Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. únor 2019
7. NEDĚLE BĚHEM ROKU

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

V tomto dni, prvním ze všech dní,
v němž povstal náš svět stvořený,
Tvůrce, když smrt zlou přemohl,
pout zbavil nás, vstal ze hrobu.

Odhoďme všechnu malátnost,
čerstvěji z lůžka vstávejme,
už v noci Boží laskavost,
jak radí prorok, vzývejme.

Ať slyší náš hlas prosící,
nás podepře svou pravicí
a z hříchů až nás očistí,
ať v sídlech svých nás umístí.

Ať štědře nás tam odmění,
že v této svaté chvíli dne
jej velebíme písněmi,
ač odpočívat měli jsme.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.

Nejdříve už teď mocí svou
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.

Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.

Až ve tvář budem hledět ti,
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.

Až sedmi dary bohaté
nás odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Každodenně budu tebe oslavovat, Pane, aleluja.

Žalm 144 (145)
Chvála Božího majestátu

Spravedlivý jsi, Pane, ty, který jsi a který jsi byl. (Zj 16, 5)

I
¹ Velebit tě budu, Bože můj a Králi, *
      tvoje jméno slavit navždy, na věky.
² Každodenně budu tebe oslavovat, *
      tvoje jméno chválit navždy, na věky. –

³ Pán je veliký a ve všem hodný chval, *
      jeho velikost se nedá vystihnout.
⁴ Ať rod rodu hlásá chválu skutků tvých, *
      o tvých mocných činech dále vypráví,
⁵ mluví o tvé slávě, lesku, nádheře! *
      Velké divy tvé ať slaví písněmi,
⁶ o síle tvých činů s úctou hovoří, *
      nesmírnost tvé moci líčí s úžasem!
⁷ Chválami ať hýří na tvou dobrotu, *
      nad spravedlností tvou ať jásají!

⁸ Pán je dobrotivý, on je slitovný, *
      shovívavý, plný milosrdenství.
⁹ Pán je milostivý vždy a vůči všem, *
      jeho láska platí všemu stvoření. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Každodenně budu tebe oslavovat, Pane, aleluja.

Ant. 2 Vláda tvá je vládou pro věky, aleluja.

II

¹⁰ Ať tě, Pane, chválí všichni tvorové, *
      tobě zasvěcení ať tě velebí!
¹¹ Ať tvou slavnou vládu připomínají *
      a tvou mocnou sílu zjevně hlásají!
¹² Ať je lidem známa tvoje velká moc, *
      sláva vznešeného tvého království.
¹³ Neboť vláda tvá je vládou pro věky, *
      nade všemi rody panování tvé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vláda tvá je vládou pro věky, aleluja.

Ant. 3 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých, aleluja.

III

¹³ Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, *
      plný milosti je ve všech skutcích svých.
¹⁴ Pán podepře všechny, kdo už klesají, *
      všechny ponížené opět pozdvihne.
¹⁵ Oči všech jen k tobě hledí s nadějí, *
      ty jim dáváš pokrm v náležitý čas,
¹⁶ ty, jenž otevíráš svoji štědrou dlaň, *
      dobrotivě sytíš všechno živoucí. –

¹⁷ Pán je spravedlivý na všech cestách svých, *
      plný milosti je ve všech skutcích svých.
¹⁸ Pán je nablízku všem, kdo ho vzývají, *
      všem, kdo vzývají ho s opravdovostí.
¹⁹ Plní přání těch, kdo pokorně ho ctí, *
      slyší jejich prosby, záchranu jim dá.
²⁰ Pán bdí nade všemi, kdo ho milují, *
      všechny bezbožné však stihne záhubou. –

²¹ Ať v mých ústech stále chvála Páně zní! †
      Ať mu dobrořečí každý živý tvor *
      vždy a do věčnosti, na věky všech věků!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých, aleluja.

V. Můj synu, dbej na má slova.
R. K mým výrokům nakloň svůj sluch.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Kazatel

¹Úvahy Kazatele, Davidova syna,
    krále v Jeruzalémě.
²„Marnost nad marnost,
praví Kazatel,
marnost nad marnost, všechno je marnost.“
³Co má člověk z celé své námahy,
s kterou se plahočí pod sluncem?

⁴Jedno pokolení odchází a druhé přichází,
země však trvá stále.
⁵Slunce vychází a zapadá,
chvátá k svému místu, kde vychází.
⁶Vítr věje k jihu a stáčí se na sever,
vítr stále krouží,
znovu obnovuje svůj běh.
⁷Všechny řeky tečou do moře,
a moře se nikdy nenaplní.
Na místo, kde řeky vznikají,
opět se vracejí.
⁸Všechno unavuje,
nelze to ani vypovědět;
oko se nenasytí díváním
ani ucho se nenaplní posloucháním.
⁹Co bylo, zase bude,
co se stalo, zase nastane
– není nic nového pod sluncem.
¹⁰Vyskytne-li se něco,
o čem se řekne: „Hle, to je nové“ –
dávno to bylo v dobách, které byly před námi.
¹¹Zapomíná se na to, co minulo,
a stejně to bude s budoucností.
Nezůstane na ni vzpomínka u těch,
kteří budou následovat.

    ¹²Já, Kazatel, jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě. ¹³Uložil jsem si hledat a  moudře zkoumat všechno, co se děje pod nebem. Je to obtížné zaměstnání, které Bůh uložil lidem, aby ho splnili. ¹⁴Prohlížel jsem všechna díla, která se dějí pod sluncem, a hle – všechno je marnost a chytání větru.
¹⁵Co je křivé, nedá se narovnat,
co schází, toho se nedopočteš.
    ¹⁶Řekl jsem si sám pro sebe: „Hle – rozmnožil jsem a zvětšil svou moudrost víc nežli všichni, kteří vládli přede mnou v Jeruzalémě: má mysl pochopila mnoho moudrostí a vědy.“ ¹⁷Uložil jsem si poznat moudrost i poznat hloupost a pošetilost – a poznal jsem, že i tohle je chytání větru, protože mnoho moudrostí je mnoho starostí a se zvýšeným poznáním se zvyšuje i trápení.
 

RESPONSORIUM

O. Prohlížel jsem všechna díla, která se dějí pod sluncem, a hle – všechno je marnost a chytání větru. * Člověk se vrátí nahý, jak vyšel ze života své matky; odejde tak, jak přišel.
V. Nic jsme si na svět nepřinesli a nic si z něho také nemůžeme odnést. * Člověk se vrátí nahý, jak vyšel ze života své matky; odejde tak, jak přišel.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Pět set kapitol“ od svatého opata Maxima Vyznavače

     Láska je dobrý stav v duši, kdy duše nedává ničemu jinému přednost před poznáním Boha. Není ovšem možné, aby k této lásce dospěl někdo, jehož duše lpí na něčem pozemském.
     Kdo miluje Boha, cení si jeho poznání víc než všeho, co stvořil, a nepřestává o toto poznání s toužebností a láskou usilovat.
     Jestliže všechno, co je, bylo stvořeno od Boha a pro Boha, a jestliže Bůh daleko převyšuje to, co vzniklo jako jeho dílo, pak ten, kdo se spouští Boha, v každém ohledu lepšího, a oddává se horším věcem, dává tím najevo, že si Boha váží méně než věcí, které Bůh stvořil.
     Kdo mě miluje, praví Pán, bude zachovávat má přikázání.¹ A také: To je mé přikázání: Milujte se navzájem.² Kdo tedy nemiluje bližního, nezachovává přikázání. Kdo ovšem nezachovává přikázání, ten ani nemůže milovat Pána.
     Blahoslavený je člověk, který je s to milovat každého člověka stejnou měrou.
     Kdo miluje Boha, miluje samozřejmě i bližního. Takový člověk ovšem nemůže střádat peníze, ale s božskou štědrostí je rozdává: poskytne každému z těch, kdo strádají.
     Kdo podle Božího vzoru dává almužnu, nečiní rozdílu mezi hmotnými potřebami člověka dobrého a zlého, nebo spravedlivého a nespravedlivého, a rozdává každému podle náležité potřeby; i když z náklonnosti k dobru přece jen dává přednost tomu, kdo vyniká ctností a snahou, před tím, kdo je nešlechetný.
     Láskyplné smýšlení se však neprojevuje jen štědrými almužnami, nýbrž daleko více poskytováním Božího slova a prokazováním služby v časných potřebách.
     Kdo se opravdově a z celého srdce odřekne věcí tohoto světa a bez jakéhokoli pokrytectví s láskou pomáhá bližnímu, rychle se osvobodí od veškerých vášní a  neřestí a jeho údělem bude Boží láska a poznání.
     Kdo ve svém nitru nalezl Boží lásku, ten podle Božího muže Jeremiáše při následování Pána, svého Boha, neumdlí ani neochabne, ale vydrží naopak statečně všechnu námahu, příkoří a bezpráví a v žádném případě nesmýšlí o nikom zle.
     Neříkejte, praví Boží muž Jeremiáš, že jste chrám Boží.³ A ty také neříkej, že tě může spasit pouhá sama víra v našeho Pána Ježíše Krista. To je nemožné, musíš prokázat lásku k němu i v činech. Vždyť pokud jde o prostou víru: I zlí duchové věří, a přesto se třesou hrůzou.⁴
     Úkolem lásky je z duše rád prokazovat svému bližnímu dobro, být velkodušný a  trpělivý; a také užívat věcí správným způsobem.
     ¹ drov. Jan 14, 15.21.22
     ² sorv. Jan 15, 12.17
     ³ srov. Jer 7, 4
     ⁴ Jak 2, 19
 

RESPONSORIUM

O. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. * Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle.
V. Podle toho víme, že jsme poznali Krista, když zachováváme jeho přikázání. * Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie