lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. leden 2021
Doba vánoční, 2. týden


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Věčného božství oslnivý jase,
Kriste, všech Světlo, živote nám daný,
jdeš na svět léčit nemocné a k spáse
otevřít brány.

Andělské sbory zemi písně pějí
o novém věku a v nich Otci tvému
vzdávají chválu i díky a přejí
mír lidstvu všemu.

Ležíš tu, dítě, všeho světa Vládce,
synáčku Panny přesvaté a čisté,
vládu nad světem jen díky své lásce
získáváš, Kriste.

Chtěje nám za vlast nebe nabídnouti,
jedním z nás stal ses, zrozen jako robě;
srdce nám proměň a je lásky pouty
přitáhni k sobě.

Tobě i Otci, Duchu lásky věčné
s anděly pějem radostnými hlasy.
Kéž smíme zpívat Bohu chvály vděčné
po všechny časy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Žalm 30 (31), 1-17. 20-25

Důvěrná prosba v utrpení

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

I

2 V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
3 Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

4 Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
5 Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

6 Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
7 V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

8 Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
9 že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

II

10 Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
11 ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

12 Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
13 Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
14 Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

15 Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
16 Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    18 [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    19 Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

III

20 Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
21 Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

22 Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
23 Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

24 Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
25 Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

V. V něm byl život.
O. A ten život byl světlem lidí.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

3, 17 – 4, 1
Život v křesťanské rodině

     3.17Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
    
18Ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. 19Muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. 20Děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. 21Otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu. 22Otroci, poslouchejte ve všem svoje pozemské pány. Ne abyste sloužili jenom naoko, a tak se chtěli dělat pěknými v lidských očích,ale s upřímným srdcem, z bázně před Pánem. 23Cokoli děláte, dělejte z duše jako pro Pána, a ne pro lidi. 24Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví – život věčný. Služte Kristu Pánu! 25Kdo totiž spáchal křivdu, sklidí to, čím ukřivdil; u Boha není stranictví.
    
4.1Vy páni, dávejte otrokům, co se sluší a patří. Víte přece, že i vy máte Pána v nebi.

RESPONSORIUM

Kol 3, 17

O. Cokoli mluvíte nebo konáte, * všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.
V. Skrze něho děkujte Bohu Otci. * Všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Pět set kapitol“ od svatého opata Maxima Vyznavače

(Centuria 1, 8-13: PG 90, 1182-1186)

Tajemství stále nové

     Jen jednou se z milostivé dobroty Boží a jeho lásky k lidem1 narodilo Boží Slovo tělesně; neustále se však touží narodit duchovně v těch, kdo chtějí. Stává se dítětem, to jest, přizpůsobuje se našim schopnostem, a zjevuje se nám podle toho, do jaké míry jsme s to je přijmout. Ne že by chtělo z nějaké nepřízně nebo nelásky skrývat svoji nezměrnou velikost, ale jako by měřilo a vážilo schopnost těch, kteří touží je spatřit. Pro velikou vznešenost tohoto tajemství zůstává však přesto pro všechny neproniknutelné.
     Proto svatý apoštol při úvaze o síle tajemství moudře říká: Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky.2 On věděl, že toto tajemství je stále nové a nikdy nezestárne tím, že by je rozum pochopil.
     Rodí se Kristus Bůh, přijímá tělo obdařené rozumnou duší, a tak se stává člověkem. On, který dal věcem vzniknout z ničeho. Na východě zazáří hvězda viditelná i ve dne a vede mudrce na místo, kde se Slovo stalo tělem. Tak Slovo ukazuje, že to, co je obsaženo v Zákoně a Prorocích, tajemně převyšuje smyslové poznání a přivádí pohany k největšímu světlu poznání.
     Slova Zákona a Proroků totiž, jsou-li zbožně chápána, jako hvězda s jistotou přivádějí k poznání vtěleného Slova ty, kdo jsou z Boží vůle povoláni mocí milosti.3
     Proto se Bůh stává dokonalým člověkem, aniž mění něco na přirozenosti, jen s jedinou výjimkou hříchu (který ostatně k přirozenosti člověka nepatřil), aby nabídkou těla jako návnady roznítil nenasytného draka, který už rozevírá tlamu, aby tělo pohltil. Tomu se ovšem mělo stát jedem, neboť božská moc v něm ukrytá znamená pro draka naprostou záhubu; na druhé straně lidské přirozenosti se mělo totéž tělo stát lékem, neboť táž božská moc jí navrací původní milost.
     Proto jako onen drak, když vychrlil jed své zloby na strom poznání, zničil přirozenost člověka, jenž ze stromu ochutnal, tak byl sám, když pojal úmysl pozřít tělo Páně, božskou mocí v něm ukrytou uvržen do záhuby. Velké tajemství Božího vtělení zůstává stále tajemstvím. Vždyť jakým způsobem je Slovo svou osobou bytostně přítomno v těle, když přece toutéž osobou celé bytostně přebývá u Otce? Jak je možné, že totéž Slovo je celé svou přirozeností Bohem, a zároveň se i podle přirozenosti stalo celé člověkem? Přitom se naprosto nijak nezříká žádné z obou přirozeností: ani božské, podle níž je Bohem, ani naší, podle níž se stalo člověkem.
     Tato tajemství chápe pouze víra. Ona je základnou pro ty skutečnosti, jež přesahují schopnosti a možnosti rozumu.4

     1 srov. Tit 3, 4
     2 Žid 13, 8
     3 srov. Řím 8, 28
     4 srov. Žid 11, 1

RESPONSORIUM

Jan 1, 14. 1

O. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi:* Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
V. Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh:* Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, tys poslal k naší spáse svého Syna a skrze něj nám nově zazářilo tvé světlo; dej, ať nám toto světlo stále svítí a vnitřně nás obnovuje. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie