Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. duben 2011
Doba postní, 5. týden
1. týden žaltáře

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

I

² S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
³     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!
⁴ Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

⁵ Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.
⁶ Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
⁷ K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

⁸ A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
⁹ Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.
¹⁰ Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

¹¹ Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.
¹² Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.
¹³ Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

¹⁴ Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
¹⁵ Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.
¹⁶ I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

¹⁷ Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
¹⁸ vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.
¹⁹ Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.
²⁰ Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

²¹ Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;
²² za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.
²³ Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.
²⁴ Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.
²⁵ Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

²⁶ K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.
²⁷ Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.
²⁸ Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.
²⁹ Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.
³⁰ S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

V. Obraťte se a čiňte pokání.
O. Obnovte své srdce a svého ducha.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

     ⁹Milovaní, jsme o vás přesvědčeni, že jste ve stavu lepším, který směřuje ke spáse. ¹⁰Bůh není nespravedlivý, že by zapomněl na to, co jste vykonali, a na vaši lásku, kterou jste kvůli němu projevovali, když jste prokazovali a stále prokazujete služby spolukřesťanům. ¹¹Přejeme si jen, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost do té doby, kdy se naplní naše naděje až do konce; ¹²abyste neochabli, ale spíše napodobovali ty, kteří pro svou víru a trpělivost dostanou dědictví, které mají slíbeno.
     ¹³Když totiž dal Bůh Abrahámovi slib a neměl nikoho vyššího, při kom by mohl přísahat, přísahal při sobě samém: ¹⁴Zahrnu tě jistě požehnáním a velmi tě rozmnožím. ¹⁵Abrahám trpělivě čekal, a dosáhl toho, co mu bylo slíbeno.
     ¹⁶Když přísahají lidé, dovolávají se někoho vyššího, a přísaha je jim zárukou, kterou končí každý spor. ¹⁷Když tedy Bůh chtěl zvlášť zřejmě ukázat dědicům svého zaslíbení, že jeho rozhodnutí je nezměnitelné, zaručil se přísahou. ¹⁸Tyto dvě nezměnitelné skutečnosti vylučují, že by Bůh mluvil lež. Proto se s důvěrou pevně opřeme o nalezené útočiště a jistě dosáhneme vytoužených hodnot, které jsou nám určeny. ¹⁹V této naději máme bezpečnou a pevnou kotvu pro duši. Ona proniká až do samého vnitřku nebeské velesvatyně, ²⁰kam pro nás jako předchůdce vstoupil Ježíš, velekněz navěky podle řádu Melchizedechova.

RESPONSORIUM

O. Ježíš, velekněz navěky podle řádu Melchizedechova, jako předchůdce vstoupil pro nás až do samého vnitřku nebeské velesvatyně. *Je stále živ, aby se za nás přimlouval.
V. Má kněžství navěky, proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu. * Je stále živ, aby se za nás přimlouval.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu žalmů svatého biskupa Augustina

     Bůh nemohl dát nám lidem větší dar, než když své Slovo, jímž všechno stvořil,¹ učinil naší hlavou a nás s ním spojil jako jeho údy. A tak je Slovo i Synem Božím i Synem člověka: je spolu s Otcem jeden Bůh, spolu s lidmi jeden člověk. Když tedy v modlitbách vzýváme Boha, nesmíme od něho oddělovat jeho Syna, a když se modlí Synovo tělo, nesmí od sebe oddělovat svou hlavu. Neboť jediným Spasitelem svého těla je náš Pán Ježíš Kristus, Syn Boží. Ten se modlí za nás i v nás a my se modlíme k němu.
     Modlí se za nás jako náš kněz. Modlí se v nás jako naše hlava. My se modlíme k němu jako k svému Bohu. Poznejme tedy svůj hlas v něm i jeho hlas v nás. A když se v Písmu, zvláště u proroků, říká o Pánu Ježíši Kristu něco, co vypadá jako nějaké Boha nedůstojné ponížení, neváhejme mu to přisoudit; on sám přece neváhal stát se jedním z nás. Vždyť jemu slouží veškeré tvorstvo, poněvadž skrze něho všechno povstalo.
     Myslíme na jeho vznešenost a božství, když slyšíme: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic.² Jestliže však myslíme na toto nejvýš vznešené a všechnu dokonalost tvorů převyšující božství Syna Božího, nezapomínejme na jiná místa Písma, jež nám ho ukazují, jak pláče, modlí se a vyznává.
     A přesto se zdráháme mu taková slova připisovat, protože se nám nechce sestoupit do hlubin jeho ponížení poté, co jsme právě rozjímali o jeho božství. Jako bychom mu křivdili, kdybychom uznali, že vskutku vyřkl ta zcela lidská slova ten, k němuž se obracíme, když vzýváme Boha. A tak často váháme a snažíme se smysl Písma změnit. Nenacházíme však v Písmu nic než to, co se ke Kristu stále vrací a brání se od něho odchýlit.
     Vzpamatujme se tedy a probuďme svoji víru. A vizme, že ten, o němž jsme krátce předtím rozjímali jako o Bohu, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti.³ A když visel na kříži, vzal za svoje slova žalmu: Bože, můj Bože, pročs mě opustil.⁴
     Modlíme se tedy k němu jako k Bohu, on sám se modlí jako člověk a služebník. Jednou Stvořitel, jednou tvor. Neměnný, ale přijímající proměnlivou přirozenost stvoření a vytvářející s námi jednoho člověka – on hlavu, my tělo. Nás a sebe učinil jedním člověkem, hlavou a tělem. Modlíme se tedy k němu, skrze něho a v něm. Říkáme při tom slova modlitby spolu s ním a on je říká spolu s námi.
     ¹ srov. Kol 1, 16
     ² Jan 1, 1-3
     ³ Flp 2,07-8
     ⁴ Žl 21 (22), 2

RESPONSORIUM

O. Dosud jste o nic neprosili ve jménu mém. * Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila.
V. Amen, amen, pravím vám: o cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám. * Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila.

MODLITBA

Modleme se:
Milosrdný Bože, osvěť naše srdce očištěné pokáním a dej nám dar pravé zbožnosti, abychom dosáhli vyslyšení svých proseb. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie