hlas Páně srší ohněm.
8 Hlas Páně třese pouští, *
Pán třese pouští Kadeš.
9 Hlas Páně duby shýbá, †
Pán proklesťuje lesy *
a v jeho chrámu všichni volají Sláva! –
10 Pán trůnil dávno nad potopou, *
Pán trůní jako král všech věků.
11 Pán ať dá svému lidu sílu, *
Pán ať svůj národ žehná mírem!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Klaňte se Pánu ve svatyni!
KRÁTKÉ ČTENÍ
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Veleben buď Pán * od věků na věky.
R. Veleben buď Pán * od věků na věky.
V. On velké divy učinil, on sám.
R. Od věků na věky.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Veleben buď Pán * od věků na věky.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Požehnaný buď Pán, náš Bůh.
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Požehnaný buď Pán, náš Bůh.
PROSBY
Velebme Krista, plného milosti a Ducha Svatého, a s důvěrou ho prosme:
PANE, DEJ NÁM SVÉHO DUCHA.
Dej nám prožít tento den radostně, klidně a bez úhony,
— abychom tě mohli večer chválit s radostí a čistým srdcem.
Osvěcuj nás dnes svým světlem
— a žehnej práci našich rukou.
Veď nás dnes cestou dobra a pokoje
— a chraň nás svou mocnou rukou.
Pohleď milostivě na všechny, kdo se svěřili našim modlitbám,
— a zahrň je vším dobrem pro duši i tělo.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Všemohoucí Bože, osvěcuj nás svým vnuknutím a provázej naše jednání svou pomocí, ať konáme
všechno od začátku do konce ve spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie