Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
27 | 28 | 29 | 30 |
22. červen 2027, Úterý
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 12. týden
Sv. Jana Fishera, biskupa, a Tomáše Mora, mučedníků, nezávazná památka
Sv. Paulina Nolánského, biskupa, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Původce světla věčného,
celý jsi světlo a sám den,
jenž nezná temna žádného,
podstatou svou jsi světlo jen.
Noc bledne už a odchází
přede dnem, který blízko jest,
s jitřenkou úsvit přichází,
jenž šátkem zastřel světlo hvězd.
Vstáváme z lůžka s radostí
a za všechno ti děkujem,
že slunce, vítěz nad nocí,
přivádí k nám zas nový den.
Vroucně tě, svatý, prosíme,
ať v naše vášně, jejich vznět
tělesná žádost nevnikne,
nesvede mysl klamný svět.
Ať nestrhne nás k hádkám hněv
a břicho k poživačnosti,
ať nebouří se chtíčem krev,
nás neovládne lakomství.
Ať v mysli ostražití jsme
s tělem vždy neposkvrněným,
ať s Kristem dnešek strávíme
mu věrni celým srdcem svým.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I
2 Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
3 Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání! –
4 Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
5 Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
6 Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem, –
7 podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
8 chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
9 Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
10 Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
11 pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
12 Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
13 Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
15 Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením. –
16 Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
17 až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
18 až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou. –
19 Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
20 Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
21 zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
22 Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
23 až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
24 Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
25 z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
26 Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
27 pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění. –
28 Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
V.
Poslyš, můj lide, mé naučení.
R.
Slovům mých úst nyní nastav uši!
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Samuelovy
17.57Když se David po vítězství nad Filišťanem vrátil, uvedl ho Abner před Saula; Filišťanovu hlavu měl
David v ruce. 58Saul se ho otázal: „Čí syn jsi, mládenče?“ David odvětil: „Syn tvého služebníka
Jesseho Betlémského.“
18.1Když skončil rozhovor se Saulem, Jonatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe
sama. 2Saul ho vzal onoho dne k sobě a nedovolil mu vrátit se do otcovského domu.
3A Jonatan uzavřel s Davidem smlouvu; miloval ho totiž jako sám sebe.
4Jonatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal
jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem. 5A David podnikal výpravy, a kamkoli ho Saul
poslal, měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil velitelem nad bojovníky. To se líbilo všemu lidu i Saulovým služebníkům.
5Když vojsko přitáhlo a David se vracel po zabití Filišťana, ze všech izraelských měst vycházely
králi Saulovi na uvítanou ženy se zpěvem a tanci, s bubínky, jásotem a cimbály. 7A ženy pří tanci
prozpěvovaly:
„Saul pobil své tisíce,
a David své desetitisíce.“
8Saul se velmi rozhněval a bral tu věc ve zlém; řekl: „Davidovi dali desetitisíce, a mně dali tisíce!
Schází mu už jen království!“ 9A od toho dne se Saul stále díval na Davida nevraživě.
20Davida si však zamilovala Saulova dcera Michol. Oznámili to Saulovi a jemu se to zamlouvalo.
21Saul totiž řekl: „Dám mu ji, aby mu byla léčkou. A zasáhne ho ruka Filišťanů.“ Davidovi však Saul
podruhé řekl: „Dnes se staneš mým zetěm.“ 22A Saul svým služebníkům přikázal: „Namluvte nenápadně
Davidovi: Hle, král si tě oblíbil a všichni jeho služebníci tě milují. Nyní se můžeš stát královým
zetěm.“ 23Saulovi služebníci to tedy Davidovi přednesli. David namítl: „Myslíte si, že je snadné
stát se zetěm krále? Já jsem člověk chudý a nepatrný.“ 24Služebníci pak Saulovi oznámili: „David
mluvil tak a tak.“ 25Saul poručil: „Řekněte Davidovi toto: Král nemá zájem o věno, leč o sto filišťanských
předkožek. Nechť je vykonána pomsta nad královskými nepřáteli.“ Saul si myslel, že David padne Filišťanům do rukou.
26Jeho služebníci oznámili tato slova Davidovi a Davidovi se zamlouvalo stát se královým zetěm.
Ještě neuplynuly stanovené dny, 27když se David se svými muži vypravil a pobil mezi Filišťany dvě stě
mužů. Jejich předkožky David přinesl; předali je v plném počtu králi. Tak se stal královým zetěm.
Saul mu dal svou dceru Michol za ženu. 28Saul viděl a poznal, že Hospodin je s Davidem, a jeho dcera
Michol ho milovala. 29I bál se Saul Davida ještě víc a byl po všechny dny Davidovým nepřítelem.
30A filišťanští velitelé táhli opět do pole. Ale kdykoli vytáhli, byl David úspěšnější než všichni
Saulovi služebníci, takže jeho jméno bylo lidu velmi drahé.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O křesťanské dokonalosti“ od svatého biskupa Řehoře z Nyssy
Jednání, řeč a smýšlení – to je trojí, v čem se osvědčuje křesťanskost života. Na počátku všeho
je jistě myšlenka; na druhém místě je slovo: následuje za myšlenkou a myšlenku vtištěnou do duše
vyjevuje pomocí hlasu; a třetí pořadí po myšlence a slově zaujímá jednání, neboť uvádí ve skutek,
co bylo zamýšleno. Kdykoli nás tedy v běžném životě něco vede k tomu, abychom jednali, mysleli nebo
mluvili, je třeba dát se při každém slově, činu nebo úvaze důsledně vést Božími zásadami pravé
víry, jejichž pomocí je Kristus poznáván a vyznáván; abychom nekonali ani nemluvili ani nemysleli
nic, co by se rozcházelo s jejich vznešenou důstojností.
Co má tedy dělat ten, jemuž se dostalo cti nosit slavné Kristovo jméno? Co jiného než ustavičně
zpytovat své myšlenky, slova a činy, zda všechny směřují ke Kristu, anebo zda se spíše od Krista
vzdalují? Takovéto správné rozlišování vlastních myšlenek, slov a činů se děje mnoha způsoby. Co
se totiž koná, myslí nebo říká pod vlivem vášně, to nijak nesouzní s Kristem, nýbrž naopak nese
pečeť Božího Odpůrce. Ten špiní perlu duše vášněmi, jako by ji mazal blátem, a tak ničí její
vzácný lesk.
Co je však prosté jakékoli poskvrny vášně, to směřuje k původci vší vyrovnanosti a stálosti, a tím
je Kristus. Kdo z něho jako z čistého, nezkaleného pramene čerpá myšlenky, je tak podoben svému
vzoru, jako se voda vytrysklá z pramene a nabraná do nádoby podobá vodě v samém zřídle.
Je to jistě jedna a táž čistota, ta, která je v Kristu, i ta, kterou vidíme na tom, kdo se na jeho
čistotě podílí. Avšak zatímco Kristus je sám její pramen, ten, kdo má na něm podíl, čerpá z tohoto
pramene a vnáší do života krásu Kristových myšlenek. To viditelné na člověku pak odpovídá tomu
skrytému: smýšlení podle Krista vede k dobře uspořádanému životu. A v tom je po mém soudu dokonalost
křesťanova života, že když neseme jméno odvozené od jména Kristova, ukazujeme své společenství
s ním v mysli i ve slovech i ve způsobu života.
RESPONSORIUM
PSALMODIE
Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. (Jan 14, 15)
1 Zazpívám o lásce a o zákonu, *
na harfu, Pane, tobě budu hrát. –
2 Chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou, *
kéž vstoupí věrnost ke mně do nitra,
tak abych s nevinným a čistým srdcem *
celým svým domem mohl procházet.
3 Nechci se dívat na nic hanebného, †
oškliví se mi páchat nepravost, *
kéž na mně žádná nikdy neulpí! –
4 Falešné srdce se mi zhloubi příčí, *
já o špatnosti nechci vědět nic.
5 Kdo na bližního skrytě nasazuje, *
takového já budu potírat,
kdo pyšně shlíží, nafoukaně smýšlí, *
toho já blízko sebe nestrpím. –
6 Sám budu v zemi vyhledávat věrné, †
takoví ať jsou stále kolem mne! *
V mých službách budou, kdo si vedou řádně.
7 Kdo jedná lstivě, nesmí žít v mém domě *
a neobstojí přede mnou, kdo lže.
8 Denně chci stíhat všechny hříšné v zemi, *
násilné z města Páně vyhladím.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.
Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.
26 Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, *
a chvályhodné a slavné je tvoje jméno na věky.
27 Neboť jsi spravedlivý ve všem, *
co jsi nám učinil.
29 Zhřešili jsme a nesprávně jsme jednali, když jsme tě opustili, *
a provinili jsme se ve všech věcech. –
34 Pro své jméno nás, prosíme, nevydávej na věky, *
neruš svou úmluvu s námi.
35 Neodnímej od nás své milosrdenství †
pro Abraháma, svého miláčka, *
pro Izáka, svého služebníka, a Jákoba, svého svatého. –
36 Jim jsi slíbil, že rozmnožíš jejich potomstvo *
jako hvězdy nebe a písek na břehu moře.
37 Vždyť už jsme, Pane, zmenšeni víc, než kterýkoli národ, *
na celé zemi jsme dnes poníženi pro své hříchy. –
38 A není už knížete ani vůdce, *
není proroka ani celopalu, –
39 není oběti ani darů ani kadidla, *
místa není, kde bychom před tebe kladli prvotiny,
abychom došli tvého milosrdenství; *
ale přijmi nás v duchu pokory a v zkroušenosti srdce.
40 Jako celopaly beranů a býků, *
jako tisíce tučných beránků,
tak budiž před tebou dnes tato naše oběť, †
aby se ti líbila, *
protože nebývají zahanbeni, kdo v tebe doufají. –
41 Nyní tedy jdeme za tebou celým srdcem, *
a bojíme se tě a hledáme tvou tvář.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.
Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.
Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. (Flp 4, 13)
1 Blahořečen budiž Pán, má skála! †
On mé ruce učí bojovat, *
moje prsty zdatně si vést v bitvě.
2 Je mi slitováním, je mi hradem, *
útočištěm mým a zachráncem,
štítem, na který je spolehnutí. *
Národy mé vládě podrobil. –
3 Pane, co je člověk, že dbáš o něj, *
co syn lidský, že ho v mysli máš?
4 Vždyť je člověk jako pouhý vánek, *
jeho dny jak stín, jenž přeletí. –
5 Pane, skloň svá nebesa a sestup, *
hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.
6 Metej blesky své a rozežeň je, *
šípy své, ať padnou ve zmatek!
7 Napřáhni svou ruku z vysokosti, †
vytrhni mě ze záplavy vod, *
vysvoboď mě z rukou cizáků,
8 kteří ústy lživě promlouvají, *
křivá je i jejich pravice! –
9 Bože, chci ti novou píseň zpívat, *
na desítistrunnou harfu hrát.
10 Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále, *
spasil svého sluhu Davida.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.
KRÁTKÉ ČTENÍ
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Slyš můj hlas, Pane, * s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
R. Slyš můj hlas, Pane, * s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
V. S úsvitem přicházím, o pomoc prosím.
R. S důvěrou spoléhám na tvé slovo.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Slyš můj hlas, Pane, * s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Zachraň nás, Pane, z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Zachraň nás, Pane, z rukou všech, kteří nás nenávidí.
PROSBY
Bůh nám dává tento nový den, abychom ho radostně chválili, a posiluje naši naději. Proto ho s důvěrou prosme:
OSLAV SVÉ JMÉNO, BOŽE, A VYSLYŠ NÁS.
Bože, Otče našeho Spasitele Ježíše Krista,
— vzdáváme ti díky, žes nám skrze něho dal poznání a nesmrtelnost.
Dej našim srdcím pravou pokoru,
— abychom se podřizovali jeden druhému z úcty ke Kristu.
Vlej nám, svým služebníkům, svého Ducha,
— abychom se měli navzájem upřímně rádi jako bratři.
Tys přikázal člověku, aby svou prací ovládal svět,
— pomáhej nám, aby tě naše práce oslavovala a posvěcovala naše bratry.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, dej nám více víry, abychom tě chválili s vnitřní opravdovostí a podle tvé vůle přinášeli trvalý užitek.
Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie