Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | ||||||
2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
13. únor 2020, Čtvrtek
1. týden žaltáře
První mezidobí, 5. týden
Pro OP: Bl. Jordána Saského, kněze, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když zakryla noc pláštěm tmy
barvy všech věcí na zemi,
slyš prosby, naše vyznání,
ty Soudce srdcí nestranný.
Odpusť nám všechny proviny,
smyj z naší duše poskvrny,
dej, Kriste, nám, ať milost tvá
zažene od nás smečky zla.
Hle, duch je hříchem podlomen
a zhoubná vina hlodá v něm.
Však chcem se temných činů vzdát
a tebe, Spáso, vyhledat.
A proto rozptyl mlžný dým
nám z duše světlem blaživým,
ať blahý cit ji naplní,
že smí dlít na tvém výsluní.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Prosíme, Kriste, vlídně hleď
na sluhy tebe prosící,
ať víru naši neničí
zlo, kterým naplněn je svět.
Vypuďme špatnost z duše své,
závistí svést se nedejme,
urážky neoplácejme
a dobrým přemáhejme zlé.
Dej, by nám z nitra zmizela
lest, hněv a pýcha života
a s ní i naše lakota,
odvěký pramen všeho zla.
Ať cesty míru urovná
vždy nelíčená upřímnost,
ať skví se všude počestnost
a naděje vždy nezlomná.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)
IV
31 Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
výroky Páně tříbeny v ohni, *
on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
32 Vždyť kdo je Bůh než jedině Pán, *
kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
33 Bůh, který silou mě opásal, *
cestu mou ochránil od úhony.
34 Jelení hbitost mým krokům dal, *
on mi dal kráčet po výšinách.
35 Ruce mé učil bojovat, *
paže mé napínat kovové luky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
36 Svou pomoc dals mi za můj štít, †
pravice tvá mě podepírá, *
silným mě činí, že ty jsi se mnou.
37 Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
abych si kotník nepodvrtl.
38 Nepřátele jsem dohonil, *
neucouvl, až jsem je pobil.
39 Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
zůstali ležet u mých nohou.
40 Tys k boji silou mě opásal, *
podlehnout dals mým protivníkům, –
41 zahnals mé odpůrce na útěk, *
dopřáls mi za jejich záští je zničit.
43 Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
rozšlápl jako na cestě bláto.
44 Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
tys mi dal vládu nad národy.
Podrobil se mi i neznámý lid, *
45 poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
46 Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
s chvěním své hradby opouštějí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
47 Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
Veleben budiž Bůh, má spása!
48 Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě, *
který mi národy podrobuje!
49 Před odpůrci mě zachránil, †
vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
vytrhl z rukou násilníka. –
50 Za to tě v národech oslavím, *
písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
51 Pán svému králi byl milostiv, †
vyvýšil svého pomazaného, *
Davida i jeho potomstvo navždy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
V.
Otevř mé oči, Pane, ať sleduji bděle.
R.
Podivuhodné zákony tvoje.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům
Kdysi jste ve své neznalosti Boha otročili bohům, kteří ve skutečnosti vůbec bohové nejsou.
Teď však, když jste Boha poznali, či spíše: když Bůh poznal vás, jak se
můžete zase vracet k slabým a nuzným počátkům a chtít jim znova otročit? Slavíte dni a měsíce,
doby a roky. Bojím se o vás, aby všechno moje lopocení u vás nebylo nadarmo.
Prosím vás, bratři: Buďte takoví, jaký jsem já; vždyť i já jsem byl takový,
jací jste vy. V ničem jste mi neublížili. Víte přece, že jsem byl nemocen,
když jsem vám poprvé hlásal evangelium. Byla to pro vás zkouška, když jste mě viděli
v takovém tělesném stavu. A přesto jste mě s pohrdáním neodmítli,
ale přijali jste mě jako Božího posla, jako samého Krista Ježíše.
Kam se podělo to vaše tehdejší nadšení? Vždyť o vás mohu dosvědčit,
že byste si vlastní oči vyloupali a mně je dali, kdyby to bylo možné.
Stal jsem se vaším nepřítelem proto, že vám říkám pravdu? Ti lidé si vás horlivě všímají,
ale nemají dobré úmysly. Rádi by vás odloučili od nás, abyste se stali jejich horlivými
přívrženci. Je to dobré, když si druhého někdo horlivě všímá, ovšem v dobrém a vždycky.
Já jsem to dělal nejenom na tu chvíli, dokud jsem byl u vás. Moje děti,
znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. A přál bych si,
abych byl nyní u vás a mohl s vámi mluvit přímo, protože si s vámi nevím rady.
Řekněte mi vy, kteří chcete žít pod Zákonem: Neslyšíte, co Zákon říká? Stojí přece v Písmu:
"Abrahám měl dva syny; jednoho z otrokyně, druhého z manželky svobodné."
Syn z otrokyně se narodil způsobem přirozeným, syn z manželky svobodné však na základě zaslíbení.
To v sobě tají ještě něco jiného: Ty dvě ženy představují dvě úmluvy; první z hory
Sinaje – ta rodí k otroctví: to je Hagar. Hagar znamená horu Sinaj, která je v Arábii.
To se dobře hodí na nynější Jeruzalém, protože ten se svými dětmi žije v otroctví. Jeruzalém,
pocházející shora, je však svobodný – a to je naše matka. Je totiž psáno:
„Raduj se neplodná, kterás nerodila,
jásot propukni ty, kterás nepoznala porodní bolesti.
Neboť mnoho dětí bude mít žena opuštěná,
více než ta, která má muže.“
A vy, bratři, jste jako Izák děti zaslíbení. Ale jako tehdy ten narozený způsobem
přirozeným pronásledoval narozeného způsobem nadpřirozeným, tak je tomu i teď. Co však říká Písmo?
„Vyžeň otrokyni i jejího syna; nebude přece dědit syn otrokyně se synem manželky svobodné!“
Proto, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale manželky svobodné.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého biskupa Augustina na list Galaťanům
Apoštol říká: Buďte takoví, jaký jsem já.1 Narodil jsem se jako Žid, ale když o tom uvažuji ve světle Ducha,
nepřikládám takovým tělesným věcem vskutku žádnou váhu. Neboť i já jsem jako vy,2 to jest:
jsem také člověk. Pak jim příhodně a jemně připomíná svoji lásku, aby ho neměli za svého
protivníka. Říká totiž: Bratři, ničím jste mi neublížili.3 Jako by chtěl tím říci: „Nemyslete si tedy, že vám chci ublížit já.“
Navíc dokonce říká: Děti moje,4 aby ho následovali přímo jako otce. A pokračuje:
Znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy.5 Tady vlastně promluvila
jeho ústy matka Církev, neboť i jinde říká: Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti.6
Ve věřícím vzniká Kristova podoba vírou, utváří se ve vnitřním člověku povolaném
ke svobodě milosti, který je tichý a má pokorné srdce, nechlubí se záslužností svých činů,
která není k ničemu. Ale právě milostí v něm vzniká jakýsi zárodek zásluhy,
takže může být jedním z těch nejmenších, o nichž Kristus říká: Cokoli jste udělali
pro jednoho z těchto mých nejposlednějších, pro mne jste udělali.7 Kristova podoba
vzniká v tom, kdo se připodobňuje Kristu. A Kristu se připodobňuje ten, kdo k němu přilne duchovní láskou.
Tak se napodobováním Krista stává tím, čím je sám Kristus, pokud to je na jeho
úrovni vůbec možné. Jak říká Jan: Kdo tvrdí, že zůstává v Kristu, má se i sám chovat, jak se choval on.8
Matka počne člověka k jeho podobě, a když se má v bolestech narodit, je tato podoba už hotová.
Mohlo by nás tedy zarazit, proč apoštol říká: Znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy.
Ale těmi porodními bolestmi rozumějme úzkosti a starosti, které s nimi měl,
než se narodili v Kristu. A má je znovu, když vidí nebezpečí, že budou zvikláni a svedeni.9
Tato starost a péče, kterou přirovnává k porodním bolestem, potrvá ovšem jen dotud,
dokud nedorostou k onomu věku, kdy se na nich uskuteční Kristova plnost, takže už nebudou zmítáni závanem
kdejakého učení.10
Takže slova znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy, se nevztahují
k počátku jejich víry, protože do ní se už narodili, ale k jejímu upevnění a zdokonalení.
Tyto porodní bolesti připomíná i jinde, když říká, jak na něho denně doléhá starost o
všecky církevní obce. Kdo cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne?11
1 Gal 4, 12
2 srov. tamtéž
3 tamtéž
4 Gal 4, 19
5 tamtéž
6 1 Sol 2, 7
7 Mt 25, 40
8 1 Jan 2, 6
9 srov. Gal 1, 6-7
10 srov. Ef 4, 13-14
11 2 Kor 11, 28-29
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde,
než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie