lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

3. září 2018
Sv. Řehoře Velikého, papeže a učitele Církve, památka


Narodil se kolem roku 540 v Římě, pocházel z římské patricijské rodiny a stal se městským prefektem (572-573). Po smrti svého otce založil v rodném domě klášter sv. Ondřeje a na rodinných usedlostech na Sicílii dalších šest klášterů, vzdal se svého úřadu a stal se benediktinským mnichem. Byl vysvěcen na jáhna, později působil jako papežský legát u císařského dvora v Konstantinopoli (579-585) a po návratu do Říma jako papežův blízký poradce. Byl zvolen za papeže (590) v době, kdy v Itálii řádil mor a hlad jako následek langobardských nájezdů a válek, a na dějinném přelomu mezi starověkem a středověkem všeobecně poklesla kázeň. Jeho dopisy (zachovalo se jich 848) ukazují, že nic z toho, co se dělo v životě křesťanstva, mu nebylo lhostejné. Usiloval o obnovu křesťanského života a liturgie; mimořádnou péči věnoval duchovenstvu; poslal 40 věrozvěstů do Anglie a obracel se s hlásáním evangelia k mladým germánským národům; ariánské Langobardy přivedl do katolické církve. Při napravování nepořádků postupoval důsledně, a přitom taktně a mírně. Když konstantinopolský patriarcha začal užívat titulu "ekumenický (tj. všeobecný) patriarcha", viděl v tom nedůstojné vyvyšování se nad ostatní patriarchy a reagoval na to tím, že sám začal užívat titulu "služebník služebníků Božích". Jeho bohatá literární činnost tvoří přechod od teologie patristické k počátkům teologie scholastické. Zemřel 12. III. 604. Dnešní den je výročím jeho vysvěcení na biskupa.

RANNÍ CHVÁLY

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Anglie apoštole, již
s anděly v nebi blažen dlíš,
Řehoři, stůj zas jako dřív
při národech už věřících.

Bohatstvím, světa nádherou
a jeho slávou veškerou
pohrdáš, abys v žití svém
šel chud za chudým Ježíšem.

Kristus, velekněz nejvyšší,
v čelo Církve tě povýší,
po Petru stolec přejímáš
i jeho zásad věrně dbáš.

Vyložit umíš mistrně
výroky Písma tajemné,
a sama Pravda učí tě
proniknout v taje ukryté.

Ty veleknězi výtečný,
výkvěte, světlo církevní,
nás v nebezpečí nezanech,
když dbáš nás ve svých příkazech.

Nezrozenému Otci čest
i Synu, jenž jediný jest,
buď rovnému jim Plameni
moc, úcta, stejné klanění. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?

Žalm 41 (42)
Touha po Bohu a jeho svatyni

Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22, 17)

2 Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *
      tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
3  Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *
    kdy konečně zas přijdu před tvou tvář? –

4 Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *
      když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
5 Duše mi přetéká, když si to představuji, †
      jak pronikal jsem do svatyně Boží *
      za chvalozpěvů svátečního davu. –

6 Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
      Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
      toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj! –

7 Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
      tu od Jordánu, z hermonského kraje, *
      a z této hory, která sluje Misar. –

8 V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *
      tvé vlny, slapy přese mne se valí.
9 Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *
      s písní se modlím k Bohu svého žití.
10 Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *
       Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
11 Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *
       když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
12 Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
       Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
       toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?

Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.

Kantikum
Modlitba za svaté město Jeruzalém
Sir 36, 1-7. 13-16
To je věčný život, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, kterého jsi poslal. (Jan 17, 3)

1 Smiluj se nad námi, Bože všehomíra, a shlédni na nás, *
      a ukaž nám světlo svého slitování.
2 Svou bázní pronikni všechny pohany, *
      kteří tě nehledají,
   aby poznali, že není Boha kromě tebe, *
      a aby vyprávěli o tvých mocných činech. –

3 Zdvihni svou ruku na cizí národy, *
      ať vidí tvoji moc!
4 A jako jsi před nimi na nás ukázal svou svatost, *
      tak se na nich proslav před našima očima,
5 aby tě poznali, jako my jsme poznali, *
      že není Boha mimo tebe, Pane!
6 Znovu čiň znamení, opakuj divy, *
7     oslav svou pravici, své mocné rámě. –

13 Shromáždi všechny Jákobovy kmeny, †
       aby poznali, že není Boha mimo tebe, *
       a aby vyprávěli o tvých mocných činech.
    Dej jim znovu dědictví, *
       jako měli od pradávna.
14 Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
       nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
15 Smiluj se nad svým svatým městem, *
       nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
16 Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
       a svůj lid svou slávou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.

Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.

Žalm 18 (19), 2-7

Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

2 O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
3    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

4 Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
5 Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

6 Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
7 Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Mdr 7, 13-14
Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, nechci ukrývat její bohatství, vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s Bohem, poněvadž jsou mu doporučeni dary, které zjednává kázeň.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
V. Shromáždění zvěstuje jejich chválu.
O. Vyprávějí národy.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Svatý Řehoř byl vynikajícím pastýřem svého lidu a zanechal nám příklad i návod k vedení duší.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

68 Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
      protože navštívil a vykoupil svůj lid.

69 A vzbudil nám mocného spasitele *
      z rodu Davida, svého služebníka.

70 Jak slíbil od pradávna *
      ústy svých svatých proroků:

71 že nás zachrání od našich nepřátel *
      a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

72 Slitoval se nad našimi otci *
      a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:

73 na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
      že nám dá,

74 abychom mu beze strachu *
      a vysvobozeni z rukou nepřátel

75 zbožně a spravedlivě sloužili *
      po všechny dny svého života.

76 A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
      neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu

77 a dal jeho lidu poznat spásu *
      v odpuštění hříchů

78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
      kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,

79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
      a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
      i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
      a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Svatý Řehoř byl vynikajícím pastýřem svého lidu a zanechal nám příklad i návod k vedení duší.

PROSBY

S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
     PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.

Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA

Bože, ty se dobrotivě staráš o svůj lid a vládneš mu mocí své lásky; na přímluvu svatého papeže Řehoře vyslyš naše prosby za ty, kterým jsi svěřil vedení své Církve: naplň je duchem moudrosti, aby jejich služba přinášela tvému lidu užitek, a odměň jejich práci věčnou radostí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Předsedá-li společnému slavení kněz nebo jáhen, připojí závěrečný pozdrav a požehnání.

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Následuje-li propuštění lidu, říká se:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Není-li přítomen kněz nebo jáhen anebo modlí-li se někdo sám, končí slovy:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie