Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | |||
5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |
12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 |
20. srpen 2029, Pondělí
4. týden žaltáře
Sv. Bernarda, opata a učitele Církve, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich Církve k nám.
Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.
Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.
A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.
Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.
Během dne:
Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
zpíváme hymny.
Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
plameny tvými.
Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti,
a udělit všem dary nehynoucí
věčného žití.
Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
a také Ducha, rovného jim mocí,
ctí vesmír celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)
I
1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –
4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
a jejich tělo zdravé je a tučné.
5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
a nesouží se jako druzí lidé. –
6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
a zlými úmysly jim srdce kypí.
8 Pošklebují se, mluví darebně, *
z povýšenosti ubližují slovem. –
9 Ústy si troufají až na nebe *
a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
10 A proto se k nim obrací můj lid *
a loká jejich slova jako vodu.
11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
jsou stále mocnější a žijí šťastně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
a omýval si ruce v nevinnosti?
14 Abych byl jenom týrán den co den *
a každé ráno dostával jen bití? –
15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
a připadalo mi to velmi těžké,
17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
a prohlédl jsem konce těchto lidí. –
18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
a popravdě je vrháš do záhuby.
19 Jak najednou se propadají v nic, *
jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
ten obraz člověk zapudí, jen vstane.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
a bolest mi až k ledví pronikala,
22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
23 Já však chci trvale být u tebe, *
neboť ty sáms mě chopil za pravici.
24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –
25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
A na zemi nic nežádám než tebe.
26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
Pán je má skála a můj úděl navždy!
27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
a budu hlásat všechny jeho skutky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
V.
Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R.
Víc nežli med mi chutnají v ústech.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
1Hle, Pán, Hospodin zástupů,
odnímá Jeruzalému a Judovi posilu a podporu,
všechnu posilu z chleba a všechnu posilu z vody,
2hrdinu a bojovníka,
soudce a proroka, věštce a starce,
3velitele a váženého muže,
rádce a moudrého kouzelníka
i znalce zaříkání.
4Za knížete jim dám chlapce,
výrostkové jim budou vládnout.
5Lidé budou sužovat jeden druhého,
bližní bližního,
chlapec se osopí na starce,
bezvýznamný člověk na váženého muže.
6Uchopí-li někdo druhého
z otcovského domu a řekne:
„Máš šaty,
buď naší hlavou
a ujmi se této trosky!“
7– ten zvolá v onen den:
„Neumím léčit,
nemám ve svém domě chléb ani oděv,
nedělejte ze mě hlavu lidu!“
8Ano, Jeruzalém se bortí a Juda padá,
neboť jejich jazyk a skutky jsou proti Hospodinu,
aby dráždily jeho vznešené oči.
9Jejich drzá tvář svědčí proti nim,
svůj hřích hlásají jako Sodoma a neskrývají.
Běda jim,
neboť sami sobě škodí!
10Řekněte: „Spravedlivému bude dobře,
bude požívat ovoce svých skutků.“
11Běda bezbožnému, stihne ho zlo,
sklidí odplatu svých skutků!
Dítě utiskuje můj lid
a ženy mu vládnou.
12Můj lide, kdo tě blahoslaví, klamou tě
a odvádějí od cesty, kterou máš kráčet.
13Přichází Hospodin, aby vedl spor,
povstává, aby soudil národy.
14Hospodin začíná soud
s předními muži svého lidu a s jeho vládci:
„To vy jste spásli vinici,
co jste urvali chudákům, máte ve svých domech!
15Co vás to napadlo utiskovat můj lid
chudáka utlačovat?“
– praví Pán, Hospodin zástupů.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Bernarda
Láska si sama stačí, líbí se sama sebou a kvůli sobě. Je sama sobě
zásluhou i odměnou. Láska nehledá důvod ani plod svého bytí mimo sebe:
jejím plodem je to, že miluje. Miluji, protože miluji; miluji, abych
miloval. Láska je něčím velikým, vrací-li se k svému počátku, má-li
zpětný vztah k svému původu, vlévá-li se opět do svého pramene, aby z
něho stále čerpala a ustavičně z něho vyvěrala. Ze všech hnutí, myšlenek
a citů duše je láska to jediné, čím může tvor, i když ne stejnou mírou,
dávat odpověď svému Tvůrci, nebo mu splácet něčím podobným. Neboť když
Bůh miluje, nechce nic jiného, než aby byl milován. Pro nic jiného
nemiluje, než aby byl milován, neboť ví, že právě láska učiní blaženými
ty, kdo ho budou milovat.
Láska Ženicha, či spíše Ženich, jenž je láska sama, žádá za svou lásku
jen lásku a věrnost. Proto budiž dovoleno té, která je milována, aby
splácela láskou. Což by mohla nemilovat nevěsta, a to nevěsta Lásky? Což
by mohla být Láska nemilována?
Právem se vzdává nevěsta všech jiných náklonností a celá se věnuje jedině
lásce, neboť má dávat odpověď lásce tím, že ji miluje. Ale i kdyby se
zcela rozplynula láskou, co je to ve srovnání s věčným prouděním onoho
pramene? Vždyť milující a Láska, duše a Slovo, nevěsta a Ženich,
Stvořitel a tvor neoplývají stejnou hojností: je mezi nimi takový rozdíl,
jako mezi tím, kdo žízní, a pramenem.
Co z toho tedy vyplývá? Nesplní se nikdy přání té, která touží po sňatku,
vzdychá, plane žárem lásky a s velikou důvěrou čeká? Vyjde její přání
zcela naprázdno proto, že ona nemůže udržet krok s obrem, nemůže závodit
v sladkosti s medem, v mírnosti s beránkem, v bělosti s lilií, v jasnosti
se sluncem, v lásce s tím, který je láska sama? Nikoliv. Neboť i když
tvor miluje méně, protože jeho možnosti jsou menší, miluje-li celou svou
bytostí, nic v té lásce nechybí, protože je celá. A když takto miluje,
rovná se to sňatku, neboť na tuto její lásku nemůže být odpovědí láska
menší, a v oboustranné shodě spočívá plné a dokonalé manželství. Jen ať
nikdo nepochybuje o tom, že duše je božským Slovem milována dříve a více.
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dal svatému opatu Bernardovi milost, aby byl světlem v tvé
Církvi a horlil pro její obnovu; na jeho přímluvu naplň také nás podobnou
horlivostí ducha, abychom žili jako děti světla. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie