Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

21. listopad 2014
Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě, památka

Slavení dnešní památky má svůj původ na Východě, původně to byla připomínka výročí posvěcení mariánské baziliky v Jeruzalémě, postavené v roce 543 poblíž Jeruzalémského chrámu. Bazilika byla sice v dalších stoletích zbořena, ale křesťané na Východě slavili tento den dále. Spolu s nimi si dnes připomínáme osobní zasvěcení Panny Marie, jímž se zcela odevzdala Bohu do služeb díla spásy a stala se tak vzorem Bohu zasvěceného života. Zároveň ji uctíváme jako živý Boží chrám, jímž byla už od okamžiku svého početí. Apokryfní Jakubovo protoevangelium vypráví, že rodiče přinesli Pannu Marii do Jeruzalémského chrámu a "obětovali" ji Bohu; podle této nezaručené zprávy se tomuto svátku říkalo také Obětování Panny Marie.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Zdrávas, Matko soucitu, vlídnosti,
odpuštění, naděje, zbožnosti,
Matko Boží a matko milosti,
matko lásky a čistých radostí.
(Ó Maria.)

Tys údolí, kde skví se samý květ,
tys blaha zdroj, jenž prýští v celý svět,
Matko svatá, slitovně na nás hleď,
vytrhni nás přímluvou z našich běd.
(Ó Maria.)

Nezrozený Otec ti život dal,
zastínil tě Syn Boží, věčný král,
Duch Svatý tě mateřstvím požehnal.
Ať za to jim zní věčná píseň chval.
(Ó Maria.)Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Žalm 34 (35), 1-2. 3c. 9-19. 22-23. 27-28
Bůh zachraňuje pronásledovaného

Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)

I

¹ Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
      napadni ty, kdo mě napadli!
² Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
      povstaň a pospěš mi na pomoc, *
      řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –

     ³ [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
     ⁴   ať padne hanba a ostuda na ty, *
       kdo se mě snaží zahubit,

       ať musí couvnout se zahanbením, *
       ti, kdo mou zkázu osnují!
     ⁵ Ať je jim jako ve větru plevám, *
       až anděl Páně je požene,
     ⁶ ať jejich cesta je temná a kluzká, *
       až anděl Páně je bude štvát!
     ⁷ Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
       pro nic a za nic mi strojili past.
     ⁸ Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
       ať do svých léček sami se chytí, *
       sami ať padnou do svých jam!]

⁹ Zato má duše zajásá v Pánu *
      z radosti nad jeho pomocí.
¹⁰ Tělem i duší pak budu volat: *
       „Pane, kdo tobě se vyrovná!
    Ty chráníš slabého před silnějším, *
       chudáka před oloupením!“ –

¹¹ Oni však předvedli falešné svědky *
       k výslechu o tom, co nemohu znát.
¹² Zlem se mi za dobro odvděčili: *
       usilují mi o život.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

II

¹³ Když oni stonali, já chodil v žíních, †
      za ně sám sebe mořil jsem posty -*
      kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
¹⁴ Tak jako pro svého přítele, bratra, †
      chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
      shrben a posypán popelem. –

¹⁵ Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
      shlukli se proti mně do jednoho,
    tlačí se na mne i ti, které neznám, *
      potupným křikem mě bez dechu štvou,
¹⁶ hanebně se mi posmívají, *
      skřípají zuby proti mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

III

¹⁷ Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
      Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
      můj život vyrvi ze spárů lvích!
¹⁸ Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
      chvály před četným shromážděním. –

¹⁹ Aby se nade mnou neradovali *
      všichni ti úskoční nepřátelé,
     aby se pohledem nedomlouvali, *
      kdo na mne bez příčin mají zášť.

      ²⁰ [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
         proti tichým jen smýšlejí lest.
      ²¹ Na plná ústa se chechtají, křičí: *
         „Teď to vidíme, dobře ti tak!“]

²² Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
      nevzdal se, Pane, ode mne!
²³ Procitni, povstaň mi na ochranu, *
      zastaň se, Pane a Bože můj! –

      ²⁴ [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
          Bože, ať ze mne si netropí smích.
      ²⁵ Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
          Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“

      ²⁶ Ať se naopak propadnou studem *
          ti, které těší mé neštěstí,
          ať mají z hanby a ostudy šaty, *
          kdo se tak pyšní nade mnou!]

²⁷ Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
      ať mohou říkat: „Pán je velký! *
      Je svému věrnému zachráncem!“ –
²⁸ Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
      bez konce bude tě velebit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

V. Můj synu, zachovej má slova.
R. Dodržuj mé příkazy a budeš žít.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Zachariáše

     Tak praví Hospodin: ^12.9„V ten den všechny pohany, kteří táhnou proti Jeruzalému, vyhledám, abych je zničil. ¹⁰Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování, budou hledět na mne. Budou naříkat nad tím, kterého probodli, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. ¹¹V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megidské pláni. ¹²Země bude naříkat, každý rod zvlášť.
     ^13.1V ten den se otevře pramen pro Davidův dům a pro jeruzalémské obyvatele na obmytí hříchu a  nečistoty. ²V ten den – praví Hospodin zástupů – vyhladím ze země jména model, už se na ně nebude vzpomínat, odstraním ze země i lžiproroky a ducha nečistoty. ³Kdyby ještě někdo prorokoval, otec a  matka, kteří ho zrodili, mu řeknou: ‚Už nesmíš být naživu, neboť jsi v Hospodinově jménu mluvil lež!‘ A otec a matka, kteří ho zrodili, ho probodnou za to, že prorokoval.
     ⁴V ten den se bude každý prorok stydět za vidění, které měl, když vystupoval jako prorok; už nebude oblékat chlupatý kožich, aby klamal, ⁵ale řekne: ‚Nejsem prorokem, ale pracuji na půdě, neboť půda je od mladosti mým majetkem.‘ ⁶Kdyby mu někdo řekl: ‚A co ty jizvy na tvých prsou?‘ odpoví: ‚byly mi zasazeny v domě těch, kteří mě milovali.‘

⁷Povstaň, meči, proti mému pastýři,
proti mému důvěrnému příteli
– praví Hospodin zástupů -
bij pastýře, ať se rozprchne stádo.
Pak napřáhnu svou ruku proti maličkým ovcím.“
⁸Tak se stane na celé zemi
– praví Hospodin:
zahynou, zajdou na ní dvě třetiny,
jen třetina na ní zůstane.
⁹Tuto třetinu provedu ohněm;
roztavím je, jako se taví stříbro,
vyzkouším je, jako se zkouší zlato.
Bude volat moje jméno, a já ho vyslyším.
Řeknu: ‚Je to můj lid‘
a on zvolá: ‚Hospodin je můj Bůh!‘“

RESPONSORIUM

O. Vy všichni se dnes v noci nade mnou pohoršíte, neboť je psáno: * Budu bít pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou.
V. Povstaň, meči, proti mému pastýři, proti mému důvěrnému příteli – praví Hospodin. * Budu bít pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

     Dávejte pozor, prosím, co říká Kristus, náš Pán, když ukazuje rukou na své učedníky: To je moje matka a to jsou moji příbuzní. Každý totiž, kdo koná vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i sestra i matka.¹ Což Panna Maria nekonala Otcovu vůli? Vždyť vírou přijala svůj úkol, vírou počala, byla vyvolena, aby se z ní pro nás narodila na svět spása, a Kristus ji stvořil dřív, než byl stvořen v ní. Ano, zajisté konala svatá Maria Otcovu vůli, a proto znamená pro Marii víc, že byla Kristovou učednicí, než že byla Kristovou matkou. Bylo důležitější a blaženější být Kristovou učednicí než jeho matkou. A proto byla Maria blahoslavená, že nosila ve svém lůně svého Mistra ještě dřív, než ho porodila.
     Hle, není-li to tak, jak říkám. Když šel Pán kolem a zástupy ho následovaly a on konal božské zázraky, zvolala nějaká žena: Šťastný život, který tě nosil. Blahoslavený život, který tě nosil.² A co odpověděl Pán, aby si nikdo nemyslil, že to její štěstí spočívá jen v tělesném mateřství? Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.³ I Maria je tedy blahoslavená právě proto, že Boží slovo slyšela a zachovávala. Více znamenalo, že uchovávala pravdu ve své mysli, než že chovala tělo ve svém lůně. Kristus je pravda, Kristus je i tělo: Kristus je ta pravda v Mariině mysli, Kristus je to tělo v Mariině lůně. Více znamená, co je v mysli, než co se nosí v lůně.
     Maria je svatá, Maria je blahoslavená, ale Církev je víc než Panna Maria. A proč? Protože Maria je částí Církve, je jejím svatým údem, vynikajícím údem, který převyšuje všechny, ale přece jen údem celého těla. Jestliže údem těla, je jistě celé tělo více než úd. Pán je hlava a celý Kristus je hlava a tělo. Co na to říci? Máme božskou hlavu, Bůh je naší hlavou.
     A teď se, moji drazí, podívejte na sebe: i vy jste Kristovými údy, i vy jste Kristovým tělem. Dávejte pozor, co máte dělat, abyste byli tím, co říká: To je moje matka a to jsou moji příbuzní. Jak můžete být Kristovou matkou? Kdo slyší a kdo koná vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i sestra i matka. Ano, jsou to opravdu bratři, opravdu sestry, neboť je jenom jedno dědictví. A proto Kristus, ačkoliv byl jediný, nechtěl být sám, ale chtěl ve svém milosrdenství, abychom byli i my Otcovými dědici, abychom byli dědici spolu s ním, s Kristem.
     ¹ Mt 12, 49-50
     ² Lk 11, 27
     ³ Lk 11, 28

RESPONSORIUM

O. Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, * neboť mě oblékl v roucho spásy jako nevěstu ozdobenou šperky.
V. Velebí má duše Pána a můj duch plesá v Bohu, mém Spasiteli. * Neboť mě oblékl v roucho spásy jako nevěstu ozdobenou šperky.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, tys od věčnosti vyvolil Pannu Marii, aby byla svatá a milostiplná; na její přímluvu dávej i nám z nevyčerpatelného bohatství své milosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie