Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
29 | 30 | 31 |
20. květen 2022, Pátek
1. týden žaltáře
Doba velikonoční, 5. týden
Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze (na Moravě závazná památka), nezávazná památka
Sv. Bernardina Sienského, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.
Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.
V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc. Aleluja.
Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)
I
1 Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
napadni ty, kdo mě napadli!
2 Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
povstaň a pospěš mi na pomoc, *
řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –
3 [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
4 ať padne hanba a ostuda na ty, *
kdo se mě snaží zahubit,
ať musí couvnout se zahanbením, *
ti, kdo mou zkázu osnují!
5 Ať je jim jako ve větru plevám, *
až anděl Páně je požene,
6 ať jejich cesta je temná a kluzká, *
až anděl Páně je bude štvát!
7 Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
pro nic a za nic mi strojili past.
8 Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
ať do svých léček sami se chytí, *
sami ať padnou do svých jam!]
9 Zato má duše zajásá v Pánu *
z radosti nad jeho pomocí.
10 Tělem i duší pak budu volat: *
„Pane, kdo tobě se vyrovná!
Ty chráníš slabého před silnějším, *
chudáka před oloupením!“ –
11 Oni však předvedli falešné svědky *
k výslechu o tom, co nemohu znát.
12 Zlem se mi za dobro odvděčili: *
usilují mi o život.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc. Aleluja.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný. Aleluja.
13 Když oni stonali, já chodil v žíních, †
za ně sám sebe mořil jsem posty -*
kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
14 Tak jako pro svého přítele, bratra, †
chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
shrben a posypán popelem. –
15 Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
shlukli se proti mně do jednoho,
tlačí se na mne i ti, které neznám, *
potupným křikem mě bez dechu štvou,
16 hanebně se mi posmívají, *
skřípají zuby proti mně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný. Aleluja.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit. Aleluja.
17 Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
můj život vyrvi ze spárů lvích!
18 Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
chvály před četným shromážděním. –
19 Aby se nade mnou neradovali *
všichni ti úskoční nepřátelé,
aby se pohledem nedomlouvali, *
kdo na mne bez příčin mají zášť.
20 [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
proti tichým jen smýšlejí lest.
21 Na plná ústa se chechtají, křičí: *
„Teď to vidíme, dobře ti tak!“]
22 Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
nevzdal se, Pane, ode mne!
23 Procitni, povstaň mi na ochranu, *
zastaň se, Pane a Bože můj! –
24 [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
Bože, ať ze mne si netropí smích.
25 Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“
26 Ať se naopak propadnou studem *
ti, které těší mé neštěstí,
ať mají z hanby a ostudy šaty, *
kdo se tak pyšní nade mnou!]
27 Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
ať mohou říkat: „Pán je velký! *
Je svému věrnému zachráncem!“ –
28 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
bez konce bude tě velebit!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit. Aleluja.
V.
Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O.
Ať radují se nebe i země, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
1Anděl mi ukázal řeku živé vody, jasnou jako křišťál, vytékající zpod trůnu Božího a Beránkova.
2Uprostřed náměstí po obou stranách řeky roste strom života a nese plody dvanáctkrát, měsíc co měsíc dává plody
a listí z tohoto stromu slouží národům jako lék. 3Prokletí už nebude; bude tam stát trůn Boží a Beránkův;
jeho služebníci se mu budou klanět, 4budou hledět na jeho tvář a jeho jméno ponesou na čele. A noc
5už vůbec nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude
ozařovat a budou kralovat na věčné věky.
6Pak mi pravil: „Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá. Pán, Bůh prorockých duchů, poslal svého anděla, aby ukázal
svým služebníkům, co se musí brzy stát. 7Hle, přijdu brzo! Blaze tomu, kdo bude zachovávat prorocká slova této knihy!“
8Já, Jan, jsem to všechno slyšel a viděl. A když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem k nohám anděla,
který mi to ukázal, abych se mu poklonil. 9Ale on mi řekl: „Chraň
se to udělat! Já jsem přece služebník jako ty a tvoji bratři proroci a i ti, kdo zachovávají slova této knihy. Bohu se klaněj!“
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání blahoslaveného opata Izáka z Hvězdy
Tak jako tvoří hlava s tělem jediného člověka, také Syn panenské Matky a jeho vyvolené údy jsou jediným člověkem a jediným Synem člověka. Jak praví Písmo: Celý a
úplný Kristus, to je hlava i tělo.1 Všechny údy přece dohromady tvoří jedno tělo a to je se svou hlavou jeden Syn člověka. Ten zase je spolu s Božím Synem jeden Syn
Boží a ten je spolu s Bohem jeden Bůh.
Tedy celé tělo i s hlavou je Syn člověka, i Syn Boží i Bůh. Proto mohlo být řečeno: Chci, Otče, aby tak jako já a ty jedno jsme, také oni
byli jedno s námi.2
Podle tohoto důležitého výkladu Písma není tělo bez hlavy ani hlava bez těla a ani hlava s tělem nejsou bez Boha celý Kristus.
Proto také všechno s Bohem je jeden Bůh. Syn Boží ovšem tvoří s Bohem jednotu ve své přirozenosti, Syn člověka je jedno s Bohem ve své osobě a jeho tělo je s ním
jedno mysticky.
Takže i věřící a duchovní údy Kristovy o sobě mohou pravdivě říci, že jsou totéž, co Kristus sám, Boží Syn a Bůh. Co však on má ze své přirozenosti, to mají jeho
údy ze společenství s ním, a čím je on v plnosti, na tom mají jen podíl. A zatímco on byl jako Boží Syn zplozen, věřící jsou za Boží děti přijati, jak je psáno:
Dostali jste Ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: ‚Abba, Otče.‘3
V tomto Duchu jim dal moc stát se Božími dětmi,4 aby se každý sám naučil od toho, který je první z mnoha bratří,5 říkat:
Otče náš, jenž jsi na nebesích.6 A také co se říká jinde: Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci. A také, co se říká jinde:
Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci.7
Vždyť z téhož Ducha, z něhož se z lůna Panny narodil Syn člověka, naše hlava, jsme se znovu narodili z křestního pramene také my, Boží děti a Kristovo tělo. A jako
se on zrodil bez jakéhokoli hříchu, tak i naše znovuzrození je na odpuštění všech hříchů.
Jako totiž vynesl všechny hříchy celého těla vlastním tělem na dřevo kříže, tak milostí znovuzrození dal i svému duchovnímu tělu, že se mu žádný hřích nepřičítá;
jak je psáno: Blaze tomu, komu Pán hřích nepřičítá.8 Není pochyb o tom, že tento blažený člověk je Kristus: hlava Kristova, Bůh,9 odpouští hříchy; on sám, jako člověk
a Hlava těla, nepotřebuje odpuštění; a tělu této Hlavy, složenému z mnoha údů, se hřích nepřičítá.
Kristus je sám v sobě spravedlivý, a sám sebe ospravedlňuje. Sám je Spasitel, sám i spasený; sám na svém těle vynesl na kříž, co ze svého těla mystického křestní
lázní smyl. Vždy znovu zachraňuje skrze kříž a vodu. On je Beránek Boží, který snímá hříchy světa,10 ty, které na sebe vzal. On je kněz i oběť i Bůh: sobě obětoval sám
sebe, a tak skrze sebe smířil sebe – své mystické tělo – se sebou samým, jakož i s Otcem a Duchem Svatým.
1 srov. Řím 12, 5
2 srov. Jan 17, 21
3 Řím 8, 15
4 Jan 1, 12
5 Řím 8, 29
6 Mt 6, 9
7 Jan 20, 17
8 Řím 4, 8; srov. Žl 31 (32), 2
9 srov. 1 Kor 11, 3
10 Jan 1, 29
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Prosíme tě, Bože, pomáhej nám, ať prožíváme velikonoční tajemství s vnitřní opravdovostí,
aby nás účast na Kristově smrti a vzkříšení trvale chránila a dovedla ke spáse. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie