Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | ||||||
2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
30 | 31 |
4. květen 2021, Úterý
1. týden žaltáře
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.
Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.
V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé. Aleluja.
Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)
I
1 Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
proč se skrýváš za časů tísně?
2 Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
že padá do nástrah, které mu schystal.
3 Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
4 Svévolník v duchu pyšně si říká: *
„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –
5 Jemu se povede vždycky, co páchá, †
na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
a svým odpůrcům jenom se šklebí.
6 V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –
7 Ústa má plná klamu a křivdy, *
na jazyku jen trýzeň a hoře.
8 Za humny sedá na číhané, †
úkradkem vraždí nevinného, *
očima slídí po chudáku.
9 V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
číhá, jak lapit ubožáka; *
lapí ho, vtáhne do své sítě.
10 Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
slabí tak padají do jeho moci.
11 V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé. Aleluja.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka. Aleluja.
12 Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
Nezapomínej na ubožáky!
13 Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –
14 Ty sám však vidíš strasti a muka, *
hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
ty jsi pomocník osiřelých.
15 Rámě přeraz hříšnému lotru, *
potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –
16 Pán je králem na věky věků, *
vymizí pohané z jeho země.
17 Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
18 sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka. Aleluja.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem. Aleluja.
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)
2 Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
věrnost mezi lidmi už se ztratila.
3 Jeden druhého tu slovem obelhává, *
mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –
4 Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
jazyky, co mluví opovážlivě,
5 ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –
6 Utištění slabí, naříkají chudí, †
proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
opovrženému spásu přinesu!“
7 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –
8 Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
před tím plemenem nás navždy zachráníš,
9 i když bezbožníci pyšně vykračují *
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem. Aleluja.
V.
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja.
O.
Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
Já, Jan, 1viděl jsem anděla sestupujícího z nebe: v ruce držel klíč od propasti a velký řetěz.
2Popadl draka, toho starého hada, to je ďábla čili satana, spoutal ho na tisíc let, 3svrhl
ho do propasti, zavřel ji a svrchu zapečetil, aby už přestal svádět národy, pokud se nedovrší tisíc let. Potom musí být na krátký čas rozvázán.
4A viděl jsem trůny i ty, kteří se na ně posadili a jimž bylo dáno právo vykonat soud, a také duše těch, kteří
byli popraveni pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, a ty, kteří se neklaněli šelmě a jejímu obrazu a nepřijali její znamení na čelo nebo na ruku: ti ožili
a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. 5Ostatní mrtví nebudou moci ožít, dokud se nedovrší těch tisíc let.
To je první vzkříšení. 6Blažený a svatý je ten, kdo má účast na tomto prvním vzkříšení! Nad takovými druhá smrt nemá moc,
ale budou kněžími Boha a Krista a s ním budou kralovat tisíc let.
7Až pak těch tisíc let přejde, satan bude puštěn ze svého žaláře, 8půjde
svádět národy na čtyřech stranách země, Góga a Magóga, a shromáždí je k válce. Jejich počet je jako mořského písku. 9Vytáhli
na širý povrch země a obklíčili tábor svatých a milované město. Ale z nebe spadl oheň a strávil je. 10Ďábel
pak, který je sváděl, byl hozen do močálu ohně a síry, kde už je i šelma a lživý prorok, a budou mučeni ve dne v noci na věčné věky.
11Pak jsem uviděl velký bělostný trůn a toho, který na něm seděl. Před jeho tváří prchla země i nebesa,
a nezůstala po nich stopa. 12A viděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy.
Také jiná kniha, kniha života, byla otevřena. A ti mrtví byli souzeni podle toho, co v těch knihách stálo, podle svých skutků.
13Moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, i Smrt a Podsvětí vydaly svoje mrtvé a každý byl souzen podle svých skutků.
14Pak byly Smrt a Podsvětí vhozeny do ohnivého močálu. To je druhá smrt: ohnivý močál.
15O kom se zjistilo, že není zapsán v knize života, byl vhozen do ohnivého močálu.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého biskupa Cyrila Alexandrijského k Janovu evangeliu
Když nám Pán chtěl ukázat, že se máme pevně přimknout k jeho lásce a že náš užitek plynoucí ze spojení s ním je veliký, nazývá sebe sama vinným kmenem, a ty, kdo
jsou s ním spojeni, kdo jsou do něho jakoby vštípení a vrostlí, přirovnává k ratolestem.2 To jsou ti, kdo už mají podíl na jeho přirozenosti,1 protože mají svatého
Ducha; neboť Kristův Svatý Duch je tím, co nás s ním spojuje.
Když se lidé spojují s Kristem jako ratolesti s vinným kmenem, je jejich spojení dílem svobodného rozhodnutí; z jeho strany je spojení s námi dílem trvalé lásky. Nás
vedl dobrý úmysl, abychom se cestou víry přiblížili ke Kristu a on nás poctil tím, že jsme se stali Božími dětmi.3 Vždyť podle svatého Pavla každý, kdo se oddá Pánu,
je s ním jeden duch.4
Na jiném místě je Kristus nazván v prorockém slově základem a základním kamenem.5 Na něm se z nás totiž staví jako z živých a duchovních kamenů ve Svatém Duchu
příbytek Boží, abychom byli svatým kněžstvem.6 A dům Boží z nás nemůže být vybudován nijak jinak, než když naším základním kamenem bude Kristus;7
zde se Kristus zase v témže smyslu nazývá vinným kmenem, z něhož se rodí ratolesti a on je živí.
Z něho a v něm jsme totiž byli znovuzrozeni v Duchu Svatém, abychom přinášeli ovoce života, a to nikoli onoho starého a zvetšelého, nýbrž života, který je nový a
plný lásky k němu. Uchovává nás v bytí, jestliže jsme do něho přímo vštípeni, jestliže se jakoby k němu přirostlí držíme svatého učení, které nám bylo předáno,
jestliže se snažíme si zachovat dar vznešeného původu, to znamená jestliže v žádném případě nepřipustíme, abychom sebeméně zarmoutili Ducha, jenž v nás přebývá,8
vždyť přece víme, že skrze něho v nás přebývá Bůh.
Jakým způsobem jsme my v Kristu a on v nás, to nám ukazuje sám moudrý Jan, když říká: Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali
jeho Ducha.9
Jako totiž kmen révy zprostředkovává a rozděluje ratolestem svou vlastní přirozenost, tak dává jednorozené Boží Slovo svatým jistou příbuznost s přirozeností Boha a
Otce i s přirozeností vlastní, když obdarovává Duchem zejména ty, kdo jsou s ním spojeni vírou a dokonalou svatostí. Ty pak živí, aby rostli k zbožnosti, a vždycky
jim dává poznat, co je ctnost a dobro.
1 srov. Jan 15, 5
2 srov. 2 Petr 1, 4
3 srov. Sk 17, 28
4 srov. 1 Kor 6, 17
5 srov. Iz 28, 16
6 srov. 1 Petr 2, 5
7 srov. Ef 2, 20-22
8 srov. Ef 4, 30
9 1 Jan 4, 13
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys dovršil Kristovým vzkříšením dílo našeho vykoupení; posiluj naši víru a naději,
abychom plni důvěry očekávali splnění tvých zaslíbení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie