Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. květen 2029
Druhé mezidobí, 7. týden
3. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Tmy, mlhy, noci, soumraku,
vše, co svět vrhá do zmatků:
hle, svítá, bledne nebes pláň –
prchněte! Kristus kráčí k nám!

Tmy trhají se nad zemí
slunečním šípem zraněny,
věcem se barva vrací hned,
když slunce na ně upře hled.

Podobně se v nás temný stín
i s duší, vědomou svých vin,
když roztrhnou se mraky v ní,
pod Boží vládou rozjasní.

K tobě se, Kriste, hlásíme,
a z duše čisté, upřímné
na kolenou tě zkroušeni
vzýváme svými písněmi.

Buď našich smyslů stálá stráž,
rozjasni celý život náš.
Co skví se krásou falešnou,
to omyj čistou září svou.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu

Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)

I

² O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
      ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
³ Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
      základy pevné má věrnost na nebi má. –

⁴ Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
      David, služebník můj, má ode mne slib:
⁵ Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
      trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –

⁶ Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
      a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
⁷ Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
      kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
⁸ Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
      velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –

⁹ Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
       Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
¹⁰ Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
       ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
¹¹ Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
       mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –

¹² Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
       svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
¹³ Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
       Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.
¹⁴ Tvoje paže je plna obrovské síly, *
       tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
¹⁵ Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
       láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –

¹⁶ Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
       chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
¹⁷ Denně se těší ze slávy tvého jména, *
       jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
¹⁸ Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
       a tvou přízní mohutní naše moc.
¹⁹ Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
       Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

II

²⁰ Za onoho času mluvils ve vidění *
       k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
    „Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
       z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
²¹ Davida jsem našel, svého služebníka, *
       jeho pomazal jsem svatým olejem,
²² aby moje ruka stále byla při něm, *
       aby ho má paže posilovala. –

²³ Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
       žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
²⁴ Před ním budu drtit jeho protivníky, *
       kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
²⁵ Provázet ho budu věrností a přízní *
       a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
²⁶ Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
       a na mocné řeky jeho pravici. –

²⁷ On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
       jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
²⁸ Zato mu dám práva prvorozenectví, *
       učiním ho prvním mezi vladaři.
²⁹ Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
       zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
³⁰ Věčné zachování dám i jeho rodu, *
       pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

III

³¹ Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
       podle mého řádu nebudou-li žít,
³² poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
       a mých přikázání přestanou-li dbát,
³³ potrestám je metlou za to provinění, *
       pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –

³⁴ Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
       ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
³⁵ Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
       co má ústa řekla, to už nezměním.
³⁶ Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
       – ode mne se David klamu nedočká –
³⁷ jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
       stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
³⁸ věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
       dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

V. Zjevení tvých slov osvěcuje.
R. Vede i prosté k porozumění.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

     ^5,9Kdo miluje peníze, nenasytí se jimi, kdo miluje bohatství, nemá z něho užitek. I  to je marnost. Kdo má hodně majetku, má hodně příživníků. Co z toho má vlastník? – jen se na majetek dívá.
¹¹Příjemný je spánek dělníkovi,
ať se nají málo nebo hodně.
Přesycenost však nedopřeje boháčovi usnout.
     ¹²Kruté zlo jsem viděl pod sluncem. Bohatství střežené pánem k vlastní škodě. ¹³Toto bohatství se nějakým neštěstím ztratí, a vlastní syn nemá z něho nic. ¹⁴Vrátí se nahý, jak vyšel ze života své matky; odejde tak, jak přišel, a za všechnu svou námahu nedostane nic, co by vzal s sebou. ¹⁵I to je kruté zlo: odejde tak, jak přišel. Co bude mít z toho, že se namáhal do větru? ¹⁶Po všechny dny svého života jí v temnotě, v mnoha trápeních, v nemoci a  mrzutosti.
     ¹⁷Hle, co jsem uznal za dobré: Je hezké jíst, pít a mít se dobře při vší námaze, s  kterou se člověk lopotí pod sluncem po všechny dny svého života, jak mu je určil Bůh. Ano, to je jeho úděl. ¹⁸Vskutku, každý člověk, jemuž dal Bůh bohatství, majetek a  možnost se z něho těšit a užívat ho jako svůj podíl, ať se raduje při své lopotě, vždyť i tohle je dar Boží. ¹⁹Aspoň nebude mnoho vzpomínat na dny svého života, pokud Bůh zaměstnává jeho srdce radostmi.
     ^6,1Je jiné zlo, které jsem viděl pod sluncem, a to velmi trápí člověka. ²Bůh dává někomu bohatství, majetek a slávu, nic mu neschází, po čem takový člověk zatouží, ale nedopřeje mu, aby se z toho těšil, bude to užívat cizí člověk. To je marnost a zlé neštěstí.
     ³Kdyby někdo zplodil sto dětí, mnoho let byl živ a nespočet by bylo dnů jeho života, ale při tom se sám nenasytil dobrem a ani slušný pohřeb by nedostal, tu – říkám – lépe je nedonošenému plodu, ⁴který sice nadarmo přišel, zmizel v temnu a jehož jméno se kryje temnotou, ⁵ba který ani slunce neviděl a nepoznal, a přece je mu lépe než tomu člověku, ⁶i kdyby byl živ dvakrát tisíc let a přitom neokusil žádné dobro. Copak nespěje všechno na jedno místo?
⁷„Všechna práce lidí je jen pro jídlo,
a přece duše se tím nenasytí.“
     ⁸Jakou přednost má moudrý před hlupákem? Jakou přednost má chudák, který umí jednat s lidmi?
 

RESPONSORIUM

O. Podvod a lež vzdal ode mne, Bože. * Ani bídu ani bohatství mi nedávej, jen to nutné mi dej k živobytí.
V. Já však spoléhám na tebe, Pane, pouze v tvých rukou je celý můj osud. * Ani bídu ani bohatství mi nedávej, jen to nutné mi dej k živobytí.

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého kněze Jeronýma ke knize Kazatel

     Každý člověk, jemuž dal Bůh bohatství, majetek a  možnost se z něho těšit a užívat ho jako svůj podíl, ať se raduje při své lopotě, vždyť i tohle je dar Boží. Aspoň nebude mnoho vzpomínat na dny svého života, pokud Bůh zaměstnává jeho srdce radostmi.¹ Ve srovnání s tím, kdo užívá svého majetku ve tmě starostí a s velkou nechutí k životu shromažďuje to, co pomíjí, je na tom podle Písma lépe ten, kdo se těší z věcí přítomných. Zde je totiž v jejich užívání alespoň malá rozkoš, tam však pouze veliké starosti. A  Kazatel uvádí důvody, proč je to dar Boží, když někdo může s radostí užívat svého bohatství. Protože nebude mnoho vzpomínat na dny svého života.
     Bůh ho totiž odvolává v radosti jeho srdce: nebude ve smutku a nebude ho sužovat přemítání, přítomná radost a rozkoš ho od toho odvrátí. Ale podle slov apoštola je lepší myslet na duchovní pokrm a duchovní nápoj daný od Boha a vidět v každé své námaze dobro. Neboť jen při veliké námaze a snažení se nám podaří nahlédnout skutečně dobré věci. A to je náš úděl, abychom se ve svém snažení a namáhání radovali. Ovšem, i když je to dobré, není to ještě plné dobro, dokud se neukáže Kristus, náš život.²
     Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše se však nenaplní. Co má moudrý navíc proti hlupákovi a co má ze života chudák, než umět jít vstříc životu?³ Všechno, po čem se lidé na tomto světě pachtí, pohltí ústa, rozkoušou zuby a předají žaludku k trávení. A i když to jícen trošku potěší, rozkoš to působí zřejmě jen tak dlouho, dokud to máme v hrdle.
     A duši toho, kdo jí, to nakonec beztoho nenaplní. Jednak i nadále touží po jídle – a stejně mudrc ani hlupák nemohou žít bez jídla a chudák se nepídí po ničem jiném, než jak by utišil smysly svého ubohého těla, aby nehynulo hlady, jednak z  tohoto nasycení ubohého těla nemá duše žádný užitek. S jídlem je na tom stejně mudrc i hlupák, a chudý jde tam, kde vidí bohatství.
     Takže raději to pochopme jako výrok o církevním člověku: i když je vzdělán ve svatých Písmech a výsledek veškeré své práce okouší ve svých ústech, přece jeho duše není naplněna, neboť stále dychtí po učení. A v tom má moudrý víc než hlupák. Neboť ví, že je chudý – tou chudobou, která se v evangeliu nazývá blahoslavenou – a proto pospíchá, aby získal to, co je nutné pro život, kráčí po cestě strmé a úzké, která vede k životu,⁴ je chudý na špatné skutky a ví, kde přebývá náš život, Kristus.
     ¹ Kaz 5, 18-19
     ² srov. Kol 3, 4
     ³ srov. Kaz 6, 7.8 (Vulg.)
     ⁴ srov. Mt 7, 14
 

RESPONSORIUM

O. Pane, Otče a Bože mého žití, nedej mým očím zpupnost a odvrať ode mně zlou vášeň. * Nechť mě nepolapí smyslnost a honba za rozkoší, nevydávej mě nemravnosti.
V. Neopouštěj mne, Pane, aby mé nedostatky nerostly a mé viny se nehromadily. * Nechť mě nepolapí smyslnost a honba za rozkoší, nevydávej mě nemravnosti.

PSALMODIE

Ant. 1 Život oblaž svému služebníku, vždyť se zdvíhám celou duší k tobě.

Žalm 86
Volání o pomoc v tísni

Buď veleben Bůh. On nás těší ve všech našich souženích. (Srov. 2 Kor 1, 3. 4)

¹ Nakloň ke mně sluch a slyš mě, Pane, *
      neboť jsem tak ponížen a bídný.
² Zachovej mě, neboť jsem ti oddán, *
      služebníku pomoz, jenž ti věří. –

³ Tys můj Bůh, měj, Pane, slitování! *
      Vždyť já den co den jen k tobě volám.
⁴ Život oblaž svému služebníku, *
      vždyť se zdvíhám celou duší k tobě.
⁵ Ty jsi, Pane, dobrý, shovívavý, *
      milosrdný k těm, kdo vzývají tě. –

⁶ Pane, slyš mé úpěnlivé prosby, *
      popřej sluchu hlasitému nářku!
⁷ Volám k tobě ve své velké tísni *
      s pevnou důvěrou v tvé vyslyšení. –

⁸ Žádný bůh ti není, Pane, roven, *
      není rovných dílům, jež jsi stvořil.
⁹ Všechny národy se přijdou klanět, *
       vzdávat úctu tvému jménu, Pane,
¹⁰ neboť velký jsi a divy konáš, *
       neboť ty, sám jediný, jsi Bůh. –

¹¹ Uč mě cestě tvé, ať jednám správně, *
       veď mé srdce k tomu: ctít tvé jméno.
¹² Chci tě, Pane, celým srdcem chválit, *
       na věky tvé jméno oslavovat.
¹³ Neboť velká je tvá láska ke mně, *
       ze dna temnot zachránils mou duši. –

¹⁴ Bože, pyšní proti mně se spikli, †
       tlupa zhoubců míří na můj život, *
       na tebe se přitom neohlíží.
¹⁵ Ty však, Pane, jsi Bůh milosrdný, *
       shovívavý, laskavý a věrný.
¹⁶ Propůjč svému služebníku sílu, *
       ať je spasen syn tvé služebnice! –

¹⁷ Skloň se ke mně, nade mnou se smiluj, *
       znamení své milosti zjev na mně,
    ať mí nepřátelé s hanbou spatří, *
       že je Pán má útěcha a pomoc!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Život oblaž svému služebníku, vždyť se zdvíhám celou duší k tobě.

Ant. 2 Šťasten, kdo jedná správně a mluví pravdu.

Kantikum
Bůh bude soudit spravedlivě To zaslíbení platí vám a vašim dětem, ale také všem, kdo ještě jsou daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

¹³ Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
       a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
¹⁴ Na Siónu se děsí hříšníci, *
       a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
    Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
       Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

¹⁵ Kdo jedná správně *
       a mluví pravdu,
    kdo pohrdá vyděračským ziskem *
       a odmítá všechny úplatky,
    kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
       kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

¹⁶ Takový bude přebývat na výsostech, *
       jako skála pevný bude jeho hrad.
    Vždycky bude mít chleba, *
       voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Šťasten, kdo jedná správně a mluví pravdu.

Ant. 3 Jásejte před tváří našeho Krále.

Žalm 97 (98)
Bůh je vítězný král a spravedlivý soudce

Tento žalm mluví o prvním příchodu Páně a o víře všech národů. (Sv. Atanáš)

¹ Zpívejte Pánu novou píseň, *
      neboť učinil veliké divy: –

   on svou pravicí vítězství dobyl, *
      zvítězil svým ramenem svatým.
² Pán dal poznat dílo své spásy, *
      před všemi zjevil svou spravedlnost.
³ Rozpomněl se na svoji milost, *
      na věrnost domu Izraele;
   viděly všechny končiny země *
      dílo spásy našeho Boha. –

⁴ Plesejte před Pánem, všechny země, *
      radujte se, zpívejte, hrejte!
⁵ Hrejte Pánu na strunách harfy, *
      na strunách harfy s hlasitou písní!
⁶ Za zvuku trub a dunění rohů *
      jásejte před tváří našeho Krále! –

⁷ Ať hučí moře a vše, čím se hemží, *
      celá zem se vším, co na ní žije!
⁸ Ať i řeky do dlaní tlesknou, *
      ať i hory jásají sborem
⁹ vstříc Pánu, který přichází soudit, *
      přichází soudit veškerou zemi.
   On zemi soudí spravedlivě, *
      on podle práva národy řídí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jásejte před tváří našeho Krále.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Nahý jsem vyšel z lůna své matky a nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal, Hospodinovo jméno buď pochváleno. Dobro bereme od Boha a zlo brát nemáme?

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním.
R. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním.
V. Na cestě své mě životem obdař.
R. K svým přikázáním.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Slituj se nad námi, Pane, a rozpomeň se na svou svatou smlouvu.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Slituj se nad námi, Pane, a rozpomeň se na svou svatou smlouvu.

PROSBY

Kristus vydal sám sebe za Církev a stále ji živí a chrání. Prosme ho:
     PANE, SHLÉDNI NA SVOU CÍRKEV.

Veleben buď, Pastýři své Církve, za dar světla a života,
— dej, ať jsme ti stále vděční za tak milý dar.
Pohlédni milostivě na svůj lid, který vyznává tvé jméno,
— ať nezahyne nikdo z těch, které ti Otec dal.
Veď svou Církev po cestě svých přikázání
— a Duch Svatý ať ji posiluje, aby ti byla věrná.
Nasycuj svou Církev svým slovem a chlebem života,
— aby tě následovala v síle tohoto pokrmu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, tvá moudrost nás stvořila a tvá prozřetelnost nás vede; naplň naše nitro svým světlem, abychom tě den ze dne lépe poznávali a byli ti oddáni celým svým životem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie