Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | |||
5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |
12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 |
22. květen 2013, Středa
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 7. týden
Sv. Rity z Cascie, řeholnice, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
používat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.
Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.
Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.
Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ať Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.
Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.
Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.
Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)
I
2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
základy pevné má věrnost na nebi má. –
4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
David, služebník můj, má ode mne slib:
5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –
6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –
9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –
12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –
16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
a tvou přízní mohutní naše moc.
19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
Svatému Izraele patří náš král.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
20 Za onoho času mluvils ve vidění *
k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
jeho pomazal jsem svatým olejem,
22 aby moje ruka stále byla při něm, *
aby ho má paže posilovala. –
23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
25 Provázet ho budu věrností a přízní *
a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
a na mocné řeky jeho pravici. –
27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
učiním ho prvním mezi vladaři.
29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
podle mého řádu nebudou-li žít,
32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
a mých přikázání přestanou-li dbát,
33 potrestám je metlou za to provinění, *
pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –
34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
co má ústa řekla, to už nezměním.
36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
– ode mne se David klamu nedočká –
37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
dokud mraky půjdou, pevně bude stát.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
V.
Zjevení tvých slov osvěcuje.
R.
Vede i prosté k porozumění.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Kazatel
5,9Kdo miluje peníze, nenasytí se jimi, kdo miluje bohatství, nemá z něho užitek. I
to je marnost. Kdo má hodně majetku, má hodně příživníků. Co z toho má vlastník?
– jen se na majetek dívá.
11Příjemný je spánek dělníkovi,
ať se nají málo nebo hodně.
Přesycenost však nedopřeje boháčovi usnout.
12Kruté zlo jsem viděl pod sluncem. Bohatství střežené pánem k vlastní škodě.
13Toto bohatství se nějakým neštěstím ztratí, a vlastní syn nemá z něho nic.
14Vrátí se
nahý, jak vyšel ze života své matky; odejde tak, jak přišel, a za všechnu svou
námahu nedostane nic, co by vzal s sebou.
15I to je kruté zlo: odejde tak, jak přišel. Co bude mít z toho, že se namáhal do
větru? 16Po všechny dny svého života jí v temnotě, v mnoha trápeních, v nemoci a
mrzutosti.
17Hle, co jsem uznal za dobré: Je hezké jíst, pít a mít se dobře při vší námaze, s
kterou se člověk lopotí pod sluncem po všechny dny svého života, jak mu je určil
Bůh. Ano, to je jeho úděl. 18Vskutku, každý člověk, jemuž dal Bůh bohatství, majetek a
možnost se z něho těšit a užívat ho jako svůj podíl, ať se raduje při své
lopotě, vždyť i tohle je dar Boží. 19Aspoň nebude mnoho vzpomínat na dny svého
života, pokud Bůh zaměstnává jeho srdce radostmi.
6,1Je jiné zlo, které jsem viděl pod sluncem, a to velmi trápí člověka.
2Bůh dává
někomu bohatství, majetek a slávu, nic mu neschází, po čem takový člověk
zatouží, ale nedopřeje mu, aby se z toho těšil, bude to užívat cizí člověk. To
je marnost a zlé neštěstí.
3Kdyby někdo zplodil sto dětí, mnoho let byl živ a nespočet by bylo dnů jeho
života, ale při tom se sám nenasytil dobrem a ani slušný pohřeb by nedostal, tu
– říkám – lépe je nedonošenému plodu, 4který sice nadarmo přišel, zmizel v temnu
a jehož jméno se kryje temnotou, 5ba který ani slunce neviděl a nepoznal, a přece
je mu lépe než tomu člověku, 6i kdyby byl živ dvakrát tisíc let a přitom neokusil
žádné dobro. Copak nespěje všechno na jedno místo?
7„Všechna práce lidí je jen pro jídlo,
a přece duše se tím nenasytí.“
8Jakou přednost má moudrý před hlupákem? Jakou přednost má chudák, který umí jednat s lidmi?
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého kněze Jeronýma ke knize Kazatel
Každý člověk, jemuž dal Bůh bohatství, majetek a
možnost se z něho těšit a užívat ho jako svůj podíl, ať se raduje při své
lopotě, vždyť i tohle je dar Boží. Aspoň nebude mnoho vzpomínat na dny svého
života, pokud Bůh zaměstnává jeho srdce radostmi.1 Ve srovnání s tím, kdo užívá
svého majetku ve tmě starostí a s velkou nechutí k životu shromažďuje to, co
pomíjí, je na tom podle Písma lépe ten, kdo se těší z věcí přítomných. Zde je
totiž v jejich užívání alespoň malá rozkoš, tam však pouze veliké starosti. A
Kazatel uvádí důvody, proč je to dar Boží, když někdo může s radostí užívat
svého bohatství.
Protože nebude mnoho vzpomínat na dny svého života.
Bůh ho totiž odvolává v radosti jeho srdce: nebude ve smutku a nebude ho sužovat
přemítání, přítomná radost a rozkoš ho od toho odvrátí. Ale podle slov apoštola
je lepší myslet na duchovní pokrm a duchovní nápoj daný od Boha a vidět v každé
své námaze dobro. Neboť jen při veliké námaze a snažení se nám podaří nahlédnout
skutečně dobré věci. A to je náš úděl, abychom se ve svém snažení a namáhání
radovali. Ovšem, i když je to dobré, není to ještě plné dobro, dokud se neukáže
Kristus, náš život.2
Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše se však nenaplní. Co má moudrý navíc
proti hlupákovi a co má ze života chudák, než umět jít vstříc životu?3 Všechno,
po čem se lidé na tomto světě pachtí, pohltí ústa, rozkoušou zuby a předají
žaludku k trávení. A i když to jícen trošku potěší, rozkoš to působí zřejmě jen
tak dlouho, dokud to máme v hrdle.
A duši toho, kdo jí, to nakonec beztoho nenaplní. Jednak i nadále touží po jídle
– a stejně mudrc ani hlupák nemohou žít bez jídla a chudák se nepídí po ničem
jiném, než jak by utišil smysly svého ubohého těla, aby nehynulo hlady, jednak z
tohoto nasycení ubohého těla nemá duše žádný užitek. S jídlem je na tom stejně
mudrc i hlupák, a chudý jde tam, kde vidí bohatství.
Takže raději to pochopme jako výrok o církevním člověku: i když je vzdělán ve
svatých Písmech a výsledek veškeré své práce okouší ve svých ústech, přece jeho
duše není naplněna, neboť stále dychtí po učení. A v tom má moudrý víc než
hlupák. Neboť ví, že je chudý – tou chudobou, která se v evangeliu nazývá
blahoslavenou – a proto pospíchá, aby získal to, co je nutné pro život, kráčí po
cestě strmé a úzké, která vede k životu,4 je chudý na špatné skutky a ví, kde
přebývá náš život, Kristus.
1 Kaz 5, 18-19
2 srov. Kol 3, 4
3 srov. Kaz 6, 7.8 (Vulg.)
4 srov. Mt 7, 14
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí,
a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie