Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

9. červen 2010
Druhé mezidobí, 10. týden
2. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Tvůrce oblohy plné hvězd,
za noci světlo měsíční
a slunce k osvětlení dní
obdařils řádem pevných cest.

Už rozpadly se noční tmy,
na svět se zrodil nový den,
duch novou silou naplněn
zvedá se k práci pro bližní.

Den navrácený vládě své
vybízí všechny k chválám tvým
a v duši s jitřním svítáním
proniká světlo nebeské.

Chraňme se proto před vším zlým:
Ať duch se od zla odvrátí,
ať lží se neposkvrní rty
a život skutkem ničemným.

Ze slunce proudí denní jas:
Kéž víra v nás jak oheň je,
ať příslibem je naděje
a láska s Kristem spojí nás.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného

Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)

I

² Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
      abych se neprohřešil jazykem;
   a pokud bude bezbožník stát blízko, *
      budu svá ústa držet na uzdě. –

³ Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
      ale má bolest jen se zjitřila,
⁴ srdce se v těle prudce rozpálilo. †
      Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
    a já jsem musil nahlas promluvit:
⁵ „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
      a jakou míru dní mám před sebou, *
      ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –

⁶ Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
    v tvých očích je můj život jako nic, *
      a každý člověk jenom jako dech,
⁷ jen jako stín se tady člověk mihne, †
      jen jako dech je všechno bohatství, *
      jež hromadí a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

II

⁸ Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
      Jen k tobě upínám svou naději.
⁹ Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
      bláznům mě nenechávej na posměch!
¹⁰ A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
       protože všechno je tvé řízení. –

¹¹ Odejmi ode mne své navštívení! *
       Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
¹² Člověka za hřích postihuješ trestem †
       a ničíš jeho nádheru jak mol: *
       je každý člověk jenom jako dech. –

¹³ Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
       nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
       poutník, jak všichni moji otcové.
¹⁴ Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
       dříve než odejdu a zaniknu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

³ Co ty tak silácky se chlubíš *
      špatností vůči zbožným?
⁴ Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
      jazyk máš jako břitvu.
⁵ Zlo ti je milejší než dobro, *
      lež ti je víc než pravda.
⁶ Máš rád jen zraňující slova, *
      jazyku pomlouvačný! –

⁷ Bůh za to zahubí tě navždy, †
      ze stanu vyvleče tě, *
      ze země živých vytne.
⁸ Dobří to spatří plni bázně, *
      on sám jim bude pro smích:
⁹ „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
       hledat své útočiště,
    jen v majetek svůj doufal, *
       na ničemnosti stavěl.“ –

¹⁰ Já však se jak strom olivový *
       zelenám v domě Božím,
    spoléhám vždy a stále *
       na Boží slitování.
¹¹ Navždy ti budu vzdávat díky *
       za toto tvoje dílo,
    tvé jméno před věrnými chválit *
       za tvoji dobrotivost.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

V. Doufám, Pane, z duše doufám.
R. Na tvé slovo vyčkávám.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Jozue

     ^3.1Za časného jitra vytáhl Jozue se všemi syny Izraele ze Šittímu, až přišli k Jordánu; tam přenocovali, dříve než jej přešli. ²Když uplynuly tři dny, prošli předáci táborem ³a přikázali lidu: „Jakmile spatříte archu úmluvy Hospodina, svého Boha, a lévijské kněze, kteří ji nesou, vytáhnete ze svého místa a půjdete za ní. ⁴Mezi vámi a ní bude odstup zhruba dvou tisíc loket, abyste ji zdálky viděli a znali cestu, kudy se máte ubírat, neboť nikdy předtím jste touto cestou neprocházeli. Dbejte toho, abyste se k arše nepřiblížili!“ ⁵Jozue pak vyzval lid: „Posvěťte se, neboť Hospodin zítra mezi vámi učiní podivuhodné věci.“ ⁶Potom se Jozue obrátil ke kněžím. Řekl: „Zvedněte archu úmluvy a ubírejte se před lidem.“ I zvedli archu úmluvy a šli před lidem.
     ⁷Hospodin řekl Jozuovi: „Dnes tě začnu oslavovat před celým Izraelem, aby poznali, že jsem s tebou, jako jsem byl s Mojžíšem. ⁸Poruč kněžím, kteří nesou archu úmluvy: ‚Až přijdete na kraj vod Jordánu, zastavíte se!‘ “ ⁹Jozue řekl synům Izraele: „Přistupte sem a slyšte slova Hospodina, svého Boha!“ ¹⁰Pak Jozue pokračoval: „Podle toho poznáte, že je uprostřed vás živý Bůh, který jistě před vámi vyžene Kananejce, Chetity, Chivity, Perizity, Girgašity, Amority i Jebuzity. ¹¹Hle, archa úmluvy Pána celé země přejde Jordán před vámi. ¹²Nyní si vyberte z kmenů Izraele dvanáct mužů, po jednom muži z každého kmene. ¹³Až nohy kněží, kteří ponesou archu Hospodina, Pána celé země, spočinou ve vodách Jordánu, vody Jordánu se rozdělí: voda, která přitéká shora, se zastaví jako nerozborná hráz.“
     ¹⁴Když vytáhl lid ze svých stanů, aby přešel Jordán, kněží nesli archu úmluvy před lidem. Jordán v čas žní právě vystoupil ze svých břehů. ¹⁵Když ti, kdo nesli archu, přišli k Jordánu a jejich nohy se dotkly okraje vod, ¹⁶voda přitékající shora se zastavila. Vystoupla jako nerozborná hráz ve velké dálce u města Adamu, které leží při Saretanu. Voda odtékající do moře Araby, do Solného moře, zcela zmizela a lid přešel před Jericho. ¹⁷Kněží, kteří nesli archu Hospodinovy úmluvy, se nepohnutě zastavili na suchém dně uprostřed Jordánu. Všechen lid přecházel po suchu, dokud lid Jordán úplně nepřešel.
     ^4.14Onoho dne vyvýšil Hospodin Jozua před očima celého Izraele, takže měli před ním bázeň, jako měli bázeň před Mojžíšem za jeho celého života. ¹⁵Hospodin řekl Jozuovi: ¹⁶„Přikaž kněžím nesoucím archu úmluvy, ať vystoupí z Jordánu.“ ¹⁷Jozue tedy kněžím přikázal: „Vystupte z Jordánu.“ ¹⁸Sotva však kněží nesoucí archu Hospodinovy úmluvy zprostřed Jordánu vystoupili, hned jak se nohy kněží odtrhly ode dna a stanuly na suchu, vrátily se vody Jordánu na své místo a rozlévaly se jako předtím v celé své šíři.
     ¹⁹Desátého dne prvního měsíce vystoupil lid z Jordánu. Utábořili se v Gilgalu při východním okraji Jericha.
     ^5.10Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. ¹¹Na druhý den po velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna. Téhož dne ¹²přestala padat mana. Byl to druhý den, kdy jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.

RESPONSORIUM

O. Izrael přešel Jordán, neboť Hospodin vysušil jeho vody, jako to dříve učinil s Rudým mořem. * Všechny národy země poznaly, jak mocná je ruka Hospodinova.
V. Co je ti, moře, že tak prcháš? Proč se, Jordáne, obracíš zpět? * Všechny národy země poznaly, jak mocná je ruka Hospodinova.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií kněze Órigena na knihu Jozue

     Přes Jordán vedla Boží lid archa úmluvy. Kněží a levité se zastavili, a vody, jako by vzdávaly poctu Božím služebníkům, zkrotily svůj běh a shromáždily se na jednom místě, a tak poskytly Božímu lidu bezpečnou cestu. A nediv se, když slyšíš o tom prvním lidu vyprávět takové události; vždyť tobě, křesťane, který jsi ve svátosti křtu prošel jordánskými proudy, slibuje Boží slovo věci ještě mnohem větší a vznešenější, přímo cestu a průchod samým povětřím.
     Jen si poslechni, co říká o spravedlivých Pavel: Budeme uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Kristu, a pak už budeme s Pánem navždycky.¹ Není vůbec nic, čeho by se musel spravedlivý bát, celé stvoření mu slouží.
     A poslyš také, co mu slibuje Bůh ústy proroka: Když půjdeš ohněm, plamen tě neožehne, neboť já jsem Hospodin, tvůj Bůh.² Spravedlivého tedy přijme každé místo a celé stvoření mu prokazuje povinnou službu. A nemysli si, že se všecky tyto věci děly jen dřív, kdežto tebe, který o tom teď slyšíš, že se nic takového netýká! To všechno se tajemným způsobem naplňuje i na tobě. Vždyť i ty, kterýs nedávno opustil temnotu modloslužby a toužíš naslouchat slovům Božího zákona, teď právě vycházíš z Egypta.
     Když jsi byl přijat do počtu katechumenů a začal ses řídit církevními přikázáními, prošel jsi Rudým mořem a ocitl ses na cestě pouští. A denně se tu na čas zastavuješ, abys naslouchal Božímu zákonu a hleděl na Mojžíšovu tvář ozářenou Boží slávou. A až přistoupíš k tajemnému křestnímu prameni a přítomní kněží a jáhnové tě zasvětí do onoho ctihodného a slavného svátostného tajemství, které znají jen ti, kterým náleží je znát, tehdy také prostřednictvím kněžské služby projdeš Jordánem a vstoupíš do zaslíbené země; tam tě po Mojžíšovi přivítá nový Jozue, Ježíš, a sám se ti stane vůdcem na nové cestě.
     A ty pamětliv tolika a tak mocných Božích činů – vždyť se před tebou rozestoupilo moře a voda v řece se zastavila – ty se k nim obrátíš a zvoláš: Co je ti, moře, že tak prcháš? Proč se, Jordáne, obracíš zpět? Proč vy jak berani skáčete hory, pahorky, proč vy jak jehňata?³ A Boží slovo odpoví a řekne: Zachvěj se, země, před tváří Páně, před tváří Boha Jákobova! V jezerní bažinu promění skálu, křemen ve vodní pramínek.^{4
     1} srov. 1 Sol 4, 17
     ² Iz 43, 2-3
     ³ Žl 113 (114), 5-6
     ⁴ Žl 113 (114), 7-8

RESPONSORIUM

O. Veliké a neproniknutelné jsou tvé úradky, Bože. * Zvelebil a oslavil jsi svůj lid.
V. Tvoje cesta vedla nás mořem, tvoje stezka spoustami vodstev. * Zvelebil a oslavil jsi svůj lid.

PSALMODIE

Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?

Žalm 76 (77)
Vzpomínka na skutky Boží

Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. (2 Kor 4, 8)

² K Bohu volám, hlasitě křičím, *
      k Bohu volám, aby mě slyšel.
³ V den své tísně za Pánem hledím, †
      bez oddechu vztahuji ruce, *
      duše má se utěšit nedá.
⁴ Vzdychám, jak jen vzpomenu Boha, *
      duch můj zemdlí, začnu-li hloubat. –

⁵ Víčka oční nemohu zavřít, *
      neklidný jsem, neschopen slova.
⁶ Rozvažuji o starých dobách, *
      o těch dávno minulých létech.
⁷ Za noci tak přemítám v srdci, *
     rozjímám a srovnávám v duchu: –

⁸ „Což Pán může zavrhnout navždy? *
     Nikdy už se slitovat nemá?
⁹ Navždy se svou milostí skončil, *
      slovo jeho na věky zmlklo?
¹⁰ Zapomněl Bůh na slitování, *
      či svůj soucit odpírá z hněvu?“ –

¹¹ Tak si říkám: „V tom je má bolest, *
       změnila se pravice Páně!“
¹² Stále myslím na Boží skutky, *
       myslím na tvé někdejší divy!
¹³ Uvažuji o všech tvých dílech, *
       probírám tvé veliké činy. –

¹⁴ Bože, vše, co konáš, je svaté! *
       Kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
¹⁵ Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá, *
       svou moc dal jsi národům poznat
¹⁶ a svou paží spasil svůj národ, *
       Jákoba a Josefa syny. –

¹⁷ Uzřely tě vody, můj Bože, †
       uzřely tě, chvěly se hrůzou, *
       zabouřily hlubiny mořské.
¹⁸ Mraky proudem chrlily vodu, †
       mračna zněla dunivým hlasem, *
       šípy tvé se míhaly jimi.
¹⁹ Ryk tvých hromů pod koly duněl, †
       blesky plály přes celý obzor, *
       všechna zem se chvěla a třásla. –

²⁰ Tvoje cesta vedla nás mořem, †
       tvoje stezka spoustami vodstev, *
       aniž nechals za sebou stopy.
²¹ Svůj lid jak stádo vedl jsi rukou *
       Mojžíšovou a Áronovou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?

Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.

Kantikum
Ponížení jásají v Bohu Mocné svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi. (Lk 1, 52-53)

¹ Mé srdce jásá v Pánu, *
      můj Bůh mě vysoko povýšil.
   Směle otvírám ústa na své nepřátele, *
      neboť se smím radovat z jeho pomoci. –

² Nikdo není tak svatý jako Pán, †
      a mimo něj není jiný, *
      a není mocný, jako je náš Bůh.
³ Jen pořád pyšně nehovořte, *
      nemluvte opovážlivě!
   Bůh je Pán hlubokého poznání, *
      on váží lidské skutky. –

⁴ Luky silákům se lámou, *
      ale slabí se opásají silou.
⁵ Kdo byl dřív sytý, hledá teď práci jen za chléb, *
      kdo hladověl, ten má teď hojnost.
   Neplodná porodí mnoho synů, *
      matka četných dětí vadne. –

⁶ Pán posílá smrt i život dává, *
      přivádí do říše mrtvých a opět vrací.
⁷ Pán dává bohatství i chudobu, *
       on ponižuje i povyšuje.
⁸ Chudáka pozvedá z prachu, *
       z bláta povyšuje nuzného,
   aby ho posadil mezi knížata *
       a vykázal mu čestné místo.
   Vždyť od Pána jsou základy země, *
       její okrsek postavil na nich. –

⁹ Chrání kroky svých zbožných, †
        bezbožní v temnotách hynou, *
        člověk jen svojí silou nezmůže nic.
¹⁰ Pána se děsí jeho protivníci, *
        z nebe na ně burácí hromem.
    Pán bude soudit končiny země †
        a svému králi udělí vládu, *
        vysoko pozvedne svého Pomazaného.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.

Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej!

Žalm 96 (97)
Sláva Božího soudu

Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

¹ Pán je král! Ty celá země jásej, *
      radujte se, četné ostrovy!
² Mrak a temnota jej zahalují, *
      řád a právo drží jeho trůn.
³ Plamen ohně postupuje před ním, *
      nepřátele vůkol spaluje.
⁴ Jeho blesky ozařují obzor, *
      země při tom pohledu se chví.
⁵ Hory jako z vosku roztávají *
      před Pánem, jenž vládne nad zemí.
⁶ Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      jeho slávu vidí národy. –

⁷ Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
      bůžky marnými se honosí! *
      Všichni bohové se před ním koří.
⁸ Uslyšel to Sión, raduje se, †
      všechna judská města plesají *
      nad výroky tvého soudu, Pane!
⁹ Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
       všechna božstva předčíš na výsost. –

¹⁰ Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
       životy svých věrných ochrání, *
       vyprostí je z rukou bezbožníků.
¹¹ Světlo svítí lidem spravedlivým, *
       radost lidem srdce čistého.
¹² Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
       jeho svaté jméno velebte!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej!

KRÁTKÉ ČTENÍ

Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Dobrořečit budu Pánu * v každé době.
R. Dobrořečit budu Pánu * v každé době.
V. Vždycky v mých ústech bude jeho chvála.
R. V každé době.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Dobrořečit budu Pánu * v každé době.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu po všechny dny svého života.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu po všechny dny svého života.

PROSBY

Chvalme Krista, našeho Spasitele, neboť on slíbil, že zůstane se svou Církví po všechny dny až do skonání světa. Děkujme mu a volejme:
     PANE, ZŮSTAŇ S NÁMI.

Pane, zůstaň s námi po celý den,
— ať nám slunce tvé milosti nikdy nepřestane svítit.
Zasvěcujeme ti tento den
— a slibujeme, že neučiníme ani neschválíme nic špatného.
Pane, učiň, ať z nás celý tento den vyzařuje tvé světlo,
— abychom byli solí země a světlem světa.
Ať láska tvého Svatého Ducha vede naše srdce i ústa,
— abychom vždy setrvali ve tvé spravedlnosti a chvále.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, osvěcuj nás světlem své moudrosti, abychom nikdy nebloudili, ale vždycky šli po cestě tvých přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie