Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

12. únor 2012
První mezidobí, 6. týden
2. týden žaltáře

VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich Církve k nám.

Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.

Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.

A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
    zpíváme hymny.

Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
    plameny tvými.

Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti,
a udělit všem dary nehynoucí
    věčného žití.

Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
a také Ducha, rovného jim mocí,
    ctí vesmír celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Žalm 30 (31), 1-17. 20-25
Důvěrná prosba v utrpení

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

I

² V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
³ Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

⁴ Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
⁵ Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

⁶ Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
⁷ V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

⁸ Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
⁹ že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

II

¹⁰ Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
¹¹ ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

¹² Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
¹³ Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
¹⁴ Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

¹⁵ Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
¹⁶ Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
¹⁷ Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    ¹⁸ [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    ¹⁹ Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

III

²⁰ Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
²¹ Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

²² Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
²³ Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

²⁴ Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
²⁵ Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

V. Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.
R. Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

¹Můj synu, nezapomínej na mé poučení,
ať tvoje srdce zachovává mé příkazy!
²Přinesou ti dlouhý věk,
léta života a štěstí.

³Kéž tě neopustí láska a věrnost,
uvaž si je na šíji,
napiš si je na desku srdce,
⁴a nalezneš přízeň a zdar
před Bohem i lidmi.

⁵Důvěřuj v Hospodina celým svým srdcem
a nespoléhej na vlastní chytrost!
⁶Mysli na něho při všech svých cestách
a on urovná všechny tvé stezky.
⁷Nechtěj být moudrý ve vlastních očích,
boj se Hospodina a vzdaluj se zlého!
⁸To bude prospěšné pro tvoje tělo,
to osvěží tvoje kosti.

⁹Uctívej Hospodina dary ze svého majetku
tím nejlepším, co jsi získal.
¹⁰Pak budou tvé sýpky oplývat obilím,
tvé kádě přetékat moštem.

¹¹Hospodinovým poučením nepohrdej, můj synu,
nehorši se, když tě kárá.
¹²Hospodin kárá toho, koho má rád,
trestá nejmilejšího syna.
¹³Šťastný je člověk, jenž dosáhl moudrosti,
ten, kdo vyniká poznáním.
¹⁴Neboť lepší je získat moudrost než stříbro,
její výnos je nad zlato.
¹⁵Je vzácnější nad perly,
všechny tvé poklady se jí nemohou rovnat.
¹⁶Dlouhý věk má v pravici,
v levici bohatství, slávu.
¹⁷Její cesty jsou půvabné,
k pokoji vedou její stezky.
¹⁸Stromem života je těm, kdo se jí chápou,
cedrem je těm, kdo se k ní vinou.

¹⁹Hospodin založil zemi moudrostí,
svou rozumností zbudoval nebe.
²⁰Podle jeho plánu vytryskl oceán
a oblaka dávají padat rose.

RESPONSORIUM

O. Hospodinovým poučením nepohrdej, nehorši se, když tě kárá. * Hospodin kárá toho, koho má rád, trestá nejmilejšího syna.
V. Bůh s námi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? * Hospodin kárá toho, koho má rád, trestá nejmilejšího syna.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého opata Bernarda

     Usilujme o pokrm, který nepomíjí;¹ pracujme na díle naší spásy. Pracujme na vinici Páně, abychom mohli dostat denár denní mzdy.² Usilujme o moudrost, která říká: Kdo se o mě snaží, nezhřeší.³ Svět je pole,⁴ říká Pravda. A tak na něm kopejme; je na něm skrytý poklad,⁵ vykopejme jej. Tím pokladem je moudrost, ta se přece loví z hlubin.⁶ Všichni ji hledáme, všichni po ní toužíme.
     Chcete-li se ptát, bylo řečeno, ptejte se, vraťte se, přijďte.⁷ Ptáš se, odkud se máš vrátit? Od svých žádostí se odvrať,⁸ praví Písmo. Avšak jestliže nenacházím moudrost ve svých tužbách, ptáš se, kde ji naleznu? Má duše totiž po ní nesmírně touží; a jestliže se mi snad podaří ji nalézt, nebude mi stačit, že jsem ji našel, jestliže nevložím do svého klína míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou.⁹ To je jistě správné. Neboť šťastný je člověk, jenž dosáhl moudrosti; ten, kdo vyniká poznáním.¹⁰ Hledej ji tedy, dokud je k nalezení, a volej ji, dokud je blízko.
     Chceš slyšet, jak je blízko? Blízko tebe je to slovo, máš ho v ústech i ve svém srdci;¹¹ jen ho musíš hledat s čistým srdcem. Jestliže totiž najdeš srdcem moudrost, budou i tvá ústa oplývat moudrostí. Ale hleď, abys jí oplýval, ne abys jí přetékal nebo ji vyvrhoval.
     Nalezl jsi přímo med, jestliže jsi našel moudrost. Jen ho nesněz mnoho, aby ses ho nepřejedl a nezvrátil ho.¹² Jez tak, abys byl vždy hladový. Neboť sama moudrost říká: Kdo mě požívají, ještě lačnějí.¹³ Nepřeceňuj to, co máš. Nepřejídej se, aby ti nebylo špatně, a hleď, aby ti nebylo odňato, co zdánlivě máš, kdybys předčasně přestal hledat. Dokud totiž můžeš moudrost hledat, protože je blízko, nesmíš ve svém hledání a vzývání ustávat. Aby to s tebou nedopadlo, jak praví Šalomoun: Kdo snědl mnoho medu, tomu není dobře; tak i ten, kdo je hledačem velebnosti, bude tísněn slávou.¹⁴
     Jako však je šťastný člověk, jenž dosáhl moudrosti, tak je blažený nebo dokonce ještě blaženější, kdo uvažuje o moudrosti¹⁵. Právě to totiž vede k  hojnosti.
     Mají-li tvá ústa oplývat moudrostí a rozvážností, záleží na těchto třech věcech: musíš vyznávat vlastní hříšnost, dále musíš děkovat Bohu a  chválit ho, a konečně musí tvá řeč sloužit poučení. Vždyť přece předně víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse.¹⁶ A  také: Spravedlivý nejdřív obviňuje sebe sama.¹⁷ Za druhé máme velebit Pána, a za třetí, máme-li k tomu dost moudrosti, máme vzdělávat bližního.
     ¹ srov. Jan 6, 27
     ² srov. Mt 20, 2.9
     ³ srov. Sir 24, 30(řec.22)
     ⁴ Mt 13, 38
     ⁵ srov. Mt 13, 44
     ⁶ srov. Job 28, 18 (Vulg.)
     ⁷ Iz 21, 12
     ⁸ srov. Sir 24, 29 (řec. 21)
     ⁹ srov. Lk 6, 38
     ¹⁰ Př 3, 13
     ¹¹ Řím 10, 8
     ¹² srov. Př 15, 16
     ¹³ Sir 24, 29 (řec. 21)
     ¹⁴ Př 25, 27 (Vulg.)
     ¹⁵ Sir 14, 22 (řec. 20)
     ¹⁶ Řím 10, 10
     ¹⁷ Př 18, 17 (Vulg.)

RESPONSORIUM

O. Miloval jsem moudrost nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo. * Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra.
V. Miloval jsem ji a vyhledával od své mladosti, zamiloval jsem se do její krásy! * Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra.

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum

Modlitba v nouzi

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)

Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
    Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
    když povstáváš, prchají pohané
    na všechny strany. -

Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
    zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
    moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
    bázeň Páně, to je jeho poklad. -

Poslové pokoje hořce pláčí. *
    Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
    na nikoho se nedbalo.

Nyní povstávám, říká Pán, *
    nyní se vzpínám, nyní se zvedám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 33, 13-16

Bůh bude soudit spravedlivé

To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
    a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
    a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
    Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

Kdo jedná správně *
    a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
    a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
    kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

Takový bude přebývat na výsostech, *
    jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
    voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sir 36, 11-17

Modlitba za Boží lid

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
    nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
    nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
    a svůj lid svou slávou. -

Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
    splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
    ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
    podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
    že ty jsi Pán, věčný Bůh. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Jana  

20, 1-18

Ježíš musel vstát z mrtvých

     Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
     Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě.
     Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Učedníci se pak zase vrátili domů.
     Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.
     Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“. Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: „Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie