Ne | Po | Út | St | Čt | Pá | So |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
29 | 30 | 31 |
12. říjen 2017, Čtvrtek
3. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 27. týden
Sv. Radima, biskupa, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
starší verze breviáře
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Ohnivé slunce vychází.
Nás jímá lítost, stud a žal:
když Boží světlo na nás zří,
nikdo už nesmí hřešit dál.
Ať zaslepenost konečně
ustoupí, neboť dlouhý čas
k propasti z cesty bezpečné
podvodným klamem vedla nás.
To světlo ať dá jasný den
a od všech vin nás očistí.
Nemluvme nic leč pravdu jen
a neosnujme žádných lstí.
Ať proběhne náš dnešek tak,
že nezhřeší rty prolhané,
ni ruce, ani chtivý zrak,
a tělo čisté zůstane.
Ten, jenž vše vidí, z výše zří
a každého dne přísně nám
srdce i skutky prohlíží,
od úsvitu až k nočním tmám.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těšíš nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.
Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)
IV
39 Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
znelíbil si svého pomazaného.
40 Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
jeho korunu jsi svrhl do prachu.
41 Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
jeho opevnění změnil v sutiny.
42 Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –
43 Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
44 Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
45 Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
46 Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
jeho samého jsi hanbou zahrnul.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.
Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.
47 Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
48 Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
49 Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –
50 Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
51 Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
že mám v hrudi nést posměch národů všech,
52 snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
53 Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.
Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.
U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)
1 Pane, tys byl naše útočiště, *
z pokolení do pokolení.
2 Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
3 Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
„Děti lidské, navraťte se zpět!“
4 Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
nežli jeden den, co včera minul, *
nežli jedna hlídka za noci! –
5 Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
jsou jak tráva, která dorůstá:
6 s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
a již večer uvadá a schne. –
7 A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
rozhorlením tvým jsme zděšeni.
8 Ty máš naše viny před očima, *
skryté hříchy zjevně před sebou. –
9 Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
naše léta odvanou jak vzdech.
10 Náš věk čítá sedmdesát roků, *
osmdesát v dobrém případě,
vesměs plných těžkostí a trampot, *
přeletí a odvanem i my.
11 Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
kdo se strachuje tvé nevole?
12 Naše dny nás nauč správně čítat, *
ať konečně srdcem zmoudříme! –
13 Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
služebníkům svým buď milostiv!
14 Syť nás od rána svým slitováním, *
ať nám život projde v radosti!
15 Potěš nás již za všechny dny strastí, *
za léta, kdy znali jsme jen zlé. –
16 Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
jejich dětem všechnu slávu svou!
17 Milost Pána, Boha budiž s námi, †
žehnej hojně práci našich rukou, *
práci našich rukou dopřej zdar!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.
V.
Pane, u tebe je pramen žití.
R.
Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi
3Podporuj vdovy, jsou-li skutečně opuštěné. 4Má-li však některá
vdova děti nebo vnuky, ti především si musí zvyknout, že mají plnit svoje povinnosti vůči vlastní rodině a svým rodičům splácet přijatá dobrodiní. Tak se to líbí Bohu.
5Vdova, která je ve svém vdovství skutečně osamělá, skládá svou naději v Pána a ve dne v noci se
vytrvale modlí a prosí. 6Ale když myslí jenom na rozkoše, je zaživa mrtvá.
7Důrazně jim také připomínej, aby se chovaly bezúhonně. 8Když se
někdo nestará o svoje lidi, a hlavně o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než pohan.
9Mezi vdovy smí být do seznamu přijímána jen taková, které je aspoň šedesát let, byla vdána jen jednou
10a je chvalně známa dobrými skutky: vychovala
svoje děti, byla pohostinná, umývala křesťanům nohy, pomáhala souženým a vůbec se všestranně věnovala dobrým skutkům.
11Mladší vdovy však odmítej.
Když se v nich totiž ozve žádostivost nehodná Krista, chtějí se vdávat. 12Tak na sebe uvalují odsouzení,
protože porušují dřívější závazek. 13K tomu si ještě zvykají zahálčivě obcházet po domech; ale nejen že
jsou zahálčivé, ale i klevetivé, starají se o věci, do kterých jim nic není, a mluví řeči, jaké se nepatří.
14Proto chci, aby se mladší vdovy zase vdávaly, rodily děti a vedly domácnost, aby tak nedávaly našim protivníkům žádnou
příležitost k pomluvám. 15Některé z nich se už dokonce octly na scestí a propadly satanovi.
16Má-li některá věřící žena u sebe vdovy, ať se stará o jejich vydržování; církevní obec se tím nemá zatěžovat,
aby mohla pomáhat vdovám skutečně osamělým.
17Když duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly
věnují kázání a vyučování. 18Písmo přece praví: ‚Býkovi, když mlátí, nedáš náhubek‘
a ‚Dělník má právo na svou mzdu‘. 19Žalobu proti duchovnímu nepřijímej, leda když se opírá o výpověď dvou nebo
tří svědků. 20Ty však, kdo žijí špatně, kárej přede všemi, aby i ostatní dostali strach.
21Zapřísahám tě při Bohu, při Kristu Ježíši a při vyvolených
andělích: zachovávej tato pravidla bez předsudků a nic nedělej ze stranickosti. 22Na nikoho nevkládej
ukvapeně ruce. Nesmíš mít účast na cizích hříších. Uchovej se čistý.
23Nepij už jen vodu, ale ber si také trochu vína kvůli svému žaludku a když tak často stůněš.
24U některých lidí jsou jejich hříchy zjevné, a to ještě před vyšetřením, u jiných vycházejí najevo až potom.
25Stejně tak i dobré skutky jsou nabíledni;
a třebaže je tomu někdy jinak, nemůže se to natrvalo ukrýt.
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého biskupa a mučedníka Ignáce Antiochijského Filadelfanům
Ignác, zvaný též Theoforos, církvi Boha Otce i Pána Ježíše Krista, která je v asijské Filadelfii, církvi omilostněné a utvrzené Boží svorností,
bez rozdílu naplněné radostí skrze umučení našeho Pána a jeho vzkříšením ujištěné o plnosti slitování. Ve společenství krve Ježíše Krista tu církev
zdravím, neboť ona je věčnou a trvalou radostí, především je-li zajedno se svým biskupem a jeho kněžími a jáhny, kteří jsou ustanoveni podle učení
Ježíše Krista a které on podle své vůle utvrdil pevností svého Svatého Ducha.
O tom biskupovi jsem poznal, že službu pro společné blaho nezískal ani ze svého rozhodnutí ani skrze lidi,1 ani pro marnou ctižádost, ale v lásce Boha
Otce a Pána Ježíše Krista. Jsem celý užaslý nad jeho laskavostí: on svým mlčením dokáže víc než prázdní mluvkové, nebo: souzní s přikázáními
jako loutna se strunami. Má duše proto blahoslaví jeho zbožnou mysl, neboť jsem poznal, že je ctnostná a dokonalá, blahoslaví jeho klid a jeho
rozvážnost v plnosti dobroty živého Boha.
Nuže, jako děti světla pravdy2 se vyhýbejte rozkolu a špatným naukám. A kde je pastýř, tam za ním jděte jako ovce.3
Neboť všichni, kdo jsou Boží a Kristovi, jsou s biskupem. Také všichni, kdo se kajícně vrátili k jednotě Církve, jsou rovněž Boží, takže mohou žít
podle Ježíše Krista. Nemylte se, bratři moji, kdokoli jde za rozkolníkem, nebude mít účast v Božím království;4 a kdokoli žije podle cizího
učení, nesrovnává se s Kristovým utrpením.
Dbejte tedy, abyste slavili jednu eucharistii, neboť jedno je tělo našeho Pána Ježíše Krista a jeden je kalich sjednocení v jeho krvi;5 a jeden je oltář,
tak jako je jeden biskup spolu s kněžstvem a jáhny, svými spoluslužebníky. Takže cokoli konáte, konejte podle Boha.
Bratři moji, mé srdce je láskou k vám zjihlé a bdí nad vámi s největší radostí. Nejsem to však já, ale Ježíš Kristus, neboť já spoutaný pro něho se
přece jen bojím, protože ještě nejsem dokonale připraven. Ale vaše modlitba k Bohu mě zdokonalí, abych spoléhaje na evangelium jako živé tělo
Ježíšovo a na apoštoly jako kněžstvo Církve dosáhl toho údělu, jehož se mi z Božího milosrdenství dostalo.
1 srov. Gal 1, 1
2 srov. Lk 16, 8; Jan 12, 36; 1 Sol 5, 5
3 srov. Jan 10 ,4
4 srov. 1 Kor 6, 10
5 srov. 1 Kor 10, 16.17
RESPONSORIUM
PSALMODIE
Ant. 1 Slavné věci se o tobě vyprávějí, Boží město.
Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a je to naše matka. (Gal 4, 26)
1 Miluje Pán, co založil na svaté hoře: *
2 siónské brány nad všechna jákobská sídla. –
3 Ty město Boží, sám praví na tvoji slávu: *
4 „Rahab i Bábel přičítám k těm, co mě znají!
Hle, Filišťané, Tyrští i Etiopané, *
ti všichni v něm jsou narozeni.
5 Vpravdě však Sión každý nazývá: Matko!“ *
Protože ten si zbudoval Svrchovaný. –
8 Do svitku vpisuje Pán, když národy sčítá: *
„Ti všichni jsou v něm narozeni.“
7 Jako v tanci se radují, kdo v tobě žijí: *
„Všechny prameny mé spásy jsou v tobě.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Slavné věci se o tobě vyprávějí, Boží město.
Ant. 2 Pán přichází s mocí a jeho odplata je s ním.
10 Hle, Pán, Bůh přichází s mocí, *
jeho rameno se ujalo vlády.
Hle, jeho odplata je s ním, *
a jeho dílo před ním.
11 Své stádo pase jak pastýř, *
svým ramenem ovečky shromažďuje
a do náručí je bere, *
sám nosí ty, které sají.
12 Kdo svou rukou změřil vody? *
Kdo svou dlaní zvážil nebesa?
Kdo vzal do špetky prstů tíži země? †
Kdo na váze hory zvážil, *
nebo na misku vah pahorky položil?
13 Kdo byl Pánu pomocníkem? *
Kdo mu byl rádcem a znalost mu půjčil? –
14 S kým se radil a kdo ho poučil, *
kdo mu zjevil cestu spravedlnosti?
Kdo mu dal poznání *
a ukázal mu stezku moudrosti? –
15 Hle, národy jsou před ním jako krůpěj na okovu, †
jako prach na misce vah; *
a ostrovy váží mu jak zrnečko prachu.
16 Libanon nestačí na zápal ohně, *
na oběť nestačí všechna jeho zvěř.
17 Před ním jsou všechny národy, jako by nebyly, *
jako nic jsou před ním, jak nula.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán přichází s mocí a jeho odplata je s ním.
Ant. 3 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem, klaňte se na jeho svaté hoře.
Ty jsi nad cheruby, tys změnil náš zlý úděl, když ses stal jedním z nás. (Sv. Atanáš)
1 Pán je král: a národy se chvějí. *
Nad cheruby trůní: zem se třese.
2 Veliký je náš Pán na Siónu, *
povznesený nad národy všemi. –
3 Ať tvé velké, hrůzyplné jméno *
všichni slaví, protože je svaté!
4 Mocný je to král a přeje právu. *
Ty jsi pevně založil řád světa,
ty jsi právní řád a spravedlnost *
ustanovil v lidu Jákobově. –
5 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †
Poklekněte před podnoží jeho, *
pokloňte se, protože je svatý! –
6 Mojžíš s Áronem jsou z jeho kněží, †
Samuel je z jeho vyznavačů: *
Pána vzývali a vyslyšel je.
7 Promlouval k nim z oblačného sloupu, †
naslouchali jeho přikázáním, *
zákonům, jež on jim ustanovil.
8 Vyslyšels je, Pane, ty náš Bože, †
byls jim vždycky Bohem milostivým, *
i když jejich přestupky jsi trestal. –
9 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †
Klaňte se na jeho svaté hoře, *
protože je svatý Pán, náš Bůh!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem, klaňte se na jeho svaté hoře.
KRÁTKÉ ČTENÍ
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane.
R. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane.
V. Poslušen budu tvých přikázání.
R. Vyslyš mě, Pane.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu a vysvobodí nás z rukou nepřátel.
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu a vysvobodí nás z rukou nepřátel.
PROSBY
Děkujme Bohu Otci za to, že svou láskou vede a živí svůj lid. Radostně volejme:
SLÁVA TOBĚ, BOŽE, NAVĚKY.
Nejlaskavější Otče, chválíme tě za tvou lásku,
— neboť tys nás podivuhodně stvořil a ještě podivuhodněji obnovil.
Na počátku tohoto dne vlož do našich srdcí snahu ti sloužit,
— aby tě naše myšlenky a skutky stále oslavovaly.
Očisti naše srdce od zlých žádostí,
— abychom vždy hledali tvou vůli.
Otevři naše srdce potřebám všech lidí,
— aby nebyli bez naší bratrské lásky.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Všemohoucí věčný Bože, smiluj se nad těmi, kdo žijí ve stínu smrti: ať jim zazáří světlo tvé slávy přicházející z výsosti nebes,
náš Pán Ježíš Kristus. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023, Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016, Česká dominikánská provincie