[ schovat menu ]

« Srpen 2020 »
NePoÚtStČtSo
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031 


25. srpen 2020, Úterý
1. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 21. týden
Sv. Josefa Kalasanského, kněze, nezávazná památka
Sv. Ludvíka, nezávazná památka
Sv. Benedikta, Jana, Matouše, Izáka a Kristina, mučedníků, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

25. srpen 2020
Sv. Benedikta, Jana, Matouše, Izáka a Kristina, mučedníků, nezávazná památka


Benedikt a Jan byli kněží italského původu, žáci sv. Romualda z jeho mnišské komunity u Ravenny. Na přání knížete Boleslava Chrabrého a císaře Oty III. přišli v roce 1001 do Polska, aby tam obnovili apoštolské dílo sv. Vojtěcha. Usadili se v poustevně západně od Poznaně, učili se slovanskému jazyku a čekali, až dostanou z Říma pověření k misionářskému působení mezi obyvateli. Brzy se k nim připojili první učedníci domácího původu: Matouš a Izák. Pověst o penězích, které dostali od knížete, přilákala lupiče. Ti přepadli jejich klášter a po marném vymáhání peněz mučením všechny přítomné, včetně kuchaře Kristina, zabili (11. XI. 1003). Jejich přítel sv. Bruno Querfurtský napsal (1008) „Život a umučení sv. Benedikta a Jana a jejich druhů“. Boleslav Chrabrý dal (brzy po roce 1009) přenést jejich ostatky do Hnězdna. Dnešní den je výročím jejich přivezení do Prahy (1039). Odtamtud pak byla větší část ostatků uložena ve Staré Boleslavi (1046) a větší část ostatků sv. Kristina (kolem roku 1128) do olomoucké katedrály.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty s Otcem v záři trůnící,
jsi den, jas z jasu proudící.
Klid noci zpěvem rušíme:
buď s námi – tebe prosíme.

Vypuď nám z mysli mračno tmy,
odežeň od nás démony,
probuď nás z těžké dřímoty,
než zlenivělé pohltí.

To uděl, Kriste, věrným svým,
v tebe vždy důvěřujícím,
ať prospěje nám prosícím
zpěv náš, jenž zní ti do výšin.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,
už z rána, večer, v noční tmě.
S otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
Prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Žalm 9B (10)
Bůh pomáhá utlačovaným

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

I

1 Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?

2  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.

3 Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.

4 Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

5 Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.

6 V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

7 Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.

8 Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.

9 V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.

10 Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.

11 V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

II

12 Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!

13 Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

14 Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.

15 Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

16 Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.

17 Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,

18 sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Žalm 11 (12)
Prosba o pomoc proti zpupným

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

2 Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.

3 Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

4 Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,

5 ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

6 Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“

7 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

8 Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,

9 i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V. Pán utlačeným dopomáhá k právu.
R. Ponížené vodí k cestám svým.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Jeremiáše

1, 1-19
Jeremiáš povolán za proroka

     1Slova Jeremiáše, syna Chilkijáhova, z kněží usedlých v Anatotě, v Benjaminově území. 2Hospodin k němu mluvil za dnů judského krále Jošíjáha, syna Amonova, třináctého roku jeho vlády, 3ale i za dnů judského krále Jehojakima, syna Jehošíjáhova, až do konce jedenáctého roku judského krále Sidkijáha, syna Jošíjáhova, do pátého měsíce, kdy bylo odvlečeno obyvatelstvo Jeruzaléma do vyhnanství.
    
4Hospodin mě oslovil: 5"Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil."

     6Tu jsem řekl: "Ach, pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý."
7Hospodin mi pravil:
"Neříkej: ‚Jsem ještě příliš mladý‘,
neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš,
a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit.
8Neboj se jich,
neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil.
– praví Hospodin.

     9Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl:
"Hle, kladu svá slova do tvých úst.
10Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi,
abys vytrhával a hubil,
abys ničil a bořil,
abys stavěl a sázel."

     11Hospodin mě oslovil: "Co vidíš, Jeremiáši?" Řekl jsem: "Vidím mandloňový prut." 12Hospodin odpověděl: "Dobře jsi viděl, neboť já bdím nad svým slovem a splním ho."

     13Hospodin mě oslovil podruhé: "Co vidíš?" Řekl jsem: „Vidím hrnec, v němž to vře, jeho hořejší část je odvrácena od severu."
14Hospodin mi odpověděl:
"Od severu vyvře neštěstí
na všechny obyvatele země.
15Neboť já svolám všechny severní říše"
– praví Hospodin.
"Přijdou a každá postaví svůj trůn
u vchodu do bran Jeruzaléma,
kolem dokola u všech jeho hradeb
i ve všech judských městech.
16Vypořádám se s nimi soudně
pro všechnu jejich špatnost, že mě opustili,
že obětovali kadidlo cizím bohům
a klaněli se dílům svých rukou.

17Ty však přepásej svá bedra,
vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu.
Nelekej se jich,
abych tě nezbavil odvahy před nimi.
18Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město,
železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši,
proti judským králům a jejím knížatům,
proti jejím kněžím i lidu země.
19Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,
neboť já budu s tebou"
– praví Hospodin –
"abych tě vysvobodil."

RESPONSORIUM

Jer 1, 5.9; Iz 42, 6

O. Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě. * Kladu svá slova do tvých úst.
V. Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a ustanovil jsem tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů. * Kladu svá slova do tvých úst.

DRUHÉ ČTENÍ

Z „Kroniky české“ od Kosmy, děkana pražské kapituly

(Lib. I, cap. 38: knihovna rukopisů Národního muzea v Praze, sign. VIII F 69, fol. 24a)

Není možné sloužit Bohu i mamonu

     Za času císaře Jindřicha, jenž po Otovi III. spravoval říši římskou, žilo v Polsku pět mnichů poustevníků, pravých Izraelitů:1 Benedikt, Matouš, Jan, Izák, Kristin a šestý Barnabáš.
     Když kníže uslyšel o jejich dobré pověsti a poznal jejich nouzi, dal jim velké množství peněz. Ale oni nevěděli, co by si s penězi počali, protože nikdy nic takového neměli. Jeden z nich otevřel ústa a pravil: „Poklady stříbra a zlata jsou zajisté osidlem smrti. A my, kteří jsme dosud žili skrovně, ale byli svobodní, máme teď otročit mamonu?“
     I pošlou jednoho z bratří, jménem Barnabáše, jenž vždy vyjednával vnější záležitosti, aby jejich jménem vyřídil knížeti toto: „Ač jsme hříšníci a lidé nehodní, přece na vás stále pamatujeme ve svých modlitbách. Stříbro jsme nikdy neměli, a ani nechceme mít. Neboť náš Pán Ježíš Kristus od nás nežádá stříbro, ale dvojnásobnou hřivnu dobrých skutků. Když má mnich groš, nestojí za groš. Vezmi si to své stříbro: my nesmíme mít nic nedovoleného.“
     Když Barnabáš odešel ke knížecímu dvoru, přihnala se v noci tlupa nepřátel, vtrhli do dveří a našli bratry, jak zpívají žalmy Hospodinu. Přiložili jim meče na hrdlo a řekli: „V svatém-li pokoji žíti si přejete, stříbro, jež máte, ihned všecko nám dejte a ušetřte života svého. Neboť dobře to víme, že peníze od krále máte.“
     Ale oni se dovolávali Boha za svědka a stále tvrdili, že žádné peníze nemají. Říkali: „Poklad, který hledáte, už je v knížecí pokladně, protože jsme ho nepotřebovali. Nevěříte-li tomu, tady je naše obydlí, hledejte, jak je vám libo, jenom nám neubližujte.“ Ale oni byli tvrdší než skála a hned je nelítostně svázali, po celou noc je různým způsobem mučili a nakonec všechny bez rozdílu ostřím meče zabili. A tak je zběsilost bezbožníků přenesla do nebeského království.

     1 srov. Jan 1, 47

RESPONSORIUM

Mt 6, 19; Lk 12, 34.15

O. Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. * Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce!
V. I když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má, * Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce!

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys povolal svatého Benedikta a jeho druhy (Jana, Matouše, Izáka a  Kristina) k životu v bratrském společenství a v chudobě, která byla zklamáním pro ty, kdo je mučili, jim se však stala cestou k věčné slávě; prosíme tě, veď také nás, ať nezištně sloužíme tobě i bratřím. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2021 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie