Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | ||||
4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
5. červen 2017, Pondělí
1. týden žaltáře
Panny Marie, Matky Církve, památka
Sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Panenská Matko, dcerou jsi
Synáčka svého drahého,
pokorná, ač vždy vzácnější
nad tvory světa celého.
Bůh též ve svém rozhodnutí
od věků dobu stanovil,
kdy naší přirozenosti
za ozdobu tě vyvolil.
I tu jsi zušlechtila tak,
že její Tvůrce vznešený
se skrze tebe vtělil pak
k úžasu všeho stvoření.
V tvém svatém lůně panenském
se Oheň Boží lásky vzňal
a v jeho teple mateřském
zem rajské květy plodí dál.
Ať Otce s Utěšitelem
i tvého Syna lidstvo ctí,
že ozdobil tě oděvem
svých nejvzácnějších milostí. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)
2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
v rozhorlení svém mě netrestej! –
3 Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
4 Na dno roztřesena je má duše, *
jak chceš, Pane, dlouho otálet? –
5 Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
pro své slitování zachraň mě!
6 Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
kdo by v podsvětí tě velebil? –
7 Už jsem vysílen svým naříkáním, †
každou noc jen pláčem lože skrápím, *
slzami své lůžko promáčím.
8 Oko mé je hořem zakaleno, *
stárnu z tolika svých nepřátel. –
9 Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
Neboť Pán mé nářky uslyšel.
10 Uslyšel Pán volání mé prosby, *
vyslyšel Pán moji modlitbu. –
11 Ať se poděsí mí nepřátelé, *
ať se s hanbou kvapně odklidí!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I
2 Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
3 Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –
4 protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
5 Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –
6 pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
7 Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –
8 Pán zato bude trůnit věčně, *
k soudu si postavil svůj stolec.
9 Svět bude soudit spravedlivě, *
rozsudek vyřkne nad národy. –
10 Pán bude útočištěm slabých, *
útulkem jejich v době bídy.
11 A budou v tebe důvěřovat, *
ti, kdo se znají k tvému jménu,
neboť kdo tebe hledá, Pane, *
toho ty v nouzi neopustíš.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
12 Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
mezi národy zvěstujte jeho skutky!
13 Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
nikdy nezapomíná jejich nářků. –
14 Smiluj se nade mnou, Pane, *
shlédni na moji bídu,
co snáším od nepřátel, *
vyveď mě od bran smrti!
15 Ať všechnu chválu tvou zpívám †
v branách siónské dcery *
a nad tvou pomocí jásám. –
16 Propadli pohané do jam, *
které kopali jiným,
sami se lapili nohou *
do léčky, kterou kladli.
17 Tak se Pán projevil soudem: †
neboť se polapil hříšník *
do díla vlastních rukou. –
18 Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
s pohany, kteří na Boha zapomínají,
19 ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –
20 Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
21 Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
V.
Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R.
A byl ho poslušen z celého srdce.
PRVNÍ ČTENÍ
Z Knihy Job
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z promluvy blahoslaveného papeže Pavla VI. u příležitosti ukončení třetího zasedání Druhého vatikánského koncilu
Když uvažujeme nad úzkým sepětím mezi Marií a Církví a prohlašujeme o přesvaté Panně Marii, že je
Matkou Církve, je to pro její slávu a naši útěchu. Církev znamená celý lid Boží, věřící i jejich pastýři. Nazýváme
ji Matkou plnou lásky a chceme, aby Bohorodička byla ode dneška pomocí tohoto titulu ještě více ctěna
a vzývána celým křesťanským lidem.
Ctihodní bratři, jedná se o titul, který není v křesťanské zbožnosti novinkou. Vždyť křesťané a celá Církev
ji s oblibou oslovuje Matko! Tento titul skutečně patří k podstatě mariánské úcty, která nachází svůj
základ v důstojnosti Matky vtěleného Slova.
Tak jako božské mateřství je základem zvláštního vztahu mezi Marií a Kristem a její role v plánu spásy
uskutečněné Kristem Ježíšem, stejně tak je toto mateřství základním kamenem vztahů mezi Marií
a Církví, neboť ona je Matkou toho, který se od prvního okamžiku svého vtělení v panenském lůně sjednotil
coby hlava se svým mystickým tělem, Církví. Z toho plyne, že Marie jako matka Kristova je také Matkou
všech pastýřů a věřících, tedy Církve.
Proto s duší plnou důvěry a v synovské lásce pozvedáme svoje oči k ní navzdory svojí nehodnosti
a slabosti. Ta, která nám spolu s Ježíšem dala zdroj milosti, neopomene přispěchat Církvi na pomoc ve
chvíli, kdy se Snoubenka Kristova, vybavená hojností darů Ducha Svatého, vydává s novým odhodláním
přinášet spásu.
Naše důvěra je o to víc podpořena a posílena, jakmile si uvědomíme velmi těsné vazby, které spojují
naší nebeskou Matku s lidským pokolením. Přes veškeré bohatství obdivuhodných výsad, jimiž byla od
Boha vybavena s cílem stát se důstojnou Matkou vtěleného Slova, zůstává nám přesto velmi blízká. Dcera
Adamova jako my a tedy naše sestra pokud jde o pouto přirozenosti, byla uchráněna dědičného hříchu díky
budoucím zásluhám Spasitele. K přednostem, které obdržela, připojila svou osobní ctnost odevzdané
a příkladné víry, za což si zasloužila pochvalu z evangelia: „Blahoslavená, která jsi uvěřila.“
Během svého života tedy uskutečnila dokonalý vzor Kristovy učednice, je zrcadlem všech ctností a dokázala
vtělit evangelní blahoslavenství vyhlášená Kristem. Přes nesmírnou rozmanitost způsobů života a činností
v ní celá Církev dosahuje nejvlastnějším způsobem dokonalého následování Krista.
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Bože, milosrdný Otče, tvůj jednorozený Syn ustanovil na kříži svou Matku, Pannu Marii, také naší
Matkou; dej, ať s její láskyplnou pomocí tvá Církev stále roste svatostí svých členů a shromažďuje v sobě
všechny národy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie