Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. červenec 2015
Sv. Benedikta, opata, patrona Evropy, svátek

Narodil se kolem roku 480 v Nursii (Norcia) ve středoitalské Umbrii. Po studiích v Římě odešel do hor, žil jako poustevník v jeskyni poblíž Subiaka a založil v okolí dvanáct malých klášterů. Po třech letech přesídlil se skupinou mnichů na Monte Cassino (529), založil tam klášter a sepsal řeholní pravidla. Jeho řehole se stala základem západního mnišství. Zemřel 21. III. 547 na Monte Cassinu. Dnešní den slavili benediktini už od 8. století jako výročí přenesení jeho ostatků. Papež Pavel VI. ho 24. X. 1964 prohlásil za patrona Evropy.

VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Z nebeských věnců, jimiž svatí skví se
a v nichž my ctíme mzdu za žití čisté,
leskem svých zásluh jak hvězd na tisíce
pláš, Benedikte.

Tebe už v mládí zdobí ctnosti zralé,
nemohla v ničem rozkoš svésti tebe,
pohrdáš slávou a svým duchem stále
zalétáš v nebe.

Opouštíš tajně domov a kraj rodný,
ve hvozdech pustých trávíš život skrytý,
abys tam napsal doklad vskutku hodný
svatého žití.

Tys hlásal, že všech přikázání Páně
i jeho rad vždy pilně dbáti máme,
vypros nám, ať se k nebi odhodlaně
za tebou dáme.

Buď věčná chvála Synu a s ním Otci,
svatému Ohni buď též stejná sláva,
vždyť z jejich přízně tobě úcta vroucí
všude se vzdává. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Prosil tě o život, dal jsi mu jej, Pane, tys jej vznešenou nádherou oděl.

Žalm 20 (21), 2-8. 14
Poděkování za vítězství krále

Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

² Pane, z tvé síly se raduje král, *
      nad tvou pomocí hlasitě jásá.
³ Vyplnils toužení jeho srdce, *
      z jeho úst prosby jsi neoslyšel.
⁴ Ba, tys ho předešel milostí zdaru, *
      korunu zlatou mu na hlavu vsadil.
⁵ Prosil tě o život: dal jsi mu darem *
      délku dní života na všechny věky. –

⁶ Veliká jest jeho sláva dík tobě, *
      tys jej vznešenou nádherou oděl.
⁷ Činíš ho věčným požehnáním, *
      z pohledu svého jej radostí plníš.
⁸ Neboť král v Pána důvěru skládá, *
      Nejvyšší nedá mu zakolísat. –

     ⁹   [Všechny tvé odpůrce najde tvá ruka, *
         pravice tvoje tvé nenávistníky.
     ¹⁰  Strávit je necháš jak v plamenné peci, *
         až jim dáš pohlédnout do své tváře.
         Pán ať je zahubí ve svém hněvu, *
         ať je všechny pohltí oheň!
     ¹¹  Ze země vyhladíš potomstvo jejich, *
         rod jejich z lidského společenství!
     ¹²  I kdyby kuli úkladné plány, *
         nic proti tobě nepořídí;
     ¹³  neboť je obrátíš na útěk všechny, *
         jenom co na ně zamíříš lukem.]

¹⁴ Povstaň, Pane, v celé své moci! *
      Zapějem chvalozpěv na tvoji sílu!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Prosil tě o život, dal jsi mu jej, Pane, tys jej vznešenou nádherou oděl.

Ant. 2 Cesta spravedlivých je jako světlo jitřenky, jejíž záře stoupá do bílého dne.

Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele

Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

I

² Dobré je oslavovat Pána, *
      opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
³ zrána tvou milosrdnost hlásat, *
      za noci potom tvoji věrnost
⁴ s desítistrunnou harfou, s lyrou *
      a s chvalozpěvy při citeře. –

⁵ Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
      já plesám nad dílem tvých rukou. –

⁶ Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
      jak myšlenky tvé přehluboké!
⁷ Nerozumný to nepochopí, *
      bláhový pro to nemá smysl.
⁸ Ať jako plevel bují hříšní, *
      ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
   to všechno jim je k věčné zkáze: *
⁹      ty však jsi navždy svrchovaný! –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Cesta spravedlivých je jako světlo jitřenky, jejíž záře stoupá do bílého dne.

Ant. 3 Jak palma vzkvete spravedlivý, vzroste jak libanonský cedr.

II

¹⁰ Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
       tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
       bezbožní budou rozprášeni.
¹¹ Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
       olejem čerstvým pomazals mě.
¹² Zvysoka shlížím na odpůrce, *
       naslouchám řečem pomlouvačů. –

¹³ Jak palma vzkvete spravedlivý, *
       vzroste jak libanonský cedr.
¹⁴ Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
       pokvetou na nádvořích Božích.
¹⁵ Ponesou ovoce i v stáří, *
       zůstanou šťavnatí a svěží
¹⁶ a budou svědčit: Pán je věrný, *
       je skála má, je právo samo.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jak palma vzkvete spravedlivý, vzroste jak libanonský cedr.

V. Pán vedl spravedlivého po přímých stezkách.
O. A ukázal mu Boží království.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům

     ^3.7V čem jsem dříve viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu. ⁸Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista ⁹a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. ¹⁰Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. ¹¹Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
     ¹²Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. ¹³Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. ¹⁴Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.
     ¹⁵Tak tedy máme smýšlet my všichni, kdo jsme dokonalí. A smýšlíte-li v té věci jinak, i to vám Bůh ukáže v pravém světle. ¹⁶Jenom je třeba, abychom v tom, k čemu jsme už dospěli, šli přímým směrem stejně dále.
     ¹⁷Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. ¹⁸Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. ¹⁹Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
     ²⁰My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. ²¹On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
     ^4.1Proto, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, tak stůjte v Pánu pevně, milovaní! ⁴Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! ⁵Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. ⁶O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. ⁷Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
     ⁸Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály.
     ⁹Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

RESPONSORIUM

O. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, * abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého Pána, až se vrátí ze svatby.
V. Bděte tedy, protože nevíte, v kterou hodinu váš Pán přijde. * Abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého Pána, až se vrátí ze svatby.

DRUHÉ ČTENÍ

Z „Řehole“ svatého Benedikta

     Když chceš začít něco dobrého, pros nejdřív naléhavě Boha, aby to přivedl k dobrému konci, aby se ten, který nás již s láskou přijal mezi své syny, nemusel jednou rmoutit nad našimi špatnostmi. Neboť všech jeho darů, které do nás vložil, máme vždycky užívat k jeho službě tak, aby jednou jako rozhněvaný otec své syny nevydědil, ani aby nás jako obávaný pán, popuzený našimi zlými činy, neodsoudil k věčnému trestu jako ničemné služebníky, kteří ho nechtěli následovat, a tak vejít do slávy.
     Povstaňme tedy konečně, když nás Písmo vybízí: Už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku.¹ Otevřme své oči božskému světlu, které nás promění, slyšme velmi pozorně, k čemu nás denně vyzývá hlas Boží: Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce. ² A opět: Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.³
     A co říká? Pojďte, synové, ke mně blíž a slyšte, budu vás učit, co je bázeň Boží.⁴ Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla temnota.⁵
     A Pán hledá v množství lidu, na nějž to volá, svého služebníka, a znovu říká: Miluje kdo život? Přeje si dny štěstí?⁶ Uslyšíš-li to a odpovíš-li: „Já“, řekne ti Bůh: „Chceš-li mít pravý a věčný život, udržuj jazyk od špatnosti a svoje ústa od falešných řečí. Zanechej zlého, konej dobro, snaž se o pokoj a zachovej ho!⁷ A když to budete dělat, mé oči budou nad vámi bdít a můj sluch bude nakloněn k vašim prosbám, a dříve než mě budete vzývat, řeknu vám: Zde jsem.⁸ “
     Co nám může znít líbezněji, drazí bratří, než tento hlas našeho Pána, který nás zve? Hle, Pán nám ve své dobrotě ukazuje cestu k životu.
     Opásejme se tedy vírou⁹ a konáním dobrých skutků, a pod vedením evangelia choďme po jeho stezkách, abychom jednou mohli uvidět toho, který nás povolal do svého království.¹⁰ Chceme-li přebývat ve stanu jeho království, musíme se spěšně ubírat cestou dobrých skutků, jinak tam nedojdeme.
     Tak jako je horlivost ve zlém, plná hořkosti, a taková horlivost odvádí od Boha a vede do pekla, tak je také horlivost v dobrém, a ta odvádí od špatností a vede k Bohu a k věčnému životu. Tuto horlivost mají mniši projevovat s největší láskou, to znamená: v uctivosti předcházet jeden druhého;¹¹ s velikou trpělivostí vzájemně snášet své nedostatky tělesné i duševní: v poslušnosti se navzájem předstihovat; nikdo ať nehledá to, co považuje za svůj vlastní prospěch, ale spíše to, co prospívá druhému; ať si s čistým úmyslem prokazují bratrskou lásku; ať jsou z lásky plní bázně před Bohem; ať s upřímnou a pokornou oddaností milují svého opata; a ničemu ať nedávají přednost před Kristem. Ten kéž nás všechny dovede do věčného života.
     ¹ Řím 13, 11.
     ² Žl 95 (94), 7-8 (Vulg.)
     ³ Zj 2, 7.
     ⁴ Žl 34 (33), 12.
     ⁵ Jan 12, 35.
     ⁶ Žl 34 (33), 13.
     ⁷ tamtéž, 14-15.
     ⁸ Iz 58, 9.
     ⁹ srov. Ef 6, 14-15.
     ¹⁰ srov. 1 Sol 2, 12.
     ¹¹ srov. Řím 12, 10.

RESPONSORIUM

O. Svatý Benedikt opustil domov, zatoužil líbit se jedině Bohu. I hledal místo, kde by mohl rozmlouvat jen s ním * A usadil se v samotě, jeho jediným druhem byl Nejvyšší sám.
V. Odešel proto v nemoudré moudrosti a svaté nevědomosti. * A usadil se v samotě, jeho jediným druhem byl Nejvyšší sám.

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum

Modlitba v nouzi

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)

Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
    Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
    když povstáváš, prchají pohané
    na všechny strany. -

Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
    zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
    moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
    bázeň Páně, to je jeho poklad. -

Poslové pokoje hořce pláčí. *
    Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
    na nikoho se nedbalo.

Nyní povstávám, říká Pán, *
    nyní se vzpínám, nyní se zvedám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 33, 13-16

Bůh bude soudit spravedlivé

To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
    a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
    a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
    Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

Kdo jedná správně *
    a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
    a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
    kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

Takový bude přebývat na výsostech, *
    jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
    voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sir 36, 11-17

Modlitba za Boží lid

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
    nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
    nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
    a svůj lid svou slávou. -

Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
    splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
    ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
    podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
    že ty jsi Pán, věčný Bůh. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Jana  

20, 1-18

Ježíš musel vstát z mrtvých

     Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
     Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě.
     Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Učedníci se pak zase vrátili domů.
     Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.
     Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“. Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: „Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, svatý, svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal svatého opata Benedikta, aby jako veliký učitel duchovního života ukazoval cestu těm, kdo se zasvětili tvé službě; prosíme tě, uč i nás, abychom ničemu nedávali přednost před láskou k tobě a velkodušně kráčeli po cestě tvých přikázání. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie