[ schovat menu ]

« Září 2020 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930 


11. září 2020, Pátek
3. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 23. týden


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

11. září 2020
Druhé mezidobí, 23. týden
3. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.

Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.

Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.

Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.

Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.

Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

I

2 Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,

3 bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.

4 Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.

5 Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

6 Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.

7 Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

8 Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.

9 Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

10 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

11 Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

12 V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.

13 Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

II

14 Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!

15 Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,

16 aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

17 Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!

18 Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

19 Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!

20 Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

21 Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.

22 Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

III

30 Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!

31 Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.

32 To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

33 Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!

34 Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.

35 Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

36 Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit

37 potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán nás naučí svým cestám.
R. A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Žalozpěvů

3,1-33
Nářek a naděje

1Člověče, pohlédni na můj smutek, na mé soužení
způsobené metlou jeho hněvu.
2Zahnal mě a zavedl
do tmy, v níž není světlo.
3Každý den stále jen
obrací svou ruku proti mně.

4Způsobil, že zvadla moje kůže i maso,
rozdrtil mi kosti.
5Zhotovil pro mě jařmo,
mou hlavu ovinul námahou.
6Dává mi přebývat v temnotách
jako dávno mrtvým.

7Ze všech stran proti mně postavil zeď,
že nelze uniknout,
ukoval má pouta.
8Ano, i když volám a prosím,
nevšímá si mé modlitby.
9Mé cesty zazdil kvádry,
zmátl mé stezky.

10Číhá na mě jako medvěd,
jako lev na skrytých místech.
11Sehnal mě z cesty a rozsápal mě;
přivedl mě v opuštění.
12Natáhl svůj luk a zamířil ho na mě
jako na terč pro své šípy.

13Vystřílel do mých ledví
střely svého toulce.
14Jsem na posměch všem národům,
stále se mi vysmívají.
15Hořkostmi mě nasytil,
napojil mě pelyňkem.

16Nechal mě lámat si zuby na křemeni,
zašlapal mě do prachu.
17Vzdálena je od štěstí má duše,
zapomněl jsem, co je blaho.
18Tu jsem si řekl: „Veta je po mé síle,
po mé naději v Hospodina!“

19Rozpomeň se na mou bídu a nejistotu,
na ten pelyněk hořký.
20Ustavičně to mám na paměti,
má duše ve mně chřadne.
21Toto však mám na mysli,
a proto budu doufat:

22Boží milost není jistě vyčerpána,
jistě není u konce jeho slitování.
23Každého jitra je nové,
veliká je tvá věrnost.
24Volám: "Mým údělem je Hospodin,
v něho budu doufat."

25Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají,
k duši, která ho hledá.
26Dobře je mlčky čekat
na Boží pomoc.
27Dobré je muži, když nese
jařmo od svého mládí.

28Ať jen naříká a sténá,
když ho na něho Bůh vložil.
29Ať skloní svá ústa do prachu,
snad zbývá naděje.
30Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije,
ať se nechá nasytit potupou.

31Neboť nezavrhuje Pán
své vlastní potomstvo.
32Jestliže potrestá, opět se smiluje
podle množství svého slitování.
33Vždyť nesužuje pro svou rozkoš,
netrestá smrtelníky s rozkoší.

RESPONSORIUM

Pláč 3, 52.54.56.57.58; Sk 21, 23

O. Zajali mě moji nepřátelé bez důvodu, řekl jsem: Veta je po mně! Slyšel jsi můj hlas, Hospodine. * Řekl jsi: Neboj se! Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život.
V. Jsem přece odhodlán pro jméno Pána, Ježíše nejen se dát svázat, ale i podstoupit smrt. * Řekl jsi: Neboj se! Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání blahoslaveného Izáka, opata kláštera z Hvězdy

(Sermo 11: PL 194, 1728-1729)

Kristus nechce nic odpustit bez Církve

     Dvě věci příslušejí jedinému Bohu: pocta vyznání a moc odpuštění. Jemu se musíme vyznávat, od něho musíme očekávat odpuštění. Jedině Bohu totiž náleží odpouštět hříchy,1 a  proto je třeba se mu vyznávat. Ale když se Všemohoucí zasnoubil s bezmocnou a Vznešený s  nízkou, učinil tím služku královnou. Tu, která byla v pozadí, u jeho nohou, postavil po svém boku. Vždyť z jeho boku vyšla, a proto se s ní zasnoubil. A jako všechno, co je Otcovo, patří Synu, a co je Synovo, patří Otci, protože jsou podle přirozenosti jedno, tak dal Snoubence všechno, co bylo jeho, a všechno, co patřilo Snoubence, se stalo zároveň vlastnictvím Snoubencovým. Tak ji také učinil jedno se sebou i s Otcem. Syn se přimlouvá za Snoubenku a říká Otci: Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás.2
     Tak tedy je Snoubenec jedno s Otcem a jedno se Snoubenkou; to, co shledal na Snoubence špatné, odstranil a přibil to na kříž: vynesl její hříchy na kříž a sňal je skrze kříž. Co jí bylo přirozené a vlastní, to přijal a  oblékl na sebe; a co je jen jemu vlastní a božské, to jí dal sdílet. Odstranil totiž, co bylo ďábelské, vzal na sebe, co bylo lidské a daroval božské, aby všechno Snoubenčino patřilo Snoubenci. Proto říká ten, který nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného:3 Smiluj se nade mnou, Pane, vždyť jsem chorý.4 Kdo má jeho slabost, aby měl i jeho nářek, aby všechno, co má Snoubenec, patřilo i Snoubence. Také čest vyznání a moc odpouštět. Proto je třeba říci: Jdi, ukaž se knězi!5
     Církev tedy nemůže nic odpustit bez Krista; a Kristus nechce nic odpustit bez Církve. Církev může odpustit jen kajícníkovi, to jest tomu, koho se dotkl Kristus; a Kristus nechce nic odpustit tomu, kdo pohrdá Církví. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!6 Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a Církve.7
     Neodděluj tedy hlavu od těla, to by nikde nebyl celý Kristus. Kristus totiž není nikdy celý bez Církve, jako Církev není nikde celá bez Krista. Celý a úplný Kristus je hlava a  tělo. Proto říká: Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka.8 A ten je jediným člověkem, který odpouští hříchy.

     1 srov. Mk 2, 7
     2 Jan 17, 21 (Vulg.)
     3 srov. 1 Petr 2, 22; Iz 53, 9
     4 srov. Žl 6, 3
     5 Mt 8, 4
     6 Mt 19, 6
     7 Ef 3, 32
     8 Jan 3, 13

RESPONSORIUM

Jan 17, 20.21.22.18

O. Prosím, aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; * aby byli jedno, jako my jsme jedno.
V. Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, * aby byli jedno, jako my jsme jedno.

MODLITBA

Modleme se:

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie