[ schovat menu ]

« Září 2017 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


19. září 2017, Úterý
4. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 24. týden
Sv. Januária, biskupa a mučedníka, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

19. září 2017
Druhé mezidobí, 24. týden
4. týden žaltáře

MODLITBA ODPOLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Svět celý v pohyb uvádíš, 
ač v sobě trváš beze změn, 
sám vodíš slunce oblohou 
a v různé doby dělíš den. 

Ach, rozsviť jasný večer nám, 
až nakloní se žití běh, 
a svatou smrtí ke slávě 
nás do věčnosti vkročit nech. 

To splň nám, dobrý Otče náš, 
i ty, jenž rovné božství máš, 
i Duchu, který těšíš nás 
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a jedná podle ní.

Žalm 118 (119), 137-144
XVIII (Sade)

137 Ty, Pane, ty jsi spravedlivý, *
         správná jsou tvoje rozhodnutí.

138 Právem jsi dal svá přikázání, *
         mocně, pevně a spravedlivě. –

139 Sžírá mě hněv k mým nepřátelům, *
         že na tvá slova zapomněli.

140 Věrně se osvědčil tvůj výrok, *
         proto tvůj služebník má jej v lásce. –

141 Jsem jen malý a opovržený, *
         příkazů tvých však nezapomínám.

142 Věčně je v právu tvá spravedlnost *
         a tvůj zákon je pravdivý provždy. –

143 I když mě postihly útlak a tíseň, *
         přesto se těším z tvých ustanovení.

144 Předpisy tvé jsou na věky správné, *
         dej, ať je chápu, a já budu žíti.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a jedná podle ní.

Ant. 2 Dej, ať modlitba má dojde k tobě, Pane.

Žalm 87 (88)
Modlitba těžce zkoušeného člověka

Toto je vaše hodina a vláda temnoty. (Lk 22, 53)

I

2 Pane, Bože spásy, volám za dne, *
      za noci můj křik se k tobě dere.
3 Dej, ať modlitba má dojde k tobě, *
      nachyl ucho k mému naříkání! –

4 Vždyť má duše už je syta útrap, *
      k podsvětí se naklání můj život.
5 Už mě počítají mezi mrtvé, *
      jsem jak ten, v kom všechny síly zhasly.
6 Mezi mrtvými je moje lůžko, *
      mezi padlými, co leží v hrobě,
   na které už ani nevzpomeneš; *
      ze vší péče tvé jsou vyloučeni. –

7 Uvrhls mě do hluboké jámy, *
      do propasti, do nejhlubších temnot.
8 Leží na mně tíha tvého hněvu, *
      všechny vlny tvé mě zaplavují.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Dej, ať modlitba má dojde k tobě, Pane.

Ant. 3 K tobě, Pane, běduji den za dnem. Proč svou tvář mi neustále skrýváš?

II

9 Odehnals mi přátele i známé, *
       učinils, že všichni si mě hnusí;
    uvězněn jsem, ven se nedostanu, *
10     oko mé je vysíleno hořem.
    K tobě, Pane, běduji den za dnem *
       a jen po tobě své ruce vzpínám.

11 Konáš divy pro ty, kdo jsou mrtvi? *
       Mohou stíny vstát a tebe chválit?
12 Vyprávějí o tvé lásce v hrobech, *
       o tvé věrnosti tam v říši mrtvých?
13 Budou známy v temnotách tvé divy, *
       tvoje milost v kraji zapomnění? –

14 Proto, Pane, stále k tobě úpím, *
       k tobě stoupá prosba má hned zrána.
15 Proč mě tedy zavrhuješ, Pane? *
       Proč svou tvář mi neustále skrýváš?
16 Ubožák jsem, z dětství vydán smrti, *
       zdrcen tvými hrůzami, jež snáším.
17 Přese mne se přehnaly tvé hněvy, *
       hrůzy tvé mi ústa umlčují.
18 Stále mě jak vody zaplavují, *
       nade mnou se zavírají všechny.
19 Odcizils mi přítele i druha, *
       už se přátelím jen s temnotami.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 K tobě, Pane, běduji den za dnem. Proč svou tvář mi neustále skrýváš?

KRÁTKÉ ČTENÍ

Iz 55, 10-11
Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.


V. Pán své slovo sesílá na zem.
R. Co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.

Modleme se:

Bože, tys poslal svého anděla k setníku Kornéliovi, aby mu ukázal cestu ke spáse; prosíme tě, učiň i nás svými spolupracovníky na spáse světa, abychom všichni mohli ve společenství tvé Církve dojít k tobě. Skrze Krista, našeho Pána.

    Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie