Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. únor 2014
První mezidobí, 7. týden
3. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Ohnivé slunce vychází.
Nás jímá lítost, stud a žal:
když Boží světlo na nás zří,
nikdo už nesmí hřešit dál.

Ať zaslepenost konečně
ustoupí, neboť dlouhý čas
k propasti z cesty bezpečné
podvodným klamem vedla nás.

To světlo ať dá jasný den
a od všech vin nás očistí.
Nemluvme nic leč pravdu jen
a neosnujme žádných lstí.

Ať proběhne náš dnešek tak,
že nezhřeší rty prolhané,
ni ruce, ani chtivý zrak,
a tělo čisté zůstane.

Ten, jenž vše vidí, z výše zří
a každého dne přísně nám
srdce i skutky prohlíží,
od úsvitu až k nočním tmám.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těšíš nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

IV

³⁹ Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.
⁴⁰ Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.
⁴¹ Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.
⁴² Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

⁴³ Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
⁴⁴ Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
⁴⁵ Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
⁴⁶ Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

V

⁴⁷ Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
⁴⁸ Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
⁴⁹ Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

⁵⁰ Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
⁵¹ Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,
⁵² snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
⁵³      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

¹ Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
² Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
³ Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
⁴ Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

⁵ Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
⁶ s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

⁷ A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
⁸ Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

⁹ Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
¹⁰ Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
¹¹ Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
¹² Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

¹³ Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
¹⁴ Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
¹⁵ Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

¹⁶ Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
¹⁷ Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

V. Pane, u tebe je pramen žití.
R. Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

     ^6,11Čím více slov, tím více marnosti. Co však z toho člověk má? ¹²Kdo ví, co je dobré pro život člověka, pro těch pár dní jeho prchavého života, který prožívá jako stín? Kdo člověku oznámí, co bude po něm pod sluncem?

^7,1Lepší je dobré jméno než vonná mast,
den smrti než den narození.
²Lépe je jít do domu smutku
než jít do domu hostiny,
protože v domě smutku končí každý člověk.
Ať to má na srdci každý, kdo žije.
³Lepší je zármutek než smích,
neboť smutná tvář prospívá srdci.
⁴Srdce moudrých je v domě smutku,
ale srdce hlupáků v domě radosti.

⁵Lepší je slyšet důtku moudrého
než poslouchat zpěv bláznů.
⁶Jako totiž praská trní pod hrncem,
tak se směje blázen.
Ale i to je marnost.
⁷Nespravedlivý zisk dělá blázna z moudrého,
úplatek kazí srdce.
⁸„Lepší je konec věci než její začátek,
lepší je mírnost než pýcha.“

     ⁹Neukvap se v srdci k hněvu, neboť hněv bydlí v klínu hlupáků. ¹⁰Neříkej: „Jak to, že dřív bylo lépe než teď?“ – není to moudré, že se takhle ptáš. ¹¹Dobrá je moudrost s majetkem, prospívá těm, kdo jsou na světě. ¹²Jako chrání moudrost, tak chrání i peníze, poznání však má přednost: moudrost dává život svému pánu. ¹³Pohleď na Boží dílo: Kdo může narovnat, co Bůh zkřivil? ¹⁴V den štěstí buď dobré mysli, v den neštěstí uvažuj: obojí pochází od Boha, aby člověk nenašel, co by na něm káral.
     ¹⁵Ve svých prchavých dnech jsem viděl všechno: Spravedlivého, jak umírá ve své spravedlnosti, a zlosyna, jak dlouho žije ve své nepravosti.

¹⁶Nebuď výstřední ve spravedlnosti,
nedělej se příliš moudrý,
proč by ses měl ničit?
¹⁷Nehřeš nadmíru
a nebuď pošetilý,
proč bys měl předčasně umřít?

     ¹⁸Je vhodné jednoho se držet a druhé nepouštět z ruky, neboť kdo se bojí Boha, s  obojím má zdar. ¹⁹Moudrost dává moudrému větší sílu, než jí má deset vládců v  městě. ²⁰Jistě není nikdo tak spravedlivý na zemi, že by dělal jenom dobro a nikdy nehřešil. ²¹Také si nevšímej žádných tlachů, které se mluví, abys neslyšel svého služebníka, jak tě pomlouvá. ²²Sám dobře víš, že mnohokrát i ty jsi pomlouval druhé.
     ²³Toto všechno jsem chtěl hledat s moudrostí, proto jsem si řekl: „Chtěl bych se stát moudrým!“ ²⁴Ale moudrost je ode mě daleko. Daleko je, cokoli je – je to hluboké, přehluboké. Kdo to nalezne?
     ²⁵Znovu jsem v mysli uvažoval, jak poznat, zkoumat a hledat moudrost i smysl věcí, a poznal jsem, že zlo je pošetilost a hloupost je bláznovství. ²⁶A nalezl jsem, že trpčí než smrt je žena, která je plna osidel, její srdce je síť, její ruce jsou okovy. Kdo je milý Bohu, unikne jí, hříšník je však jí chycen. ²⁷Hleď, to jsem našel – říká Kazatel – když jedno s druhým srovnám, abych našel smysl života. ²⁸Ještě jsem hledal, ale nenalezl:
Jednoho muže z tisíce jsem našel,
ale ženu ani jednu jsem nenašel.
 

RESPONSORIUM

O. Kdo může říci: Mám čisté svědomí, očistil jsem se od svého hříchu? * Jistě není nikdo tak spravedlivý na zemi, že by dělal jenom dobro a nikdy nehřešil.
V. Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe; když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí, protože věrně plní, co slíbil. * Jistě není nikdo tak spravedlivý na zemi, že by dělal jenom dobro a nikdy nehřešil.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Pokyny“ od svatého opata Kolumbána

     Bůh je všude, naprosto nezměrný, a všude je nám velmi blízko, jak sám o sobě řekl: Já jsem Bůh, který je blízko a ne daleko.¹ Nehledáme tedy Boha, který přebývá někde daleko od nás, ale toho, kterého máme uvnitř v sobě, jestliže si to ovšem zasloužíme. Sídlí v nás jako duše v těle, ale jen když jsme zdravými údy jeho těla, když jsme mrtví pro hříchy.² Tehdy v nás skutečně přebývá ten, který řekl: Budu v nich přebývat a budu kráčet uprostřed nich.³ Jsme-li hodni, aby v nás byl Bůh, pak z něho opravdu máme život jako jeho živé údy. V něm totiž, jak říká apoštol, žijeme, hýbáme se a jsme.⁴
     Kdopak může proniknout tajemství Nejvyššího, jehož bytí je nevypověditelné a  nepochopitelné? Kdo může prozkoumat Boží hlubiny?⁵ Kdo se může pochlubit, že zná nekonečného Boha, který všechno naplňuje a všechno obklopuje, všechno proniká a  všechno převyšuje, všechno obsahuje a všemu se vymyká? Boha nikdo nikdy neviděl, jaký je.⁶ Ať si proto nikdo netroufá pátrat po tom, co je Božím tajemstvím, to znamená: co Bůh byl, jak byl a kdo byl. To jsou věci nevyslovitelné, nevyzpytatelné a neproniknutelné.⁷ Jen prostě, ale pevně věř, že Bůh je a bude takový, jaký byl, protože Bůh je nezměnitelný.
     Kdo je tedy Bůh? Otec, Syn a Duch Svatý, jediný Bůh. A víc o Bohu nebádej, protože ti, kdo chtějí poznat jeho nezměrné hlubiny, musejí nejprve uvažovat o povaze věcí. Poznání Trojice lze právem přirovnat k  mořské hlubině, jak o tom hovoří Mudrc: Ó nezměrná hlubino, kdo tě pozná? ⁸ Neboť stejně jako se vymyká lidskému vidění hlubokost moře, nemůže žádné lidské poznání uchopit neproniknutelné božství Trojice. A proto říkám, že jestliže by snad někdo toužil znát to, čemu má věřit, ať si nemyslí, že to pozná mnohem lépe, když o tom bude mluvit, než když tomu bude prostě věřit. Hledaná božská moudrost se totiž ještě víc vzdálí, než byla.⁹
     Hledej proto nejvyšší vědění ne ve slovní disputaci, ale v dokonalém dobrém životě, ne jazykem, ale vírou, která vychází z prostého srdce a nezakládá se na dohadech učené bezbožnosti. Jestliže bys totiž nevýslovného Boha hledal v  nějakých rozkladech, vzdálí se od tebe více, než byl. Budeš-li však hledat ve víře, bude jeho Moudrost tam, kde bydlí, v branách, kde přebývá,¹⁰ alespoň zčásti bude k spatření. Takže Bůh je opravdu nějakým způsobem dosažitelný, a to když v  něho, přesto že je neviditelný a nepochopitelný, věříme. Je totiž třeba věřit v  Boha takového, jaký je, to jest neviditelného,¹¹" i když ho zčásti lze vidět čistým srdcem.^{12
     1} Jer 23, 23 (Vulg.)
     ² srov. Řím 6, 2; 1 Petr 2, 24
     ³ srov. Ex 25, 8; Lv 26, 12
     ⁴ Sk 17, 28
     ⁵ srov. 1 Kor 2, 10
     ⁶ Jan 1, 18; srov. 1 Jan 3, 2
     ⁷ srov. Řím 11, 33
     ⁸ srov. Kaz 7, 24 (Vulg.)
     ⁹ srov. Kaz 7, 23-24
     ¹⁰ srov. Mdr 6, 14
     ¹¹ srov. 1 Kor 13, 12
     ¹² srov. Mt 5, 8
 

RESPONSORIUM

O. Pane, až k nebesům tvé slitování, až k oblakům tvá věrnost dosahuje. * Tvá spravedlnost jako velehory, tvé rozsudky jak mořské hlubiny.
V. Ó, jak bezedná je tvá štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou tvá rozhodnutí a neprobádatelné způsoby tvého jednání! * Tvá spravedlnost jako velehory, tvé rozsudky jak mořské hlubiny.

PSALMODIE

Ant. 1 Slavné věci se o tobě vyprávějí, Boží město.

Žalm 86 (87)
Boží město, matka všech národů

Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a je to naše matka. (Gal 4, 26)

¹ Miluje Pán, co založil na svaté hoře: *
²     siónské brány nad všechna jákobská sídla. –

³ Ty město Boží, sám praví na tvoji slávu: *
⁴     „Rahab i Bábel přičítám k těm, co mě znají!
   Hle, Filišťané, Tyrští i Etiopané, *
      ti všichni v něm jsou narozeni.
⁵ Vpravdě však Sión každý nazývá: Matko!“ *
      Protože ten si zbudoval Svrchovaný. –

⁸ Do svitku vpisuje Pán, když národy sčítá: *
      „Ti všichni jsou v něm narozeni.“
⁷ Jako v tanci se radují, kdo v tobě žijí: *
      „Všechny prameny mé spásy jsou v tobě.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Slavné věci se o tobě vyprávějí, Boží město.

Ant. 2 Pán přichází s mocí a jeho odplata je s ním.

Kantikum
Bůh přijde jako dobrý pastýř Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou. (Zj 22, 12)

¹⁰ Hle, Pán, Bůh přichází s mocí, *
       jeho rameno se ujalo vlády.
    Hle, jeho odplata je s ním, *
       a jeho dílo před ním.
¹¹ Své stádo pase jak pastýř, *
       svým ramenem ovečky shromažďuje
    a do náručí je bere, *
       sám nosí ty, které sají.

¹² Kdo svou rukou změřil vody? *
       Kdo svou dlaní zvážil nebesa?
    Kdo vzal do špetky prstů tíži země? †
       Kdo na váze hory zvážil, *
       nebo na misku vah pahorky položil?
¹³ Kdo byl Pánu pomocníkem? *
       Kdo mu byl rádcem a znalost mu půjčil? –

¹⁴ S kým se radil a kdo ho poučil, *
       kdo mu zjevil cestu spravedlnosti?
    Kdo mu dal poznání *
       a ukázal mu stezku moudrosti? –

¹⁵ Hle, národy jsou před ním jako krůpěj na okovu, †
       jako prach na misce vah; *
       a ostrovy váží mu jak zrnečko prachu.
¹⁶ Libanon nestačí na zápal ohně, *
       na oběť nestačí všechna jeho zvěř.
¹⁷ Před ním jsou všechny národy, jako by nebyly, *
       jako nic jsou před ním, jak nula.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán přichází s mocí a jeho odplata je s ním.

Ant. 3 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem, klaňte se na jeho svaté hoře.

Žalm 98 (99)
Svatý je Pán, náš Bůh

Ty jsi nad cheruby, tys změnil náš zlý úděl, když ses stal jedním z nás. (Sv. Atanáš)

¹ Pán je král: a národy se chvějí. *
      Nad cheruby trůní: zem se třese.
² Veliký je náš Pán na Siónu, *
      povznesený nad národy všemi. –

³ Ať tvé velké, hrůzyplné jméno *
      všichni slaví, protože je svaté!
⁴ Mocný je to král a přeje právu. *
      Ty jsi pevně založil řád světa,
   ty jsi právní řád a spravedlnost *
      ustanovil v lidu Jákobově. –

⁵ Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †
      Poklekněte před podnoží jeho, *
      pokloňte se, protože je svatý! –

⁶ Mojžíš s Áronem jsou z jeho kněží, †
      Samuel je z jeho vyznavačů: *
      Pána vzývali a vyslyšel je.
⁷ Promlouval k nim z oblačného sloupu, †
      naslouchali jeho přikázáním, *
      zákonům, jež on jim ustanovil.
⁸ Vyslyšels je, Pane, ty náš Bože, †
      byls jim vždycky Bohem milostivým, *
      i když jejich přestupky jsi trestal. –

⁹ Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †
      Klaňte se na jeho svaté hoře, *
      protože je svatý Pán, náš Bůh!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem, klaňte se na jeho svaté hoře.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Navzájem si pomáhejte podle míry Božích darů jako dobří správcové rozmanité Boží milosti. Kdo má dar řeči, ať si je vědom, že přednáší slovo Boží. Kdo slouží, ať si je vědom, že pověření k tomu přijal od Boha, aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane.
R. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane.
V. Poslušen budu tvých přikázání.
R. Vyslyš mě, Pane.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Ze srdce volám, * vyslyš mě, Pane.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu a vysvobodí nás z rukou nepřátel.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu a vysvobodí nás z rukou nepřátel.

PROSBY

Děkujme Bohu Otci za to, že svou láskou vede a živí svůj lid. Radostně volejme:
     SLÁVA TOBĚ, BOŽE, NAVĚKY.

Nejlaskavější Otče, chválíme tě za tvou lásku,
— neboť tys nás podivuhodně stvořil a ještě podivuhodněji obnovil.
Na počátku tohoto dne vlož do našich srdcí snahu ti sloužit,
— aby tě naše myšlenky a skutky stále oslavovaly.
Očisti naše srdce od zlých žádostí,
— abychom vždy hledali tvou vůli.
Otevři naše srdce potřebám všech lidí,
— aby nebyli bez naší bratrské lásky.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Všemohoucí věčný Bože, smiluj se nad těmi, kdo žijí ve stínu smrti: ať jim zazáří světlo tvé slávy přicházející z výsosti nebes, náš Pán Ježíš Kristus. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie