Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. červen 2017
Druhé mezidobí, 12. týden
4. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Nebeské světlo, Bože náš,
světlo jak zrní rozséváš
a mocná tvá dlaň otvírá
nebe, jež Otec podpírá.

Úsvit už zastřel souhvězdí,
červánky na nebi se rdí
a v chladném ranním proudění
se snáší rosa na zemi.

Stín noci prchá od světla,
tma z oblohy se sesmekla,
jitřenka, Kristův předobraz,
probouzí ze sna denní jas.

Ó Bože, pravý dne všech dní,
plameni světla jediný,
jednotou nad vše mocný jsi,
jediná moc jsi v Trojici.

Spasiteli, tě prosíme,
když před tebou zde klečíme
a Otce, Ducha Svatého
chválíme z nitra celého. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

I

² Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,
³ slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.
⁴ Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.
⁵ Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.
⁶ Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

⁷ Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."
⁸ Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.
⁹ Vyhledal bych si tam útulek *
       na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

II

¹⁰     Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
       Před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
¹¹ Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.
¹² V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.
¹³ Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.
¹⁴ Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!
¹⁵ Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      ¹⁶ Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

III ¹⁷ Já však budu k Pánu volat dál, *
       Pán se smiluje a zachrání mne.
¹⁸ Večer, za jitra i v poledne *
       budu kvílet z hloubi svého srdce.
¹⁹ On mé naříkání vyslyší, *
       vysvobodí pokojně můj život.
    Neboť lučištníci blízko jsou, *
       z blízkosti už na mne dotírají.

²⁰ Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

²¹ Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
²² Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

²³ Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

²⁴ Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Můj synu, dbej na moji moudrost.
R. K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Samuelovy

     ¹⁴Jeden z mládenců oznámil Nábalově ženě Abigaile: „Hle, David poslal z pouště posly s požehnáním pro našeho pána, ale on se na ně osopil. ¹⁵Ti muži se k nám chovali velice dobře. Nebylo nám ubližováno a nic jsme nepohřešili po všechny dny, co jsme se s nimi stýkali, když jsme byli na poli. ¹⁶Byli nám hradbou ve dne v noci po všechny dny, co jsme byli s nimi, když jsme pásli ovce. ¹⁷Teď uvaž a pohleď, co bys měla udělat. Vždyť se na našeho pána a celý jeho dům valí pohroma! A on je takový ničema, že se s ním nedá mluvit.“
     ¹⁸Abigail rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět připravených ovcí, pět měr praženého zrní, sto sušených hroznů, dvě stě pletenců sušených fíků a naložila to na osly. ¹⁹Svým mládencům řekla: „Jděte napřed, já půjdu za vámi.“ Svému muži Nábalovi neoznámila nic. ²⁰Když sjížděla na oslu dolů, kryta horou, tu proti ní sestupoval David se svými muži, takže na ně narazila. ²¹David si řekl: „Věru, nadarmo jsem střežil ve stepi všechno, co mu patřilo. Ze všeho, co má, nic nepohřešil. A přece se mi odplatil za dobro zlem. ²²Ať mne Bůh potrestá, ušetřím-li ve všem, co má, do rána někoho z mužského pohlaví.“
     ²³Jakmile Abigail uviděla Davida, rychle sesedla z osla, padla před Davidem na tvář a poklonila se k zemi. ²⁴Padla mu k nohám a zvolala: ²⁸„Promiň své služebnici vinu. Vždyť Hospodin jistě zbuduje mému pánu trvalý dům. Můj pán vede boje Hospodinovy a po všechny tvé dny se na tobě nenašlo nic zlého. ²⁹Kdyby někdo povstal, aby tě pronásledoval a ukládal ti o život, ať je duše mého pána pojata do svazku živých u Hospodina, tvého Boha. Ale duši tvých nepřátel ať vloží do praku a odmrští. ³⁰Až Hospodin učiní mému pánu všechno to dobré, jež ti přislíbil, a pověří tě, abys byl vládcem nad Izraelem, ³¹nebudeš mít újmu ani výčitky, můj pane, že jsi prolil nevinnou krev a zjednal si sám právo. Až Hospodin prokáže mému pánu dobro, vzpomeň na svou služebnici.“
     ³²David Abigaile odvětil: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc. ³³A požehnán buď tvůj důvtip a požehnána ty sama, žes mě dnes zadržela, abych se nedopustil krveprolití a nezjednal si právo sám. ³⁴Ale jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, který mi zabránil způsobit ti něco zlého, kdybys mi nebyla rychle vyšla vstříc, nezůstal by Nábalovi do jitřního úsvitu ani jediný mužského pohlaví.“ ³⁵David od ní vzal, co mu přinesla, a řekl jí: „Pokojně jdi do svého domu. Hleď, vyslyšel jsem tě a beru na tebe ohled.“
     ³⁶Když Abigail přišla k Nábalovi, měl právě ve svém domě hody jako nějaký král. Byl dobře naladěn, opilý až přespříliš. Proto mu až do jitřního úsvitu neoznámila ani to nejmenší. ³⁷Ráno, když Nábal vystřízlivěl, oznámila mu jeho žena, co se událo. Tu ho ranila mrtvice a ztuhl jako kámen. ³⁸Asi po deseti dnech Hospodin Nábala tvrdě zasáhl, takže zemřel.
     ³⁹Když David uslyšel, že Nábal zemřel, řekl: „Požehnán buď Hospodin, že rozhodl spor proti Nábalovi, jenž mě pohaněl a že překazil svému služebníku zlý čin a že zlobu Nábalovu obrátil Hospodin na jeho hlavu.“

RESPONSORIUM

O. Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc. * Zadržela jsi mě dnes, abych se nedopustil krveprolití.
V. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. * Zadržela jsi mě dnes, abych se nedopustil krveprolití.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Řehoře z Nyssy

     Toto zaslíbení je tak ohromné, že přesahuje všechnu míru blaženosti. Vždyť co by si kdo mohl přát nad takové dobro, když v tom, kterého smí vidět, má všechno? Vidět znamená v Písmu přece totéž co mít. Například: Abys viděl štěstí Jeruzaléma¹ znamená totéž jako „abys našel“. Nebo jinde ve slovech: Nechť zmizí bezbožný, aby neviděl slávu Páně,² tím neviděním míní prorok nemít na ní účast.
     Kdo tedy vidí Boha, má skrze toto vidění všechno, co patří k dobru: život bez konce, věčnou neporušitelnost, nesmrtelnou blaženost, království, které nekončí, ustavičnou radost, pravé světlo, oblažující hlas Ducha, nedostupnou slávu, neustálé plesání, prostě veškeré dobro.
     Takové a tak veliké je tedy to, co se otvírá naší naději v zaslíbení tohoto blahoslavenství. Slyšeli jsme však, že cestou k onomu vidění je očištění srdce. Tu se mi zase honí hlavou myšlenka, zda snad čisté srdce nepatří mezi věci neproveditelné, která jsou nad lidské možnosti. Jestliže totiž jen v čistotě srdce lze vidět Boha, ale ani Mojžíš, ani Pavel přitom Boha neviděli a tvrdí dokonce, že ho ani sami, ani nikdo jiný vidět nemůže, pak se zdá, že to, co nám Slovo zde v blahoslavenství předkládá, je něco tak nemožného, že to nelze uskutečnit ani si představit.
     Co je nám potom ale platné, že víme, jak lze Boha vidět, jestliže nemáme sílu a schopnost to uskutečnit? Vyjde to nastejno, jako by někdo jen řekl, že je blažené žít v nebi, poněvadž je tam možné vidět to, co zde na světě k vidění není. Kdyby ovšem ve své řeči ukázal na nějaký způsob, jak se do nebe dostat, mělo by již pro posluchače cenu vědět, že je blažené tam žít. Pokud však není cesta na nebesa volná, co je platné vědět něco o nebeské blaženosti? Takové vědění přináší jedině zármutek nad tím, o jak skvělé věci jsme připraveni, poněvadž jsou pro nás nedostupné. Což nás tedy Pán vybízí k něčemu, co není v našich možnostech? Což je jeho vznešené učení nad lidské síly?
     Rozhodně nikoli. Od těch, kterým nedal křídla, přece nežádá, aby létali, ani nechce od těch, jimž dal schopnost žít na souši, aby žili pod vodou. Jestliže tedy ve všech ostatních případech zákon odpovídá možnostem těch, pro něž je určen, a nenutí je k ničemu, čeho nejsou schopni, můžeme z toho usoudit, že také to, co nám blahoslavenství ukazuje, je jistě v našich silách, a nemusíme se tedy vzdávat naděje. Také soudíme, že ani Jan, ani Pavel, ani Mojžíš, ani nikdo jim podobný nebyl připraven o tu nadzemskou blaženost, která vyplývá z vidění Boha; jistě ne ten, kdo řekl teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi předá spravedlivý soudce,³ ani ten, kdo ležel na Ježíšových prsou,⁴ ani ten, kdo slyšel Boží hlas říkat poznal jsem tě ve všem všudy.⁵ Jestliže tedy nepochybujeme o tom, že i ti, kteří prohlašovali nazírání Boha za nemožné, jsou sami blažení, a blaženost přitom pramení z vidění Boha, a Boha může vidět jenom ten, kdo má čisté srdce, pak určitě čistota srdce, pomocí níž se lze stát blaženým, není nedosažitelná!
     Jak je ale možné dát za pravdu těm, kdo s Pavlem hlásají, že patřit na Boha není v naší moci, a zároveň tím nepopřít slovo Páně, které slibuje, že kdo má čisté srdce, uvidí Boha?
     ¹ Žl 127 (128), 5
     ² srov. Iz 26, 10
     ³ 2 Tim 4, 8
     ⁴ srov. Jan 21, 20
     ⁵ Ex 33, 17 (LXX)

RESPONSORIUM

O. Po tobě žízní celá má duše, * po tobě umdlévá touhou mé tělo, můj Bože.
V. Já spravedlivý spatřím však tvou tvář, až procitnu, tvůj zjev mě bude sytit. * Po tobě umdlévá touhou mé tělo, můj Bože.

PSALMODIE

Ant. 1 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, nového stálého ducha mi dej.

Žalm 50 (51)
Smiluj se nade mnou

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Srov. Ef 4, 23-24)

³ Smiluj se nade mnou, Bože, *
      jenž jsi tak milosrdný,
   tak plný slitování, *
      a moji nepravost zahlaď!
⁴ Smyj ze mne všechnu mou vinu *
      a z mého hříchu mě očisť! –

⁵ Uznávám, špatně jsem činil, *
      svůj hřích mám na očích stále. –
⁶ To proti tobě jsem hřešil, *
      spáchal, co tobě se příčí,
   takže tvůj soud je správný, *
      tvůj ortel spravedlivý. –

⁷ Vždyť jsem už narozen s vinou, *
      matka mě počala s hříchem.
⁸ Ty máš rád upřímné srdce, *
      v skrytu mě moudrosti učíš. –

⁹ Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
       umyj mě, bělejší budu než sníh.
¹⁰ Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
       ať jásají kosti, které jsi zdrtil. –

¹¹ Odvrať se tváří od mých hříchů, *
       všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
¹² Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
       nového, stálého ducha mi dej. –

¹³ Neodvrhuj mě od své tváře, *
       ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
¹⁴ Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
       posil mě velkodušností. –

¹⁵ Hříšníky budu učit tvým cestám, *
       bezbožní k tobě se vrátí zas.
¹⁶ Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
       zajásám, jak jsi spravedlivý! –

¹⁷ Odemkni, Pane, opět má ústa, *
       mé rty ti zapějí chvalozpěv.
¹⁸ V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
       obětí tou se ti nezavděčím.
¹⁹ Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
       zdrcené srdce neodmítneš. –

²⁰ Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
       zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
²¹ Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
       v zápalných žertvách a celopalech, *
       na oltář budou ti býčky klást.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, nového stálého ducha mi dej.

Ant. 2 Jeruzaléme, raduj se, protože v tobě se všichni shromáždí u Pána.

Kantikum
Díkůvzdání za vysvobození lidu Ukázal mi svaté město Jeruzalém… září Boží vznešeností. (Zj 21, 10-11)

⁸ Dobrořečte Pánu, všichni jeho vyvolení, †
      jeho velikost buď stále na všech rtech *
      a ať ho oslavují v Jeruzalémě.
⁹ Jeruzaléme, svaté město, *
      Bůh tě stíhal za díla tvých rukou. –

¹⁰ Důstojně poděkuj Pánu *
       a veleb Krále věků,
    aby byl v tobě jeho chrám zase s jásotem zbudován *
       a aby on v tobě potěšil všechny vyhnance
    a aby v tobě miloval všechny nešťastné *
       po všechna budoucí pokolení. –

¹¹ Jasné světlo ozáří *
       všechny krajiny země;
    četné národy zdaleka, ze všech končin země †
       přijdou přebývat k tvému svatému jménu, *
       na rukou ponesou dary Králi nebe.
    V tobě budou jásat pokolení za pokoleními *
       a jméno Vyvoleného potrvá v pokoleních budoucích. –

¹³ Pak zajásáš a zaraduješ se nad syny spravedlivých, †
       neboť budou všichni shromážděni *
       a budou velebit Pána věků. –

¹⁴ Blahoslavení, kdo tě milují, *
       šťastní, kdo se radují z tvého pokoje! –

¹⁵ Má duše velebí Pána, velkého krále, †
¹⁶    protože Jeruzalém bude zase postaven jako město *
       i jeho dům na všechny věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jeruzaléme, raduj se, protože v tobě se všichni shromáždí u Pána.

Ant. 3 Veleb, Sióne svého Boha! On své slovo sesílá na zem.

Žalm 147 (147B), 12-20
Obnova Jeruzaléma

Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu. (Zj 21, 9)

¹² Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *
      veleb, Sióne, svého Boha! –

¹³ On v tvých branách závory zpevnil, *
      žehná tvým dětem, žijícím v tobě.
¹⁴ On tvé území v pokoji chrání, *
      jadrnou pšenicí štědře tě sytí.
¹⁵ On své slovo sesílá na zem, *
      co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
¹⁶ On dává sníh jak hebkou vlnu, *
      jíní rozsévá jako popel. –

¹⁷ Kroupy sype jak chlebové drobty, *
      chladem jeho zmrzají vody:
¹⁸ sešle slovo, a roztají zase, *
      větru dá zavát, a zas vody tekou.
¹⁹ Slova svá zjevil Jákobovi, *
      zákony, příkazy Izraeli.
²⁰ S žádným národem nejednal takto, *
      žádnému jinému nedal svůj zákon.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Veleb, Sióne svého Boha! On své slovo sesílá na zem.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, * protože mi prokazuje dobro.
R. O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, * protože mi prokazuje dobro.
V. Ať z nebe shlédne a pomůže mi.
R. Protože mi prokazuje dobro.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, * protože mi prokazuje dobro.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Pro slitování a milosrdenství našeho Boha nás navštívil Vycházející z výsosti.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Pro slitování a milosrdenství našeho Boha nás navštívil Vycházející z výsosti.

PROSBY

Mějme důvěru v Boha, neboť on se stará o všechny, které stvořil a vykoupil skrze svého Syna. Modleme se:
     UPEVNI, BOŽE, CO JSI V NÁS VYKONAL.

Bože milosrdenství, veď naše kroky cestou svatosti,
— abychom měli zájem o to, co je správné, spravedlivé a láskyhodné.
Pro svou věrnost nás nikdy neopouštěj,
— neruš s námi svou smlouvu.
Přicházíme k tobě se zkroušeným srdcem a pokorným duchem: ujmi se nás,
— vždyť nemohou být zahanbeni ti, kdo v tebe doufají.
Křtem jsme byli přivtěleni ke Kristu a povoláni, abychom o tobě vydávali svědectví,
— stůj při nás, ať hlásáme tvé veliké skutky.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, vyslyš naše prosby a veď nás svou milostí, abychom vždycky jednali podle tvé vůle; s vděčností přijímali, co nám dáváš pro život zde na zemi, a s nadějí očekávali, že nás přijmeš do radosti věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie