Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. červen 2028
Druhé mezidobí, 9. týden
1. týden žaltáře

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty s Otcem v záři trůnící,
jsi den, jas z jasu proudící.
Klid noci zpěvem rušíme:
buď s námi – tebe prosíme.

Vypuď nám z mysli mračno tmy,
odežeň od nás démony,
probuď nás z těžké dřímoty,
než zlenivělé pohltí.

To uděl, Kriste, věrným svým,
v tebe vždy důvěřujícím,
ať prospěje nám prosícím
zpěv náš, jenž zní ti do výšin.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,
už z rána, večer, v noční tmě.
S otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
Prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Žalm 9B (10)
Bůh pomáhá utlačovaným

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

I

¹ Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?
²  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.
³ Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
⁴ Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

⁵ Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.
⁶ V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

⁷ Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.
⁸ Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.
⁹ V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.
¹⁰ Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.
¹¹ V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

II

¹² Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!
¹³ Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

¹⁴ Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.
¹⁵ Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

¹⁶ Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.
¹⁷ Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
¹⁸ sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Žalm 11 (12)
Prosba o pomoc proti zpupným

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

² Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.
³ Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

⁴ Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,
⁵ ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

⁶ Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“
⁷ Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

⁸ Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,
⁹ i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V. Pán utlačeným dopomáhá k právu.
R. Ponížené vodí k cestám svým.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Job

     Job řekl:
¹„Smlouvu jsem uzavřel se svýma očima,
že nebudu na pannu chtivě hledět.
²Jaký úděl Bůh posílá shůry,
jaký osud přiřkne Všemohoucí z nebes?
³Nehrozí snad neštěstí zločinci,
zkáza těm, kdo činí nepravosti?
⁴Nevidí snad on mou cestu,
nepočítá všechny mé kroky?
⁵Jestliže jsem kráčel ve lži,
jestliže spěchala má noha za klamem,
⁶ať mě Bůh zváží na poctivé váze
a uzná mou bezúhonnost.
⁷Jestliže sešly mé kroky z cesty,
mé srdce se dalo strhnout očima,
jestliže na mých dlaních ulpěla špína,
⁸pak ať jiný jí, co jsem nasel,
ať má setba je vytrhána.
     ¹³Jestliže jsem pohrdl právem svého služebníka,
své služky, když měli se mnou spor,
¹⁴co bych si počal, až Bůh povstane k soudu,
co bych mu odpověděl, až bude vyšetřovat?
¹⁵Což i mého služebníka nestvořil v lůně můj Tvůrce,
nehnětl ho stejný Bůh v životě matky?
¹⁶K potřebám slabých jsem nebyl necitelný,
očím vdovy jsem nedal zahynout touhou,
¹⁷své sousto jsem nejídal sám,
sirotek se mnou se o ně dělil.
¹⁸Vždyť Bůh jak otec mě vychovával od mého mládí,
od mateřského lůna se o mě staral.
     ¹⁹Když jsem viděl ubožáka bez oděvu,
když se chudák neměl čím přikrýt,
²⁰což jeho bedra mně nežehnala,
nehřál se vlnou mých ovcí?
²¹Jestliže jsem hrozil svou rukou nevinnému,
protože jsem viděl oporu v bráně,
²²pak ať mi rámě vypadne z plece,
ať se můj loket zlomí ve svém kloubu,
²³neboť děsná by byla má záhuba od Boha,
před jeho velebností bych nemohl obstát.
     ³⁵Kéž by mě někdo slyšel!
To je mé poslední slovo! Kéž se mi Všemohoucí ozve!
Můj protivník ať podá žalobu!
³⁶Jistě ji ponesu na svém rameni,
jako korunu si ji ovinu kolem hlavy,
³⁷zpravím ho o každém kroku,
přijdu k němu jako kníže!“

RESPONSORIUM

O. Nehrozí snad neštěstí zločinci, zkáza těm, kdo činí nepravosti?. * Všude jsou Hospodinovy oči a pozorují zlé i dobré.
V. Nevidí snad on mou cestu, nepočítá všechny mé kroky? * Všude jsou Hospodinovy oči a pozorují zlé i dobré.

DRUHÉ ČTENÍ

Z duchovních naučení svatého opata Doroteje

     Jakou radost a jaký klid zakoušívá ten, kdo obviňuje sám sebe! Když se mu stane něco nepříjemného, když je odsuzován, když utrpí nějakou škodu nebo hanbu, když na něho dolehne jakékoli jiné soužení, už předem uznává, že si to plně zaslouží a vůbec se nevzrušuje. Existuje nad to větší klid a vyrovnanost?
     Můžete mi namítnout: "A co když mě nějaký bratr trápí a já přes všechno zpytování neshledávám, že bych mu k tomu zavdal nějakou příčinu? Proč bych si měl dávat nějakou vinu?"
     Každý, kdo se zpytuje pečlivě a s bázní Boží, rozhodně zjistí, že nikdy není zcela bez viny, a přijde na to, že vždycky k tomu zavdal nějakou příčinu buď skutkem nebo slovem nebo postojem. Ale i kdyby zjistil, že se ničím z toho v té chvíli neprovinil, určitě tomu bratrovi ublížil jindy, ať už v této nebo i jiné záležitosti, anebo že ublížil nějakému jinému bratru. A že proto právem teď trpí, i když třeba pro jiné hříchy, které napáchal jindy v hojnosti. Jak jsem řekl, jestliže zpytujeme s bázní Boží a pečlivě své svědomí, shledáme, že na všem máme vinu.
     Někdo se může ptát, proč by se měl obviňovat, když se mu třeba stane, že je plný pokoje a blaženého klidu, a tu – přijde bratr a řekne mu nějaké nepříjemné nebo zraňující slovo, on je nemůže snést, a tak se rozhněvá a rozčílí; považuje to za správné a zdůvodňuje si to: "Kdyby ke mně nepřišel a nemluvil na mne a neznervózňoval mě, nikdy bych nehřešil."
     To je směšné a nepodložené uvažování. Copak ten, kdo na něho promluvil, zasel do něho vášeň? Pouze mu tu vášeň, která v něm byla, ukázal, aby se z ní, bude-li chtít, mohl kát. Takový člověk se podobá zkaženému pšeničnému chlebu: zvenku se sice ještě leskne a vypadá pěkně, ale jakmile ho někdo rozlomí, ukáže se, že je uvnitř plesnivý.
     Tak je to i s tím, kdo si myslí, že žije v klidu a míru, ale má v sobě vášeň, o níž neví. Stačí, když přijde bratr a prohodí nějaké nepříjemné slovo, a hned se všechen hnis a hniloba ukrytá v srdci vyvalí navenek. Chce-li proto dosáhnout milosrdenství, musí činit pokání, očistit se a snažit se o polepšení. Pak uvidí, že by měl svému bratrovi spíše děkovat, než mu křivdit, protože mu přinesl velký užitek.
     A opravdu. Napříště již pro něho nebudou pokušení tak těžká, a čím větší bude dělat pokroky, tím budou zkoušky pro něho lehčí. Neboť když duše činí pokroky, stává se silnější a schopnější snášet všechny přicházející těžkosti.

RESPONSORIUM

O. Dobře vím, že člověk nemůže být v právu před Bohem. * Jak bych se mohl já s ním dohovořit, najít proti němu slova?
V. Hle, nedůvěřuje ani svým svatým, ani nebesa nejsou čistá v jeho očích. * Jak bych se mohl já s ním dohovořit, najít proti němu slova?

MODLITBA

Modleme se:
Bože, náš nebeský Otče, dovoláváme se tvé prozřetelnosti, jejíž záměry nikdo nemůže zmařit, a prosíme: odvrať od nás všechno, co nám škodí, a všechno, co nám dáváš, ať nám prospívá. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie