Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

8. listopad 2029
Druhé mezidobí, 31. týden
3. týden žaltáře

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když zakryla noc pláštěm tmy
barvy všech věcí na zemi,
slyš prosby, naše vyznání,
ty Soudce srdcí nestranný.

Odpusť nám všechny proviny,
smyj z naší duše poskvrny,
dej, Kriste, nám, ať milost tvá
zažene od nás smečky zla.

Hle, duch je hříchem podlomen
a zhoubná vina hlodá v něm.
Však chcem se temných činů vzdát
a tebe, Spáso, vyhledat.

A proto rozptyl mlžný dým
nám z duše světlem blaživým,
ať blahý cit ji naplní,
že smí dlít na tvém výsluní.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Prosíme, Kriste, vlídně hleď
na sluhy tebe prosící,
ať víru naši neničí
zlo, kterým naplněn je svět.

Vypuďme špatnost z duše své,
závistí svést se nedejme,
urážky neoplácejme
a dobrým přemáhejme zlé.

Dej, by nám z nitra zmizela
lest, hněv a pýcha života
a s ní i naše lakota,
odvěký pramen všeho zla.

Ať cesty míru urovná
vždy nelíčená upřímnost,
ať skví se všude počestnost
a naděje vždy nezlomná.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

IV

³⁹ Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.
⁴⁰ Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.
⁴¹ Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.
⁴² Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

⁴³ Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
⁴⁴ Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
⁴⁵ Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
⁴⁶ Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

V

⁴⁷ Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
⁴⁸ Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
⁴⁹ Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

⁵⁰ Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
⁵¹ Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,
⁵² snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
⁵³      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

¹ Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
² Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
³ Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
⁴ Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

⁵ Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
⁶ s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

⁷ A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
⁸ Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

⁹ Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
¹⁰ Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
¹¹ Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
¹² Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

¹³ Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
¹⁴ Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
¹⁵ Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

¹⁶ Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
¹⁷ Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

V. Pane, u tebe je pramen žití.
R. Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Makabejské

     ³⁶Juda a jeho bratři řekli: „Hle, naši nepřátelé jsou poraženi, pojďme očistit svatyni a znovu ji posvětit.“ ³⁷Všechno vojsko se shromáždilo a vystoupilo na horu Sión. ³⁸Spatřili svatyni pustou, oltář znesvěcený, brány spálené, nádvoří zarostlé křovím jako v lese nebo někde na horách, kněžské místnosti zcela zpustošené. ³⁹Roztrhli svá roucha a s velikým nářkem si sypali na hlavu popel. ⁴⁰Padli tváří k zemi, troubili na polnice a volali k nebi.
     ⁴¹Tehdy určil Juda oddíl, aby chránil před útokem z tvrze ty, kdo budou čistit svatyni. ⁴²Poté vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu, ⁴³aby očistili svatyni a znesvěcené kameny odnesli na smetiště.
     ⁴⁴Radili se, co mají dělat s oltářem zápalných obětí, který byl znesvěcen. ⁴⁵Správně se rozhodli, že jej strhnou, aby nebylo pro ně potupou, že jim jej pohané poskvrnili. ⁴⁶Zbořili jej tedy a kameny z něho uložili na vhodném místě na chrámové hoře, dokud nepovstane prorok, který by rozhodl, co se má s nimi stát. ⁴⁷Pak vzali neotesané kameny podle Zákona a postavili nový zápalný oltář podle vzoru dřívějšího. ⁴⁸Znovu zbudovali svatyni i vnitřní zařízení a vysvětili nádvoří, ⁴⁹zhotovili nové posvátné nádoby a do svatyně přinesli svícen, kadidlový oltář a stůl. ⁵⁰Na oltáři zapálili kadidlo a zažehli světla na svícnu, aby osvětlovala vnitřek chrámu. ⁵¹Na stůl položili chleby, zavěsili závěsy a šťastně dokončili, co započali.
     ⁵²Dvacátého pátého dne desátého měsíce – měsíce kislevu – roku sto čtyřicátého osmého vstali časně zrána ⁵³a podle Zákona přinesli oběti na novém zápalném oltáři, který zbudovali. ⁵⁴Téhož měsíce a téhož dne, kdy ho pohané znesvětili, byl zasvěcen zpěvy za doprovodu citer, harf a cimbálů.
     ⁵⁵Všechen lid padl na tvář, klaněli se a do nebe velebili Boha, který jim popřál zdar, ⁵⁶osm dní slavili posvěcení oltáře, s radostí obětovali celopaly a přinesli oběť díků a chvály. ⁵⁷Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili brány i vedlejší místnosti a zasadili do nich dveře. ⁵⁸V lidu byla velmi veliká radost a potupa od pohanů byla odčiněna.
     ⁵⁹Juda, jeho bratři a celé shromáždění Izraele ustanovili, aby se dny posvěcení oltáře slavily s  radostí a jásotem každoročně ve svůj čas po osm dní od dvacátého pátého dne měsíce kislevu.

RESPONSORIUM

O. Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci, slavili posvěcení oltáře. * V lidu byla velmi veliká radost.
V. Chvalozpěvy a děkovnými písněmi velebili Pána. * V lidu byla velmi veliká radost.

DRUHÉ ČTENÍ

Z „Katechezí“ svatého biskupa Cyrila Jeruzalémského

     Jak v učení tak i ve vyznávání získávej a uchovávej jen tu víru, která je bezpečně založena na celém Písmu a kterou ti nyní předává Církev. Všichni totiž nemohou Písmo důkladně znát; jedněm brání v poznání to, že neumějí číst, jiným nějaká zaneprázdněnost. Aby tato neznalost nepřinesla duši škodu, shrnujeme celé učení víry do několika vět vyznání. Kladu ti na srdce, abys po celý čas života měl tuto víru jako zásobu potravy na cestu a abys už žádnou jinou nepřijímal, a to ani kdybychom se my sami změnili a učili opak toho, co učíme nyní, a ani kdyby tě anděl protivník převlečený za anděla světla¹ chtěl zmást. Neboť i kdybychom vám my nebo anděl z nebe hlásali evangelium odchylné od toho, které jste nyní přijali, buď proklet!²
     Tak jenom poslouchej holá slova vyznání víry a ulož si je do paměti; ale až přijde vhodný čas, přijmi i svědectví božských Písem, vztahujících se na to které místo vyznání víry. Toto vyznání nebylo složeno z nějaké libovůle lidí, ale z celého Písma bylo vybráno to nejzávažnější a  nejpodstatnější, co tvoří celek učení víry. Jako hořčičné semínko obsahuje v maličkém jadérku mnoho větví, tak i toto vyznání víry zahrnuje v několika málo slovech veškeré poznání darů Boží lásky obsažených jak ve Starém, tak i v Novém zákoně.
     Nuže, bratři, držte se toho učení, které jsme vám odevzdali³ a které jste právě přijali, a napište je na desku svého srdce.⁴
     Úzkostlivě se střezte toho, aby nepřítel někoho někde nenachytal nečinného a malátného nebo aby nějaký bludař nezmrhal cokoli z toho, co vám bylo předáno. S vírou je to jako s penězi, které je třeba uložit do banky,⁵ jak jsme to nyní udělali my, když jsme vám předali vyznání víry. Bůh si vyžádá počet z toho, co vám bylo svěřeno. Jak říká apoštol: Zapřísahám vás před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví, abyste tuto víru, která vám byla předána, uchovali neporušenou až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.⁶
     Nyní je ti svěřován poklad života a Pán si v čase svého příchodu vyžádá z něho počet. Jeho příchod ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže.⁷ Jemu přísluší sláva, čest a věčná moc po všechny věky věků. Amen.
     ¹ srov. 2 Kor 11, 14
     ² Gal 1, 8
     ³ srov. 2 Sol 2, 15
     ⁴ srov. Př 7, 3
     ⁵ srov. Lk 19, 23
     ⁶ 1 Tim 6, 13.14
     ⁷ tamtéž, 15-16

RESPONSORIUM

O. Můj spravedlivý bude žít z víry. Ale kdyby se ze strachu vzdaloval, nebudu v něm mít zalíbení. * Nepatříme k těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k záhubě, ale k těm, kdo věří, a tím si zachrání život.
V. Hle, kdo je nevěřící, nebude mít v sobě správného ducha. * Nepatříme k těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k záhubě, ale k těm, kdo věří, a tím si zachrání život.

MODLITBA

Modleme se:

Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie