lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

16. říjen 2020
Druhé mezidobí, 28. týden
4. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

I

2 Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,

3 slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.

4 Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.

5 Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.

6 Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

7 Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."

8 Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.

9 Vyhledal bych si tam útulek *
       na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

II

10     Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
       Před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
11 Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.

12 V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.

13 Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.

14 Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!

15 Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      16 Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

III
17 Já však budu k Pánu volat dál, *
       Pán se smiluje a zachrání mne.

18 Večer, za jitra i v poledne *
       budu kvílet z hloubi svého srdce.

19 On mé naříkání vyslyší, *
       vysvobodí pokojně můj život.
    Neboť lučištníci blízko jsou, *
       z blízkosti už na mne dotírají.

20 Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

21 Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.

22 Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

23 Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

24 Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Můj synu, dbej na moji moudrost.
R. K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Malachiáše

1,1-14; 2,13-16
Varování nedbalým a nevěrným kněžím

     1.1Prorocký výrok. Hospodinovo slovo k Izraeli ústy Malachiáše.
    
2„Miloval jsem vás – praví Hospodin. Ale řekli jste: ‚V čem jsi nás miloval?‘ Nebyl Ezau Jakubův bratr? – praví Hospodin – a miloval jsem Jakuba, kdežto 3Ezaua jsem nenáviděl, jeho hory jsem změnil v pustinu, jeho dědičný podíl jsem dal šakalům pouště. 4Kdyby Edom řekl: ‚Jsme sice zničeni, ale znovu vystavíme, co je zničené,‘ tak praví Hospodin zástupů: Oni vystavějí, já však zbořím; budou je nazývat ‚území bezbožnosti‘ a ‚lid, na který se Hospodin hněvá navěky‘. 5Na vlastní oči to uvidíte a řeknete: ‚Hospodin ukazuje, že je mocný i za hranicemi Izraele.‘
    
6Syn ctí svého otce a otrok svého pána. Jestliže jsem já otec, kde je úcta ke mně? Jestliže jsem já Pán, kde je bázeň přede mnou? – praví Hospodin vám, kněží, kteří pohrdáte mým jménem a říkáte: ‚V čem jsme pohrdli tvým jménem?‘ 7Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb! A ptáte se: ‚Čím jsme tě poskvrnili?‘ Tím že říkáte: ‚Hospodinův stůl se může poskvrnit.‘ 8Když obětujete slepá zvířata, není to zlé? A když obětujete kulhavá a neduživá zvířata, není to zlé? Jen je přines svému místodržiteli, bude se mu to líbit, získáš si jeho přízeň? – praví Hospodin zástupů.
    
9Proto nyní usmiřte Boží tvář, aby se nad vámi smiloval. Vaší rukou se to stalo! Naleznete přízeň? – praví Hospodin zástupů. 10Kdo z vás zavře bránu, abyste zbytečně nezapalovali můj oltář? Nemám ve vás zalíbení – praví Hospodin zástupů – nepřijmu oběť z vašich rukou. 11Neboť od východu slunce až na západ je veliké moje jméno mezi pohany a na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá, vždyť veliké je moje jméno mezi pohany – praví Hospodin zástupů.
    
12Vy však jste ho znesvětili tím, že říkáte: ‚Stůl Páně je znečištěn, i jeho pokrm je k pohrdání.‘ 13Říkáte: ‚Jaká námaha!‘ a pohrdáte jím – praví Hospodin zástupů. Přinášíte uloupené, kulhavé i neduživé a z nich obětujete. Mám to snad přijímat z vaší ruky se zalíbením? – praví Hospodin. 14Ať je zlořečen podvodník, který udělá slib, a ačkoli má ve svém stádě samce, obětuje potom Pánu zmrzačené zvíře. Vždyť jsem přece mocný Král – praví Hospodin zástupů – moje jméno je obávané mezi pohany.
    
2.13A ještě toto děláte: Hospodinův oltář pokrýváte slzami, pláčem a vzdycháním, že se už neobracím k oběti a nepřijímám dar z vaší ruky s přízní, 14a ptáte se: ‚Proč?‘ Protože Hospodin je svědkem mezi tebou a manželkou tvého mládí, které ses stal nevěrným, ačkoli byla tvou družkou, s níž jsi uzavřel smlouvu. 15Nezpůsobil Bůh, že jste jedno tělo a jeden duch? A nežádá tato jednota potomstvo od Boha? Dejte si tedy pozor na svůj život; nebuď nevěrný manželce svého mládí! 16Jestliže se někdo rozvede z nenávisti – praví Hospodin, Bůh Izraele, nepravost pokryje jeho šat – praví Hospodin zástupů; dejte si tedy pozor na svůj život a nebuďte nevěrní!“

RESPONSORIUM

Mal 1, 10; 2,16

O. Měl jsem s knězem smlouvu o životě a pokoji a to jsem mu uštědřil i s bázní; bál se mě. * V jeho ústech byla nauka pravdy a nepravost se nenalezla na jeho rtech.
V. Pán bez výhrady přísahal: Jsi knězem na věky, tak, jak jím Melchizedech byl. * V jeho ústech byla nauka pravdy a nepravost se nenalezla na jeho rtech.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „O městě Božím“ od svatého biskupa Augustina

(Lib. 10, 6: CCL 47, 278-279)

Na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá

     Pravou obětí je každý čin, který konáme, abychom se spojili ve svatém společenství s Bohem, to jest čin směřující k tomu nejvyššímu dobru, jímž můžeme být skutečně blažení. Takže dokonce ani milosrdenství, kterým pomáháme člověku, není obětí, neděje-li se pro Boha. Neboť přestože obětuje člověk, je oběť věcí božskou, takže i stará latina ji nazývala posvátným, božským činem - sacrificium. Proto je obětí i člověk ve jménu Božím zasvěcený a  Bohu zaslíbený, pokud odumírá světu, aby žil Bohu. Vždyť i to patří k milosrdenství, které prokazuje každý sám sobě. Proto je psáno: Milosrdenství měj se svou duší, chceš-li se líbit Bohu.1
     Jestliže tedy pravými oběťmi jsou skutky milosrdenství vůči nám samým nebo vůči bližním, pokud se vztahují k Bohu, a jestliže se skutky milosrdenství nekonají pro nic jiného, než abychom byli zbaveni bídy, a tak byli blažení - a k tomu dochází výhradně tím dobrem, o němž se praví: Mým blahem je být v Boží blízkosti2 - vyplývá z toho, že celá vykoupená obec, to znamená shromáždění a společenství svatých, je obětováno jako univerzální oběť Bohu skrze Velekněze, který obětoval také sám sebe v utrpení za nás, abychom byli tělem tak vznešené hlavy. Učinil to v podobě služebníka. Právě tu obětoval a v té byl obětován, protože v ní je prostředníkem,3 v ní je knězem, v ní je obětí.
     Proto nás apoštol napomenul, abychom svá těla přinášeli v oběť živou, svatou a Bohu milou, to ať je naše duchovní bohoslužba, a abychom se nepřizpůsobovali tomuto světu, ale změnili se a obnovili svoje smýšlení, abychom dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.4 My sami jsme tou celou obětí. Říká: Protože mi byla dána ta milost, říkám každému z vás: Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co se patří myslet, ale myslete skromně ve shodě s tím, v jaké míře udělil Bůh každému víru. Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všecky stejnou činnost, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu, k sobě navzájem jsme však údy. Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána.5
     To je tedy oběť křesťanů: počtem mnozí, v Kristu jedno tělo. To také slaví Církev ve svátosti oltářní, kterou věřící dobře znají. V té se Církvi také ukazuje, že v tom, co obětuje, se obětuje ona sama.

     1 Sir 30, 24 (Vulg.)
     2 Žl 72 (73), 28
     3 srov. 1 Tim 2, 5
     4 srov. Řím 12, 1-2
     5 Řím 12, 3-6a

RESPONSORIUM

Mich 6, 6.8; Dt 10,14.12

O. Co mám přinést Hospodinu? Člověče, řeklo se ti, co je dobré, co Hospodin od tebe žádá: *co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství a pokorně kráčet se svým Bohem.
V. Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe i země a vše, co je na ní. Nuže, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh? * Co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství a pokorně kráčet se svým Bohem.

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie